Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, chtěla bych poradit. Manžel mi před třemi týdny řekl, že si nerozumíme (přišel na to po 20 letech), rozvedeme se a odstěhoval se. Do tří dnů tam s ním bydlela jeho nová i s dítětem. Ona nemá kde bydlet a my měli volný byt navíc. Tento týden podepisujeme majetkové vyrovnání. Zatím se mi pdařilo zachovat chladnou hlavu, žádné výčitky, pláč, urážky. Děti jsou už velké, nevadí jim, že se odstěhoval, občas je navštíví, ta nová je na ně samozřejmě moc hodná a snaživá. Tatínek je teď taky spokojený, jenom září, je s ním legrace. Ale co já? Zadusil mě po 20 letech jednou větou. Nemá mě prostě už rád, já teda nechci fňukat, abych nevzbuzovala lítost. A protože ze mě udělal krávu (všichni ostatní věděli, jenom já byla blbá a slepá). Ale chtěla bych aspoň trošičku zaškodit. Aby to neměl tak snadné. S tou novou to táhnou tak 4 měsíce, jak dlouho může trvat největší zamilovanost, kdy mu úplně spadnou ty klapky?
doplněno 08.09.10 09:28:Dobré ráno, děkuji Vám všem za Vaše odpovědi, moc mi pomohly. Nastal mi však nový problém. V neděli mi zemřel tchán. Měli jsme spolu moc hezký vztah. Zítra má pohřeb a já vůbec nevím, jak to mám pojmout. U obřadní místnosti je taková ta místnost pro pozůstalé. On tam asi půjde s tou novou. Nikdo mě nezval, abych tam šla taky. Mám mu poslat děti, ať jdou jako s tatínkem a sama si sednout někam opodál? Můj kolega by mě doprovodil. Nebo mám trvat na tom, aby děti šly se mnou a byly mi oporou, když on oporu má? A taky je uvidím spolu poprvé a asi se budou držet za ruce, případně objímat.
doplněno 25.09.10 16:58:Dobrý den, dále doplňuji a moc prosím o pohledy zvenčí. Pohřeb jsem absolvovala v první řadě s dětmi. Manželova přítelkyně odešla dozadu. Na pohřební hostinu mě nikdo nezval, tak jsem tam se tam s těma parohama necpala. Děti mi pak vyřídily od babičky, že se straním rodiny. Nu, neměla tam zvát tu novou. Nyní máme 7 týdnů po jeho odchodu, podepsané majetkové vyrovnání, já jsem jakš takš OK, užívám si doma klidu a pohody. On ale začíná být pěkně vzpupný. Požádala jsem ho o příspěvek na knížky pro děti a takové ty nákladnější věci do školy včetně ofocených účtenek, vůbec se neozval a řekl synovi, ať mi to teda neříká, ale že mi to nedaruje. Moc jsem teda nepochopila co. Vzteká se. Proč proboha? Měl by být v naprosté pohodě, má vše, co si přál a já mu to nekomplikovala.
doplněno 01.10.10 12:44:Dále doplňuji, včera proběhla ostrá hádka po telefonu. manžel nemá peníze. a fňuká a lituje se. asi si to špatně spočítal. asi bilancuje, mluvil o tom, že babička zaplatila nové topení do mého domečku, co on tam udělal práce, jak se nadřel... myslím, že dnes by mi majetkové vyrovnání už nepodepsal. ta jeho nová je mu zřejmě oporou, ale finance za něj řešit nebude. Mně je ho trooošičku líto, když si ho představím, jak zírá do těch účtenek a neví. ale zase na druhou stranu odjíždí s novou rodinkou na chatu, tam načerpá síly a asi mě tam chaťákům bude líčit jako nenažranou hysterku.
posel, žádná legrace, takový šok. Ale až ho trošku vstřebáte, křivda přebolí a otřesené sebevědomí se kapku vzpamatuje, zamyslete se, a začněte hledat výhody. Uvědomte si, že máte možnost začít žít život podle svých představ. Jste žena v plném proudu života. Přestaňte smutnit a udělejte to, co jste nikdy nemohla. Cestování, studium, koníčky, zájmy, záliby? Až vám dojde, že je to tak, že se nevrátí, odhoďte bolest a myšlenky na něho a začněte si žít svůj život. Netáhněte v sobě myšlenky a křivdy a pomsty. Kupte si nové prádélko a nové střevíčky a odtančete do světa. Je veliký a hrozně zajímavý. A vy teď můžete všechno. Můžete se stát tlumočnicí v Americe, vylézt na jakoukoliv horu, popracovat na tom, abyste se stala prezidentkou, velitelkou hasičů. . . Můžete všechno, bez hranic. Musíte jen chtít! Omezení si stanovíte vy sama.
A největší pomstou bude, když si řeknete: "To je dobře, že to udělal! Jsem volná! Mám krásné tělo, rozum, moudrost. Nemám holý zadek. A můžu!" Co můžete? Všechno! A až bude příležitost, poděkujte mu za to. To je největší pomsta!
Nezahoďte tuto šanci. Nezahrabejte se v bolístkách, křivdičkách, pomstičkách! Po čtyřicítce je to ztráta času. Narovnejte se a poděkujte životu za tuto příležitost!
Babkazov
Posel. Přestaň mít mysl zatíženou pomstou a snaž se honem rychle vrátit do ŽIVOTA. Myšlenky na pomstu Ti jenom ubírají sílu a navíc nedovolí, abys byla šťastná. Jo, co se stalo mám taky za sebou. Taky ve čtyřiceti a podobným způsobem jako Ty. S tím rozdílem, že mě potom manžel deptal dlouhých pět let. A jediné, čeho dnes lituji je, že jsem se neodstěhovala někam, kam by za mnou nemohl. Dnes žiji s přítelem, je mi hezky A bývalému ve skrytu duše DĚKUJI. Za co? Za život jaký žiju teď. Za přítele, který se na této planetě objevil snad omylem :D. Víš, když jsem žila s manželem, tak jsem byla šťastná, myslela jsem si, že naše manželství je fajn a občasné "běsnění" bývalého jsem brala jako daň zato, že jinak je nám spolu opravdu po všech stránkách prima. A najednou mám chlapa, který je snad tisíckrát lepší než můj bývalý. A navíc je náš vztah bez jakýchkoliv hádek
. Budeš to mít ted těžký. Myšlenky jsou jako vtíravé myšky. Tak je koukej odehnat
. Život moc a moc utíká
. Přeji Ti, ať se s tím co nejdříve vyrovnáš .Drž se
hejkale- a co takhle " krize středního věku"?! Pánové najednou propadnou panice, že si v životě nic neužili, manželka jim najednou připadá nudná, nemožná...začne jim vadit stereotyp života, který žili...Já myslím, že chlap v tomto věku, ty růžové brýle neodkládá , spíš si je nasazuje a touží po změně . A když se objeví nějaká , která se mu nabídne- tak toho hned využije...
. Znám takové případy a nechápu...mají doma krásnou ženu a utečou od rodiny s nějakým " strašidlem" :D. Až po nějaké době, kdy začnou normálně myslet hlavou ( sundají ty růžové brýle) , tak pak litují a chtějí se vrátit...
. Ale to už je pozdě...
.
sabrino, trefila jste hřebík na hlavičku, přesně to jsem měl na mysli... s tou nudnou, nemožnou, stereotypem, změnou, litováním a návratem...
ale není to jen černé a bílé, a proto to zamyšlení nad společným vytvářením harmonie... o té krizi středního věku se ví roky, je všude kolem nás a i tak se jí mnoho lidí nevyhne...
Přiznávám, něco pravdy na tom bude, byla jsem vycucaná, bez energie, za ty poslední měsíce, co se se mnou nebavil, neodpovídal a byl na mě hnusnej, jsem se možná mohla víc snažit, víc ho chválit, ješitnýho chlapa, ale já už jsem nemohla. nemohla. Nevěděla jsem, že má ženskou a že je to tak daleko. Takové krize za těch 20 let už byly, myslela jsem, že je to jedna z nich a že prostě zase přejde.
Tak to ne! Proč se snažíte obhajovat toho vašeho záletníka? On byl na Vás hnusnej, nebavil se, neodpovídal...a Vy jste se měla víc snažit?! On měl ženskou...a Vy si budete dělat výčitky? Ta jeho NOVÁ - je prostě nová, neokoukaná , potřebuje někoho, kdo by se o ni staral...Moc by mě zajímalo, jak dlouho mu ta "láska" vydrží. Ale určitě nevěřím tomu, že za to můžete Vy.
Víte, na manželství musí pracovat oba dva. Je fakt, že jsem se mohla snažit víc, ale vysál ze mně všechnu energii. On se tedy nesnažil vůbec. Třeba byl tak hnusnej ze zbabělosti, abych to rozsekla já.
Máte pravdu v tom, že na manželství musí pracovat oba. To jo! Ale když se odstěhoval k jiné, je to jako plakat nad tím, že jsem rozlila včera mléko. Stejně nesmyslné.
Je potřeba jít dál. Nepřešlapovat s pláčem na jednom místě. Přestal vás milovat a zamiloval se do jiné. Myslíte si, že by se to nestalo kdybyste byla dokonalá? Stalo. Nikdo vás neobviňuje, jen vy sama.
Přestaňte s tím a koukejte dopředu!
Právě jsem si vzpomněla - měla jsem taky kámošku těsně nad 40, děti vyrostly, hodně hezká ... ta se "naprdla" (pardon, zlehčuju, sebralo ji to, samozřejmě) a naučila se lyžovat. Prostě se rozhodla pro něco, co ji dřív nenapadlo a nechybělo jí to. Dnes se stačí rozhlédnout, co možností existuje!
Asi čekáte, že vás budou všichni litovat, jaké že to jste chudinka a jak vám ublížil...
Berete v úvahu, že se vztah vyvíjí a tedy jako každý vývoj má svoji gradaci? Vy se ptáte jak dlouho může být zamilovaný... skoro se mi chce věřit spíše tomu, že vy sama nejste schopna se zamilovat a tudíž to nedokážete pochopit. Asi ve vás není ta štáva pro změnu životního stylu po vychování dětí. Tak se zamiloval... pokud by se stalo vám, měl by on právo vám škodit jen proto že jste schopna citu, který potřebujete?
Škodit lásce je škodit životu a vývoji. Jsem zastáncem toho že každý vztah musí mít vývoj. Pokud ten vývoj ustrne a není nové cesty, pak má vztah skočit a říct si navzájem sbohem. Měla byste především, dle mého mínění, pochopit a akceptovat jeho volbu. Není to váš majetek. Nevlastního a ničím jste si jej nekoupila. Člověka nelze vlastnit... čím dřív se s tím smíříte, tím líp pro vás. On má právo na život dle vlastních představ, děti jsou velký a asi i samostatný, tak proč se dál vláčet ve vztahu který už není perspektívní a nic nedá ani vám a ani jemu...
Přeju vám, abyste to zvládla a našla si přítele se kterým pocítíte ten správný vítr a naberete nový kurz..Hodně štěstí
nesouhlasím, manželství je závazek, děti jsou závazek, i když velké, ještě studují. Vy popisujete svobodu pro lidi, kteří nezakládají rodiny a tudíž si nevytvářejí závazky. Pak se můžou zamilovávat a střídat partnerky do alelujá, chovat se jako sobci. Ale určitě mám právo na to, abych se cítila podvedená a zneužitá. Tahle hra nebyla fér. I když s Vámi nesouhlasím, jsem moc ráda, že existuje takováto diskuze a moc díky za Váš názor.
Záleží na tom o kolik je nová známost mladší a jak dobře finančně je muž zajištěn. Proč by jste mu škodila? Potrestá se sám.
Je mladší tak o 6 let, šereda to vysloveně není. Zajištěn moc není, už teď si stěžuje, že nemá peníze. Jak se potrestá sám?
Užijte si svobody, dokud máte čas. Píšete, že zajištěný moc není. To nebývá pro dnešní mladé ženy moc imponující... A komu si stěžije? Vám? Nebo někomu cizímu? No to brzo! Na vaši otázku, jak se potrestá sám, bych odpověděla asi toto. Jestliže si už dnes stěžuje, tak co bude dělat za půl roku? Ona vystřízliví a začne mu předhazovat, jemu dojde, že tohle předtim s váma tak nebylo a šupky - už bude doma. Hodnej jak beránek. A pokud to má v hlavě aspoň trochu v pořádku, tak se třeba ještě budete mít docela dobře... Hlavně se snažte být "nad věcí". Hodně sil vám přeju !
No, on si stěžuje mně. Že mi zaplatil alimenty, že zaplatil plyn a už si musel půjčit. Ona zatím nedělá. Je to reemigrantka z ameriky, dříve jakási fanynka kapely (manžel), vozila trička, nášivky, nálepky... Taková I love you all. Všichni moji miláčkové, díťata moje, já Vás všechny tak miluju. A on se blbec chytil. Když přijížděla, bydlela po známých, neměla ani na hotel či ubytovnu. Teď tedy bydlí s mým manželem a svým dítětem, které se narodilo v Americe. Zatím nemá práci, snad hledá. Anebo to bude osudová láska a nebylo jim pomoci.
Jak čtu tak je to taková love pro všechny, velká lehkoživka. Nedávám tomu vztahu velkou šanci, protože tahle ženská dělat nikdy nebude. Vy si myslíte, že by měla jít někam k pásu na směny nebo pokladní do sámošky? Zkrátka potřebovala, aby se o ní někdo postaral, ale že se na ní nalepil váš muž? V Americe už jí štěstí nekvetlo, tak co kdyby to vyšlo tady? To dítě, nevím kolik mu je, bude chtít zpátky do Ameriky, a ona až pozná, že váš muž není žádnej pracháč tak ho asi opustí a půjde zase o dům dál za svojí novou love. Vy se na ně normálně vykašlete a žijte si svůj život. Za nějaký, ne dlouhý čas bude klepat s prosíkem na vaše dveře, ale možná už bude pozdě.
asi je to těžké, ale ukázala bych mu, jaká vlastně jsem a o co přišel, to znamená začala bych žít. Kadeřník, kosmetika, fitko, kino, kavárna, změna šatníku. Také bych se nesnažila vymýšlet pomstu, na každého jednou dojde.
"Na kazdeho jednou doje.." ..co ja bych za to dal...
Ale navrh zit si svobodne a hlavne se v tom neutapet..to je to nej co muze byt...
Co se zamilovanosti tyce...+/- rok...
Po 20ceti letech..to si vsiml brzy..
Nejvíc ho naserete, když uvidí, jak se Vám ulehčilo. Pěkně samý úsměv, něco pro sebu udělat v kosmeťáku, pěkně oblíknout a to trošku se před ním ukázat v nějaké společnosti.
Já vím, jenom to nějak nekřečovitě zvládnout. Jdeme k právničce, aby ho tam ta nová nechtěla doprovodit
Všechno zlé je pro něco dobré . Buďte vděčná osudu, že Vás vymanil ze všednosti a užívejte si toho, že máte čas na pro sebe.Přihlašte se do nějakého kurzu, choďte cvičit, s kamarádkami na kafe a hýčkejte se! Zaměstnejte se i o víkendech a děti mu posílejte na na noc ,na celý den nebo alespoň na oběd. Jejich nevlastní maminka jim určitě ráda uvaří.Osvědčený recept, jak jim jejich velkou lásku otrávit. Moje známá, která svedla otce od třech dětí (on se k ní samozřejmě ochotně nastěhoval ) se velice rychle odmilovala, když jim i s taškama přivezla jeho manželka na víkend všechny tři děti a jela si odpočinout na dva dni na ranč jezdit na koni.Když se vrátil, oplatila mu to tím, že odjela na měsíc do Indie a prospělo to manželovi i dětem,když ztratili "servis" a museli se o sebe postarat navzájem.Podle mě můžete být úplně v klidu,bude to Váš manžel kdo bude žadonit, abyste ho vzala zpátky. Bude jen na Vás , zda budete chtít. Chlap bez peněz nemůže začínat v jeho věku znovu zakládat rodinu a ještě k tomu s američankou.
Dobrý den! Proč chcete pomstu? Protože se nyní sama cítíte bídně, že. Ale to je normální, když se Vás opustil muž. Navíc pro mladší ženu. Nechtějte pomstu. Podle toho, co jsem četla tady na diskusi, mi přijde, že se Váš muž vytrestá sám. Tou novou, krásnou, mladou a žádoucí milenkou. Až se ho ona nabaží a on bude po ní vyžadovat i takové to běžné domácí zázemí (vaření, uklízení apod), tak věřte, že jim to asi nebude klapat. A to Vašemu muži spadnou růžové brýle... ale to už bude pozdě, protože to Vy už budete dávno za vodou, rozchod budete mít v sobě odžitý a bude Vám dobře na zemi. Berte tuto etapu života jako výzvu. Že Vás čeká něco moc hezkého. Těšte se na to. A co můžete vědět, třeba za nějaký čas (rok, dva, tři) se Vám muž vrátí a bude žadonit, abyste ho vzala zpět. To pak bude záležet na Vás, jak se zachováte. Ať se Vám vede dobře.
Pokud se rozhodnete že tam půjdete tak já bych tam sama nešle.Našla bych si někoho kdo by mě doprovodil aby on viděl že máte oporu.Sama by jste se tam asi cítila hodně špatně.Je na Vás jestli tam půjdete.Byl to Váš tchán a vy sama se můžete rozhodnout jestli se s ním rozloučíte.I když Vás nikdo nepozval.Já bych tam šla ale pouze v doprovodu nějakého známého nebo přítele.Moc, moc..Vám držím palce.A věřte že časem to přebolí a bude líp
doplněno 08.09.10 10:47:pokud jste dostala parte tak jste zvaná.
No já myslím, že půl roku mu bude stačit.... Ono je to něco jiného - scházet se s někým tajně nebo s někým žít, řešit problémy...a to dítě? Nevím jak je velké, ale předpokládám, že není jeho - tak to mu brzy poleze na nervy...
. Pro Vás to není jednoduché, ale prostě mu to přejte a ukažte jemu a hlavně sama sobě, že Vy jste na tom teď líp. Užívejte si života, skočte si ke kadeřnici, na masáž, na kosmetiku, kupte nové oblečení, zajeďte si na dovču...najděte si nového přítele
. Buďte šťastná!
Prožili jste spolu 20 let, ale další krásné roky života máte před sebou a možná s někým lepším než byl on.
Po 20 letech a tak najednou, to je opravdu rána. Souhlasím ale s výše uvedenými - pomstičkou si nepomůžete (i když je hrůza, jak lehounce ze všeho vyplul), ale mohla byste ublížit ještě víc sobě, třeba děti by se pak obrátily vůči vám. A věřit, že nějaká škodolibost jednou najevo nevyjde, je nesmysl. Zvlášť když mu okolí evidentně přeje, příp. je k jeho kroku lhostejné.
Je bezva, že jste si zachovala tvář (nevím, co bych dělala já) - snažte se z toho vytěžit pro sebe - začít žít podle vlastních přání, dělat to, co jste s ním nemohla, kupovat podle svého vkusu, užít si volno k vlastním zálibám. Pokud nemáte malé děti, je Vám čas nakloněn. Hodně štěstí! J.
Jeden známý, který opustil taky ženu tvrdil, že chlapi to snášejí hůř než ženské. Jsou labilnější. A že ho nejvíc dožeru tím, když budu v pohodě, žádná utrápená chudinka
Tak to je pravda. Navíc- jemu nastanou nové starosti , s novou domácností...po čase zjistí, že se měl doma líp a bude se chtít vrátit...většinou to tak bývá...
Ono se to řekne, zaškodit, záleží na tom kolik je vám, jak vypadáte, kde pracujete. Já bych na sobě pracovala a našla bych si známost. To se taky snadno řekne, ale třeba v práci, nebo na zábavě. Nemuselo by to být zrovna nic vážného, jen tak mít s kým kam jít a na pokec. To by se chytil za nos, možná to by ho nejvíc štvalo, to že nejste ušlápnutá chudinka, ale ženská k světu, o kterou je zájem! Časem by z té známosti mohl být i hezký vztah, vždyt ted už můžete všecko a nemusíte nic. Jedte s kamarádkou pookřát k moři, zapomenout na toho v la, co si vás nevážil, at se se svojí novou udusí, chodte na jogu, tancovat, do kurzů kde jsou i muži, na setkání nezadaných, tam je taky kopec srandy, různé výlety,atd...
No, to jste řekla nádherně. Já fakt můžu všecko a nemusím nic. Povinnosti má on - musí mi platit a pečovat o novou rodinku. Co se týče vizáže, s tím asi problém nemám. Je mi sice přes 40, ale v tomto ohledu mi sebevědomí nechybí.
Osobně s tím zkušenost nemám. Ale když se podíváte do literatury, tak je překvapivě mnoho příběhů o tom, že ty pomstičky většinou nevyjdou a otočí se proti mstiteli.
Když se na to dívám, tak mi připadá strašně jasné, že pravdu mají všichni předřečníci, že nejmoudřejší, co můžete udělat, je přestat se ex zabývat a podívat se, co byste ráda Vy pro sebe.
Tak ja napisu z jineho pohledu.
Byli jsme spolu 11 let ona si do manzelstvi privedla dite v 13 letech na voziku. Ja mu klidne delal tatu . do doby nez chtel mit matku jen pro sebe a vymyslel si ze jsem ho zneuzil . TAK to by byl ON
Ona se klido prevlikala tak ze ji cizi chlap ocumoval a aby nezustalo jen pri tom jednou spatne zatahla zavesy a skrze skviru
v zavesech ji nafilmoval kamkorderem se svetlem naky uchyl od naproti- coz je hnusne smilstvo - nasel jsem si jinou a jsem spokojen
...Pošlete ho k čertu a určitě rozvod. Já to měl taky kdysi udělat a neudělal. Nyní pozdní lítost. Ztratil jsem tak člověka, kterého jsem si pak našel, když jsem byl sám a teď mám jen oči pro pláč.
Já si chci co nejdříve rozdělit majetek, aby mi zůstal dům. Rozvod ať si podá sám, myslím, že ho ta nová trochu tlačí, tak ať si to vypapíruje. Mladšího syna bych musela hnát na sociálku, je mu 16
Majetek se dělí až u rozvodu nebo až po něm. Bezpodílové vlastnictví a tak. Bezpodílové vlastnicví se ruší až při rozvodu. A také výživné na děti. O to se může žádat před rozvodem.
No, to je tedy situace... Nezávidím vám. Já bych asi nic neorganizovala, děti si sami vyberou, kam si sednou, já myslím, že si sednou s vámi, vy jste přeci jedna rodina, on se odtrhl. Určitě bych pomáhala tchyni a držela se u ní. Neodtahovala bych se. Vy přeci nemůžete za to, že on si přivedl jinou. Já si myslím, že si ji ani nepřivede, ale docela by mě zajímalo, jestli jo, nebo né. Jestli si udělá tu ostudu před příbuznými, když je ženatý. Dělejte jakoby nic, nevidím důvod, proč byste se měla stranit. Nevím sice, jaký názor má vaše tchýně na to, že se odstěhoval, ale pokud s vámi mluví normálně, tak bych se chovala taky normálně. Myslím, že to pozvání nepovažovala za nutné. Já osobně bych rodinu syna považovala za svoji a taky bych nezvala. Spíš bych očekávala aktivitu od ostatních, protože smrt manžela je v normálním manželství docela rána. Když umřel můj tchán, tak jsme se sjeli tak nějak samozřejmě a máti jsme pomáhali. Je pravda, že vy máte teď "jinou" situaci, ale jen z vašeho pohledu. Druzí to tak neberou, si myslím já. Ale nevím, třeba to tak není. Uvidíte, co napíšou druzí. Držím palečky!
doplněno 08.09.10 12:19:Nevím, jestli bych v téhle situaci dělala naschvály. Přeci jen, zemřel mu táta, a i když vás podrazil, tak bych to já nedělala. Přítel by tam být mohl, ale tak nějak diskrétně vzadu, abyste se měla v případě potřeby ke komu obrátit, ale ... No, nevím, smrt je bolestná událost, mohlo by se to obrátit proti vám, hlavně kdyby tam on přišel sám...
Nejvíc ho naštvete když přijdete s partnerem,nemusí to být Váš přítel,stačí když to tak bude vypadat.
mohu s kamarádem, on ho taky zná. Já právě nevím, jestli se mám za každou cenu cpát do rodiny, protože tam samozřejmě patřím. ale nebude mi tam dobře. anebo v klidu s tím kamarádem. myslíte to tak, ať čumí, že mám kamarády, kteří se o mě v těžké chvíli postarají? V tom případě nemám brát v úvahu, jak se na to bude tvářit okolí.
Dobrý den, myslím si, že záleží na tom, jaký vztah jste k jeho rodině měla nebo máte Vy. Pokud to byla jen tchýně, tchán, švagr apod., které jste prakticky před 20 lety svatbou "vyfasovala", jsou tyto vztahy odchodem manžela přerušeny a už bych se tam "necpala". Jestliže se však během té doby vytvořil mezi vámi přátelský vzah, nebrala bych ohled na to, že manžel odešel a vystupovala bych jako jejich přítelkyně, nikoli jako manželova žena (resp. bejvalka).
Co se týče jakési pomsty, od toho bych upustila. Víte, jednou se Vám veškerá negace vrátí. Vím, že jste zrazená, naštvaná, ale snahou mstít se dáváte manželovi najevo svůj zájem. A pokud ten zájem máte, jde to i jinak. A krom toho, na každou svini se někde vaří voda. Váš muž za to jednou souzen bude a trest obvykle přichází právě ze strany, odkud jej čekáte nejmíň. Soustřeďte se, prosím, na sebe. Svobodný život má i své výhody. Hodně štěstí a pevné nervy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.