Bojím se té chvíle, kdy budu vědět, že moje tělo už vypovídá službu a následovat bude smrt. Bohužel už jsem ve svém relativně mladém věku viděla umírat dva nejbližší členy mé rodiny (není to tak dávno) a byl to otřesný zážitek i pro mě, který mi zanechal šrámy na duši, a proto nad tím teď tak intenzivně přemýšlím a přemýšlet budu nejspíš až do konce života.
Umírající člověk se akorát trápí (a trápí se i jeho blízcí), neudělá s tím vůbec nic a přeje si už pouze rychlou smrt. Zároveň se ale bojím i té samotné smrti - co bude po ní? Nějak neumím přijmout myšlenku, že by nebylo vůbec nic, na druhou stranu pokud po smrti něco je, tak co by to mělo být? Jak se budu po smrti cítit? Budu se moct dívat na svět "zhora"? Setkám se po smrti se svými blízkými, kteří zemřeli přede mnou? Jaké by to setkání mělo být? Budeme si s sebou pořád nést i nějaké křivdy a výčitky z doby, kdy jsme ještě žili nebo jaké pocity u toho setkání budeme mít (pokud vůbec nějaké)?
To jsou otázky, nad kterými si lámu hlavu, ale bohužel na ně nedostanu odpověď.
Vím, že mi na to ani vy konkrétně neodpovíte, ale ráda si přečtu vaše myšlenky a názory na toto téma, případně jaké máte zkušenosti a zážitky s umíráním blízkých osob - cítili jste s těmi osobami po jejich smrti nějaké spojení? A taky prosím o doporučení nějaké duchovní literatury zabývající se touto tematikou, pokud jste něco takového četli.
10x
Mladí lidé si většinou nedokáží představit, že jsou smrtelní a jednou zemřou. Čím je člověk starší, tím spíš dojde ke smíření se smrtí. Tebe čeká dlooooouhý, krásný život a dle výzkumů vědců a lékařů, je dokonce smrt příjemná. Co je po smrti neví nikdo, poněvadž žádný zemřelý nám to nemůže sdělit. Když si budeš představovat, že se jednou setkáš se svými příbuznými, kamarády a známými, třeba se ti to splní. Teď žij, užívej si života, lásky, přírody, slunce, květin ap. My jsme ty "vyvolené" spermie, kterým je to dopřáno!
6x
Je to jistota, všichni umřeme, nic s tím nenaděláme a s věcma, se kterejma se nedá nic dělat se doporučuje vyrovnat a neřešit je. Na otázku co následuje po smrti mám překvapivě jednoduchou odpověď začínající řečnickou otázkou. Co bylo před narozením? Já si to třeba nepamatuju. Stejné to bude po smrti. Nic. Buďme rádi, že jsme měli tu příležitost.
3x
.
Jsou 2 základní varianty, co by mohlo být.
1) Po smrti existuje život.
- pokud mluví náboženství pravdu, záleží k jakému se kloníme. Budete žít navždy v nebi? Zrodíte se znovu? O tom nikdo nic pořádně neví. Nikdo normální totiž z mrtvých nevstal, aby o tom něco řekl (klinická smrt není úplná smrt, jste napůl cesty), a ten co z mrtvých vstal nám o tom nic pořádného neřekl a navíc se dá tvrdit, že byl zaujatou osobou a tudíž jeho výpověď by stejně neměla velkou váhu.
Na druhou stranu je zvláštní, že jsou lidé, kteří se narodili a pamatují si minulý život a dokáží celkem přesně popsat co jim uvízlo ve vzpomínkách a ono to sedí. Takže jak si to přebrat? Myslím, že všechna náboženství jsou jen takové střepy, které když slepíte správně dohromady, dostanete vázu. Život po životě, možná, ale zřejmě se rodíme znovu. Tím věčným životem myslí křesťanství zřejmě to znovuzrození, jen to lidé špatně pochopili a sepsali (všechny náboženské knihy psali lidé). Tělo zemře, vědomí (duše) opouští nějak tělo a jde do jiné dimenze (nebe). Zde je ohromné množství duší čekající na narození. Po nějaké době se duše chce znovu narodit, protože chce znovu cítit. (V nebi není bolest, ale také všechny ostatní vjemy, chuť, čich, hmat, sluch, zrak). K jejich cítění potřebuje duše fyzickou schránku s výkonným biologickým počítačem, který duši zprostředkuje tyto vjemy pomocí elektrických impulzů - mozek = sídlo duše. Když vznikne zárodek (lidský, zvířecí, hmyzí) a má vyvinutý dostatečně mozek na to, aby pojal duši, tak se uvolní místo, které duše obsadí. Po zrození je vzpomínkový restart (také dle kapacity mozku daného druhu), je to důsledek integrace duše do mozku. Někdy ale k úplnému restartu nedojde a některé vzpomínky zůstanou, na něco se zapomene v dospívání, než je člověk dost zralý na to, aby o tom mluvil a vše popsal a ten zbytek popisů lze dohledat a sedí, protože je to pravda. Je to nekonečný koloběh a smysl života. Život ve fyzické formě zprostředkovává vjemy životu v duševní formě. Proto byl stvořen, je to jeho účel..
2) Po smrti neexistuje život.
Až bude vaše tělo umírat, mozek vám uleví od bolesti a vědomí, usnete a začne se vám přehrávat množství vzpomínek z vašeho života. Jak bude mozek dál umírat, postupně se vám bude více a více stmívat až jakoby usnete ve snu. Bezbolestně. Nebude vás trápit co bude po smrti, protože vědomí už nebude vědomím. Toto bohužel pro nás není stav, který bychom si dokázali představit. Pouze přiblížit. Když si sednete tak, aby vás nic netlačilo, pohodlně, zavřete oči, zacpete uši, zadržíte na chvilku dech. (Stejně ale pořád cítíte, něco slyšíte, víte, že jste) "NIC" je nepředstavitelné. Ale už vás to po smrti nebude trápit. Už vám bude jedno, co je po smrti. Nebudete vědět, že jste. Ten přechod - ztráta vědomí sebe sama je pozvolný.
To je můj pohled. Nikomu to nenutím. Ale v každém případě, ať tak či onak, jste teď tady, žijete, cítíte, dýcháte. Není škoda strávit čas starostmi o tom, co stejně přijde a třeba se kvůli tomu i trápit? Nebylo by lepší prostě teď žít, užít si život (aktivně, lenošením, zdravě, nezdravě, každý dle svého gusta) a ten závěr si nechat jako něco, na co není třeba pohlížet v obavách, ale jako na expedici. Až si tady prožiji svoje, tak budu jedním z miliard průzkumníků, který se vydá prozkoumat co je za hranicemi našeho bytí, o čem bohužel nemůže dát nikomu vědět, ale sám odhalí pravdu. Je to jednosměrná letenka. Teď je ale čas žít...
2x
1x
Vezmu to trochu odzadu.Číst po zemření někoho duchovní literaturu? K čemu je to dobrý.Před třemi měsíci mi umřela manželka a ničeho se do poslední chvíle nebála.Dokonce byla veselejší jak předtím.Její úmrtí se stejně čekalo vždy kdykoliv.
Poradím vám jedno - běžte k psychologovi nebo psychiatrovi a proberte to s ním.Prostě se vykecat s někým cizím.Chodím tam taky a manželku jsem pochoval nedávno a pomáhá to aspoň trošku.Ale je ze mne jezevec.Z tebe bude vačice.Je dobrý taky mít kamarády a kamarádky který tě nekopnou d o prdele.
Ale po smrti by mi to bylo stejně už všechno fuk.Těším se až to konečně nastane a lehnu si a ráno nevzbudím.Trápit bych se nechtěl.
1x
Psycholog či psychiatr je dobrá rada, asi to sám nezvládnete. Váš přístup ke smrti je nezdravý, dá se říci, že je patologický. To, že smrt je přirozenou součástí života vám určitě již někdo řekl, je pravda, že některé národy si smrti cení více, nežli života a po celý živvot se na tuto etapu připravují a jsou přesvědčeni, že právě po smrti přijde to pravé, důležité.
Psychiatra? Já myslím, že nad těmito otázkami přemýšlí každý z nás. A je přirozené, že více například ve spojitosti se smrtí blízkých.
A co potom až bych ty léky vysadila? Neměla bych to téma v sobě vůbec zpracované a vším bych si musela projít znovu od začátku. Já vím, že tohle se nedá řešit žádnými oblbováky.
1x
Mrzi ma ze "zivaduse" nereaguje a nevedie konstruktivny dialog na nazory tych co sa zapojili do tohto vlakna. Este vcera som mal tento dotaz otvoreny na pozadi s tym ze som chcel prispiet ale dnes rano po vzhliadnuti 13 prispevkov a 1 reakcie mam pocit mili moji ze to tu piseme do prazdna. Ani netusim v akom rozpolozeni sa momentalne nachadza ale "zivaduse" uz asi nacvicuje skok do hrobu.
Nemějte o mě strach - já si to tady průběžně čtu Jen jsem se měla zeptat asi spíš někde jinde než tady na poradně. Jsou tady i užitečné příspěvky (například ten odkaz na FB skupinu...), ale některé mě taky dost mrzí (např. klistýr, rady, že si mám dojít k psychiatrovi a nepochopení, proč bych měla číst nějaké duchovní knihy apod.). Už jsem si ale našla jednu knihu o smrti, která mě na první pohled zaujala - Musela jsem zemřít od Anity Moorjani. Jsem zvědavá, až ji dočtu. Věřím, že právě tato četba mi pomůže to téma zpracovat.
Moj stary otec zil s rakovinou a vedomim ze je koniec 1 rok a 3 mesiace.Bol s tym vyrovnany a bral to s absolutnou pokorou a kludom.Bol som ta ja komu vybehli slzy ked s nami veceral poslednu Stedru veceru,Bol som to ja komu vybehli slzy ked som mu strihal zvysky vlasov po chemoterapii naposledy v nemocnicnom parku. Bolo to kratko pred jeho smrtou,vedel som ze je to naposledy...Na jeho pohrebe sa knaz okrem ineho vyjadril aj recnickou otazkou." Viete pokial zije zosnuly medzi nami"? A odpovedal "Pokial nevymizne posledna myslienka na neho". Mal krasnu kazen.
V roku 2007 sme boli s manzelkou pri fatalnej nehode kde pred nami po celnej zrazke zomrel clovek.Ja som videl vsetko,ona nie kedze spala,zobudila sa na lietajuce trosky co leteli na nas .Detaily popisovat nebudem.Ona to v sebe uzavrela ,ja nie do isteho okamihu.Trvalo cele roky kym som nasiel jeho hrob.Potreboval som ho najst,videl som toho cloveka umierat,videl som ho zaseknuteho v aute a nemohol mu pomoct.Obzvlast v case dusiciek som mal stavy,ked sa mi ziadalo ist mu zapalit sviecku, no nevedel som sa nijako dopatrat miesta odpocinku. Hrob som nasiel po 14 rokoch zrovna v obdobi dusiciek vdaka tomu ze postupne cintoriny zverejnuju tzv. "gisplan".Sedel som ako zmeravany pri monitore a nemohol tomu uverit. Konecne som ho nasiel.Hned v ten den som siel tam na cintorin.Bol som tam sam a citil som ulavu a radost. O rok neskor som sa nahodou stretol na cintorine s jeho bratom. Predstavili sme sa navzajom a poskladali sme spolu mozaiku jeho zivota a umierania. Boli sme tam asi hodinu a mne sa ulavilo, lebo som ho konecne spoznal..aj ked len sprostredkovane.Brat bol dojaty,rozpraval mi aj plno veselych prihod ale moja cast pribehu bola silny zazitok aj pre neho.Mozaika je doskladana.Jeho smrt nas zasiahla aj inak,to uz je iny pribeh,v kazdom pripade som mal moznost vidiet ten tenky lad medzi zivotom a smrtou.
0x
Ne každý umírající člověk se trápí, způsobů smrti je hodně, od klidných po neklidné. Moji příbuzní zemřeli klidně.
Kniha populárně-naučná od neurovědce a jeho manželky: search.brave.com/...
0x
Také jsem prožívala umírání svých nejbližších...maminky, táty a před nedávnem i mého muže.
Je to příšerný pocit a bezmoc 
Doporučuji Vým, abyste zkoukla tyto filmy...Chatrč, Život po životě, Včerejší děti, Hlasy Andělů.
Pokud máte facebook, najděte si skupinu s názvem - Klinická smrt - život po životě - život po smrti - PBS - NDE.
Dozvíte se tam neskutečné příběhy, doporučuji na celé čáře !
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.