Do jaké míry pomáhat?

Jsem žena, 52 let. Už 4 roky se starám o ochrnutou, dementní tchýni, po mrtvici. Plně inkontinentní! Nechodící. Do toho mám velký dvougenerační barák, velkou zahradu a také svoji matku, které je taky 76 let a musím pomáhat i v její domácnosti. Bydlíme v malé vesnici, kde je všude daleko,k lékařům, do obchodu atd... , manželovi je 55 let, má hodně těžkou fyzickou práci, do toho topíme dřevem. Je toho opravdu hodně, ale všechno se dá zvládat, když se chce. Pokud to rodiče nezvládají sami a té práce kolem jejich baráku je opravdu hodně a vy jim, už taky pomáhat nestačíte, tak by bylo dobré v klidu si s něma promluvit, aby dům prodali a z utžených peněz, si zajistili ubytování v nějakém hezkém pečovatelském domě.

Zažíváme nyní (posledních asi 5 let) něco podobného jak s mojí, tak s manželovou maminkou. Obě chtějí žít stále tak, jak žily, když ještě mohly samy chodit atd., takže my dva se honíme jak trefení, abychom maminkám (každé jinak) zařídili jejich životní styl. A přestali jsme žít vlastní život, žijeme ty jejich. Ovšem nám je něco přes 60 let a velmi ostře vnímáme, že jednak už na to fyzicky nestačíme a jednak nám ubíhají poslední roky, kdy bychom se ještě mohli někam podívat a něco spolu prožít.

Nevíme, co s tím. Maminky nám dávají najevo, že pokud je přesadíme do nějakého domova důchodců, okamžitě zemřou a budeme je mít na svědomí. Samozřejmě, neříkají to těmito slovy, ale když mamince naznačím, že nestačím už na svou vlastní domácnost, abych mohla obstarávat tu její, řekne mi, že málo odpočívám. A když se jí zeptám, kdy že to mám vlastně odpočívat, začne plakat, že na mně visí (má pravdu), ale ať ji proboha nikam nedávám. Manžel dostal na starost rozlehlý starý dům a velkou zahradu - a maminku, která je téměř nepohyblivá, ale náturou generál. Vražedná kombinace.

Zatím aspoň máme sílu se vždycky večer obejmout, navzájem si vylít srdce a vyslechnout se. Ale trvá to už několik let a jsme pomalu v koncích.

Nejspíš s rodiči bydlíte a proto berou jako automatiku,že se vším pomáháte a děláte co chtějí..Kdyby jste bydlel jinde,jednou za 14 dní přijel,popovídal si s nima a zeptal se ,jestli potřebují s něčím pomoct,bylo by to jiné.A vy by jste mohl trávit většinu času podle svého a tak,aby vám to přinášelo potěšení.

Píšete, že rodiče žijí prací. Bydlení v domku, práce okolo včetně chování zvířat je styl života, hobby, nikoli zdravotní nebo ekonomická potřeba. Není to nutnost, nemáte morální povinnost jim v tom pomáhat, zvášť když se vám takový styl života příčí a přinášíte jim do toho nervozitu. Beru to stejně, jako mít za morální povinnost jet se válet k moři. Také bych tam nejel.

Určit tu správnou míru pomoci je těžké, navíc aby to bylo pro obě strany přínosem a časově únosné ...

Musíte být hlavně v pohodě, jinak byste mohl rodičům svojí výbušností spíš psychicky ublížit.

Když maminka ovdověla, jezdili jsme pomáhat, předtím oba rodiče zvládali, nebyli tak staří, jako Vaše.

Ale nezastírám, že by to nebylo někdy časově náročné. Naštěstí se nám podařilo sehnat ještě výpomoc se zahradou a např sněhem, zkuste někoho sehnat, kdo by byl ochotný za úplatu pomoci..

Nakonec maminka dům prodala, pořídila si byt a libovala si, že to měla udělat už dávno..

Máte sourozence, děti, synovce, neteře? Mají rodiče ochotné sousedy? Pokud ne, zkuste třeba najmout nějakého pomocníka/zahradníka nebo najít dobrovolníka.

Chce to hlavně promluvit si s rodiči,že jste víc unavený ze zaměstnání i z práce okolo domku.Nejjednodušší by bylo,kdyby se chtěli přestěhovat do bytu.Ale pokud jsou ještě soběstační a v domku na vesnici chtějí zatím zůstat,tak se s nima domluvte,že trávu by mohl sekat někdo,kdo ještě chová králíky a potřebuje seno,s jinou prací by vám mohly pomoct případně vaše děti.Pokud mají rodiče např. králíky,slepice,tak už zrušit,aby práce ubyla.Na nějakou práci se nestydte někoho zjednat.

@soles47 a tvoje deti babicce s dedou nepomohou proc?

Zdravím,

ptáte se, jak máte pomáhat, na to je jednoduchá odpověď, podle svých zdravotních a časových možností. Sám víte nejlépe, jak co zvládáte.

Píšete, že Vaše mamka by se asi nejradši někam přestěhovala a práce už ji kolem domu asi tolik netěší. Pro začátek asi na to jděte trochu přes matku, naučte ji taky trochu žít, zkuste léčbu šokem. Moji prarodiče jsou taky zvyklí celý život dřít kolem domu, ale zkuste to udělat jako moje babička. Po zdravotním problému jela na tři týdny do lázní, takže děda musel vše obstarat doma sám, pak si jela na týden k příbuzné na druhý konec republiky, o víkendech jezdí s důchodci někdy na zájezdy, v týdnu chodí cvičit do klubu. Dědu tohle nebaví, nenutí ho do toho, ale už trochu vystřízlivěl a nějaké věci kolem baráku kvůli tomu omezili. Ano, hudruje, že si "babka zase někam vyjela", na to mu odpovězte, že mohl jet taky, což nechce, nakonec je rád, že mu doma někdo uvaří, tak se s tím musel popasovat.

Moje mamka a její sestra chodí normálně do práce a o víkendech jsou rády, že obstarají svoji domácnost, tak tam chodíme taky jen na návštěvy, ne abychom tam pracovali. Váš otec, stejně jako náš děda by měl vzít v potaz, že dneska jsou ta povolání celkově náročnější než to bylo dřív. Pokud tedy prarodiče něco chtějí mít, musí si to obstarat sami.

Můj bratranec vyrostl s tetou dá se říci skoro k bytě, tak k práci nemá téměř vztah skoro žádný, myšleno k práci kolem domu, taky má náročnější povolání. Volí taky úplně jiný styl než děda. Já mám zase od narození zdravotní problémy, tak po zdravotní stránce nemůžu dělat skoro nic, ale to taky samozřejmě on nechápe.

Musíte se tyhle věci naučit brát trochu s nadhledem, vaši i naši prarodiče holt už jiní nebudou. Ano, návštěvy u nich trávíme tak, že věčně něco i při té návštěvě dělají třeba na zahradě, nemají moc čas si posedět a děda si přitom stěžuje, jak mu nikdo s ničím nepomůže. Na každém příbuzném si najde něco. U babičky hudruje, co to koupila za nekvalitní potraviny, že se to nedá jíst, ale sám si do obchodu nedojde, aby si nakoupil sám. U bratrance kritizuje třeba to, že chodí po práci do posilovny, přitom by mohl posilovat zdarma prací na baráku nebo že si na Vánoce koupili živý stromek v obchodě, přitom máme les a mohl si tam dojet nějaký malý stromek uříznout. U mého strýce - manžela tety kritizuje zase to, že máme lesy a je třeba tam dělat prořezávku a nikdo z nich tam o víkendech nejde a on starý dědek to tam jezdí alespoň kontrolovat na mopedu. Tak už to u nich trochu vzdal a obrací se trochu víc na mě, ve stylu, že potřebuje ořezat stromy, aby plodily, tu sklidit švestky, tu zanést bedny s bramborami do sklepa a podobně, přitom já mám z výšek závratě a třesou se mi ruce i nohy, což on samozřejmě nevidí, jelikož jsem v invalidním důchodu, tak mám přes den víceméně čas, tak žije s tím, že bych mohl jezdit autobusem do toho našeho lesa (nemám ze zdrav. důvodů auto) a tam dělat na tom dřevě, přitom já jsem rád, že si dojdu u nás na poštu a vyřídit nejnutnější věci a dřít pro mě v lese je úplně nevhodné, tak kritizuje, že celé dny vlastně nic nedělám a co on stihl za den práce (já ani nemůžu, nezvládal bych to, musím každou chvíli odpočívat) a celkově nechápe, jak může mít mladý člověk takové zdravotní problémy...a to to mám prosím pěkně napsané i přímo od pusudkového lékaře. Nakonec ale i děda se musel přizpůsobit situaci a když nikdo nic neudělá, tak si nechal na zimu přivézt koupené naštípané dříví. On už práci v lese nezvládá, nařezat už taky moc ne, tedy udělal vlastně to, co kritizuje na ostatních, koupil si cizí dřevo, i když máme vlastní les...

Druhou část návštěvy pak děda věnuje obvykle tomu, jak si sám stěžuje na zdraví, nemůže spát, bolí ho záda a že to za nic nestojí, přitom celý život dřel, tak to má z toho. Celkově tedy vlastně neví, co chce.

Jinak dům můžete mít i bez toho, abyste tam neustále nějak dřel, viz příklad mé druhé tety. Stromy na zahradě vesměs vykácela, zvířata nemá, na záhony dala folie a téměř nic nepěstuje, topí plynem a je v pohodě, když tam přijedeme, má čas si zahrát karty a nikam se nehoní, pokud potřebuje nějakou práci, tak si někoho zjedná a zaplatí - má přece důchod. Dřív byla pro manžela zvyklá hodně vařit, nyní když je vdova, tak vaří sporadicky a celkově se tomu přizpůsobila. Zdravotně jí taky v zásadě nic moc jiného nezbývá, práci by žádnou kolem domu taky už nezvládala. Ale má důchod, tak si vše koupí nebo zařídí, tak o co jde? Žije jinak celkem skromně, tak jí to stačí.