Jak si vybít zlost?

Doporučuju štípání dřeva

To je těžké a různé, co člověk, to metoda. Mně pomáhá studená, dlouhá sprcha a pak sebezpyt, zda to mám zapotřebí a rozhodnutí (s doslova chladnou hlavou), jak postupovat dál. Jiný něco rozmlátí (krátkodobý, ale silný efekt). Další třeba jde uklízet okolí domu, kdy může nadávat na prasata kolem, ale výsledek- krásné okolí- ho uspokojí a zklidní.

A takový běžný způsob je se z toho vypsat. Deník, dopisy nikdy neodeslané. Tam ze sebe můžete dostat vše, co vás tíží, přijít na řešení, jak se vyrovnat třeba i s mizerným kolektivem (partnerem, úřadem, dětmi). A když si to po sobě za rok přečtete, můžete zhodnotit, zda ten vztek byl oprávněný, zda vám jen neničil život, zda to stálo za to.

pak se můžeš domluvit ve šrotišti aut, že za love nějaký rozmlátíš palicí..

Jednáte cholericky. Máte v pořádku žlučník a játra? /Cholé je žluč./ Pak je na místě změna životního stylu. Aby už nešlo o zdraví. Možná jste ve věku hormonálních změn, ke kterým ty výkyvy nálad jaksi patří. Nejspíš to na sebe příliš pouštíte a chtělo by to odstup, nenechat se vykolejit. Na ty, co nás vytáčej, hledět jako na sopku v dálce. Pozorovat je, jako přírodní úkaz. Nebo si vymyslet, jak vtipně a trefně toho dotyčného odpálkovat. Máti vždycky říkala: Mne může urazit jenom inteligent. A ten to neudělá. Přece se nenecháte ničit pro blbost jiných. Zažila jsem kolegu, který si místo vztekání začal zpívat. Odstřihnul se od té výbušné situace, vyšel na chodbu, šel a tiše si prozpěvoval. A taky jsem zažila spolužačku, co si pověsila fotku nenáviděného podrazáka na dvířka od kůlny a bodala do něj dlouhým hřebíkem. Taky metoda.