Problém plic nebo srdce?

Ajo, mám pocit, že jsem tady už napsala o sobě hodně. Jsme stejně staré a prostě je potřeba nějakou pečlivější údržbu a občas náhradní díl. Já se také zadýchávala. Na plícním mě vyšetřili, báli se CHOPN /chronická plícní nedostatečnost/. Dostala jsem foukátko Ventolín. A zahnali mě na karido. Tam mi zjistili zůžené cévy kolem srdce, tím i neprokrenost srdečního svalu a také nedomykavost chlopně. Cévy mě zákrokem na sále zprůchodnili a za 3 týdny jsem byla na úpravu nedomykavé chlopně. Ta právě "netěsnila" a krev se vracela zpět do plic a z toho ta dušnost. Na cévy jsem byla jen 3 dny, za plného vědomí, tepnou v lokti napravili zúžení. Na chlopničku týden, v narkoze, kdy mi tříslem, žilou, zavedli sponku, kterou secvakli špatnou chlopeň. Zní to strašlivě, ale bylo to všechno více zajímavé, něž bolestivé. Jsem plna úžasu a vděku za to, že se mi usnadnil a určitě prodloužil život. A po těch výkonech, jsem bez problémů byla na dialýze. Vy budte mít jiný problém, ale ten vám musí najít a vyléčit kardiolog a také plícní lékař. Co naplat, roky jsou tady!

S dýcháním je to podivné. Jsem dušná. Mnohem méně než před těmi zásahy, ale stejně, špatně dýchám. Víte co je hodně podivné? Nedalo mi to, bylo mi smutno a když je mi smutno, očistím okna, vyplaví se endorfiny a smutek nebo vztek zmizí. 4 okna jsem vyčistila za 1,30 hodin, s jednou přestávkou na kafe. A zadýchaná jsem vůbec nebyla. Pověsila jsem záclony a dýchání v klidu. Ale schody, to funím jak sentinel. Přijde mi to na hlavu! Divné!

Taky s přibývajícím věkem srdíčko nestíhá, zejména to netrénované. A nejen srdíčko, všechno nám leniví. Někdy je ta změna skoková, třeba po nějaké viroze.

Plíce a srdce v tom spolu úzce souvisí. Příčinu odhalí jen odborné vyšetření.

Až vám v kardiologické ordinaci udělají ECHO, možná vám zjistí nedomykaost chlopně, není potřeba se děsit. Ale možná vám zjistí docela něco jiného, co my víme.

Vybočená nosní přepážka? Máte to odjakživa nebo se to nově objevilo?