Kde najít ženskou?

Nevím, co můžu nabídnout. Nic moc. Jako člověk jsem k ničemu, jako chlap jsem k ničemu. Nemá cenu si nalhávat opak. Asi můžu nabídnout takové ty běžné věci, jako oporu, lásku a tak.

Jaké slovo příště použít namísto ženská? Přiznávám, že nevím, proč nezní dobře, mně zní normálně. Není až tak formální jako Kde najít dámu?, dává to najevo, že už to nemůže být holka, dívka, protože mám na to svůj věk. Tak tedy partnerku, přítelkyni? Nebo ženu?

@svatoslav: Jezdit vlakem tam a zpátky bez cíle jen tak je trochu nesmysl. Vlakem jsem jel v životě už tolikrát a osloven cizí ženou jsem byl jen dvakrát. A nikdy z toho nebylo nic víc než pokec během jízdy vlakem. Jednou mě oslovila starší paní, asi starší než moji rodiče, a zřejmě byla jen extrovertní a chtěla si povídat. Nemyslím si, že chtěla navázat jakýkoliv hlubší vztah (tuším, že říkala, že má syna v mém věku, ale možná si to už pletu). A jednou mě oslovila holka asi v mém věku, to bylo zajímavé, říkala, že se akorát vrací domů z psychiatrické léčebny, kde byla hospitalizovaná, protože se chtěla zabít. Měla HPO, deprese, poškozovala se. A z nějakého důvodu jsem se jí evidentně líbil. Byla aktivní, působila vlastně sebevědomě, sama mě oslovila, sama kladla otázky, sama mě pozvala na pivo, sama si řekla o číslo... Jenomže už se pak nikdy neozvala. Těžko říct proč, mohla ztratit číslo nebo na to zapomenout. Osobně to tipuji, že v danou dobu byla v nějaké pozitivní (možná až trochu manické fázi), a pak zase upadla do depresí, čímž si to rozmyslela. Já si na ni číslo vzít nemohl, protože se mi zrovna vybil telefon.

Takže za všechny ty hodiny a hodiny a desítky hodin strávené ve vlaku mě tam samotná žena oslovila jenom dvakrát. (Pak jednou ještě párek důchodců, babička s dědečkem.) Je pravda, že jsem žádné nepomohl s kufrem. Ale jezdit bezcílně vlakem, to fakt nemá smysl. Možná to záleží, z jaké jste lokality a jakým vlakem jezdíte a v kolik hodin, ale já bych řekl, že dneska už moc lidi vlakem ani nejezdí. Velmi časté je, že sednu do kupéčka a celou jízdu jsem v kupé sám. Už jenom to, aby někdo ke mně do kupé přisedl, je náhoda, natož ještě aby to byla žena, aby byla sama a aby se se mnou dala do řeči. Je to o náhodě, ale pravděpodobnost je malá.

@svatoslav: Ale zajímalo by mě, jak to děláte s tím papírkem, který házíte slečnám do klína. Jak přesně to děláte? A proč vlastně máte na lístku svůj telefon? Nevypadá to divně, podezřele? Nebo jde o vizitky? Ale z jejich pohledu – nevím, proč bych měl volat na číslo člověka, kterého neznám. Vy s tím slavíte úspěchy? Jak velké?

Kdysi jsem viděl na toto přímo nějakou stránku, kde se daly natisknout nějaké papírky se speciálním kódem. Ty papírky jste potom měl dát té, co se vám líbí, a ona ten kód zadala na té stránce a tím našla váš profil. Takové seznamování pro stydlivé. Ale už si nepamatuji, co to bylo za stránku, řekl bych něco jako Zeptej.se nebo Najdi.me nebo něco takového. Zajímavý nápad, ale udělali špatně marketing, takže se to nepoužívalo, ta stránka skončila dříve, než začala.

Ale tam to bylo, že se přímo ten lístek s kódem měl dát té hezké slečně nebo tomu hezkému chlapci, ne že měl nenápadně vypadávat z kapsy.

Byla to stránka Seznámíme.se

@babajaga: Omlouvám se, na tu vlnu politické korektnosti jsem pořád ještě nenajel. Měli by mě za to deplatformovat. Přitom každý správný neomarxista ví, že žena nejenom že je víc než pračka a lednička dohromady, ale ona je dokonce víc než muž!

Ovšem kdysi jsem jel autobusem, Student Agency, sedl jsem si na sedačku vedle nějakého pána a připoutal jsem se bezpečnostním pásem, to je v těchto autobusech povinné (to ostatně ve všech autobusech vybavených bezpečnostními pásy, akorát to málokdo ví). A na další zastávce pán vystoupil, já jsem se posunul blíže k oknu a za chvíli přistoupila dovnitř nějaká paní a sedla si na tu sedačku, na které jsem jen pár okamžiků předtím seděl já. A snažila se připoutat, ale nešlo jí to. Kdežto já už věděl, že pás na této sedačce sice zadrhává, ale funguje. Ochotně jsem tedy paní pomohl. Paní byla ráda a okomentovala to: Teda tak se pozná pravej mužskej! Tenkrát mě to označení potěšilo. A vůbec mi nedošlo, že bych měl být uražen, protože postarší dáma mě vlastně přirovnala ke kladivu nebo maximálně tak k elektrické vrtačce.

@gumidek: Proč jsou mimo? Dokážeš být konkrétní, dát nějaký příklad, v čem jsou mimo? Vážně mě to zajímá, pro mě je to cenná zpětná vazba.

No vždyť jo, mně je samotnému smutno. Já jsem docela typ pro vztah.

@babajaga: Já znám taky několik dlouhodobě nezadaných / nezadatelných mužů. Asi znám i pár takových žen. Určitě je na světě takových spousta, spousta jich byla v historii a prostě to nějak zvládli. A pokud nezvládli, tak umřeli. Takže nějak se s tím taky poperu, když si žádnou nenajdu. Ale dělá mě to nešťasným. A leze mi to na mozek a dost slušně mi z toho hrabe. Jakože vážně. Tím se stávám nefunkčním i v dalších oblastech atd. a neovlivňuje to už jenom mě, ale i moje okolí. (Proto jsem se sem přišel zeptat, protože víc hlav víc ví.) Takže buď tedy to chce nějakou najít, nebo to chce nějak vyřešit, aby mi z toho nadále nehrabalo.

Jedním řešením by byla sebevražda. Jak já vždycky říkám, sebevražda vyřeší mnoho problémů. Ulevila by nejenom mně, ale i mému okolí. Někdo mi taky kdysi radil, že řešením je být hodně zaměstnaný, prostě že když nebudu mít volno, tak nebudu mít čas se tím v hlavě užírat. Dalším řešením by byla nějaká terapie, ale upřímně terapií už jsem zkoušel plno a ony taky nejsou až tak funkční, jak by si někteří laikové mohli myslet. A víceméně toho terapeuti taky až tolik nedokážou. A další řešení mě nenapadají. Určitě existují, ale nenapadají mě.

@gumidek: Pokud to nebylo zřejmé, tak ode mě to byl samozřejmě sarkasmus. Přiznám se, že stále příliš nerozumím, co špatného je na slově "ženská". Někomu to vadí, připadá si potom blbě, "já přece nejsem nějaká ženská, já jsem dáma", mně to připadá celkem normální, ač chápu, že někomu to vadit může, je to posun ve vnímání významu toho slovo. To slovo má nějakou konotaci a všichni si ji představujeme trochu jinak.

Kolegyně @inzinyrka toto slovo přirovnala k předmětům do domácnosti. Připadalo mi to vtipné. Tak jsem se chytil vtipu a napsal něco o kladivu a vrtačce. Někdo ten vtip pochopil a zasmál se, někdo ho pochopil a nezasmál se, neboť mu přišel trapným, a někdo (zřejmě ty) ho nepochopil a vzal ho vážně.

Prostě mám takový zvláštní smysl pro humor.

@gumidek: Zajímavá rada, děkuji za ni.

Jednak v komunitách mých zálib téměř nejsou ženy mého věku. Jednak se mi blbě socializuje, neumím zapadnout do nové party, skupiny, i ve škole jsem byl spíš někde na okraji třídy a moc se tam se mnou nikdo nebavil.

No jo, ale já jsem toho už hodně zkoušel. Co jsem zkoušel, tak nefunguje. Je fakt, že turistiku jsem nezkoušel. (Ano, nohy mám.) Není turistika spíše individuální záležitost?

Možnosti finanční jsou, ale ne velké. Mohu utrácet v řádu stokorun týdně, třeba tři tisíce za měsíc. Fyzické možnosti jsou na tom podobně, jsou tam, ale není to nic extra. Můžu chodit, ale na sport nejsem. Časové možnosti asi by přiměřeně byly, třeba dva dny v týdnu něco někde asi by šlo.

Co si mám představit pod charitami? Jakože bych chodil roznášet letáčky neziskovkám, venčil psy z útulku a vařil pro bezdomovce?

@nerentier: Když myslíš. Asi jsi prostě z jiného prostředí. Ono se říká, že sytý hladovému nevěří. Možná, že kdybys rok pracoval jako sociální pracovník v nějaké neziskovce s lidmi různým způsobem znevýhodněnými, tak bys viděl, že takových jako já je plno.

@yarda: O seznamce Kontakt jsem neslyšel, a pokud slyšel, tak jsem to už zapomněl, znám akorát ruské V kontaktě. Existuje ta seznamka pořád ještě? Jak se ti to seznámení na seznamce povedlo? Divím se, že už na třetí pokus. To jsi napsal jenom třem ženám, a už to vyšlo? To jsi musel mít hodně velké štěstí. Vím, že jsou seznamky, kde to páruje počítač na základě jednoduchého psychotestu, ale to není nic vědeckého, nic, co by fungovalo, úroveň astrologických znamení.

Nevím, co mohu ženě nabídnout. Asi nic. Já nic nemám. Ale já taky od ženy nic neočekávám a nic od ní nechci, fakt nechci ženu, co bude vydělávat na společnou domácnost, co mi bude vařit, uklízet.

@p23: Nejhorší určitě ne. Ale asi patřím k těm horším. Ono to tak statisticky vychází, že polovina patří k lepším a polovina k horším, jsou to asi dvě miliardy těch lepších a dvě miliardy těch horších. Naštěstí mám kde bydlet.

Bohužel nemám s kým chodit na akce. Můžu na ně chodit sám. Ale já to neumím se dát s někým do řeči, nějakou oslovit. Když to udělám, vypadá to divně. Tančit taky neumím, při tanci vypadám jako pitomec, ostatní se mi potom smějí. Být veselý je těžké, když nemáte náladu. Vím, že tím je odrazuji. Je to začarovaný kruh. Vlastně to není začarovaný kruh, je to spirála. Nemám náladu, proto mě dívky odmítnou. A když mě odmítnou, tak budu mít ještě horší náladu. A proto mě budou ještě víc odmítat. A proto budu mít ještě horší náladu. A tak dále. To mi taky hodněkrát vytýkaly, že se neusmívám. Ale když nemám náladu? A mě to nebaví, to není zábava oslovit děvče, když mi odpoví: "Nech mě bejt. Já se tě bojim." Občas se malý úspěch našel, ale ty neúspěchy jsou daleko častější. To vás nebude bavit dělat něco, co pořád jenom kazíte. Jsou i úspěchy, ale neúspěchy jsou řádově častější.

@p23: To si nemyslím, že u žen je to horší. Pokud žena vypadá aspoň trošičku k světu, tak se jí tam vždy někdo ujme. Muže málokdy. Záleží tedy taky na tom, jaký druh akce myslíte. Ale pokud myslíte něco na způsob tancovačky, tak na takovou akci když přijdu, tak sedím v rohu a nudím se. Záleží samozřejmě na tom, o jaké akci vlastně mluvíme, protože akce je dost široký pojem, to může být divadelní nebo cirkusové představení, olympijské hry, bohoslužba nebo taky protivládní demonstrace.

@p23: Tak asi to záleží, proč tam vlastně jde. Zřejmě má žena buďto zájem o tu konkrétní akci (návštěva divadelního představení), nebo tam jde právě proto, aby se seznámila. A ani v jednom případě nevidím nic špatného na tom, že tam jde sama. A jako žena to má prostě jednodušší. Pokud jde o nějakou diskotéku, jí stačí jít na bar a chvíli tam posedět, a pokud je tam dostatek lidí, tak se jí někdo za chvíli už ujme. To se mužům na akcích stává taky (mně se to taky už v životě stalo), ale jenom zřídka. Kdežto ženě velmi často, pokud není ošklivá. Proto to má jednodušší.

@anonym1739: Já mám obecně problémy s lidmi, netýká se to jenom žen. Akorát samozřejmě když mi to nejde se ženami, tak mě to mrzí víc, než když mi to nejde s muži, protože jsem orientovaný heterosexuálně. Kamarády aktuálně taky nemám. Tak univerzální fígl asi neexistuje, ale spíše jsem svou otázkou myslel, jestli někdo nezná nějaké prostředí, kde by jaksi byl větší podíl těch žen přístupnějších, "povolnějších" řekněme nebo "vdavekchtivějších" možná. Prostě venku na ulici je žen sice spousta, ale většina lidí někam spěchá, nemá moc zájem se bavit, být zdržována. V knihovně, v kavárně, ve vlaku je to asi o trochu lepší, protože ti lidé alespoň nespěchají, ale zase většina žen je tam zadaná (protože většina žen ve společnosti obecně je zadaná), případně nemají na seznamování náladu, nebudu jejich typ atd. Internetové seznamky už budou asi ještě o něco lepší, protože tam jsou především ty ženy, které se chtějí seznámit. Ale zase je tam obrovská konkurence, takže to tam taky moc nefunguje, to jsem viděl. (Nebo kdyby měl někdo zkušenosti s nějakou konkrétní seznamkou, to by mě taky zajímalo, protože jsou různé druhy seznamek a různým způsobem na nich funguje seznamování i komunita obecně.)

Tak jsem myslel, jestli by někdo neznal nějaké lepší místo. Třeba nějakou konkrétní seznamovací akci, kde by bylo více žen (na jedné jsem byl před týdnem, ale tam byli téměř jenom muži, a ženy ne). Případně mě napadlo, jestli by někdo neměl zkušenosti odněkud ze zahraničí. Protože u nás jsou ženy poněkud chladnější, nepřístupnější, nemají zájem o rozhovor, seznámení s cizím mužem. Je to dané kulturně. Ale v některých zemích jsou lidé obecně komunikaci otevřenější a nevadí jim, když se s nimi dáte na ulici do řeči. Nebo se tam i sami s vámi dají do řeči. U nás na tohle lidi moc nejsou. Ale zase mám problém, že neumím cizí jazyky.

@anonym1739: Znám více mužů, co mají podobné problémy se ženami, resp. s lidmi vůbec. Některé znám osobně, více jich znám přes internet. Akorát na internetu nejde poznat, kdo opravdu problémy se ženami má a kdo jenom trollí, protože mu to připadá vtipné. Jestli ten počet vzrůstá, to nedokážu posoudit, protože jsem mladší generace, takže nevím, jak to bylo v minulosti. Nicméně něco jsem už o tom četl, protože si rád čtu o společenských trendech. Takže prý vzrůstá. Těch příčin je víc. Dává se to do souvislosti už jenom s feminismem, když se ženy před sto lety začaly emancipovat, vlastně muže už na nic nepotřebují, dnes už není ostuda, když žena žije sama (dříve by ji prohlásili za čarodějnici), ženy nepotřebují mužovy peníze, protože i ženy chodí do práce a mnohdy i lépe vydělávají, sex jim nahradily vibrátory a dnes vlastně už nepotřebují muže ani na to oplodnění, protože existuje oplodnění umělé, případně si někde na seznamce najdou muže jenom na to, aby je oplodnil, a o dítě se už budou starat samy. No a logicky když jsou ženy silnější, emancipovanější, chodí volit, chodí do práce, tak to zase vede k tomu, že ti muži museli zkrotnout, protože už nemají, čím by nad ženami dominovali (k volbám chodí všichni, Německo vedla donedávna kancléřka, Slovensko vede prezidentka a moc nechybělo a vedla by prezidentka i Česko).

Do toho přišly fenomény jako #MeToo, politická korektnost, názory, že když ženu oslovíte, tak by vás za to mohla žalovat, protože ji tím vlastně obtěžujete. (Což je pravda, já když nějakou oslovil a odpověděla "Dej mi pokoj" , tak to právě znamená, že ji to obtěžovalo.)

Další věcí je, jak jste zmiňoval ten internet. Začalo to s telefony, pak přišly e-maily a sociální sítě to završily (uvidíme, co bude dál). Nepotřebujete se s lidmi scházet osobně, protože stačí, když jim zavoláte, napíšete. Tím vzniká potřeba nových sociálních dovedností, musíte se naučit, jak telefonovat, jak psát e-maily, jak psát na chatu, jak psát na Poraďte.cz. Jak začít rozhovor na chatu, jak pokračovat, jak nenaletět podvodníkovi. Staří lidé mají problémy s e-maily, naletí každému hoaxu, moje prababička měla problém i s telefonováním. Ale zároveň s tím ztrácíme schopnost komunikovat face to face, protože den má pořád jenom 24 hodin, a pokud několik hodin strávíte na Facebooku, tak o to míň hodin strávíte osobně. To se netýká jenom mužů, to je bez ohledu na pohlaví. Především se to týká mladé generace, mezi kterou já taky ještě patřím, protože jsem taky internetová generace, byť jsem ještě mobil neměl v kolébce.

Dříve se uplatňovaly domluvené sňatky, rodiče sami vybrali synovi partnerku. To se zase už dnes nedělá. No a v neposlední řadě je to třeba covid, protože když vám řeknou, že jiný člověk je pro vás ohrožením, stačí, aby na vás dýchnul, nedejbože sáhnul, a umřete strašlivou smrtí, tak se budete lidem vyhýbat.

Lidi se bojí. Muži nejsou zvyklí na nebezpečí. Dříve se prali, chodili do války, lovili zvěř. Dnes se nemůžou děti prát ve škole, aby se nebouchli, neublížili si. Takže nejsou trénovaní, nejsou zvyklí na stres. Viz i ten covid. Před sto nebo dvěma sty lety by se tomu lidé asi vysmáli, smrt byla součástí života, byla i dětská úmrtnost atd. Nyní se kvůli tomu zavírala ekonomika, lidé se báli vyjít z domu. Španělská chřipka byla daleko horší, ale lidé nebyli tak vyděšení. Dnes se bojí, lidi jsou zbabělci. Na Ukrajině to bude teď asi jiné, muži tam jdou do války, tím se otrkají, slabší kusy zemřou, ti, co přežijí, budou silnější (říká se: co tě nezabije, to tě posílí). Já to upřímně vidím sám na sobě. Celý život žiji v bezpečí, nikdy jsem neměl vážnější úraz, žádnou zlomeninu. A jsem dost zbabělec. A součástí toho je i ta zbabělost sociální, že se prostě bojím ženu oslovit. Dokážu se překonat, když si to řeknu, ale desetkrát se předtím rozmyslím. Dříve, když by žena neměla zájem, tak by jí muž dal pěstí a odtáhl si ji. Kradly se ženy z jiných kmenů, muži byli povražeděni, ženy ukradeny. To dnes není možné.

Četl jsem kdysi z/..., že stoupá počet mužů, jako jsem já, těch bojácných, stydlivých, neschopných si v životě poradit, kteří mají ze života takové úzkosti, že ač jsou inteligentní, skončí v invalidním důchodu. Ale taky že stoupá počet psychopatů, těch mužů nebojácných, kteří se potom hrnou do managementu, politiky. Jestli bude trend pokračovat, tak v dlouhém období vyhrají psychopati. Protože psychopat bude mít hodně dětí, protože se nebojí oslovit ženu, je promiskuitní, střídá partnerky. A muž jako já nebude mít nejspíš žádné dítě. Protože na to psychicky nemá. Jsme slepá cesta evoluce. A nebo se trend změní. Kdo ví.

Taky jsem ale někde četl, že vždy v historii bylo asi 10 % lidí, mužů i žen, kteří byli z různých důvodů nezadatelní. Mohli být oškliví, sociálně nezdatní, slabí, nemocní nebo měli špatný rodinný původ.

@anonym1739: Tak to jste právě vyřešil spoustu světových problémů. Máte hlad? Tak ho nemějte. Jste nemocný? Tak se té nemoci zbavte. Strach je do značné míry osobnostní charakteristika, je otázkou, jak moc se s ním dá pracovat. Na odvahu jsem v minulosti nějaké techniky typu výstupy z komfortní zóny zkoušel, ale mělo to jenom krátkodobé výsledky a vedlejší účinky k tomu. Taky jsem zjistil, že mi docela pomáhá alkohol, dost se při něm uvolním a ztratím zábrany. Ale ten má taky vedlejší účinky. Určitě existují i další možnosti. Ale já o nich nevím.

Ovšem neurol jsem nezkoušel. Možná by stálo zato ho vyzkoušet.

@gumidek: Na sport nejsem.

@gumidek: Tak do seskoku bych nešel ani za milion, z výšek mám strach podobný jako z oslovování. Ale jaké jsou prostitutky, by mě docela zajímalo. Asi tvou myšlenku trochu překroutím, ale nedala by se najít partnerka v této komunitě? Jasně, že ne ta, která to dělá už deset let a má v plánu to dělat do konce života, respektive dokud bude aspoň trochu vypadat. Ale do té branže nastoupí kolikrát mladé holky z nouze, v současnosti třeba Ukrajinky, co sem přišly a teď neví, co tady. Takovým se ta práce nelíbí, dělají ji jenom proto, že ničím jiným si na živobytí a drahý nájem nevydělají. Taková by třeba mohla mít zájem, když bych jí nabídl lepší prostředí, vlastní bydlení a mohla by s tím skončit. Třeba by do toho šla i trochu ze zištných důvodů, ale aspoň něco. A tyhle holky se aspoň nebojí a neštítí každého, když nějakou oslovím na ulici, tak jsem pro ni příšera, ale prostitutka musí být zvyklá na daleko ošklivější muže, než jsem já. Takže je to myšlenka, která mě nedávno napadla. Máš s touto oblastí nějaké zkušenosti?

@gumidek: A po čem jsi získal ten restart, jestli se mohu zeptat?

@anonym1739: Omlouvám se, já mám z toho prostě nervy. Osamělost fakt leze na mozek a duševně vyčerpává. Býval jsem kdysi lepší, než jsem teď.

@gumidek: Vše, co mi tu psali, je pravda a já se vším souhlasím. Ale jsou to odpovědi na trochu něco jiného, než jsem se ptal. Kdybych řekl, že jsem gay, cítím se osaměle a chtěl bych si konečně najít mužskýho, tak by mi (asi) nikdo neradil, že mám oslovovat muže na ulici nebo ve vlaku nebo že mám trénovat sebevědomí a odvahu a dbát o sebe a mít vlastní zázemí. Byla by to pravda, i gayovi, pokud se chce seznámit, by pomohlo vysoké sebevědomí a hezký vzhled a práce a bydlení a i gayové chodí po ulici a jezdí vlaky. A i s cizím mužem ve vlaku je možné dát se do řeči, já jsem taky už třikrát komunikoval s cizím mužem v autobuse, proč ne a romantický vztah jsem od toho neočekával a pravděpodobně ani ten druhý muž ne. Jenomže každému by došlo, že ta pravděpodobnost, že druhý muž v kupéčku bude taky gay a ještě nezadaný a ještě tam budou vzájemné sympatie atd., je velmi malá, pokud řekneme, že homosexuálové tvoří asi 2 % populace. A nejspíš by mu poradili spíše nějaké speciální místo, kde je vyšší koncentrace gayů. (Ze seznamek mě napadá Grindr.) Přitom já jsem vlastně ve stejné situaci, protože u naprosté většiny žen prostě ani za mák nemám šanci a nemá smysl to zkoušet. Dřív jsem to zkoušel a těmito radami se řídil, ale nikam to nevedlo.

@gumidek: Přitom s homosexualitou je to vlastně stejné. S tím se taky nedá nic moc dělat. Jestli se nějakými metodami dá změnit sexuální orientace, tak ale jenom velmi velmi málo. Je to součást osobnosti. A stejné je to u mě, třeba s tím strachem. To je taky součást osobnosti, něco, co je vrozené. Jestli se to dá nějak překonávat, tak ale velmi špatně, velmi málo, velmi obtížně. Věřím, že vy byste skočil tandem, ale zřejmě proto, že jste osobnostně něco jiného než já. Já jsem dřív překonal sám sebe, když jsem vylezl po žebříku na půdu, to byl pro mě adrenalin. (Dnes už bych tam vylezl normálně.)

@anonym1739: Psychoterapii zkouším celý život, poprvé jsem byl ještě v dětství. Až vlastně před třemi roky, v roce 2020, jsem se na to vykašlal, protože jsem viděl, že to nikam nevede. Posun asi byl, ale jenom velmi malý. Vyzkoušel jsem více psychoterapeutů. Víceméně sami říkali, že se se mnou nic dělat nedá, že je to vrozené, sami to vzdávali.

Vždy jsem měl psychoterapeuty hrazené zdravotní pojišťovnou. Je pravda, že už mi hodně lidí říkalo, že to nemá žádnou cenu, že psychoterapeut na pojišťovnu neudělá nic, že je třeba najít nějakého pořádného, který tomu fakt rozumí, a platit si ho sám. To nemůžu potrvrdit ani vyvrátit, nemám s tím zkušenosti. Nicméně ta terapie u mě typicky probíhala tak, že trvala hodinu, přišel jsem, první třetinu terapie: tak jak se máte, co je nového, potom nějaký obecný kecy nebo rady a poslední třetinu zase: no jo, tak kdy zase příště, hodí se vám to zase za dva měsíce? Nebo teď možná dáme radši až za čtyři měsíce, protože vlastně budou letní prázdniny, takže až v září. Což nemá absolutně žádný význam, za hodinu ob měsíc se prostě nic neudělá, nic nevyřeší. Kdyby ta terapie byla dvakrát nebo třikrát do týdne, intenzivní, kde by se mi terapeut opravdu věnoval, věřím, že by to pomoci mohlo, za půl roku, za rok takovéto intenzivní terapie by se asi nějaký efekt dostavil (pokud by terapeut nebyl idiot, což někdy bohužel je). Jenomže to si nemohu finančně dovolit. To bych musel být o platovou třídu vejš.

@anonym1739: Jinak já o sobě vím, že jsem na terapeuta zralý, bych ho potřeboval jako sůl. Když jsem na tom psychicky dobře, tak bych měl náladu jezdit po republice napříč, s cizími lidmi se dávám do řeči sám od sebe a ještě se s nimi chci fotit. Ale já nevím, jestli je to z toho, co píšu, zřejmé, protože mi tu psali, že vypadám úplně v pohodě a že si z vás nejspíš jenom dělám srandu, tak třeba jsem to napsal špatně, nesrozumitelně. Ale některé dny jsem na tom tak blbě, že nedokážu vyjít ven z domu. Byl jsem na tom tak blbě, že když jsem potřeboval něco vyhodit do pět minut vzdáleného kontejneru, tak jsem byl vzhůru do čtyř do rána, abych tam šel v době, kdy budou ulice prázdné, a ještě jsem se celou dobu nervózně rozhlížel kolem sebe. Dříve jsem byl na tom tak blbě, že jsem třeba půl dne strávil na dvou metrech čtverečních, celou dobu jsem jenom seděl nebo ležel u počítače a neopustil jsem pokoj. Ještě předminulý týden mi bylo psychicky tak nanic, že jsem měl myšlenky na oprátku. Takže já vím, že bych terapii potřeboval.

@radicka: Ano, to já vím. Právě proto jsem se hned na začátku ptal, kde najít ty přístupnější, méně náročné ženy. Ale na to, jak je diskuse už dlouhá, moc odpovědí na tuto otázku tu zatím není.

@radicka: Asi bych neřekl, že se chovám jako neandrtálec. Podle mě člověk jako já by v pravěku už dávno pošel, protože by neměl šanci se prosadit. V podstatě jsem obdoba člověka na vozíku.

Mám zájmy, ale jsou spíše individuální. Nejsou tam moc ženy mého věku. Do cizích, nových skupin se neumím zařadit, neumím se socializovat, i ve škole jsem byl někde na okraji třídy a moc se tam se mnou nikdo nebavil. Žádné kamarády aktuálně nemám. Při cestách vlakem každou chvíli narazím na nějakou pěknou, ale já se neumím bavit s cizími lidmi. Dokážu ji pozdravit, usmát se, oslovit, ale vypadám při tom jak ufon. Komunikační schopnosti jsem testoval mnohokrát, jsou špatné, právě proto jsem psal, že jsem asociál.

Ne, psychické nemoci jsem si skutečně nediagnostikoval sám. To mi diagnostikoval psycholog a psychiatr. Získal jsem na to i invaliďák, takže to asi není lehčí forma. O tom nemusím žádné potenciální partnerce říkat, to pozná sama, je to na mně vidět. To vím, protože když jsem přišel do nějakého nového kolektivu, do nové práce, tak mi to tam už za pár dní někdo říkal: hele, já to vidím, že ty jsi nějakej jinej, že sem mezi nás moc nezapadáš. Lidi nepoznají konkrétní diagnózu (pokud se tedy nevyznají v psychopatologii), v jedné práci se mi dokonce stalo, že si o mně mysleli, že jsem transsexuál, nechápu, jak na takovou blbost přišli, to se mnou nemá nic společného, vždy jsem byl muž a cítil jsem se být mužem. Ale prostě poznali, že jsem nějakej divnej, že nejsem jako normální muž.

@guma: Děkuji za radu. Nevím sice, jak souvisí s tématem, ale přesto děkuji.

@liska5: Nevím, mně to zní normálně. Možná proto, že jsem asociál. Mně spíš zase zní nenormálně, když někomu je 35 a hledá holku, to si pak pomyslím, že je pedo, přitom to tak píše skoro každý. Ale ženská mi zní normálně. Asi jsem prostě asociál, že ten rozdíl nevidím.

@dio: Ano, tak mi ještě řekněte, kde tu autistku najít, já ji beru hned. Mimochodem, autistky se zaberou rychle, na rozdíl od autistů, protože u žen se to projevuje trochu jinak a moc to tam nevadí. Když to trochu přeženu, tak autistka je vlastně jenom stydlivější holka.

O žádné operaci mozku jsem nikdy nic neslyšel. Máte prosím víc podrobností? Zdá se mi to jako nesmysl, ale kdo ví, medicína občas i pokročí.

@mettaxa: Velmi vtipné. Akorát že takovouto konverzací se nikdy nikde neseznámím.

@galen: Nedokážu posoudit, protože žádného mimozemšťana neznám, takže nevím, jaké má názory. Ale budu ti věřit.

@dio: Ano, pannu už mi taky párkrát radili. Přiznávám, že vlak jsem nezkoušel. Ale metro už ano, to nefunguje. Vlak bude asi trochu něco jiného než metro, protože v metru je jenom krátký čas a ve vlaku je času plno, než dojedeme do cíle. Ale zkoušel jsem dálkový autobus, to se mi zdá na stejné brďo jako vlak. V autobuse mi to nefunguje. Tak jasně, že jsem to v autobuse nezkoušel stokrát. Pětkrát třeba jsem to zkusil, nevím už. Kolikrát jsem to měl zkusit? Mě to nebavilo, nezdálo se, že je to pro mě. Myslíš, že je to málo? Bych řekl, že dneska je taková doba, že za to hrozí vyhazov z autobusu/vlaku za jízdy. Ty s tím máš nějaké zkušenosti?

@dio: Tak jistě, že pětkrát za život, a ne pětkrát při každé jízdě autobusem. Kolikrát to mám v životě zkoušet? Potom taky několikrát v Praze v metru, mnohokrát venku na ulici, nevím kolikrát, nepočítal jsem to. Pak taky na diskotékách a v tanečních klubech, tam jsem to počítal, a pokud jsem počítal správně, tak 58krát. Celkem jde počet oslovení do hodně vysokých desítek. A k tomu další desítky pokusů na internetu. Kolikrát to mám ještě zkoušet? No kdyby to šlo do hodně vysokých stovek nebo hodně vysokých tisíců, asi by tam někde shoda byla, asi bych si nějakou našel.

Ale na to nemám trpělivost. Překvapuje tě to? Takhle přece funguje socializace! Co nám jde a za co jsme chváleni, to děláme znovu a s radostí. A co nám nejde a za co jsme kritizováni, to dělat přestaneme. Příklad: napíšu na internetu slovo "ženská", zhejtuje mě za to pět mravokárců, prý je to urážlivé, ženy to dehonestuje, ženy přece nejsou nějaké ženské! Jsou na to dvě extrémní reakce. Jedna je odepsat: "starej se o sebe, ty krávo blbá, já si tě budu oslovovat, jak chci." Druhá extrémní reakce je: "já jsem tak špatný, urazil jsem mnoho osob, nezasloužím si žít, jdu si podřezat žíly." A většina lidí je někde mezi tím. Někomu stačí říct jednou, že to nemáš dělat, někdo to potřebuje slyšet desetkrát, někdo stokrát. Takhle funguje socializace. Učíš se, co se má dělat, co se patří a co je neslušné/nevhodné/neetické/nezákonné. V dětství ukradneš v obchodě pytlík bonbonů a takovou za to schytáš, že už si to potom nikdy nedovolíš. Pakliže za oslovení dostanu reakci Nech mě bejt, dej mi pokoj, no tak se tím učím, že to dělat nemám. A přestanu to dělat. Buď je oslovení špatně obecně, nebo to minimálně dělám špatně já, nějakou nevhodnou formou. Takže to přestanu dělat, protože je to zřejmě něco špatného, neetického.

Příklad s nošením roušek. To byla v březnu 2020 novinka, u nás se to nikdy nenosilo. Plno lidí ani nevědělo, že nějaké ústenky existují. Nosili to akorát čínští turisté v Praze. Ba co víc, když měl někdo zahalenej ksicht, tak na něj okolí koukalo blbě, protože zahalují se přece jenom zloději, pokud tedy nejsou hodně velké mrazy. Pak přišel covid a někteří lidi si je začali nasazovat, protože byli podělaní strachy. Ovšem jiní lidé si klepali na čelo a odmítali se přizpůsobit. Jeden den to takhle vydrželi, roušku si nikam nebrali a s nenávistnými pohledy okolí se nějak vyrovnali. Druhý den už ale roušky nosilo víc lidí a negativní reakce byly častější a ostřejší. A když se ti takhle stalo, že tě kvůli tomu nevpustili do autobusu nebo v obchodě chytili za límec a vyhodili ven, tak jsi pochopil, že je lepší se zahalovat, a nasadil jsi si ji "dobrovolně", o den dříve, než to vůbec vláda vyhlásila jako povinnost.

Potom samozřejmě někdy za oslovení byly i pozitivní reakce: Jé, děkuju, já mám bohužel přítele, ale je to milé. To bylo pozitivní zpevnění. I za krádeže v obchodě občas získáš pozitivní reakce. Třeba kamarádi z party tě ocení, že jsi frajer, že jsi ukradl pytlík bonbonů. Ale ty negativní reakce budou častější, proto se krást časem odnaučíš. Já jsem taky za oslovení dostával negativních reakcí násobně víc než pozitivních. Tak proč to mám dělat?

Potom jsou samozřejmě lidi, kterým jsou reakce ostatních šum a fuk. To jsou psychopati. Potom jsou i tací, recidivisti, kteří neustále páchají tu společností odsuzovanou činnost. Ti by potom měli být zavření, na svobodu by se neměli dostat. Je takřka není možné vychovat, oni jsou prostě nepoučitelní.

Mimochodem, jak často oslovuješ cizí lidi, které neznáš, ve vlaku a v autobuse ty? A nemyslím: Paní, máte tady prosím volno?

@konzultant: Já docela pochybuji, že na online seznamce je jistota čehokoliv.

@konzultant: Tak nějaké zkušenosti s internetovými seznamkami už samozřejmě mám. V zásadě moc nefungují (mně ne). Takový ten typický problém je ten, že žena si dá inzerát, dostane 200 odpovědí a pak neví, koho si vybrat. Takže odepíše na prvních deset, to jsou všechno tragédi, a na ostatní už ani neodepisuje a vzdá to. Rozdíl mezi seznamováním mužů a žen (například na Facebooku) je ten, že jakákoliv žena, mladá a hezká nebo stará ošklivá, vloží příspěvek s fotkou, jakýkoliv, třeba jenom "Ahoj, jak se máte?" nebo "Popíše si se mnou někdo" nebo jenom napíše, že je jí smutno a připadá si ošklivá. A pod příspěvek dostane 194 komentářů typu "Jé, ty jsi krásná" a "Sluší ti to" a "Napiš mi" a "Ahoj" a "Moc ti to sluší" a 6 hejterských komentářů typu "Napsala jsi špatně y" a "A s tebou fakt ne" a "No to je zase bizár". Muž vloží na facebookové seznamce příspěvek, jakýkoliv, může být dobře napsaný nebo špatně napsaný. A dostane jenom těch 6 hejtů.

Ty seznamky jsou samozřejmě různé. Specializované podle zájmů, podle oboru, seznamka pro křesťany, seznamka pro vegetariány, seznamka pro autisty, seznamka pro postižené, různé cestovatelské seznamky, seznamky s geografickou lokalizací pomocí mobilu, matchmakingové seznamky, seznamky, kde se lidé párují podle nejrůznějších psychotestů typu MBTI, seznamky, kde se párují podle astrologických znamení, seznamky, které jsou lepší, protože je jejich používání zpoplatněno, seznamky, které jsou lepší, protože je jejich používání zdarma, seznamky, které mají ženy zdarma, seznamky, které mají muži zdarma (ano, i seznamky typu "najdi si milionářku" existují), seznamky podvodné, seznamky seriózní, seznamky párující bohaté muže s Ruskami a Ukrajinkami, seznamky párující bohaté muže s Číňankami a Korejkami, BDSM seznamky, erotické seznamky, seznamky typu "dobrodružství na jednu noc", seznamky s prostitutkami a další a další. Facebook je plný různých geografických seznamek, počínaje pražskou seznamkou a pak regionálními, nejprve podle krajů, potom podle okresů a občas i podle větších měst. Hodně seznamek znám. Daleko víc jich neznám. Přiznávám, že jsem nikdy nezkoušel třeba Tinder nebo eDarling.

Co mám zkušenost, tak to moc nefunguje. Respektive to funguje těm lidem, kteří nemají problém se seznámit v reálu. Ale určitě existují různé zvláštní seznamky, založené na různých modelech, principech, metodách. Napadá tě nějaká konkrétní seznamka?

@liska5: Sportpartner neznám, myslíš tuhle: sportpartner.com/...? "Webové stránky se sportovními protějšky – z České republiky", přiznám se, že by mě nenapadlo se registrovat na sportovní seznamku, protože mi sport nic neříká. Ale procházky proč ne? Máš s ní osobní zkušenost?

Já bych vás tam klidně provedl, ale bohužel to tam neznám, nejsem tam odsud a nikdy jsem tam nebyl. Leda někde jinde, až budete někdy chtít.

Heleďte, lištičko, jestli je vám 80, mně je to fuk. Však nemusíme chodit na rande, jenom na procházku. Vnučku náhodou nemáte?

Po práci průvodce jsem se kdysi díval, ale to dělat nemohu, protože tam jsou všude podmínkou cizí jazyky.

@liska5: Překvapuje mě, že tomu pánovi vadilo, že jste o 6 let starší, protože bych řekl, že ve vašem věku už věkový rozdíl tolik nevadí. Tipoval jsem vás tak mírně přes 40. To je tak vždycky, že jo? Když je jednomu 6 let a druhému 8 let, tak to vadí. Když je jednomu 15 a druhému 20, tak to taky vadí. Kdežto v mém věku už pětiletý rozdíl nevadí, deset let by ale vadilo. A ve vašem věku už 6 let nebude hrát roli. Ale třeba ten pán hledal cíleně nějakou mladici, takové vztahy taky jsou, že je muži 55 a žena je o 20 nebo o 30 let mladší.

@suzymon: Děkuji za milou pochvalu. Ale on velký rozdíl mezi komunikací na této poradně a v reálu je ten, že tady si můžu odpověď rozmyslet. Dám si půlhodiny na to, co odepsat a jak to formulovat. Vymyslím si odpověď, během psaní ji navíc můžu různě upravovat. Kdežto v reálu tohle nejde. A já neumím improvizovat a mám pomalejší rychlost reakcí. Pro mě není problém se naučit nazpaměť krátký text, jak oslovit ženu, nějaký otvírák. Ale v rámci té konverzace potom nevím, co říkat. A nemám půlhodiny na to, abych si rozmyslel odpověď, která bude zábavná, inteligentní a vtipná. Takže buďto jsem potom nudný, protože vlastně nevím, co říkat. Nebo se rovnou dopustím nějakého faux pas. Já si to pak následně zanalyzuji, přijdu na to, co jsem řekl špatně. Doma, po schůzce, nad tím přemýšlím a dojde mi "tohle jsem říkat neměl, místo toho jsem měl říci tohle". Ale to už je pozdě.

Další věc je, že v dětství jsem na tom byl o dost hůř, ale za poslední léta jsem se velmi socializoval. Odpozoroval jsem od ostatních, jak se chovat. (Tak to ostatně děláme všichni, kdybyste vyrostla v džungli, tak taky potom nevíte, jak se chovat ve městě, a otázkou je, jak byste si i dnes poradila s chováním v cizích zemích s rozdílnou kulturou.) Ale to podivínství je na mně pořád vidět. Já nevím jak. Na řeči těla, na tónu hlasu, na tělesném pachu, já fakt nevím. Ale z nějakého důvodu působím na lidi jako podivín, i když si myslím, že se chovám normálně. (Ostatně možná vizte i zde, mně to slovo ženská přišlo úplně normální, vy jste mi to pochválila, ale tři další mi to zkritizovali. Z hlediska sociálních dovedností statistika nic moc.)

Inteligence se ostatně s psychickými nemocemi nevylučuje. Kdekterý vědec, umělec, politik měl autismus, maniodepresi, ADHD, OCD nebo dokonce schizofrenii.

Nároky si myslím, že mám asi tak běžné, přiměřené. Nějaké mám, ale ne až do nebe.

@suzymon: Štěpána Kozuba neznám, musel jsem si najít, jak vypadá. (Pamatuji si na reklamy na Fio banku s Jakubem Kohákem.) No, Štěpán Kozub není šerednej, ale ani bych neřekl, že je to hezounek. Já asi vypadám trošku hůř, ale ne o moc, ale já to nedokážu posoudit, protože jsem na ženy, takže vzhled mužů se mi špatně posuzuje. Tak nevím, asi moc hezký nejsem, ale asi nejsem v obličeji ani vysloveně šerednej. Postavu mám asi horší než obličej, tam je to nic moc, trochu mám pupek, ne až tak velký, ale mám. Pod bundou to jde zakrýt, pod tričkem nikoliv. Jako občas mi některá podle fotky i napsala, že jsem hezký, fotka nevypovídá tolik jako realita, protože fotografii zkresluje úhel, osvětlení (fotky jsem neupravoval). Ale občas mi nějaká na internetu pochvalu dala. Taky si to ale mohly vymyslet, já nevím. Jindy zase mě po zaslání fotografie nějaká zablokovala, tak z toho bych soudil, že jsem asi hodně šerednej, když mě zablokuje, sotva mě uvidí. Bylo to tak asi půl na půl blokování a pochvaly, že jsem hezký.

Ale ono jde asi spíše o něco jiného než o vzhled. Prostě, že vypadám divně. V prosinci 2017 jsem byl venku s jednou holkou, se kterou jsem si předtím dlouho psal, i fotky viděla, a docela mě právě chválila, prý, že jsem celkem hezký. Ale nedopadlo to, už se těšila domů a se mnou už se znovu nebude chtít vidět. Řekla mi: Nejsi ošklivej. Ale já nevím. Jsi prostě divnej. Ptal jsem se, jak to myslí, jestli mi to může vysvětlit, abych měl nějakou zpětnou vazbu (bylo to poprvé, co se mi podařilo nějakou ukecat alespoň na procházku a ukecával jsem ji skoro rok a půl). A odpověděla: Já nevím. Tím, jak chodíš, jak mluvíš, jak se hejbeš. Už jenom tím, jak jsi mě oslovil, to bylo divný.

Co si mám pod tím představit? Já nevím, v čem je problém. A taky z toho nemám radost. Prostě nějak na lidi působím.

Tak jasně, že mě ta otázka nenapadla v neděli. Podobné otázky na internetu čas od času pokládám už asi osm let nebo si alespoň přečtu podobnou otázku nebo historku, příběh, když to napíše někdo jiný, když na to náhodou někde narazím. Většinou je to samozřejmě k ničemu, jenom se opakuje to, co už jsem četl předtím desetkrát, ale občas se objeví někdo, kdo přijde s něčím novým, co ještě nikoho nenapadlo, a to mě třeba trochu posune. Nějaký nápad na něco nebo nová myšlenka, něco, co by stálo za to aspoň vyzkoušet nebo co bych mohl na sobě zlepšit.

To jste napsala přesně s tím vlakem. Mám prý nějakou oslovit ve vlaku. Nebo v knihovně, v obchodě, na ulici. Ale mně to bude nepříjemné. Dokážu se překonat, ale bude mi to nepříjemné. A jí to bude nepříjemné taky, proto si přesedne do jiného kupé, protože já to neumím působit sympaticky. Takže mně to bude nepříjemné, jí to bude nepříjemné, tak k čemu to je?

Tak to tedy nevím, co se tady stane. A hlavně nevím, proč by se tu vůbec něco mělo stávat. Asi nerozumím otázce.

@suzymon: Tak dobře, tři pokusy:

1. Pozvete mě na rande.

2. Zablokuje mě admin za obtěžování se zbytečnou otázkou.

3. Nic pořádného se tu nedozvím.

@suzymon: Pořád nevím, jak to myslíte. Mám hádat dál, nebo se ta odpověď později zjeví sama od sebe? Která z těch tří odpovědí byla nejblíže?

Dobře, tak já zkusím ještě jednou: když se má něco stát tady na poradně, tak to bude nějaká nová technická funkce zdejšího webu, nějaká vychytávka, nebo aspoň design. Jinak fakt nevím. Asi jsem mimo, ale tak aspoň jsem to zkusil.

@suzymon: Tak to jsem tedy zvědav. Asi to sem budu chodit opakovaně kontrolovat.

@suzymon: Pořád se to ještě nestalo?

@liska5: Já bych si to naordinoval velmi rád taky. Ale vím, že bych to dodržoval dva dny a zase bych se vrátil ke starému způsobu života.

@liska5: Taková by se mnou právě asi nevydržela. Ale kdyby náhodou jo, tak já bych ji klidně bral.

@inspiring: To jsou otázky už úplně mimo téma. Ale budíž. Práci nemám, jsem v invalidním důchodu. V rodině to dlouhodobě nefunguje, jsou tam problémy, konflikty, hádky. Já vím, že mám v životě špatně všechno, že mám celý život naruby. A vím, že je to nesexy a že většina žen by o takového chlapa nestála. Ale věz, že 102 komentářů je příliš málo na to, aby se mi život změnil a bylo všechno normální. Jak jsem psal výše, na terapii chodím celý život a jsou to vrozené problémy, takže tady to fakt nevyřešíme.

@jmlc: Vůbec nerozumím, jak to myslíte. Můžete vysvětlit?

@jmlc: Píšete, abych se smířil s faktem, že nebudu mít žádnou ženu. Nejsem vůbec proti. Poraďte, jak na to. Když se s tím smířím, ztratím tuto potřebu, kterou celoživotně mám, tuto sociální potřebu, najít si nějakou, navázat vztah, mít vztah, když mi to bude jedno, že ten vztah nemám, budu s tím v pohodě, pro mě to bude obrovská úleva. Mně se uleví, pozornost přesměruji někam jinam, budu dělat něco jiného, budu produktivnější. A budu šťastnější, budu mít šťastný, spokojený život.

Já bych to klidně přirovnal třeba k závislostem. Když je někdo alkoholik, ten alkohol mu zasahuje do života, i když ho zrovna u sebe nemá, protože na něj myslí, možná má dokonce absťák. V současnosti je to tak, že mi samota (to, že nemám partnerku) zasahuje do života, ovlivňuje to myšlení, chování, mám z toho nervy, depky. Myslím na to, kudy chodím. Moje denní aktivity jsou tím ovlivněny, velkou část z nich dělám kvůli tomu (třeba právě když si hodiny denně prohlížím fóra se vztahovou tematikou nebo seznamky, za rok se ten čas nasčítá). Chovám se jinak, než jsem se choval dříve. Jsem protivný, nervózní, ovlivňuje to chování v rodině, ovlivňuje to chování k cizím lidem (k ženám především). Jak jsem psal výše, hrabe mi z toho. Dá se říct, že invalidní jsem částečně kvůli tomu, že jsem sám, protože jsem se před lety "po x-tém odmítnutí" nervově zhroutil. Právě proto jsem se přišel zeptat sem, protože si říkám, že za zeptání nic nedám, i kdyby to ničemu nepomohlo.

Ale já jsem se na té akci snažil. Těm dvěma holkám, co jsem se s nimi bavil, jsem koupil pití. Akorát že jich se to spíš ještě dotklo, protože to byly feministky, obě studentky sociologie, takže myšlenkově na trochu jiné vlně. A dělal jsem tam problémy, když si tam ostatní vzali pití, tak jsem je nechtěně práskl servírce, takže tam na ně vlitnul hospodskej, že se sklenicemi se ven chodit nesmí. Ale aspoň nezjistili, že jsem to vykecal já, naopak se k tomu přiznal ještě někdo jiný, že asi za to může on (ač asi nemohl).

@pepan321: Zajímavá rada, bojové umění mi ohledně seznamování ještě nikdo nikdy neradil. Ale já vůbec nejsem na sport, jsem úplné nemehlo. Docela pochybuji, že bych tam potkal děvčata, pokud vím, tak o tyto koníčky má zájem především mužské pohlaví. A pokud náhodou to chtějí dělat ženy, tak mají oddělený ženský tým. Smíšené kroužky asi moc nefrčí. Nebo se mýlím? Třeba o tom víte víc. Ale děvče bych si při tréninku určitě nenašel, protože já bych to cvičil jako pitomec, takže to bych si před nimi udělal jedině ostudu. Takže leda najít si trenéra a dělat to individuálně, abych neměl před týmem ostudu.

Klidně bych se i přihlásil, věřím, že by mi to psychicky pomohlo. Jenomže já vůbec nejsem na sport. Mně to nic neříká a jsem na to úplně levej. Z tělocviku jsem byl ve škole uvolněn. Napadá vás bojové umění, které by bylo vhodné pro začátečníky? Nemyslím začátečníky v bojovém umění (vše jednou začnete dělat poprvé), ale začátečníky ve sportu, prostě vhodné pro nemehla. Protože kdyby to bojové umění bylo třeba i hodně o gymnastice, že by se u toho skákalo a tak, tak to si nedovedu představit, jak bych dal.

Dal byste prosím nějaké konkrétní rady?

@emilia: Některé seznamky znám, ty nefungují, protože je tam drtivá převaha mužů nad ženami (třeba i deset mužů na jednu ženu). Badoo ani Tinder jsem ovšem nezkoušel, četl jsem na to různé názory, ale převažoval ten, že nefungují o nic lépe než jiné seznamky – tedy ženy se na nich seznámit mohou, pokud chtějí, muži jedině, pokud jsou krásní nebo komunikativně zdatní. Ale v pátek na té akci mi jeden týpek tvrdil, že za poslední léta už měl dvanáctkrát tinder date. A nepřipadalo mi, že by byl o hodně hezčí než já. Ale asi prostě věděl, co jim odepsat, aby zaujal. (A ještě byl asi vybíravý, protože mi říkal, že tu jednu odmítl, že tam nebyly sympatie, takže zůstali jenom kamarádi. Přitom vůbec nevím proč, naopak byla velmi hezká, ona tam totiž byla taky, takže jsem ji viděl, jak vypadá.)

Je pravda, že jsem je v podstatě nezkoušel, takže nemohu říct. Jaké máš s nimi zkušenosti ty?

@emilia: Vlastně mě nepřekvapuje, že máš úžasné zkušenosti, když jsi žena. Na většině seznamek je přebytek mužů a nedostatek žen. Tudíž ženy si tam mohou vybírat (většina mužů je samozřejmě lidský odpad, takže to chvíli trvá, žena musí být trpělivá a nehroutit se z toho, že jí píší pitomci, ale nakonec si vybere, tu možnost má), ale na muže tam žádná nečeká, když muž napíše, žádná nereaguje, neodepíše. Že by nějaká napsala sama od sebe, to je jedině sen. Nevím, jestli Tinder a Badoo jsou v tomto výjimky, někde jsem četl, že ano, a někde zase, že ne.

Nějakou konkrétní radu, jak tam začít a jak to tam dělat, bys neměla?