Jsem sama

Trochu mne to připomíná ty inzeráty na seznamkách, "18-ti letá láskou zhrzená"

Stejný problém před časem řešila moje známá, jen o málo starší, a hodně ji to trápilo. Mohl bych vás s ní seznámit. Kontaktoval jsem ji s psycholožkou a ta jí hodně pomáhá. Zbavila se neklidu a nocí se špatným spánkem, je teď klidná a s dobrou náladou. Možná by vám pomohlo popovídat si o všem s někým jiným, když to s rodinou nejde. Hlavně žádné zoufalství a žádné hlouposti, držte se. Vždycky může být hůř, ALE I LÍP ! Klidně se ozvěte!

Dobrý den. Žádná rada Vám zde nepomohla, že zakládáte nové vlákno? Kdybyste ve vlákně reagovala, možná by bylo těch rad a názorů více.. poradte.cz/...

Jsou takoví negativní lidé jako jste vy. Když vám napíšu,že pokud bych s nimi měla třeba jen kamarádit, tak by mě stahovali dolů a to nemám zapotřebí. Já vždycky říkám, že jsem pozitivní pesimista, všichni okolo si myslí, že jsem pohodová. Ono je několik pravdivých přísloví , např. jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, není nutné se někomu vnucovat, ale nestěžovat si, to každého otráví. nehledat někoho za každou cenu, to většina lidí couvne. Zkuste se nad sebou zamyslet a pokud jste sem již několikrát psala a nic, tak to bude chyba asi ne v okolí.

Je třeba hledat zde- mám takový dojem, že otázka takového typu se tady nedávno objevila- pokud jsi to nebyla přímo ty.

Trošku takový sobecký a sebestředný příspěvek...

Nikdo Vás nechápe, rodina se o Vás nezajímá, chlapi jsou nevyzrálí, tak proč plýtvat časem, kamarádky Vám taky nerozumí, nikdo Vás vlastně nemá rád a lidi Vás jen využivají...

Změňte přístup k lidem, vynechte sebelítost, budte víc pozitivní a méně kritická k ostatním, jinak budete pořád sama..

Pokud Vám nebude vadit věkový rozdíl, tak se vykašlete na nevyzrálé vrstevníky a hledejte mezi těmi staršími, kteří už mají nějaké životní zkušenosti za sebou a mají nějakou představu, jak se s životem poprat.a uvažují o založení rodiny.

Pokud tedy Vy sama máte tento cíl. Protože pokud byste řekněme za 5 let s dvouletým jprckem zjistila, že jste si v mládí neužila a chtěla to honem napravit, tak to nedopadne dobře.

Odpověď se podává na položenou otázku...

Z vašeho textu vidím počáteční deprese ze života - stejné mají tisíce mužů a žen nejen vašeho věku. Rada číslo jedna: Kupte si tlačítkový telefon.

Na vašem místě bych si položil otázku, proč se k vám rodina chová způsobem, jakým jste popsala. Chová se tak i k vašim sourozencům? Pokud ano, je špatně něco už v rodině, co jste jen převzala. Pokud ne, je nějaký problém u vás. Stejně tak je třeba zamyslet se nad tím, proč vám ani kamarádky nerozumí. Vyhodnoťte si to a pak následně začněte prcovat na tom, jak věci (sebe) změnit. Pokud je tedy vůbec chcete měnit.

Dobrý den.

V každém životním období je jednou hůř a pak opět lépe.

Pokud již ve 20 letech bydlíte mimo rodinu a jezdíte jen na návštěvy, přesto Vás má rodina jistě ráda. Mají také své starosti, takže při setkáni s Vámi se jedná již spíše o popovídání.

Přítele také nemám. Žijte, bavte se, tančete, cvičte, užívejte si života, dokud jste mladá. Jistě Vás někdo zaujeme, nebo zaujmete někoho Vy. Ale je potřeba, aby jste byla veselá a někoho upoutala. Protože v tomto věku nikdo nechce řešit nějaké starosti.

Kamárádky Vám moc nerozumí. Tak si najděte nové, s kterými si budete mít co říci.

Lidem pomáhat nemusíte. Spíše se zaměřte na sebe.

Životního partenera velmi brzy nehledáte. Spíše naopak. Vždyť od školních let se setkáváme s chlapci a vybíráme. Zjišťujeme, kdo se jak chová, jestli nám vyhovuje, jestli se nám líbí a pod.

Tak hlavu vzhůru. Více optimismu. Žijte a ono to stačí. Držím palce.