Dva měsíce mám přítele, randime spolu půl roku, začátky byly těžký, vzhledem ke třetí osobě, která se mezi nás misila. To se však vyřešilo a já se strašně zamilovala. Bezhlavě, upřímně a spontánně. Doslova k zblazneni. Přítel je moje krevní skupina, prostě božský začátky vztahu. Přítel se věnuje extrémním sportům, pár let zpět měl zlomenou páteř a prostě žije tak bláznive a nebezpečne, že všichni kolem něj trneme hrůzou, kdy se to posere. Já jsem velice akční a dělám stejný typ sportu co on, ale jsem začátečník a nejdu do všeho tak po hlavě jako on. Důvěřuju mu, vím, že to co dělá miluje a dokud ho to nezabije, tak se toho nevzdá-sám mi to i tvrdí, že prostě ví, že jednou to bude to, co ho zprovodi ze světa. A mě to mučí, strašně. Dostala jsem se do fáze, že nemůžu spát, nemůžu být bez něj, mám neustále pocity že mi umře. Prepadaji mě úzkosti, zrychlí se mi dech, nezastavitelne brecim. Mám hrozný strach ze o něj přijdu. Tím že je to společný zájem, jsem již několikrát byla přítomna tehle jeho "řízených sebevražd". Tyhle pocity a stavy jsou ve chvílích, kdy ho nevidím více než dva dny. Pracuju u bezpečnostních složek, osobní problémy do prace nepatří, já vím, snažím se být velice profesionální, nicméně už to moc nezvládám. Nedokážu být sama ve svém bytě, padá na mě tíha samoty, tlak na prsou, motá se mi hlava a mam deprese. Musím prespavat u příbuzných, pořád někde být s někým. Každý pracovní cyklus probrecim, počítám hodiny do konce kdy už konečně zas na pár dní pojedu za ním. Nikdy jsem tohle nezažila, na velice dobře úrovni jsem se věnovala sportu, sama procestovala svět. Věčně veselá a optimistická holka. Teď jsem sklicena, depkoidni cvok s kruhama pod očima a nevyrovnanou osobnosti. Snažím se hlavu přesvědčit že se nic nestane, že žijeme naplno, že mě miluje a já jeho, piju uklidňující čaje, mám kolem sebe milující rodinu, chodím na masáže, kosmetiku, všude si o tom s lidmi povídám a svěřuju se jim. Ale nestačí to, nevím co mám dělat. Jsem totálně v prdeli, zničená vlastni hlavou. Potřebovala bych asi pracovní neschopnost a řešit to skrz lékařku, odběry, zda mi nechybí nějaké vitamíny, posléze zřejmě nějakého odborníka psychologa, terapeuta ... Nevím co mám dělat, nevím jak si říct o pomoc. Kor v mém zaměstnání-chyby nedělám, jednam profesionálne, ale cítím, že síly dochází... Poraďte mi prosím
PS. Přítel ví jen zlomek tohodle mého problému, bojím se jak by se k celému problému postavil-nechci být před ním magor ani hysterka, kor když mě poznal jako silnou veselou holku
0x
0x
Nepíšeš kde bydlíš, ale určitě jsou někde v okrese nebo kraji psychiatři, tak za nimi utíkej. A jestli jsi dokonce u policie nebo měšťáků, tak jsi navíc nebezpečná. Nebo se ozvi, napiš, a doporučím ti psycho, u koho bys na vyšetření nemusela dlouho čekat. Je jich málo, stejně jako stomatologů, pediatrů apod., a lhůty jsou dost dlouhé. Tak ať se ti daří!
0x
zaujal me Vas pribeh. Trochu mi to pripomina urcite typy osobnosti z vlastni zkusenosti.
Budu zcela uprimna, doufam, ze to nebude znit tvrde...
-> je smutne vzdy videt, kdyz se z optimisticke, vesele a po vsech strankach uspesne zeny stava po boku extremistickeho jedince s narusenym pudem sebezachovy ruina!
Zkuste se orientovat na nej a vice zeptat, proc nema normalmi hranice a nerespektuje tudiz ani hranice ostatnich? Tim, ze tvrdi, ze jeho hobby je jeho vasen a posedlost a jednou ho to zabije, ublizuje sam sobe a Vam, kdyz to "musite delat s nim"... ty deprese jsou z toho pocitu blizkosti smrti. A sice nedokazu bez popisu poznat typ te aktivity, ale urcite to bude daleko horsi nez skok s padakem, ci lezeni po skalach nebo jezdectvi.
Mozna je to neco, co neni uplne az tak normalni ci oficialne dovolene, ale chapu Vasi obezretnost.
Nepotrebujete psychiatra pro sebe, Vas pritel potrebuje viru v Boha, aby si vazil vlastniho zivota jako daru.
Dusevni problemy ma on - ne vy!
Reknete mu, zda jestli s tim neprestane Vas takto trapit, tak vy uz se nebudete pro nej trapit. Pokud mu je to jedno ze kdyz by tedy nakonec pri te cinnosti ktere se vzdat nemini vypustil dusi a ztrapil vas tak je jednoduse egoisticky sobec, v horsim pripade narcista.♀
Spolecensky tanec nebo spolecne jine aktivity se nedaji delat?
Prestante ty cinnosti s nim tedy vykonavat, ukazte mu ze se nenechate trapit a ovlivnovat jeho posedlosti a najdete si nove bezpecne Hobby s jinyma lidma
0x
Milá tinus, starší generace ještě pamatují věhlasného psychaitra MUDr Plzáka, manželského poradce, který při defiici lásk (zda je či není) vyzdvihpoval jako projev lásky trvalý zájem o zdraví a život tohot druhého, pochopitelně v mezích jakéhosi normálu. Sama jste doznala, jak se ta Vaše láska projevuje právě obavami o něj. Ovšem problém je v tom, zda to riskantní chování či sportování nebo blbnutí je opravdu pro něho a konec konců i pro Vás dva a Vaši budoucnost skutečně to pravé a nezbytné. Nezmiňujete se o tom, zda to jeho riskování je nezbytné pro jeho profesní kariéru, živobytí apod. Hlavně si o tom v klidu promluvte a zjistěte proč to dělá, zda si uvědomuje, že jeho neuvážený hazard vlastně popírá podstatu jeho lásky k Vám a i když se nezraní, vy každým okamžikem jeho exhibicionismu ztrácíte enrgii, sílu, nervy Je to ale těžké, přetěžké, nevím co vám k tomu může řící psycholog. Vy máte dobrý a přirozený náhled na věc, jde však o to, jak to cítí ten Váš milý a zda může upravit své jednání či sportování tak, aby Vás nedeptal. Tak hodně štěstí, snad se to podaří vyladit.
PS: k takové milé a inteligentn slečně se ale vůbec některé výrazy na p... vůbec nehodí, natož v písemném a veřejném projevu, tak se jim snažte vyhnout. Odpusťte.
0x
19.12.2022 mi umřela manželka v týdnu vánoc.Dárky jsem vyhodil do popelnice.Taky doporučuji navštěvu psychouša.Chodím ke stejnému co chodila manželka a tak jsem nemusel hledat a čekat.Vždycky jednou za čas si sedneme,pokecáme,uleví se mi.U všech jejích seděbn jsem tam byl s ní v ordinaci.Je to dobrá věc.Hlavně nic netajit a mluvit narovinu.
0x
Já celou noc probrecela, nešlo to zastavit s vím, že bych to bez něho nedala.Nejsem holt tak odolná jak druzí.
U tebe by jednoznačně pomohlo, když by přítel nechal toho nebezpečného sportu , nebo ho aspoň nahradil něčím méně nebezpečným.
Psycholog s tebou může pracovat, ale příčinou je strach že o něj přijdeš kvůli tomu sportu.Tak promluvit si s psychologem můžeš, ale nebrala bych být tebou žádné návykové léky.
Rozhodně si promluv o tom s přítelem.Vím , že to asi moc nepomůže, když tím žije.
Přeji ať to dobře dopadne.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.