Na koho přepis domku?

Pokud nejsou manželé, mohl by partnerce dům prodat. Pak by byla 100% majitelkou a jeho synové by nedědili nic. Jenže v případě, že by jí muž přežil, zdědil by dům bůhví kdo a o střechu nad hlavou by přišel muž i jeho synové.

Možná by šlo jí prodat jen 1/2 domu, stala by se tak spoluvlastnicí a po jeho smrti by sice nic nedědila, ale stále by byla majitelkou 1/2 domu. Synové by pak zdědili 2. polovinu.

@zuzi - Pokud ta žena potřebuje jistotu trvalé střechy nad hlavou nejen po dobu vztahu, ale i na stáří, co by bylo správné nebo nejlepší řešení této situace?
Shánět radu, jak co nejvýhodněji (pro sebe) naložit s cizím majetkem zdá se mi poněkud chucpe, ale budiž, možná jsem jen přecitlivělá

Nejčistší by bylo při vhodné příležitosti se optat: "Milej Vendo, jsme lidé smrtelní, co by, kdyby...?" a podle Vendova postoje reagovat dál. Ideálně bez vydírání sentimentálními řečmi o ztrátě domova, o očekáváních "v případě vážného vztahu" a už vůbec nezmiňovat "podřadnost" věcného břemene, natož pak nutnost po svatbě "syny vyplatit".

Mimochodem - Venda o těch snahách partnerky ví či aspoň tuší?

Zdravím Vás.

Pokud má muž z prvního manželství 2 syny a nyní soužití s novou partnerkou, je tato situace v dnešní době velice obvyklá.

Co od takového muže nová partnerka očekává, když není manželkou a když dnes na lásku moc lidé nevěří, jak píšete.

Nechápu. A na co tedy lidé věří?

Jistě tato žena před seznámením se s tímto mužem někdě, žila, bydlela. Takže po smrti tohoto muže se vrátí tam, odkud přišla. Děti v tomto případě budou dědit po svém otci.

Ať to nechá na muži, kterého miluje. Ještě neumírá. Je to jen jeho rozhodnutí.

Ak ta "zena" o ktorej sa tu komicky pise v tretej osobe v case zacatia vztahu s onym "starsim muzom" nemala k danej nehnutelnosti ziadny pravny vztah, tak prezit s niekym isty cas nezaklada ziadny narok na vysluhovy dochodok vo forme ziskania nehnutelnosti. Vo veku, ked sa taketo vztahy nadvazuju mala aj ona zena urcite nejake byvanie.

Z pravneho hladiska ma dotycna narok na vyplatenie prostriedkov, ktore dokazatelne vlozila do nehnutelnosti, napr zaplatenim rekonstrukcie kupelne a pod.

Z moralneho hladiska by som na mieste jeho potomkov umoznil dotycnej dozitie s tym, ze vsetky naklady na prevadzku a udrzbu znasa ona sama.

Dneska je to samý vztah na psí knížku. Druh a družka, přítel a přítelkyně. Tady jsou majetkové zákony k ničemu. Udělala bych svatbu a hned by to bylo jinak.

U nás - otec umřel, ještě jsem byla svobodná. Mamka se brzy naučila hrát za svůj tým, jen aby měla ona všeho dost. A na mě nebrala ohled. Vdala jsem se, neměla jsem zhola nic. Manželovi to nevadilo, i tchyně byla hodná, ale jeho otec mě často velice nepříjemně zakřikl, když se o něčem rozhodovalo: "Ty mlč, tys nic nepřinesla! " Měl, bohužel, pravdu.

Roky utíkaly, manželovi rodiče časem zesnuli. Manžel neměl sourozence, jediný bratr zesnul jako miminko. Proto se veškeré dědictví po jeho rodičích převedlo na něho. Bylo to mé rozhodnutí, po té tchánově nelásce jsem o žádný jejich majetek nestála.

Dneska jsem babka a nemám nic. Jen batoh a 2 trekové hole. Nevadí mi to, vůbec. Nahý a bez majetku přijde člověk na svět, bez majetku z něj i odejde. Snad mě manžel v závěru života nevyžene. Kdo ví.

Záleží na tom, jak jsou synové s nevlastní matkou zadobře. Možná by ji mohli v domku nechat žít, jako doživotní břemeno. Potom by byl domek jejich.

Lidé, neřešte majetek, řešte život, řešte zdraví. To je daleko, daleko víc, než kdejaký barák či milióny na účtu. Na majetku jsem nikdy nelpěla, o nic jsem se nehádala a žiju klidně. Majetek nikomu klidu nepřidá, věřte mi. Jaga.

"Nejlíp se má, kdo nic nemá, nestará se, kam to schová." Nemám nakonec pravdu?

No, ze začátku soužití měl muž vlastní domek a žena vlastní bydlení také, ne? Ona svůj dům, byt pronajala a šla bydlet k němu. Po jeho smrti by možná mohla nárokovat své peníze, které prokazatelně do domu vložila a vrátila by se bydlet do svého. Střecha nad hlavou zajištěna, pohoda, ne? Jo, aha, ona asi nic neměla, že?

Magdone, jistě. Takže se vrátí do nájmu, pořád nevidím problém. Jen nechápu, pokud tam takto přišla, proč se snaží vznést nároky na domek a zajištěné stáří a jen tak mmchdm vyfakovat syny? Tak na mě dotaz působí... Mám z toho docela srandu...

Jistotu trvalé střechy nad hlavou a klidného stáří vidím v situaci, že se domek prodá a finance se rozdělí podle nějakého předem dojednaného klíče. Za "své" peníze by si pak partnerka měla koupit maličkou garsonku. V maličké garsonce totiž bude mít mnohem klidnější stáří, než když zůstane ve velkém domě sama. To je moje osobní zkušenost.

Ve Vaší konkrétní siutaci jistě bude hrát roli i to, jak dlouho trvá soužití, jak jste se na renovaci domku podílela. Neberte to příliš osobně a negativně. V komentáři sice vylučujete nějaké "zlatokopectví", nicméně první informace v úvodním dotazu pocit jakéhosi zlatokopectví trochu vyvolávají.

Úvodní úvaha je v podstatě správná. Soužitím nesezdaných lidí nevzniká žádný majetkový nárok. Svatbou částečný. Pokud by žena chtěla mít jistotu vlastnictví tohoto konkrétního domu i po smrti manžela, musela by mít vlastní volné prostředky k odkoupení podílů synů. To je jedniné spravedlivé řešení. Představa, že mladší ženu bude zabezpečovat starší pán, nemá oporu v zákoně ani morálce.

Asi jediná cesta ke třetině jeho domu bude, když mu partnerka porodí potomka. Pak budou nepominutelní /dříve neopomenutelní/ dědici tři. Znám takový případ, kdy tlačí partnerka na vlastníka domu, s nímž osm let žije a mají pětiletého potomka, aby dům prodal a koupili si spolu něco jiného nového. Vlastník tento dům sám před lety koupil a zrekonstruoval a právě splatil hypotéku a má někde své dvě dcery /SŠ/z prvního manželství, na které platí, tak se mu nechce své dílo prodávat a ani nemá finance a síly něco nového budovat. Ona tam tedy asi zůstane, ale nikdy nebude spokojená. protože nebude ve svém, jak si přála. A pokud se s ním něco stane, tak bude muset odejít kdoví kam.

Vše je to o korektních vztazich. Dcera měla podobný případ. Protože ale měla s jeho rodinou dobré vztahy, tak se s nima pak dohodla, že veškerý majetek získaný předtím, než se poznali, dostane rodina a dcera zbytek. A klaplo to. Vztahy zůstaly neporušeny.

Zuzi, taky máte pocit že se tu neřeší odpověď na Váš dotaz, ale Vaše morálka? Já Vás naprosto chápu, rozumím Vám. Sice Vám neporadím s Vaším dotazem, ale když už tu všichni kydají své rozumy a domněnky, mohu Vám jen poradit abyste se obrátila na právníka. Tam Vás neodsoudí, ale poradí. Mějte se pěkně a ať se vše vyřeší k Vaší spokojenosti.

Tak já jsem z dotazu vyčetla tohle. Vy jste nová partnerka, teda ještě s tím pánem dlouho nežijete. O nějaké lásce se v tomto případě nedá hovořit, jelikož se ptáte, co by měla partnerka od svého protějšku očekávat v případě vážného vztahu. Takže momentálně o žádný vážný vztah ještě nejde. A podle toho všeho dalšího, co jste zde napsala, je situace ta, že jste toho muže poznala nedávno, byl ochotný si Vás nastěhovat do svého baráku, v něm se Vám zalíbilo, a už jste začala kalkulovat. Pán je o 15 let starší, třeba je trošku nemocný a může se stát, že zemře. No a Vy, i kdybyste ho mezi tím nakrásně dohnala před oltář, na jeho barák právo mít nebudete. Takže o sňatek s milovaným Vám nejde. Vy hledáte možnost, jak to udělat, aby jeho synové, kteří třeba v tom baráku i vyrostli, nemohli se svým majetkem disponovat kvůli tomu, že jste se tam uhnízdila Vy. Z morálního hlediska je Váš dotaz nepěkný, protože hledáte cestu, jak připravit právoplatné dědice o jejich práva. Ti určitě svého otce rádi mají a ti, až otec zemře určitě truchlit budou, a Vy jim ještě k tomu chcete zřejmě potajmu a dopředu, připravit velké překvapení toho rázu, že kdybyste mohla, tak už byste je do jejich rodného domu už ani nepustila. Naštěstí tohle nejde. No a jestli se mýlím, a Vy jste dobračisko od kosti, tak až teda nabyde ten Váš vztah "vážnosti", což bude pár let trvat, tak Vám určitě Váš partner zařídí, abyste mohla bez újmy v baráku dožít, nebo aby Vám jeho děti museli ze svého dědictví vyplatit nějakou rozumnou částku jako kompezaci za to, že byste barák opustila. A vůbec nechápu proč vidíte něco podřadného v normální závěti uvést Vás jako "věcné břemeno dožití". Je to právnická formulace a není na tom nic ponižujícího. A navíc zrovna Vám by tohle "vytrhlo trn z paty", pokud byste byla opravdu tou milující partnerkou. Takže se tak průhledně, a hloupě nevymlouvejte. Vám se tato možnost nezamlouvá proto, že už jste si zjistila, že ani tak se jeho dětí nezbavíte a že oni mohou s tím barákem po jeho smrti nakládat i přesto, že tam budete mít právo na dožití. Vy tady prostě hledáte možnost, jak se těch právoplatných dědiců zbavit. A to naštěstí nejde.