8x
Bude potřeba vyhledat dobrého psychologa, holčičce je již 7 měsíců a po celou tuto dobu strádá, chybí jí mateřská láska a bude tím poznamená, tatínek to asi nezachrání. Možná jste vy sama od malička postrádala lásku od vaší maminky a to, co nemáte, nemůžete dávat. Jistě to neděláte schválně a mrzí vás to, protože zde prosíte o radu, ale opravdu je to sousto pro odborníka, s ním jste to již měla řešit. A co obě babičky, milují vaši holčičku, berou si ji někdy na hlídání? Svůj stud odložte, tady tolik nejde o vás, ale o tu vaši malou, která za to nemůže a to nejdůležitější jí v životě chybí od narození.
4x
Poporodní psychóza. Když jste měla problémy už před tím, tak tím spíš se objeví. Svoje hrají hormony. Více v diskusích na e-mimino. Psychologa určitě. Není to normální. Když se svěříte svému praktickému lékaři, tak Vám dá doporučení a máte to na pojišťovnu. Řeší to více maminek. Možná na kontrole dětské lékařce, že si nevíte rady se svými stavy. Taky to bude znát.
Pro představu, kolik je Vám let? Jste hodně mladá? Mne ten závazek netížil /ve 23/ a teď po 50 letech mi naopak hodně pomáhá. Roste Vám kámoška. A o tom to je. Dneska se dá s dvouletým děckem procestovat Austrálie. S předškolákem na hory. Taky jsou různá vozítka za kolo, hotové přesnídávky a pitíčka, pampersky, zatímco my musely plíny denně prát.. Jen nebýt z cukru a učit se na všem hledat pozitiva.
Není lepší cestovat, až mu bude 9-20?
Pletiplote, máte recht.
Gumídku, to není o paměti, tady nefunguje to napojení matka dítě při kojení, mazlení, komunikaci s nemluvnětem To se vtiskuje do dítěte od počátku. Kolikrát až do prenatálního období dojdou psychoterapeuti při regresi. Dokonce existují tzv. vtiskovací fáze. Určité týdny ve vývoji mláděte, kdy prošvihnutý kontakt s ním způsobí, že až ono bude matkou, tak s největší pravděpodobností selže. Tohle funguje i u zvíčat. Pokusy na káčatech potvrdily, že když matka kačena určité dny nebyla, káče se neneučilo vodit své potomky a opouštělo je.
Roste Vám kámoška. A o tom to je. Dneska se dá s dvouletým děckem procestovat Austrálie. S předškolákem na hory.
Teď si nejsem jistej, jestli se chápeme správně. Mě šlo o to, že matka vezme dvouleté dítě na dovolenou do Austrálie nebo vůbec do zahraničí (to mě zarazilo a nechápu). Přitom užije si takovou dovolenou, když dvouleté dítě bude hlídat, krmit, přebalovat a co když onemocní a budou v jiném státu?
Podle mě a možná se pletu, je to tak, že dovolená s dvouletým dítětem je stejná 100km od baráku a v zahraničí někde v Austrálii, jak zmiňujete. Podle mě si matka neužije to, že je v Austrálii. Hotel je stejnej 100km od baráku i v Austrálii, ale cena dovolené je brutálně odlišná.
Dítě z toho nemá rozum a matka je v zápřahu, protože bere dítě a má starost, aby se mu něco nestalo a mělo vše co potřebuje.
Až bude ve věku 15 let, tak proč ne třeba do Austrálie. Kojit už nebude, plenky nepotáhnou v kufrech a nemusí ho hlídat, aby někde nespadl či nespadla. Tedy více si dovolenou užijí oba. Jak matka, tak mladý teenager.
Ale možná uvažuju moc logicky a tím, že nemám zkušenost, tak se pletu a je fajn vzít roční či dvouleté dítě do letadla a jet do Austrálie či někam daleko a budovat pouto.
S tou Austrálií jsem to myslela tak, že nemusí mít pocit, že bude k dítěti doma uvázaná. Píše, že chtěla žít jako dřív, čili svobodně. Viděla jsem takový cestovatelský příběh v televizi, jak mladí manželé, tuším Slováci, byli zvyklí cestovat po světě a nepřestali, ani když se jim narodilo děcko. V nosítku, autě, kočárku s ním absolvovali cesty, a děcko to snášelo v pohodě. Ta epizoda byla zrovna z Austrálské přírody. kdy té holčičce byly dva roky. Prostě, že mít děcko neznamená přestat žít, vzdát se koníčků. dokonce i takových. Souhlasím s Vámi, že děcku je to jedno, jestli je vedle u rybníka nebo v Thajsku... A že jí roste kámoška, to je časté. Jednou z ní bude slečna, pak taky maminka a budou si rozumět, pomáhat si, navštěvovat se. U nás doma to tak je.
3x
Bez psychologa to nevyřešíte a dcerce připravíte velmi ošklivé vzpomínky na dětství a navíc po Vás zdědí i tu nelásku ke svým dětem. Tento bludný kruh můžete rozetnout jen Vy. Je vidět, že o tom aspoň přemýšlíte, to je opravdu velmi důležité. A velmi dobré. Na cestě k úspěšnému překonání toho všeho vážně potřebujete odborné vedení.
2x
Proč nechcete jít k psychologovi, když evidentně máte problém? Nestyďte se vyhledat odbornou pomoc. Když už ne k vůli sobě, tak k vůli Vašemu děcku. To si zaslouží být milováno, když jste se rozhodla ho přivést na svět. Máma je nejbližší člověk a problémy se mají řešit. Zkoušejte se s dítkem mazlit, hladit ho, chovat. Snažte se, ať má jednou na dětství a svoji mámu hezké vzpomínky. Pracujte na sobě.
0x
To bude v pohodě, zcela zásadní pro zdravý vývoj Vaší dcery nyní je, abyste ji nemlátila nebo nenechávala spát nahou v mrazu - ano, i to malé děti někdy zažívají.
Zrovna jsem o problematice četl výbornou knihu Chlapec, kterého vychovávali jako psa. Je tam více příběhů, ten s těma psama je jenom asi z dvanácti.
0x
Psychlog by vám pomohl, ale pokud si k holčičce tu cestu ani najít nechcete, tak je tu asi každá rada drahá.
Co vám na tento přístup říká přítel? Jak si představujete, že to bude časem až holčička bude natolik stará, že si tu nelásku uvědomí? Mrzí mne to za vás o jak moc se ochuzujete.
Je mi z toho sakra ouvej. Kdyby to šlo, tak jak to chodí třeba s nechtěnými zvířaty, tak bych si vaši holčičku hned vzala.
0x
Tohle se prostě někdy stane a bez odborníka nejde..Oni dobře vědí,že se žena za to stýdí a taky,že zato nemůže.Pokud nechcete,aby dítě z toho mělo jednou následky a nerozpadl se vám vztah,seberte se a prostě běžte jak psychiatrovi i psychologovi.Nikdo vás neodsoudí,znají to a na víc,zachovají mlčenlivost.
0x
Dobrý den.
Je to hrozné. Vždyť je to malé stvoření, které potřebuje přivinout, pohladit a dát jistotu. Vy jste maminka a tudíž máte nyní nějakou zodpovědnost a povinnost vůči svému miminku. Nikdo mu nedá větší lásku než Vy. Musíte si na miminko také zvyknout. Je to změna. Je to krásné, mít miminko, které Vás nyní potřebuje. Vaši péči Vám vrací úsměvem a radostí ze života. Učit holčičku mluvit, běhat a dávat ji lásku, to je víc, než vše ostatní. Není to na celý život, holčička vyroste a budete ráda, že ji máte. Pokud máte podporu přítele, jste nyní s děťátkem rodina. Važte si toho. Zkuste na tom nyní zapracovat. Naučte se mít holčičku ráda, přiviňte ji k sobě, hlaďte ji, dotýkejte se jí i svého přítele. Uvidíte, jak to bude krásné. Budou mít rádi i Vás. Rodina je síla. Držím palce.
Dobrý den,nemyslím to ted zle,ale musím vám napsat,že opravdu netušíte oč jde.V podstatě se jedná o onemocnění.Hrozné by bylo,kdyby pani nevyhledala pomoc.ona ví,jak by co mělo být,na miminko se těšila.Nesouhlasím s tím,že by si měla na dítě matka zvyknout,ikdyž jste to nemyslela zle,já to vnímám jen jako že se vlastně vzájemně poznávají,ale již jsou od prenatálního období zjednodušeně řečeno spoutány.u paní to i tak bylo v době,než porodila.Pak zřejmě hormony,způsobily nevyrovnanost.V těle se děje tolik přeměn a prostě se může stát,že se někde něco pokazí v těle a následkem toho vznikne psych.onemocnění.Víte k psych.nemoci,stačí jako spouštěč,i když proděláte horečnaté stavy při angíně,říkal mi lékař,natož když proběhne po porodu,tolik změn.já vím,zdá se to běžně pro matky nepochopitelné,jak někdo nemůže miloat svého drobečka,ale to je právě to,čeho se paní nejvíc bojí-odsouzení.Jsme jen lajci ,ale odborníci vědí,že zato nikdo nemůže a nasadí léčbu.
V první řadě si najděte psychiatra,ten vám zaručeně pomůže, s tímto nemůžete být sama.Já jsem měla po porodu laktační psychózu,ač dcera byla chtěná a těhotenství v pořádku.Trvalo mi půl roku,než jsem se vrátila do starých kolejí a našla si k dceři cestu. Věřte mi ,bylo to kruté,ale za pomoci manžela,babiček a pana doktora,jsem to zvládla a opravdu jsem v sobě tu mateřskou lásku našla se vším všudy. Hlavně to řešte.
Juglans, naopak, netěšila se, dítě nechtěla, bylo neplánované, chtěla na potrat, přítel ji přemluvil, aby ho donosila...
Asi máte všichni pravdu, že jde o nemoc a je potřeba to léčit psychologem nebo psychiatrem. I když paní nechce. Myslím si ale, že paní asi neví, co chce. Když píše : " Neumím a ani nechci si k ní najít cestu - chybí mi život před tím, děsí mě, že mám teď doživotní závazek". Je těžké radit, když ani nevíme, kolik je paní let. Pokud paní souhlasila s přítelem, že si miminko nechají a nyní se nachází v takové situaci, tak je opravdu potřeba to řešit s lékařem.
0x
Tazatelka nereaguje. Ani nevíme, jestli je jí 18 nebo 35. Je to marné někomu radit, kdo dál nejeví zájem.
Mohla to tu nějak uzavřít. Odkázala jsem ji na e-mimino. Možná to už řeší tam. Nebo se lekla těch odpovědí. 
Stejný přístup má k dítěti. Myslíte si, že jako matka si tohle můžete dovolit. Co když Vám odrostlejší dítě bude volat a nedovolá se. Stejný přístup má i tazatelka.
Tohle si může dovolit jen důchodce nebo člověk, který žije sám a pracuje jako zaměstnanec od do a pak zdar někde u pásu.
Já jsem opravdu tragéd a primitiv, protože bez mobilu, auta a internetu bych se mohl jít pást na pastvu. Nehledě na to, že bych nemohl včas pomoci starým rodičům pokud doma upadnou nebo se přihodí něco horšího.
Kdyby jste měla děti, tak je taky necháte vyrůstat v asociální výchově? Nebudou terčem posměchu mezi ostatními?
To je jako by jste vyrůstala v době, kdy většina dětí měla boty, ale vy jste měla svázané hadry z kůže, protože maminka má názor na výchovu, která nedovoluje jít s moderní dobou 
Vtipné. Zasmál jsem se.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.