Zdravím,
Mám dotaz ohledně jednoho mladistvého kluka (14 let), jehož rodiče spolu nežijí. Chci pomoci, ale sám děti nemám, tak nevím přesně, jak situaci uchopit. Jeho rodiče spolu moc ohledně výchovy nekomunikují. Z mého pohledu je to takto:
Rodiče mají na výchovu zcela odlišný názor. On v tom pochopitelně dost plave. Přes týden je u matky, u otce je na víkendy nebo prázdniny.
Ze strany matky: Neměla radostné dětství a snaží se dát synovi hlavně lásku a péči. Bohužel jen láska nestačí. Nemá naučené návyky (uklízet po sobě talíř po jídle, pomáhat s úklidem, venčit psa, zdravit, poprosit, poděkovat). Je to "introvert", ve škole asi trochu šikanován, ven nechodí, sedí jen doma, kamarády nemá. U mámy je mu dobře, ještě donedávna když spolu chodili venku, chce se s ní držet za ruku. Ven chodí prakticky jen s mámou, ona si s ním "musí" hrát, protože on sám nepůjde. Všechno si vybrečel (znám ho od jeho 11ti let a brečel skoro pořád – jako holka), mámu si omotal kolem prstu.
Ze strany otce: Je to takový trochu spratek, syna nic nenaučil. Má ho jen na zábavu. Bere ho v podstatě několikrát ročně na dovolenou k moři (hotel, pohoda, nic zde nemusí). Pokud jsou doma (jeho otec bydlí u svého otce v domě), tak ten kluk je celý víkend zavřený v pokoji s počítačem. Nemusí nic. Možná ho naučil jen to, že nejdůležitější v životě jsou peníze. On má teď z toho pocit, že si může koupit cokoliv, i kamarády.
Kluk je jinak celkem chytrý, až leckdy trochu génius. Má velkou představivost, baví ho logické hry, sám i hry na počítači "programuje". Přemýšlí o budoucnosti z hlediska toho, kolik jaké zaměstnání vynáší peněz. Má svůj svět, nic moc ho nenadchne. Pokud mu někdo chce ukázat něco nového, hned se postaví na odpor, že to rozhodně není zábava, že to ho rozhodně nebude bavit – aniž by to zkusil. I když o něčem neví nic, tváří se, že ví, že tohle tak prostě je/není. Nenechá si do toho mluvit, neuzná cizí názor zkušeného.
Ať toto vzniklo jakkoliv, nesoudím, jen chci pomoct. Určitě se to už stalo jiným lidem a třeba našli způsob a ten teď hledám já.
Můj názor (kdy se stala chyba): Dítě se tvoří do nějakých 7mi let věku, pak už je pozdě. Nezájem otce o výchovu ve smyslu být v partě, být disciplinovaný, uznat názor zkušeného (trenér, vedoucí oddílu), být kamarád, nesmát se cizímu neštěstí, umět něco (sport, zručnost, ...). Přílišná láska ze strany matky. Fixace, "neutnutí pupeční šňůry", maminka všechno zařídí a postará se, benevolence. Má pocit, že nemá zastání ani u matky, ani u otce. Jakoukoliv radu bere jako kritiku.
Ano, je pozdě na převýchovu, už se nezmění. Ale mohl by aspoň v něčem být lepší. Jenže jak na to?
Můj názor na nápravu: Napadá mě důraz na disciplínu. Úkolování (venčení, když něco chceš, zajdi si pro to do krámu sám, vanu zvládneš napustit a vypustit sám, talíř patří do myčky. Uklízet si pokoj nemusíš, pokud si udržíš pořádek. Večerka je v tolik a přes to nejede vlak. Ráno budeš vstávat sám, budík existuje. Když někoho pozdravím, pozdravíš taky. Říká se prosím a děkuji. Když s tebou mluvím, díváš se na mě a ne do počítače. Když tě něco trápí, přijdeš a řekneš to. Od teď si s tebou ven hrát chodit nebudu. Počítač až po tom, co si uděláš úkoly atd atd.
Můj dotaz tedy zní, co byste poradili aniž byste napsali, že už je pozdě? Díky za dobré rady a přeji fajn den.
5x
Jestli jsem to někde přehlédla v komentářích, tak se omlouvám, ale řešil jste to už s přítelkyní? Řekl jste jí, že je Vám krajně nepříjemné, že dělá, jako že tam nejste, skoro neodpovídá, mluví s Vámi jen přes ní? Řekněte jí, ať si s ním promluví, že tohle dělat nebude. I když on je asi příčina toho zmíněného rozchodu, že? Takže o tom přítelkyně asi ví. Nebo jí dejte ultimátum - buď ho donutí, že se bude chovat slušně, nebo odejdete. Pak ho zkuste oslnit nějakým koníčkem - začněte společně dělat třeba kalisteniku, jezděte na kole - třeba flow trail nebo enduro, vezměte ho na lezeckou stěnu nebo boulder, laser game, něco nevšedního, co ho pohltí. Projevte zájem o nějakou hru, co naprogramoval, ať Vám ji ukáže, nechá Vás zahrát... Nejdřív si ho musíte nějak "koupit" a pak se můžete zaměřit na nějaké jeho návyky a výchovu.
3x
Taky mne napadlo přes společné aktivity, sport, hory, turistiku, cykloturistiku, zájmovou činnost, kroužky, oddíly, tábor, do divadla,... Aby s rozšířením obzorů pochytil i nějaké ty správné postoje a návyky. A diskutovat s ním, společně se něčemu zasmát, ať není napjatá atmosféra a učí se brát některé věci s humorem. Povídat si jako s dospělým. Tím od něj očekávám dospělácké postoje. Na to, že je jen děcko, na to je teď obzvlášť háklívej. Je zrovna v tom blbým věku, kdy jsou pro něj všichni dospělí trapní, nemoderní a zbyteční starci.
A hodně přes jeho matku. To pouto bude problém, bude ho omlouvat, ochraňovat...Bude to náročné, ale je potřeba sjednotit výchovné působení Vaše a jeho matky, event. učitele... Hodně jste toho sám vystihl. Pravidla, řád - aspoň základní. Né na něj nečekaně vtrhnout, aby si hned teď uklidil. To je na konflikt, to se nemá ani maličkým, pro které je hra moc důležitá. Ale stanovit mu limity, do kolika hodin udělá..., každé pondělí to, každý čtvrtek tohle. Odpadky úplně sám a je jedno kdy, jen ať nepřetékaj..Taky tu finanční gramotnost servírovat v praxi. Vydělej si /zasluž si/ a pak si kup.
Určitě ne vše najednou. Promyslet si zatím jen pár základních pravidel, které je schopen hned akceptovat. Je v období vzdoru. Pak se sekne a třeba bude i zdrhat.
3x
@miguel - tak trochu žiju s jeho mámou, takže mi situace není lhostejná a chci pomoci
Tak pozor, abyste nenarazil - u matky, samozřejmě. Mluuvil jste s ní o tom? Chce ona něco změnit nebo jí situace v podstatě vyhovuje (i když to možná slovem popírá)? Zkuste to s ní opatrně naťuknout, ale počítejte s tím, že v lepším případě nemusíte uspět, v horším to budete vy, kdo půjde. Znáte chlapce roky, proč jste nezačal "pomáhat" dřív?
A ještě dobrá rada - váš názor na klukova otce a jeho výchovu si nechte pro sebe.
2x
A proc mas vubec potrebu ho vychovavat?
Dostal si to za ukol? Byl Ti ten kluk nekym pridelen?
Nebo je to pouze tva zzirava touha nekomu tlacit svou vychovu?
V jakem jses k nemu vztahu?
Nejlepe se vychovava bez poucovani, vlastnim dobrym vzorem.
Jen reaguji na to, že na otázku odpovíte otázkou. Nepřišel jsem si sem pro otázky, ale pr radu. Ale když to chcete slyšet, tak ano, tak trochu žiju s jeho mámou, takže mi situace není lhostejná a chci pomoci.
Ta otazka z me strany samozrejme nebyla samoucelna.
Jinak "muze vychovavat" - nebo lepe receno ovlivnovat vychovu - teticka, jinak starsi kamarad nebo vedouci v zajmovem krouzku atd.
A tim se pak samozrejme muze lisit i rada vhodneho zpusobu.
Pokud zijete s jeho matkou a vazne mate zajem ho vychovavat, doporucuji mu jit prirozenym prikladem, zajimat se o to, o co se zajima i on, formovat ho svym kadodennim pristupem, brat ho treba k praci, kterou doma delate, byt pripraven s radou a samozrejme zaroven poskytovat neco za neco. Uklidit si po sobe, poprosit...
Spravny muzsky vzor zkratka vyda nad veskerou nucenou vychovu.
2x
Je to velice těžké, jak pro Vás tak i pro děti. 14 letý syn má již svůj rozum, své zájmy, těžko ho můžete nyní nějak převychovat. Asi se nerad někomu svěřuje, když toho za ta léta tolik prožil. Nemá to jednoduché. Kdy se stala chyba? Již při rozvodu, nebo rozchodu, kdy syn přichází o spokojenou rodinu.
Je potřeba, aby Vám paní dávala podporu a synovi vysvětlila, že s nimi budete žít a je třeba aby se k Vám syn choval lépe. Asi bych se nesnažila ho nějak vychovávat. Na výchovu má svou matku a svého otce. Pokud budete žít s jeho matkou, je potřeba být v klidu, pohodě a dávat ji i synům podporu. Pokud se chováte pěkně k jejich matce, syn to jistě vnímá. Ale musíte chápat, že je tato situace v rodině značně složitá.
Píšete, že je Vám lehce přes 40 let a chtěl byste své dítě a paní již nechce. Nedivím se ji. 3 děti a každé s jiným otcem a v tomto věku? Hrůza. Jistě se máte rádi, ale myslím si, proč nepřemýšlíte již při začátku vztahu a zbytečně si komplikujete svůj život. Je spousta svobodných žen, které touží po dětech a spokojené rodině.
Je potřeba popřemýšlet, co vlastně chcete a pak se rozhodnout.
Držím palce. Zdravím.
2x
Migueli, dneska k večeru na Seznam Medium "proběhl" článek psychologa přímo pro Vás: Jaroslav Král - Moderní manipulační techniky. Hned ta první kapitola pod názvem Stonewalling popisuje a rozebírá chování toho "Vašeho" kluka, to odmítání komunikace.
Ono to je vážně asi tak, že tohle vlastně vůbec nemám zapotřebí.
To je článek, né video.... Jinak tohle nemám zapotřebí, to jste měl říct hned na místě a třeba jim ujet. Vnucovat se a ponižovat, aby se měl milostpán dobře, to teda né!?... Tak ať mu dál vržou klínky! ...Obdivuji Vaši trpělivost!
Je tolik fajn holek, co jezdí sólo a ještě jim tikaj hodiny...
1x
Tak ho něčím namotivujte, třeba když bude pomáhat s opravou auta,tak bude moct pak někde na plácku zkusit řídit auto...nebo něco jinýho.
Co mě děsně baví-jak dnešní na dospívající a puberťáky nadávaj, jak jsou neschopný ,divný...Přitom nadává generace,která tuhle zemi dovedla do stavu nesoběstačnostii i v potravinové výrobě 
A pak člověk narazí na text od Sokrata a ona je tam úplně stejná realita, stejné nešvary se kritizují!
1x
A ví Vaše partnerka, že Vás ten vztah s jejím synem tolik trápí a zaměstnává? Podotýkám, že já se Vám nedivím a dost Vám fandím a taky trochu nabádám, abyste si nedělal moc iluze. Tuším, že něco málo zmůžete, ale v zasadní obrat nevěřím. Za pár let frustrací to nejspíš vzdáte, jde o Vaše zdraví.
1x
@miguel: Jde o to, že pokud chceš mít jakýkoliv vliv na toho spratka, jakkoliv je pozdě ve 14, tak musíš mít nejprve respekt u matky. A ten nikdy nemůžeš získat, pokud by jsi jenom uvažoval o tom, že se k ní přistěhuješ 
Takže, pokud není v možnostech, aby se ona, případně i se spratkem přistěhovali k tobě, tedy ty nemáš dostatečně velký vlastní byt, nejsi dostatečně finančně zajištěn, no tak ti chlapsky poradím: vykašli se na to a tu ženskou ber jen jako kamarádku s výhodami (a nic neměň). To bys poznal zanedlouho, pokud by ses k ženské přistěhoval.
Ps: Kdoví jestli ona chce něco měnit, ve skutečnosti nechtějí.
Bez respektu ničeho ale nedosáhneš, pokud nevěříš té pohádce, že pomůže, když mu budeš dobrým příkladem.
Ale Liška radí dobře.
Ideálně si předem jasně vymezit povinnosti, aby bylo jasné, že je to vůle tvá i matky.
Tak se seber bábovko a když nevynese koš, tak mu odstav na den PC.
0x
Jak si poradit teoreticky znáte, prakticky nemůžete vůbec nic. Výchova je na rodičích. Vy jste cizí člověk a jakýkoli, byť dobře míněný zásah, se obrátí proti vám. Nezasahujte ani v případě, kdyby vás o to milenka požádala.
Bylo by to možné jen v případě, že by chlapec sám tazatele uznal jako autoritu. Jako staršího kamaráda, na kterého se může obrátit pro radu a pro pomoc. Takový případ jsem zažila ve vzdálenější rodině, ale i to je balancování na hraně, protože hormony jsou sv*ně a puberta je sv*nstvo. Nikdy nevíte, kdy se probudí oko Sauronovo.
Tohle jsem zkoušel hned na začátku, mluvit s ním. Bohužel to nešlo. Jako příkladu uvedu, že za nějaké 4 roky, co ho znám, na mne nikdy nepromluvil. On teda nemluví skoro na nikoho, ale je to prostě problém. Třeba když jsme byli někde ve třech, tak jsem o něčem mluvil a on třeba měl dotaz. Ale místo aby se mě zeptal, řekl "mami proč on to a to...". Neoslovil mě nikdy jménem, nikdy nepromluvil přímo na mě. Vždy jen přes mámu. A to jsem stál hned vedle něj, i blíž než jeho máma. A to pak bylo těžké, mluvit spolu o čemkoliv. A někdy před půl rokem jsem se ho narovinu zeptal, proč mě nemá rád. A on po chvíli přemýšlení (a tlačení na odpověď) řekl, že proto, že se s ím nebavím. Na to už jsem neměl co říct. A teď přišla puberta a to už z něj nedostanu vůbec nic.
Přitom maminka je jediná cesta, jak na něj. A jestli on ani nemá kamarády, tak to je na pováženou. Já bych to v případě tazatele dlouho nevydržela, Asi bych s nimi nedokázala bydlet. Scházet se s paní, to ano, ale žít pod jednou střechou...?
Právě, bohužel jsem zjistil, že to je asi ten největší problém. Představa, že přijdu domů a musím si říct o to, aby mě pozdravil. Že rozhovory budou jen chabé, Že tam vlastně budeme jen tak vedle sebe a kdo ví, jestli vůbec někdy bude chtít bydlet sám, mít svou rodinu...
Nejhorší to je vždy, když jsem někde odpoledne nebo přes den s dětm imých kamarádů a pak se potkáme spolu a je t uplně jiná liga. Je mi to líto, nepříjemné, nevím, ajk s tím pracovat, prostě to nedokážu pobrat. A nechat to být, neřešit to .. nevím co by to pak mělo být za vztah.
Jak bych asi postupovala, být na Vašem místě? Někdy po večeři když budou oni vedle sebe bych jim sdělila, že tu s nimi nemohu být, že se stěhuji pryč, protože se tu cítím, jako nevítaný host. Že jsem měl představu, jak budeme tvořit rodinu se vším všudy, že tu budu fungovat jako plnohodnotný člen, co vše budeme spolu podnikat a narazil jsem na barieru, s níž nehnu. Mějte se tu hezky a přemýšlejte o sobě a ...Počkám do Vánoc, jestli vymyslíte lepší plán.
Jsme spolu 4 roky, ale nebydlíme spolu. Má dva syny, každého s někým jiným. Je nám oběma lehce přeš 40. Starší syn je v pohodě, s tím nám to v podstatě klape. S tím mladším bohužel ne. Já děti nemám a cítím, že bych mít měl. Ona už ale další chtít nebude (i když mi říká, že jeden čas mít chtěla, ale nepřesvědčil jsem jí). Včera jsme byli spolu s tím mladším na jezeře. Nepokecali jsme. Zkoušel jsem to, ale dozvím se tak maximálně ano, ne, hm. Na dnešek jsem spal u nich. Když jsme přišel, ani nepozdravil. Když jsme spolu s partnerkou na sebe mluvili, třeba ona se mě na něco zeptala, vždy to bral tak, že mluví ona na něj a odpovídal (nebo když nepochopil otázku, protože to byla otázka na mě, tak se ptal, roč se ho na to ptá). Vůbec vlastně dělal, že tam nejsem přítomen. Cestou domů v autě zase ticho, když se mě ona na něco zeptala, bral to, jako když se ptá ona jeho a já v tom autě vůbec nejsem. A takhle to jde roky.
V listopdu všichni odlétají na 14 dní do Thajska na dovolenou. Ona chce, ať letím taky. Ona chce, ať s ní žiju, ať koupíme dům, ať jí neopouštím (protože se nechce rozejít). Já ale cítím, že tohle nikam nevede. Život nám utíká mezi prsty, ztrácíme čas. A jk se mě někdo kdysi zeptal ... "máš to zpotřebí?". No, vlastně nemám.
Ona jeho postoj k Vám se synkem neprobírá? Ona ho nanapomene, když on Vám neodpoví? Jí nevadí, když on po ní chce, aby mu Vaši odpověď přetlumočila? Jestli ta paní chce s Vámi žít, tak už mohla kluka za ty 4 roky tisíckrát sprdnout... Do toho bych potomka nechtěla přivést. Ten kluk by mu mohl i ublížit, a nejen psychicky...On není v pořádku, to není jen puberta,... i když kéž...
Ale to jo, trochu ho napomene, ale je vždy to bylo bez výsledku. Za pár dní to udělal znovu a nikam to nevedlo. On měl prostě vždy svou hlavu. Příklad: naučil jsem jeho mamku jezit na čundry do lesa a chtěl jsem, aby jel někdy s námi (protože se vůbec nezajímá o přírodu). Tak jsem se ho zeptal, jestli by chtěl někdy jet s námi. I jeo mamka říkala, že by měl, že je to super. Odpověď byla: nechci. Ptám se proč? Odpověď, protože by se mu to nelíbilo. Říkám, ale vždyť jsi to ani nezkusil a už máš názor. Je to fakt hezký, být v přírodě. A on že prostě není. Říkám, nemůžeš mít takový názor na něco, co jsi nikdy nezkusil a nezajímal se o to. A on prostě že ne, že to určitě není hezký. A takto se staví ke všemu. Já třeba řeknu, že sedačka na kole má být tak vysoko, aby nohy byla skoro vypnutá na šlapce (když jsem mu chtěl nastavit kolo, aby jezdil jak se má - jezdí jak jantar). A on že ne, že to není pravda. Ptám se, jak to můžeš vědět, když o tom nic nevíš a nezkusíš to? A on prostě takhle (nízko) je to správně. Tak jsme se dohodli, že mu jí zvýšíme, aniž by to vědět. Nepoznal to a jezdil. Ale pak se to dozvěděl jednou na výletě a chtěl jí zse zpátky. Říkám, ale vždyť jsi jezdil doposud a nevadilo ti to a navíc jsi jezdil správně s rovnými zády, nehamtal jsi ... a on se rozbrečel, urazil a domů kolo vedl pěšky. A takto je to se vším. Myslí si, že všechno ví a všichni se pleteme. A to se neděje teď, když je mu 14, tohle se dělo už před třeba třemi roky. A mě to přestalo bavit, protože jsem na to byl v podstatě sám. A když jsem se snažil o vysvětlení, tak to bral navíc jako útok a to byl konec diskuzí, pláč, vzpříčení, zamrznutí a asi i nenávist vůči mě. A teď je prostě už pozdě ho něco učit. Jak něco chci zkusit, tak prostě ne.
A máš to zapotřebí převychovávat cizího spratka? Ta ženská tak dobře vaří a nebo čím to?
Každopádně ta ženská tě asi moc nerespektuje, zasloužíš si respekt? Asi nejsi leader ale provider. Hodnej bambula co vydělává a proto tě ta ženská chce, jako providera.
Já bych se ho rozhodně neptal jestli CHCE! Prostě to bude tak a tak. Nechceš? Tak budeš doma bez kompu, pojedeš na převýchovný tábor pro spratky, na lyžařský kurz, etc.
Ten spratek s váma cvičí s oběma, k tomu fotr co ho taky k ničemu nepřivedl, tvl tohle řešit? Ani za 10 mega kdyby mi přistálo, vážně. Nejptve by musela matka, svolit k restriktivní a tvrdý převýchově pod sankcí. Ale to nejde, asi nechce přijít o alimenty anebo o péči.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.