Jak se odmilovat?

Chtěl bych se zeptat, co byste vy dělali na mém místě. Několik měsíců jsem si často psal se svojí spolužačkou, pomáhal jsem jí se školou, posílal, sháněl materiály atd., byl jsem a pořád jsem do ní strašně zamilovaný. Ona mi pak často posílala smajlíky srdíčka, nebo prsty ve tvaru srdíčka. Skoro každý den jsme si něco napsali, přáli jsme si dobrou noc atd. Když se před měsícem zapisoval rozvrh na další semestr, napsala mi sama, jak si ho sestavím. Nakonec jsem si ho sestavil tak jako ona, abych s ní byl co nejvíc. První týden jsem měl pocit, že se to vyvíjí dobře. Chodili jsme spolu i na jídlo a kdyby mi neřekla, že na víkend jede domů, už bych ji někam pozval. Jenže další týden už jsem cítil, jako bych ji otravoval, nebo prostě, že se mnou nechce trávit moc čas. O hodinách sedíme vždy vedle sebe. Vžycky se těším, že půjdem spolu ze školy. Ale ona se po hodině rychle sbalí, řekne mi, ať se mám hezky a chvátá pryč. Včera se mi ji podařilo dohonit, když šla ze školy. Zeptal jsem se jí, kam jde. A ona, že na ní čeká kamarád a půjde s ním na nákupy. A to mě asi dostalo úplně nejvíc. Říkám si, že je tu ještě jediná naděje, a to, že ten kamarád je gay. Strašně ji miluju, každý den se vidíme ve škole, každý den spolu mluvíme, sedíme v lavici. Usíváme se na sebe. Při hodinách, když máme něco dělat ve dvojicích, tak se třeba i dotkneme celýma rukama, nebo jsme spolu šli, všimla si, že mám na košili nějakou černou nit a sundala mi ji... Ráno chodím do školy s nadějí a natěšenej na ni, ale po škole, když mi vždycky uteče, brečím. Mám se ji zeptat, zda má přítele, mám ji někam pozvat, nebo raději dělat, jakoby nic, i když se kvůli ní hrozně trápím?

Díky.