Jak se řeší styk s dětmi po rozvodu?

Především mě připadá,že se s vámi manželka rozvést nechce,když vám vyhrožuje,že když se rozejdete,že vám nebude půjčovat děti.Děti máte malé,takže,když vám bude chtít dělat naschvály,tak i když budete mít na papíře od soudu,že si je můžete brát každý druhý víkend,jak bývá obvyklé,tak vám může vždy tvrdit,že jsou nemocné a skoro je neuvidíte.A pak se může stát,že vám odvyknou.

Rozvést se se mnou chce, ale za co nejhorších podmínek pro mě, aby mi co nejvíc ublížila. Ona se mi totiž mstí, i když fakt nemá za co.

Vše záleží jak si to domluvíte u soudu a s manželkou ale je to jen domluva a nebo kus papíru pokud vám nebude chtít děti půjčovat tak je fakt neuvydíte jak píše předemnou vymyslí si že jsou nemocní,že zrovna k vám nechtějí,že zrovna jedou na výlet ,prostě udělá vše proto aby ste je nevyděl a vám a všem bude okolo tvrdit že vám je půjčí kdy chcete ale zrovna když je chcete je spousta výmluv a pak děti odvyknou a budete jen platit a děti uvydíte jen na fotkách.Je to blbí ale takto se to většinou děje .Vím o čem mluvím a neuděláte vůbec nic.

především vás asi nerozvedou, pokud spolu nežijete pouze 6 měsíců. Ohledně dětí. Záleží zda jste něco řešili přes OSPOD. V každém případě styk nemusí být upraven, pokud ani jeden nemáte se stykem problém. Předpokládám, že ale partner mající děti, tedy asi vaše žena s tím problém mít bude, neli hned tak časem. Praxe je ruzná, třeba 1xza 14 dní, nebo třeba 3x týdně. Většinou vám to bude ze začátku vadit, bohužel jak život bude utíkat a budete mit oba nové rodiny, tak pak už vám styk 1x týdně nebo dva bude vyhovovat. Je to hloupé, ale děti jsou taky jen lidi, a každý si jdeme vlastním životem, byt třeba určovaným tím, jak si bude přát matka ( pokud budou u ní)

Přes OSPOD jsme neřešili nic, stále spolu žijeme a o rozvodu uvažujeme jako o jedné možné cestě. Nebo přesněji řečeno, já uvažuju. Nechci, aby děti byly bez táty, ale taky nechci, aby pořád musely poslouchat od mé manželky, jak mě nenávidí a jak jsem jí zničil život a jak ji těší dělat mi ze života peklo. (Rozumějte, život jsem jí údajně zničil takto. Přemluvil jsem ji, aby si nechala naše první dítě, které bylo neplánované, čímž jsem jí zabránil dělat kariéru. Mně se podařilo se mi získat velmi dobrou práci, po které taky toužila, ale mě vzali a ji ne, což ovšem s dětmi nesouviselo. Teď oba pracujeme z domova na volné noze a já občas jezdím služebně do zahraničí (právě kvůli té vysněné práci).Podotýkám, že dokud jsem doma, dělíme si čas na práci i na péči o děti spravedlivě půl na půl. Nicméně mi závidí ty služební cesty a mstí se mi. Kromě toho mi vyčítá mi, že jí neumožňuju pracovat, což ovšem vůbec není pravda Dokonce v době, kdy staršímu synovi byly 3 měsíce! nastoupila do práce a rok do ní chodila, zatímco já jsem byl s malým doma.

Dlouhodobé problémy a to máte 1,5 a 3 měsíční dítě? Nechápu,že vy mladí hned vše chcete řešit rozvodem a na děti nemyslíte,ale když už se rozvedete,tak styk s dítětem určí soud a u tak malých dětí počítejte s tím,že to bude ze začátku jen na krátkou dobu a pod dozorem matky.Pokud se matka s dětma odstěhuje na opačný konec republiky,budete tam muset vy jezdit na návštěvu a né ona za vámi.

Právě že na děti myslíme a domníváme se, že jim bude lépe jen s jedním rodičem než se dvěma, kteří se pořád hádají a dělají dusno.

Lenochode, a vy si myslíte, že až se rozvedete, tak vaše problémy v manželství jako zázrakem skončí? Kdepak, pravděpodobně budete řešit spory také, ale jiného druhu. Budete se neustále dohadovat o děti, o výživné. Jakmile si jeden z vás najde druhého partnera, tak začnou problémy další - naše děti, tvoje děti, moje děti... A do toho možní noví partneři, kteří ty vaše děti nemusejí mít vůbec rádi. Děti máte malé, neumíte se domluvit? Vezměte to tak, že ke krizi v manželství dochází cca v roce dítěte. Spadá do toho nová životní role - matka, otec. Málo času, únava matky po porodu a přecitlivělost kvůli hormonální nerovnováze. Pak samozřejmě řešit nějaké problémy je hrozné, protože na obou stranách fronty to vře. Zkuste si ten rozvod pořádně rozmyslet, ono to opravdu není jednoduché. To jsem vám sice neodpověděla na vaši otázku, ale napsat jsem to musela.

Děkuji za názor. Měl bych hroznou radost, kdybychom se uměli domluvit, a věřte mi, že se o to poctivě snažím. Abych byl zase upřímný, většinu času funguje všechno v pohodě, ale jednou za čas - zpravidla před mou cestou - manželce přeskočí a začne vyvádět. Děti jsou zatím malé, ale těžko říct, jaký vliv to na ně bude později mít, ono je to fakt maso. Aktuální krize vznikla takto: Já jsem právě od pondělka do čtvrtka na služební cestě a v neděli večer před mým odjezdem - já jsem nebyl doma, protože jsem byl na nákupu - starší syn praštil mladšího, dostal na zadek, vzteknul se a začal vybíhat z bytu na chodbu a volat mě. Manželka si představila, že tohle bude dělat celou dobu, co budu pryč, a jakmile jsem se vrátil z nákupu, zaječela na mě, že toho má plný zuby, že tady nebude a jde pryč, ať nepočítám s tím, že se do mého odjezdu vrátí a ať si seženu hlídání, kde chci. Pak práskla dveřma a kluk z toho dostal totální hysterák. Pak se vyzuřila a vrátila se, ale mě to mezitím docela vzalo a zavolal jsem své mámě, co se stalo a jestli by přišla hlídat, kdyby se manželka fakt nevrátila. No, takže pak se vrátila a seřvala mě, že jí dělám ostudu v rodině, když přece bylo "jasné", že to nemyslela vážně, a že už se mnou nebude. Včera ráno se se mnou rozloučila slovy, že doufá, že se zabiju na dálnici.

Nejhorší na tom je, že já ji pořád miluju, a jak říkám, dokud jsem doma, je všechno v pohodě. Jenže jakmile mám odjet, vždycky začne vyvádět a dávat mi podobné nože na krk. Moc rád bych s ní zůstal, ale obávám se, že při tom, co občas dělá, už se na ni nemůžu spolehnout.

Já nejsem na cestách pořád, ale vždycky 4 dny v měsíci, a po tu dobu jí pomáhá s dětmi její matka, která je u nás celou dobu a i tam spí, takže na ně není pořád sama nebo tak něco.

Jinak ano, jednou jsem byl u psycholožky (ale sám, manželka se tam odtáhnout nenechá), ale bylo to k ničemu. Nechala mě hodinu mluvit, pak si nechala zaplatit a prohlásila, že dokud nepřijdeme oba, tak mi neumí pomoct.

S hlídáním nemáme problémy, její i moji rodiče jsou ochotní a občas jezdíme sami dva na nákupy, teď nedávno jsme třeba byli v kině. Jak říkám, všechno jde po másle, dokud jsem doma. Jenže nemůžu být pořád doma, protože za ty 4 dny, co jsem pryč, vydělám víc než doma za zbytek měsíce.

Především se jí nelíbí, že vydělávám já a ne ona. Což ovšem nesouvisí s dětmi, ale s tím, že na tu práci, kvůli které jezdím pryč, mě vzali a ji ne. Taky jsme mohli jezdit oba, kdyby konkurz dopadl jinak, střídat se doma a byla by spokojená. Takže za současné situace nechce měnit nic, je naprosto nekonstruktivní a otevřeně prohlašuje, že když jsem já "zničil život" jí, zničí ho taky ona mně. Třeba tak, že se rozvede a sebere mi děti.

Za humny může, chodí s kamarádkou do fitka a dělá autoškolu, já hlídám, kdykoli je to potřeba. Teď zrovna jedná o možnosti získat zakázku na měsíc ve Švýcarsku. Jestli ji dostane, bude to sice náročné, ale proč ne? Já budu klidně doma, když tak hrozně moc chce pracovat.

Resp. ne že já vydělávám a ona ne (taky si z domu vydělá lehce nadprůměrný plat), ale že já vydělávám víc než ona.

Nj, unavená, přetažená, vzhledem k věku dětí pravděpodobně chronicky nevyspalá manželka. Dost možná nechce ani tak rozvod, jako si chvíli odpočitnout, což by naznačovalo i to, že "dělá naschvály" a chce se odstěhovat k rodičům. Konečně, vy jste si taky na péči o děti nezařídil volno, ale povolal jste do služby vlastní matku

Chronicky nevyspalá není, k dětem vstávám já a ona má možnost (kterou občas využívá) odejít do obýváku na pohovku, když se mimino budí fakt hodně. Pouze když jsem pryč, musí ona, a to ji mj. právě štve. Zařídit si volno si bohužel opravdu nemůžu dovolit takové poloviční volno mám vlastně jinak pořád - ráno sedím u počítače já, odpoledne manželka a u dětí se střídáme.

Věřte mi, že mám vůli vycházet jí tak vstříc, jak to jenom jde, a hledat k ní cestu. Bohužel manželství vyžaduje kromě lásky taky týmovou práci, a jak mám spolupracovat s někým, kdo zkrátka není týmový hráč a je k tomu jenom nucený? A kdo mě klidně takhle podtrhne jako ona teď s tím hlídáním? Jak říkám, miluju ji, ale spolehnout se na ni evidentně nemůžu. Navíc jsem taky jenom člověk a ničí mi nervy, když se pravidelně jednou za měsíc pohádáme až na hranici rozchodu. Teď to nebylo ani zdaleka poprvé, jenom to bylo dosud nehjroší.

O děti by se určitě postarala, umí to s nimi krásně, všechen vztek si (naštěstí) ventiluje jenom na mně.

Taky mě to už napadlo. Jenže my netrpíme nouzí právě kvůli těm cestám. Bez nich bychom nevydělávali ani zdaleka tolik a vůbec není jisté, jestli bychom vyžili. Máme hypotéku a zase takoví boháči nejsme, to jsem možná vzbuidl špatný dojem

Lenochode, jednání vaší ženy je možná hysterické, já bych ale spíše řekla, že u ní prostě je únava po porodu a pak hysterčí. Máte děti strašně blízko od sebe. Vaše žena se ani nestačila vzpamatovat z jednoho porodu a už byla zase těhotná. Nemyslím si, že vaše problémy jsou na rozvod. Vaše žena je asi přecitlivělá vlivem té hormonální nerovnováhy, zkuste si o tom něco najít na internetu - viz poporodní deprese. Prostě hádáte se o pitominy, i když vám to vůbec tak nepřipadá.

Bohužel tyhle pitominy se vyskytovaly i před narozením druhého dítěte ale je fakt, že teď se to vyhrotilo. Ale poporodní deprese se snad projevují nenávistí k dítěti, nebo ne? Takové období v šestinedělí taky měla, že si ho ani nechtěla vzít do ruky, ale to jsem chápal a přešlo to, teď je má oba moc ráda.