Nesoběstační rodiče se chtějí se vrátit z domova pro seniory - péče

Tak to je obdivu i úctyhodné, ať již vaše péče tak kondice rodičů. To bohužel není tento případ, naši jsou na tom zdravotně a celkově pohybově špatně.

Moc děkuji za rozumný a podpůrný náhled na situaci, většinou se setkávám s tvrdým odsouzením.

Přesně, jak píšete. Moc děkuji. Je to pro mě spíš obrovský tlak ze strany rodičů a vnitřní morální dilema a boj s neustálými výčitkami svědomí, což už je můj boj. Jen mě spíše rozbíjejí opačné názory lidí, kteří neznají situaci a soudí mě.

Děkuji za rozumný a podpůrný názor.

Bohužel jste se svým názorem úplně minul.

Žádné tábory, školy ani lázně jsem nemilovala, ani jsem na nich nikdy nebyla, protože nás rodiče nikam nepustili!

Rodiče nejsou na LDN, odkud jsem je právě vzala, protože z nich byli málem ležáci. Naopak jsou v zařízení, kde mají naprostou svobodu, svůj malý byt, mohou jít kdykoli a kamkoli. Žádné povely jim nikdo nedává a do žádných aktivit je nikdo nenutí. Naopak jim nabízejí fyzioterapeutickou péči, výlety, procházky s pomocí. Domov v Kroměříži má obrovskou zahradu se stromy a spoustou zeleně, sousedí s Květnou zahradou a se zámeckým lesoparkem, kam mohou bez problémů jít. Navíc tam s nimi pravidelně chodí i pečovatelky, což rodiče nevyužívají a chtějí jen ležet. Žádné infantilní aktivity jim nikdo nevnucuje. Jezdím tam pravidelně 1 – 2x týdně a vidím, jak s nimi s úctou jednají, je to navíc křesťanské zařízení, kde jim nikdo nic nevnucuje, ale dbají na úctu k člověku. Rodiče si to sami chválí a jsem svědkem, že nikdo na nikoho nehraje žádné divadélko.

Není to nemocniční režim spíše penzion s pomocí pečovatelek a zdravotního personálu. Jejich dům je v hrozném stavu, nedovolili žádné úpravy, ač jsem jim chtěla vše zaplatit, ani sprchový kout, nic co by jim pobyt doma ulehčilo. Omítali pečovatelskou službu, dovoz obědů, jakékoli odlehčení, dokud byl ještě čas a možnost zůstat doma. Vše jsem jezdila obstarávat sama z Brna k Pardubicím.

Rodiče se neobětovali pro nás, naopak! Celý život jsme měli velmi těžký už od dětství a naopak jsem svůj život doposud obětovala já jim, hlavně mamce, kterou otec celý život týral a ona je na něm dnes celkově závislá. Bratr se z drsné výchovy a neúměrného psychického a fyzického týrání dodnes léčí s psychikou. Já jsem to zvládla se 7letou terapií a dodnes si nesu následky výchovy, za kterou by otec dnes šel nejspíš do vězení a nebudu zde upřesňovat, co se u nás dělo. Jen snad tolik, že jsem celý život musela matku i sebe před otcovým násilím bránit a taky bránit své tělo. Bratr se z toho sesypal.

Pokud neznáte situaci, jak si můžete dovolit mě soudit a napadat, abych si nechala napsat papíry na hlavu? Já jsem se sem obrátila s prosbou o radu nikoli o osočování ze strany někoho, kdo vůbec nezná mojí situaci.

Vážím si vaší odpovědi. Studuji sama psychoterapii a sociální práci, právě pro to, abych mohla jednou pomáhat druhým ať již studentům na gymnáziu, tak mi není lhostejné zaházení se starými lidmi v domovech. Domov v KM jsem jim sehnala doslova protekčně, protože jsem chtěla jejich nejlepší péči, což se mi podařilo. V domově pro seniory jsem pracovala jako dobrovolník při své výuce na gymnáziu. Nikdy bych rodiče nikam "nešoupla". Naopak, když se mi před rokem zdáli klidnější (ve vzájemných vztazích), chtěla jsem si je vzít k sobě do Brna. Bohužel jejich povaha to vylučuje a ve svých 50 letech bych se také ráda už v životě "nadechla".

Jezdím tam pravidelně 1 týdně a obden si voláme. Bratr tam jezdí s manželkou 1 za měsíc až od Pardubic. Jejich vnučka i známí, rodinní příbuzní tam už několikrát byli a všichni mi jasně říkají, že to není absolutně na domácí péči. Navíc v místě jejich bydliště je kapacita omezená, už jsem vše zjišťovala a řekli mi, že za prvé na to nemají personál, aby tam byl někdo několikrát denně, že max 2x-3x týdně a že by to rodiče vyšlo mnohem dráž než domov v KM. Už takhle mamce doplácím pobyt. Vzala jsem si je právě co nejblíž k Brnu, abych s nimi byla co nejvíce v kontaktu. Mamka už několikrát řekla, že se jí tam líbí a je o ní konečně postaráno, jen otec to stále hrotí a chce domů. Ale díky za doporučení, snažím se hledat stále co nejlepší řešení, aby měli důstojné stáří, což doma rozhodně neměli, protože jen leželi u televize, jedli a kouřili. Když jsem k nim jezdila, ani nechtěli nikam na výlet - mám auto, tak možností měli dost.

Pokud někdo celý život týrá a napadá svoji rodinu - manželku i děti, nemá přátele, protože je buď agresivní nebo překračuje hranice intimity jiných žen. Pokud někdo celý život druhým nadává hovada, krávy a dobytkové, bez ohledu na věk a pohlaví. Pokud nikdo nemá pravdu kromě něho a všichni jsou debilové. Pokud od něho jedna manželka utekla, protože ji mlátil a druhá se nechala mlátit i s dětmi, protože neměla, kam jít... Může být takový člověk někdy a někde spokojený? Ano, jedná se o otce tazatelky.

Nějak stále nechápu, proč jste tak imperativní, viz "donutil jsem vás", "hrabe mi" dle Vašeho názoru, "měla bych si nechat napsat papíry na hlavu" dle Vás. Já jsem se do této rádoby poradny obrátila s prosbou o radu ohledně nelehké situace se svými rodiči, nikoli s prosbou o soudy na moji osobu. Pokud by mě zajímal něčí názor na mě, asi byste to z mého příspěvku pochopil a upřímně uniká mi důvod Vašeho implicitního útočení.

Bohužel mamka je už mírně popletená a nechce chodit, vyhovuje jí ležení, otec jezdí jen na invalidním skútru a vzhledem k onkologickému onemocnění a pokročilé artróze ujde také pár metrů a ještě s velkou námahou. Oba jsou na plenách. Jejich byt je v paře, k němuž vedou prudké schody, na kterých už několikrát spadl, každou chvíli byla u nás záchranka kvůli jejich pádům a navíc otec má po úrazu problémy s dušením. Pak začala padat i mamka, protože si špatně píchala inzulín - 3x denně a 2druhy. Nebyla schopna si správně brát léky natož píchat inzulín. Kontaktovala jsem charitu v městě jejich bydliště a řekli mi, že mají plno a málo prsonálu, že k rodičům několikrát denně jezdit nemohou. Když jsem jim zaslala informace a kopie lékařských zpráv ještě z LDN a popsala momentální stav v domově, jasně mi bylo řečeno, že jejich stav není na domácí péči ani s pomocí pečovatelek.

Přesně to se snažím dělat, věci z domova, návštěvy známých i z rodiny mají. Já tam jezdím pravidelně každý týden (Brno - Kroměříž), obden si voláme. Jejich původní dům je v Holicích u Pardubic a vzhledem k jejich stavu zvl. mamka s komplikovaným typem cukrovky, navíc oba na plenkách, motáním hlavy a bolestmi kloubů a zad, na což si stále zoufají, by pro ně cesta případně pobyt 170km od kroměříže byla asi komplikovaná. Vzala jsem si je záměrně blíž k Brnu, kde pracuji a bydlím, abych s nimi byla co nejvíce v kontaktu. Je to pro ně určitě těžké, naprosto je chápu. Na otázku proč chtějí domů, mi odpovídají: Doma je doma. Je to bohužel těžká situace i pro ně. Někdy mamka říká, že je tam moc spokojená, že se konečně někdo stará o ni, že tam mají všechno, co potřebují. Jen táta je na tom mentálně lépe a stále mamku nabádá a dokonce i obviňuje, že se málo snaží a že kvůli ní nemohou domů. Přitom ona ho celý život obsluhovala.

Přesně toto mi řekla ředitelka, že tatínek je manipulativní sobec a maminku negativně ovlivňuje. Bohužel kamarády žádné nemá, není divu. Z rodiny i ze strany rodinných známých už tam několik návštěv bylo a všichni jim v klidu vysvětlují, že tam mají tu nejlepší péči, že to doma nezvládnou, ať si váží toho, co jsem jim zřídila. Nikdo nemá rád "důchoďáky", ale kdokoli byl v tomto domově, byl velmi mile překvapen, jak je to tam pěkné prostředí i personál, možnosti, žádná nemocniční pravidla.