Před pár měsíci sem přepl, každý sme ve vztahu viděli jiný směr a ja se proti srsti snažil, abych o slečnu nepřišel. K tomu přišlo celkové vyhoření i emoční. Zkrátka, abych to řekl. Sem ve stavu, kdy mě nebaví, ani jedna aktivita, které mě dřív naplňovali. Nesměju se, vůbec nemám radost, čas na hodinkách jako by se zasekl. Tlačím ho očima dal. Ale to vše se dá vyřešit, ale co mám dělat s přepnutymi nervy. Tím, že sem šel proti své vůli. Přestal sem spát, hlava nefunguje, pořád mě bolí záda a hůř se mi dýchá. Jako lapani po dechu i při běhu i ve studené vodě, ja, který se tři roky otužuji a do toho. Pořád sice něco jim, ale tělo si samo neřekne, že chce jídlo. Tělo ani nepozná, že sem si dal kafe. Sem z toho dost zoufalý, protože na netu nemůžu nic najít, s doktorem sem ještě nemluvil.
0x
Ono se to má tak, že bolest, šok, ztrátu musí mozek prožít, prosmutnit, zpracovat. Když se tomu postaví, jakože "už o tom nebudeme mluvit", zůstane to v něm a mnohem později se z toho skladiště, které v mozku máme, vyvalí veliký problém. Vlastní zkušenost po léčbě rakoviny, postraumatický šok. 
Teď nikam nespěchej, poplač si, prosmutni a dej tomu čas, který léčí. Uvidíš, sám se začneš jakoby probouzet. Začnou tě zajímat věci, řeči, lidé, vůně. Teď poslouchej tělo, hlavu a srdce. Nesnaž se nic lámat přes koleno. 
Jen si pohlídej, ať neupadneš natrvalo do stavu, který vůbec nechceš!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.