Předem chci říct, že právě teď řeším tyhle obtíže. Chodím na terapie a nově jsem byla na krizové intervenci, kde mám domluvených pár dalších návštěv u psychiatra.
V minulost jsem se léčila také, ale po opravdu špatné zkušenosti jsem měla pauzu. Není to krátkodobé, je to záležitost od dětství.
Jde také o to, že jakákoli léčba byla vždy špatná. Co se týče diagnózy, nikdy se to necítilo správně, medikace mi opravdu ublížila, než aby pomohla a dobrovolná hospitalizace byla také opravdu špatná zkušenost.
Snažila jsem se vždy pochopit, co se děje uvnitř mé hlavy, ale myslím, že to bylo opravdu těžké a nikdy neobviňuji lékaře, protože si myslím, že z velké části, to byla chyba i moje, protože jsem nedokázala pochopit a vysvětlit, jak se doopravdy cítím.
Kdybych měla popsat správně své potíže, asi by to bylo opravdu hodně dlouhé a tak se pokusím to napsat tak, aby to toho, kdo se rozhodne číst, neunavilo.
Jde o to, že jsem vždy měla takový zvláštní pocit, že jsem jiná a kvůli tomu jsem se neměla ráda, protože ostatní na to poukazovali ve špatném smyslu. Už jako dítě jsem měla záchvaty. Špatně jsem rozuměla běžným věcem, moc jsem nekomunikovala, byla jsem opravdu hodně citlivá na vše okolo, nesnesla jsem změny a měla takový vlastní svět uvnitř své hlavy.
Mám to dodnes a uvědomila jsem si to, až nedávno. Jde o to, že nezvládám celý život fungovat a i když se sebevíc snažím, stále to nejde.
Kdybych měla popsat moje největší potíže, byla by to ta citlivost. Nezvládám hlasité zvuky, což si uvědomuji, že tak bylo vždy, ale právě teď mě bolí i menší zvuky. Lehko mě bolí hlava, jsem podrážděná a mám pocit, že se zblázním, pokud neuteču na klidné místo. Vlastně bych řekla, že jsem citlivá na vše okolo. Také vůně, pachy ve mne vyvolávají nevolnost, emoce jsou pro mne strašně silné, světla, teplota, to mě tak napadá.
Prostě jsem ze všeho strašně přetížená, celý život.
Sociální interakce mi jsou také nepříjemné, ne, protože bych opovrhovala lidmi, ale protože jsem raději sama a nezvládám komunikovat. Emoce ostatních jsou pro mne těžké pochopit, umím se vcítit, ale ne vždy správně. Často je to opravdu těžké, necítít se přetížená, jako by toho bylo moc.
Nejsem dobrá v očním kontaktu, je mi nepříjemný, jako bych byla moc odhalená pro ostatní. Chápu vše moc doslova a nad vším moc přemýšlím. Pak také neumím odpovídat při komunikaci, často si nejsem jistá, co odpovědět.
Vždy jsem byla taková zpomalená, co se týče pohybů, myšlení, vždy jsem také měla takový určitý výraz tváře a měla problém se usmívat.
Vyhýbala jsem se lidem už od dětství, raději jsem byla ve vlastní hlavě a tvořila si vlastní světy, jako bych celý život snila.
Skutečnost, že ostatní stále poukazovali na tyhle mé nedostatky a nikdy jsem je nemohla řešit, mě myslím, postupem času naučilo je trochu skrývat. Vždy tam ale byly, ukázaly se a já se začala v dětství nemít ráda a izolovat se. Nikdy jsem to nemohla řešit, protože jsem si nerozuměla a ostatní si mysleli, že jsem líná, nebo prostě celkově špatná.
Teď bych ještě napsala, že mívám ,, záchvaty,, nebo něco takového, už od dětství.
Jeden jsem měla ve středu na terapii. Pamatuji si, co přesně se dělo, vnímala jsem a kdybych to měla popsat, řekla bych, že to bylo jako nějaké vypnutí, přetížení, kdy jsem byla opravdu přecitlivělá.
Seděla jsem na židli, prohodili jsme s paní terapeutkou pár slov a najednou jsem postupně cítila takové emoční vyčerpání a bolest. Vím, že jsem nedokázala změnit polohu, sednout si jinak, pohnout se. Měla jsem v hlavě spousta myšlenek a měla pocit, jako bych je musela setřídit, než budu moci jít dál. Různě jsem se třásla a koukala na podlahu.
Paní terapeutka se mě ptala, co se děje a jestli se mě může dotknout a byl mi to opravdu velmi nepříjemné, což asi i poznala. Dokázala jsem mluvit, ale moc jsem nemohla správně odpovídat na otázky. Trvalo to dlouho a pak jsme prošli cvičení, jako zatínání pěstí na rukou, hluboké dýchání. Nejdříve nešlo spolupracovat, ale pak už ano a nedokážu říct, jestli to pomohlo, protože jsem potřebovala čas a klid.
Pak už se ptala, jestli mám nějaké bezpečné místo, jestli jsem ve vlastním světě uvnitř mé hlavy, což jsem řekla ano, protože to tak vždy bylo. Po hodně myšlenkách v hlavě jsem pak měla v hlavě takovou mlhu a přemýšlela nad tím světem. Měla jsem zapojit představivost a to nikdy nebyl problém.
Často jsme měla takové stavy, i v minulostí, když byla nějaká změnay nebo mě něco rozčílilo, unavilo, ale nikdy jsem nad tím, tak nepřemýšlela. Mám pocit, že to byli i jiné druhy těchto ,, záchvatů,,.
Určitě to není vše, co jsem mohla napsat, ale myslím, že víc už bych právě nezvládla. Každopádně jsem se potřebovala vypsat, protože se cítím opravdu osaměle a není nikdo, s kým bych o tom mohla právě teď mluvit.
Hlavně se to těžko vysvětluje slovně a po špatné zkušenosti, nevím, jak to řešit s lékaři. Jak jim to vysvětlit, vždy řeknu něco špatně, než jsem myslela a také se na každé návštěvě většinou hroutím.
Zajímalo by mne, pokud si to někdo přečte, jestli taky zažil něco podobného a jak to vnímáte.
Děkuji moc a všem přeji krásný večer.
4x
mám to trochu podobné, i když zdaleka ne tak intenzivní jako ty. Také nejsem tak přecitlivělý na vše okolo, ale poznávám se v tom asociálním cítění, také tvoření vlastních světů v představách. Rád vyhledávám klidná místa, atd. atd. Většinou na mě ale nikdo nic nepozná, jelikož jsem si za tu dobu vypěstoval slušnou sebekontrolu a k okolí se chovám normálně. Rovněž i v extrémních situacích, když začínám cítit nějakou úzkost způsobenou mým okolím, umím se s tím celkem slušně vypořádat, ale chce to trochu cviku. Kdyby sis chtěla o tom trochu psát, můžeš se ozvat na alonelysoul(zavináč)email.cz
V minulostí mi byl diagnostikováno více diagnóz, ale věřím, že to nebylo správné a teď je opravdu těžké začít znovu, protože spousta lékařů se zajímá jen o ten lékařský výpis. Jinak nemám psychózu,v minulosti jsem měla zvláštní stavy po tom, co mi byli předepsaný antipsychotika a to bylo jediné zhoršení. Právě teď jsem téměř rok bez medikace a trápí mě nejvíce ta citlivost a složité chápání emocí. Tak jako jsem psala, vždy jsme myslela, že mám depresi, ale řekla bych, že jsem spíše taková unavená, vyhořelá po tom, co denně prožívám a potřebuji vždy čas si odpočinout.
Rozumím vám, jak píšete o těch lécích. Určitě souhlasím, že můžou pomáhat na určité problémy, jen se někdy stane, že také můžou spíše uškodit. Mě napsala paní psychiatrička antipsychotika, jen na spaní a od té doby to šlo z kopce. Jen se bojím, že se budou řídit podle těch papíru.
2x
Nepíšete, kolik vám je let. Jedna moje odpověď pro vás neodešla, asi jsem ji špatně odeslala, tak znovu: Ozvěte se mi na mail ajka5@volny.cz a napíši vám o příběhu mojí známé, která na tom byla ještě hůř než vy, a dnes už to je mnohem lepší. Ty její zkušenosti by vám mohly pomoci. Pokud chcete něco víc, napište.
2x
Můžete jet také do lázní na křížek (přes pojistovnu), pokud Vám psychiatr vypíše doporučení (lázně Jeseník, Karlova Studánka, Dolní Lipova). Pobyt je měsíční s možností týdenního prodloužení na vlastní žádost.
Psychoterapeuticke odd. jste zkoušela nebo podobny stacionar? Intenzivní terapie 6-8 týdnu, pokoje bývají dvoulůžkové. Pobyt dobrovolný.
0x
Pokud bych žil trvale v Praze, tak mám většinu podobných negativních pocitů. A vsadím se, že by to léky na sílu proti srsti rozhodně neulehčily.
Jsem rád, že jsem se tam nenarodil a tudíž mě tam nedrží žádné vazby.
...
A jak ty? Není řešením klidnější místo. Nebo je chyba jinde či chyb je vícero a tohle je součet?
Tak bych začal postupně odbourávat od těch jednodužších.
Šlo něco takového v minulosti svépomocí či s pomocí druhých?
Léky u všech nemocí takové cesty pouze usnadňují, ale nefungují ve smyslu tady mě máte a dělejte si se mnou co chcete.
Hodně pomůžou i nějaké koníčky. Procházky, cyklistika, zvířata, ...
Nikdy to nešlo, vždy jsem to tak měla, že jsem se po chvíli zhroutila. Myslím, že to je prostě citlivost, osobnost a vždy mě lidé říkali, že jsem autista a vím, že to brali jako výsměch.
Oni to používají, protože ví, že tě tím urazí.
Pokud uvidí, že to z tebou nic nedělá či to převrátíš proti nim kupříkladu vtipnou protinarážkou mířenou zase na ně, tak se to mine účinkem. V tomhle případě nejlepší obranou je útok. Efekt nemusí být, aby se druhá strana hned urazila, ale úplně stačí, když to pomůže tobě to shodit ze sebe.
Tím, že to neděláš, tak se tím užíráš. Nejvíc se trápí ti, kteří to dusí v sobě a ani nepípnou.
Sebevědomí. To je potřeba zvednout.
.
0x
Izolace od lidí a zvláště od pomoci je typická v případě přivtělených negativních entit. Ty fungují podobně jako hackeři vašeho "softwaru" - subtilního těla (mysl, inteligence). Máte zhoršené reakce v kostele, při poslechu duchovní hudby, čtení svatých textů...?
0x
Dobrý den.
Pokud chodíte na terapie a máte domluvené schůzky s psychiatrem, je to ve Vašem případě asi správné.
Myslím si, že každý máme různé nálady a chování již od dětství. Ale co bylo, bylo. Přesto bych se snažila na sobě zapracovat v první řadě sama. Začala bych pravidelným režimem, stravou, prací, odpočinkem, zábavou, procházkami a pod.
Zamyslela bych se sama nad sebou a vše o čem píšete bych postupně začala odstraňovat. Citlivost, oční kontakt, komunikaci, úsměv a pod. Je potřeba se to naučit, chce to i odvahu. Pokud Vás někdo ponižuje, musíte v sobě najít sílu a začít se bránit. Jinak to nejde.
Je třeba zjistit, co Vám dělá a nedělá dobře, kdy se takové stavy opakují. Třeba si to pište a zjistíte, kdy je Vám nejhůř. Pokud na tom začnete pracovat, jistě se to zlepší. Musíte se umět i pochválit. Vše je třeba se naučit. Hlavně se nebát, méně přemýšlet a více na sobě pracovat. Ty nejhorší stavy bych se snažila rozdýchat, proběhla bych se a začala něco dělat. Třeba uklízet. Zklidníte se.
Jinak nevím. Zdravím.
Držím palce.
0x
Já bych viděla řešení v hlubinné regresi. Zjistit si, kde ve Tvém okolí někdo seriozní nabízí. Něco to stojí. Už jen ta první porada, co trvá určitě přes hodinu bude nejmíň za 500,- a ta sezení, kterých je několik podle toho. Je to terapie, která Tě povede pomalu až do prenatálního života a cestou naráží a odbourává chyby, bloky..Existují i s vícedenním pobytem
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.