Mám syna (14) s těžkým autismem apod.. Když se mu něco nelíbí, začne si ubližovat, ale vždy je to v rámci mezí a komunikací tomu zabraňujeme. Dnes se ale pěstí sám asi 10× bouchnul do břicha pod levé žebra. Vím, že tam je náchylná slezina a mám teď strach, jestli si sám nemohl něco zpusobit, orgány poškodit nebo tak něco. Je hubený, ale silu má, nebylo to úplně extra silně, ale proste na první pohled mě úplně zamrazilo. Muž mi tvrdí, že sám si nedá nikdy tak, aby si něco to tělo způsobilo, já jsem ale po dnešku tak vyčerpaná, že mám obavy a spis úzkost i. Co myslíte, jet s nim zítra k Dr nebo byste to nechali tak? Nic mu není, chová se normálně a břicho nebolí, modrinu nemá. Děkuji vám moc za rady..
2x
Fyzicky je samozřejmě možné ublížit vlastnímu tělu vlastní silou, podobně jako je možné vlastní silou ublížit cizímu tělu.
Ubližování sobě mají "normální lidi" potlačené "softwarem" (výchovou, zkušeností, rozhodnutím, akcí mozku), většinou na poslední chvíli couvnou, nedotáhnou to a neublíží si plnou silou.
Pokud je mozek poškozen, nebo nefunguje správně (choroba, opilost, ...), nebo nemá správné informace (netušil jsem, že to bude bolet), tak nemusí na tu poslední chvíli zareagovat, nebo nezareaguje dostatečně. (Ostatně, kdo se nikdy nepračtil kladivem do palce, neříznul nožem, nepraštil, když mu sjela ruka - prostě když se k mozku nedostala včas informace, že ten pohyb ohrožuje tělo?)
Navíc lze tu ochranu překonat jak odhodláním, tak výcvikem. Spousta lidí je schopna si záměrně, vědomě a plánovitě způsobit bolest (a případně i nějaké poškození) a ani to nemusí být nic tak extrémního, jak to zní - já si každý den píchám injekce, i když vím, že to bolet bude a taky to pokaždé bolí a i když mi ty léky zachraňují život, tak to zachraňování se neprojevuje žádnými libými pocity (a neaplikace nelibými). Taky si běžně dezinfikuju rány, i když vím, že to bolet bude a opravdu to bolí a přesto v tom pokračuju do úplného vydesinfikování. A i když řeknete, že vím, že mé to v budoucnu zachrání od problémů, tak je to jen o mojem přesvědčení, že tato cesta bude fungovat. (Já lékařům věřím, ale běžně čtu o lidech, kteří považují jakékoli očkování a léky za zlo nejvyšší a "nikdy by ze sebe nenechali udělat zombie". Z jejich pohledu nemyslím racionálně (alespoň v tomto ohledu), z mojeho pohledu nemyslí racionálně oni, ale když se opíchávám, tak tak z mojeho pohledu to dělám pro jakési vzdálenější a větší dobro. Pokud váš syn vnímá svět jinak, nelze vyloučit, že bude (ať právoplatně, nebo mylně, na tom nesejde) vidět větší dobro v tom, že si teď ublíží a tudíž ho nebude nic nutit tu ruku zastavit (jako já nezastavím tu ruku s injekcí či dezinfekcí))
(A ano, dokážu si představit, že někdy vyhodnotím jako nutné si ublížit, byť i holýma ruka, výrazně víc a jsem přesvědčen, že v takovém případě bych to zvládnul a udělal. Zvířata si můžou uhryzat nohu, když se chytí do pasti. Seppuku (harakiri) je zdokumentováno dobře, stejně jako operace vlastního slepého střeva bez pomoci. A stejně jako lidé omdlévající při pohledu na injekční stříkačku. Každý jsme jiný.)
Prostě sebeobranné mechanizmy sice obecně spíš fungují a spíš chrání lidi, aby si neubližovali moc, ale těch vyjímek je spousta i mezi normálními lidmi, natož mezi lidmi, kteří vnímají, či vyhodnocují, svět jinak.
Pokud vám přijde, že si takto silnými ránami ublížit mohl, tak zajet s ním k doktorovi je určitě dobrý nápad. A i kdyby se ukázalo, že mu nic není, tak je to dobré k tomu, že budete mít lepší odhad, co ho ještě neohrožuje, protože se, bohužel, dá očekávat, že si bude ubližovat i nadále, zatímco jeho síla bude růst a vaše klesat (protože tak to s věkem chodí, člověk je prý na fyzické špičce tak někdy mezi 20-25 - to on má před sebou a vy za sebou).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.