Dobrý den všem,
neví někdo jak nejlépe bojovat s psychickými bloky?Mám potíže v partnerství, bloky.V dětství jsem neměla naplněné potřeby ze strany otce, tak mi to bylo řečeno dle mého vyprávění s psychoterapeutem a já se stále potýkám s něčím co mám v sobě hluboce potlačeno.Jsou to takové kontraproduktivní pocity.Z jedné strany strašně toužím po určité věci a z druhé strany když na ni příjde jsem velice napjatá a jako by nakažená dlouhodobým neuspokojením souvisejícím s danou situací.Proto je pro mě těžké přijít na to jak postupně odbourat tu věčnou pochybnost v sebe.Nevěřím jakoby tomu, že můžu být dobrá, lidmi kladně přijímaná a partnerem uznávaná.Skutečně toužím po přízni okolí.Asi právě proto, že jsem v dětství postrádala pochvalu.Neustále jen pozoruji lidi kolem sebe a mám v hlavě zakódováno, že ony jsou vždy a ve všem lepší než já...Jsem 20letá...
Děkuji všem za osobní zkušenost, názor či radu.Hezký den.
4x
Miii, já teď vůbec nevím co napsat, protože mám v hlavě hromadu myšlenek, které chci říct. 
Jestli to bude na přeskáčku, předem se omlouvám. Snad si z toho něco použitelného vybereš.Nenaplněné potřeby v dětství.. dobrá, to řekl psycholog, ale to je to co bylo. S tím pracovat nemůžeš, na co? To je cesta do pekel. Proč to říkám? Já to taky nezvládla. Doma jsem znala mlácení a ponižování (sprosté nadávky, výčitky že jsem nevlastní) od macechy, když se mě táta zastal, tak máma řvala ještě víc, takže se na to kolikrát vykašlal. Měla jsem mu to kolikrát za zlé, dokud jsem byla dítě. Jako dospělá jsem pochopila. Ve škole taky nic moc, na základní to šlo, ale na střední to byla pohroma. Dědila jsem oblečení, hodně jsem si sama šila, malovat jsem se nesměla. Už tenkrát na to holky koukaly, byla jsem taková třídní popelka. To na sebevědomí taky nepřidá. V 18ti jsem utekla z domu, neměla jsem sice kam, ale pryč od mlácení a urážek. Strávila jsem dva roky na ulici, pár měsíců u kamarádky. Pak jsem potkala bývalého manžela. Měl mě rád, moc rád. To bylo to nejdůležitější, co jsem viděla. A za to jsem byla vděčná. Varování, že to není dobrý člověk jsem neslyšela. Když mě začal po roce soužití, půl roku po svatbě bít, hlava nehlava, urážet a ponižovat, hledala jsem chyby v sobě. Ano. Najednou jsem slyšela ty samé nadávky, jaké jsem slyšela od mala, tak jsem si z toho vyvodila, že to prostě musí být pravda. Že jsem k ničemu. Později se k tomu přidali i drogy a já skončila opravdu na dně. atd... atd... to je na hrozně dlouhé povídání, nějak se mi to ani nechce vypisovat. 
Jen jsem tím chtěla říct, nedívej se za sebe, nedívej se tolik na sebe, dívej se kupředu. Co by si chtěla, za tím si běž. To je přesně to, co bych udělala já dneska, kdyby šel vrátit čas. Chce to ale reálné cíle. 
Od jednoho psychiatra jsem slyšela moc hezké věty. ..."Co to je štěstí? Jak vypadá? Toužíš po štěstí, ženeš se za ním, ale nevíš co to je, proto to nikdy nemůžeš najít. Copak můžeme najít věc, o které nevíme, jak vypadá? Dokad za tímhle bludem půjdeš, šťastná nebudeš. Štěstí musíme hledat ve skutečných věcech, které máme, jenom je nevidíme, protože jsme se zatím nepokusili se pořádně podívat."
A to je veliká pravda. Ano, dodnes pochybuju. Ale tak nějak jinak. Už vím, že může být i hůř, i líp. Ono pozorovat lidi kolem sebe.. Jak víš, že ta krásná, luxusní, dlouhonohá blondýna, evidentně úspěšná, nepláče večer do polštáře? Je dokonalá, ale taky může být opuštěná. Jak můžeš vědět, že je někdo lepší? V čem? Ve všem určitě ne. Nechtěj být stejná, jako ti okolo, buď sama sebou. Víš, řekni si třeba, že z tebe bude jednou dobrá máma. Lepší, než byl Tvůj táta. Panečku to už je cíl!
Miii, teď jsem byla na seznamu a jen tak jsem si četla, co mi přišlo pod ruku. Jenže u tohoto článku jsem si okamžitě řekla, že Ti ho musím ukázat. Závěr nechám na Tobě. Ta žena byla šťastná. Ovšem... záviděli bychom jí někdo? 
Tak tak.Je to šichta. Doporučoval bych se soustředit na svůj proces vždy v této chvíli ,jak správně píšete,než sledovat druhé.Porovnávat se s druhými dopadne dřív nebo později špatně,protože vaše duše Vás vždy vrátí k Vám. I třeba přes bolest, abyste si začala uvědomovat samu sebe.Jo někdy bohužel volíme tvrdou školu,protože ignorujem slabší signály,ale nakonec to všichni zvládnem.
Jevíte se mi jako přínosný člověk. Obzvlášť mě zaujala ta karma..víte o tomto učení víc?Vše co je spjato s filozofií života mě velmi zajímá.Tudíž věřím na souvislosti mezi našimi vnitřními tužbami a našimi činy.Neboli vše má svůj důvod i původ.Jen vědět proč jsem tak zlostná...na lidi v domě ve kterém bydlím.Spojuji si to se zlobou na samu sebe!Jsem si téměř jistá, že tomu tak je.
Miiii, vím, že otázka nesměrovala na mne, ale prosím Vás, nehledejte nějaké berličky, nějakou karmu. Věřte sama sobě, sama na sobě pracujte, nikdo jiný to za Vás neudělá. Zapadnete do začarovaného kruhu, z kterého se těžko dostává. To je můj názor a už Vás radami obtěžovat nebudu. Svůj život máte ve svých rukách. PT /stařenka/
3x
Milá miiii, psychoterapeut je také jenom člověk, který má své problémy a mnohdy si s nimi neví rady. Jestliže Vám někdo bude říkat, že máte nějaké bloky a nenaplněné potřeby se svým otcem, tak tomu nakonec začnete věřit a budete o sobě pochybovat ještě víc. Píšete, že máte problémy v partnerství, ale nepíšete, jakého druhu, ale to je jedno. Hlavně neočekávejte od nikoho nějaké pochvaly, nebuďte jich chtivá a nakonec se jich i dočkáte. Nejste malé dítě, aby Vás stále někdo chválil a tleskal Vám, jaká jste šikulka, jako se to dělá malým dětem, když vytlačí první bobek do nočníčku. Jste dospělá žena, jste mladá, určitě i hezká, zdravá, líbíte se, máte partnera, vždyť toho máte hodně. Máte nějakého koníčka, nějaké hobby? Najděte si jej, najděte si i podobné přátele a něco tvořte, udělejte radost sobě i druhým, myslete víc na druhé, a nezaobírejte se příliš sama sebou. Pak budete šťastnější a budete si více věřit. Lidé budou pak ve Vaši přítomnosti rádi a Vy se budete cítit dobře. PT /stařenka/
doplněno 21.09.10 22:58:Mařenko, ten paleček je pro mně? To moc děkuji. PT
Dokonalá odpověď.
1x
Na stará kolena jsem si na nějakou chvíli našla kamaráda. Měli jsme spolu krásnou zahrádku. Jednou, na jaře, z ní přijel a já jsem se ho ptala, co je tam nového. Vyprávěl mi, že sousedi už mají mnohem větší lístečky na rybízu než my a ty modré kytičky, těch také mají mnohem víc, než my. A nám na chodníčku více roste tráva.
Druhý den jsem tam jela a napočítala 70 tulipánů, 50 narcisů a bezpočet modřenců a ladonek a ladoneček a jabloň v plném květu. Vypadala jako kopec cukrové vaty. Náááádhera, paráda! Uvařila jsem si kávu a zpíval kos, psina si mi lehla na klín, sluníčko svítilo. Tak si představuji nebe. A on to vůbec neviděl! Viděl zahrádky sousedů a jejich zelenější trávu. 
Řekněte, o co ten člověk byl chudší (nebo bohatější) než já, která nemám auto, ani byt v osobním vlastnictví, ani tučné konto v bance. A proč se dívat, co je za plotem zelenějšího, krásnějšího? Proč si neprožít svou hezkou chvilku, své štěstí? Proč se srovnávat a porovnávat? K čemu to?! Proč se ohlížet a hledat důvody. Proč se nedívat a jít dopředu a hledat způsoby?!
0x
1. je bezva, že si to uvědomuješ, pak se s tím dá pracovat
2 . co tak meditace, relaxace, jóga, klid ... Je mi krásně, je mi krásně, jsem pozitivně naladěn, mladý, krásný, zdravý, bohatý, pohybuji se v prostředí fantastických žen (dosadit si) , venku je nádherná směs sněhu, bláta, deště, vichru a slunce a každý večer ulehám s pocitem intenzívně prožitého dne.
Věřit si, pěstovat sebevědomí, začít od maličkostí, cíl, když se to podaří, tak dál a výš
0x
To co prožíváte je naprostý standart. I když se Vám to možná nezdá ,lidé okolo Vás to v sobě mají také,byť třeba v "bledě modrém".Všímejte si těch lidí co Vámi pohrdají či Vás odsuzují a přehlíží.Ti jsou právě nejvíce takoví jací jste Vy sama,nebo zažívají velice podobné vnitřní zmatky.Tomu popírání u těchto lidí se říká maska. Navíc jste ve věku kdy toto člověk většinou řeší. Mě je přes čtyřicet,ale věřte mi,že bych bral těch Vašich dvacet i s tou nízkou sebeúctou všemi dvaceti. Dětství jste měla takové jaké jste měla.Každý jsme ho měli nějaké.To je hotové a už se nedá vrátit.Východní náboženství tomu říkají Karma.Toto vyřešit je jedna z věcí kvůli kterým jste se narodila.To nelze obejít.Měla jste rodiče právě ty správné.Důležité naopak je co s tím uděláte teď. Víte, zbavit se pochybností a nevíry v sebe sama není vůbec jednoduché.To je běh na dlouhou trať.Kdyby to bylo jednoduché,nebylo by na světě tolik válek,nepravostí,vražd a teroru a kdoví čeho ještě. Odhadl bych Vás na introverta.Zkuste si vzít papír a až Vám v hlavě poběží kolotoč sebemrskačských myšlenek,pište si je přesně jak Vám přijdou na mysl.Uvidíte jaké to jsou h...va..i...ny. Udělejte si seznam toho co umíte. Třeba upéct koláče,vyčistit okna,vyřídit cosi na úřadě,...atd. Až budete mít depku,klidně ji prožívejte a pište přesně co vám poběží v té chvíli hlavou.Pak si to přečtěte až budete OK. Zkuste jít vědomě do něčeho z čeho máte strach. Ne do nějakých velkoakcí,ale do obyčejných maličkostí. Kašlete na reakce okolí a na výsledek,ale soustřeďte se na sebe samu.
0x
Jaká karma, určení, náboženství ... hodit to na někoho jiného, na Boha a pod.
Je třeba věřit sobě. Jistě - rodina, výchova, okolí, ale je třeba se nad sebou zamyslet, snažit si uvědomit, proč jsem takový, podívat se na vztahy v rodině, jak se chovali rodiče, co jsem převzal, nechovám se tak proto že jsem v tom žil, převzal vzory, nebo třeba se nemstím na jiných za své příkoří v dětství aj ...
Bez minulosti to nejde, jak se "opravit", čemu vyvarovat?
Pěkně v klidu projet život, přehrávat si situace, jak jsem se zachoval a snažit se pochopit proč ...
Vyvarovat se negativních, věčně si stěžujících lidí.
Bussi, Vy jste napsal ale hrozně moc důležitou větu. 
Dovolím si ji zdůraznit.
Vyvarovat se negativních, věčně si stěžujících lidí.
Tohle je ohromná pravda, kterou znám osobně, na vlastní kůži. Ono někdy se tomu vyhnout nelze. Pracuji v kanceláři, která zároveň slouží jako místo, kam chodí na svačinu řidiči. Když začnou láteřit a nadávat, nemůžu utéct pryč. Musím se obrnit, udělám si pomyslnou bublinu a snažím se to k sobě nepustit. To, s čím nemůžu nic udělat, to, co se mnou nesouvisí. Někdy se mi to nepodaří, nebo cestou z práce narazím v obchodě na hádajícího se zákazníka s ještě protivnější prodavačkou a jsem tam. Jak zasažená upírem, vyčerpaná.
Naštěstí mám doma dva psí kamarády, kteří mě z nabijí elánem, ale kdyby tomu člověk podlehnul... 
0x
Dobrý den. Víte, Vy jste, Míííí, ještě hodně mladá... na prahu dospělého života. To, že máte o sobě pochybnosti - ať hodí kamenem ten, kdo je v tomto věku neměl. Pokud chodíte k psychoterapeutovi a evidentně to nějak nepomáhá (asi ne, když jste tu na poradne), tak to nebude až tak dobrý psycholog. Přestaňte se zabývat minulostí, tím že Vám nebyla dostatečně prokazována láska či uznání. To už nezměníte, tak to prostě bylo. Zkuste přijmout tento fakt a zkuste odpustit svému otci. Já si spíš myslím, že nemáte příliš vysoké sebevědomí, nevěříte si, proto možná i ty bloky v partnerství. Vězte ale, že chybami se člověk v životě učí. Mějte se ráda, taková jaká jste, a važte si sama sebe. Nehledejte v druhých lidech, že jsou oni lepší než Vy. Nejsou. Jsou jen jiní. Když si sama sebe budete více vážit, budete znát svoji cenu, tak i lidé z Vašeho chování poznají, že tomu tak je, a začnou se k Vám podle toho chovat. Kdo si neváží sám sebe, toho si neváží ani ostatní lidi. Čím více se člověk babrá v minulosti, v problémech co byly, tak jen je tím neustále živí a nepostupuje dopředu.
0x
Holka, já bych ti dala zakodovaný kontraproduktivni pocity, Víš co potřebuješ, pořádně makat, sklidit motykou 2 hektary pole řepy, od 4 hod. od rána, v poledne si odpočinout s kouskem žvance na poli a večer zas kousek žvance pokud budeš v tom, tak rodit v příkopu, a večer chrápat v tom co máš na sobě, to je to co ty nejvíc potřebuješ den co den. Voni by tě to dlouhodobý neuspokojení přešly ty důro.
Čest práci, bb, ale jedinÁ, kdo tady evidentně je neuspokojená, jste Vy sama, jestliže jste schopna odepsat to, co jste napsala. Jste nevychovaná a na poradnu NEPATŘÍTE!
Máš pravdu, za barákem mám pole tak tam zajdu obdělat řepu, pak ti jednu pošlu ať nejsi tak zapšklá, neboť už se děsím představy jak jsi na tom bídně.
Ostatním děkuji za názory.
Já ti povím holka, co už lékařii dávno vědí. Na takovýhle paničkovský nesmysly,co pindáš je jedna cesta a to je cesta práce a chudoby. Neboj, dočkáš se obojího. Lituju tvýho partnera, až mu budeš takhle skučet nebo už skučíš s tím svým nenaplněným a neuspokojeným životem a psychoanalitikem. Bohu díky, že nejsi moje snacha. To co potřebuješ je blázinec. Paní co psala přede mnou, že sem nepatřím vyřid, že neurčuje ona, kdo sem patří a kdo ne, a že ona nurčuje kdo má nebo nemá patent na rozum . Nejaká elulálie mi je u zádele.
Zlatíčko miiii, ano a bb je parádní příklad člověka, jakých budeš mít okolo sebe v životě nespočet. Není vyjímečná, to ani náhodou. Jako bych slyšela svojí mámu, kolegyně v práci, ženské v obchodě...
"Podívejte se na tu slepici, co má na hlavě za úúúúčes, co si o sobě myslí, kr..a jedna"
"Jo tak Vomelka si koupil auto, no já vám povím, co si o sobě myslí, kure..ík je to."
"Váš manžel pracuje u xxx, paní, to je starej zloděj, to je o něm známý široko daleko."
"Viděli jste toho parchanta od Horáčků, jak tu jezdí hajzl na těch bruslích, co kdyby někoho porazil, jo paní, parchanti to jsou, všichni."
"Karásková se vdává, ona si myslí, že to vyhrála, paní, já bych mohla povídat.."
S takovými lidmi se budeš setkávat denně. Pokud se rozčílíš, budou rýpat pořád. Baví je to. Dostali paní unuděnou, nebo namyšlenou, jak si oni myslí, na kolena. 
Na ta kolena, na kterých jsou oni sami. Ignorovat je taky nejde, ignorace je vlastně útěk, to nejde pořád dokola, co by to bylo za život?
Nauč se i tohle brát jako součást života. Tu nehezkou, ale i to musíme umět přijmout. Já mám svojí bublinu, v duchu si říkám "ty máš pravdu, já mám klid". Můj manžel dokáže odpovědět tak asertivním způsobem, až sama zírám a moc bych to chtěla umět taky. Já to umím, ale s prodlevou. Co jsem měla říct, mě napadá až mnohem, mnohem déle.
Ber bb jako otužování, trénink.
"
Zatím co si tady filozofka Marenka vymývá pysk a ohání se svým starym, říkám ti ač o tyhle rady nestojíš, stoupni so holka na zem, vykašli ise na ty psychoanylýzy a jdi něco pořádnýho dělat, nebo se s těma psychyckýma problémama zalkneš Zdá se mi, že to co potřebuješ je pořádnej kus mužskýho a to pořádně a dlouho. Je to tak.
Nu, nyní je tedy evidentní, že jediná, komu chybí ten "pořádný kus mužského" jste Vy sama, bb! A jelikož ho nemáte, tak chodíte prudit na Poradte.cz. Věřte, že až ho budete mít, přestanete se tu navážet do tazatelů i poradců. A já Vám ho přeji, je vidět, že musíte hodně stráááááádat.
bb, babo jedna, nejdříve jsem si myslela, že to, co píšete, je léčba šokem a že to myslíte dobře. Ale vy jste trdlo na entou. Navážet se do každého, to jste jednička, a zároveň asi nemocná, ale žlučník to nebude. Musíte být hodně zamindrákovaná, když píšete, to, co píšete. Teď se možná pustíte do mně. Na to Vám radím, kupte si vidle a běžte rýpat do hnoje a ne do lidí. Schováváte se za anonymitu a to se vždy ukážou ty pravé nejnižší pudy, co v člověku dřímou. PT /stařenka/
Není potřeba komentářů k tomu co tady stojí.) Díky za rozumná slova těm, kteří mají co říci k tomu co jsem napsala.Ostatně dělat z tohoto serveru místo hádek a trapných připomínek je výslovně ostudné a nevyzrálé.Beru v úvahu rozumné názory neboť jsem tady nepřišla číst bezpředmětné kecy za dob středověku.Díky.
A abych nezapoměla...ČEST INTELIGENCI)
0x
Miiiii , zajdi si do knihkupectví a kup si knížku Psychokybernetika, autor je Maxwell Maltz. To je dobrý začátek jak s tím můžeš pracovat. Každopádně je chválihodné, že si to ve 20-ti dokážeš přiznat. Mnoho lidí si to nepřizná za celý život, že si nevěří. Jednají pak arogantně povýšeně a tváří se že jsou mistry světa zatímco uvnitř je sžírá pocit, že jsou k ničemu.
Takže to znamená ,že na tom můžeš zapracovat.
přeji hodně úspěchů.
G
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.