Nejste přihlášen/a.
Dobrý den všem,
možná mě ukamenujete, nevadí.Mám manžela, úžasný chlap, váží si mě, je pozorný, hodný (druhý manžel, první neváhal dát pěstí). Na začátku měl syna 5 let, občas tu byl na víkend, zhruba první rok. Od 6 let tu byl cca týden.Od 7 let je tu trvale, vlastní matka ho nechce. Problém, matka je psychiatrický pacient, schizofrenie a disociální porucha osobnosti. K matce jedí 1x za dva týdny na víkend. Vrací se agresivní ke mně a mému synovi19let.Nevlastní syn nyní 8,5 let má adhd a emoční poruchu,těžce nerespektuje hranice ani autority (jediný koho respektuje je třídní učitelka), k tomu není naučený jíst příborem (hrabe se v jídle rukama), nemyje si ruce, nečistí zuby, močí kolem wc na zem... .Manžel-otec jezdí z práce až kolem 19:00. Vyzvedni, dej najíst, napište úkoly, odvez přivez na kroužek. Momentálně jsem na dně, připadám si jako služka, uklizečka, pradlena, taxikář, už nemůžu. Na začátku jsem si vybrala něco jiného. Jakým způsobem se dá říct clověku, který mne miluje a já jeho, že už nemůžu a chci být sama? Je mi jedno jestli natvrdo rozvod. Jak z toho celého ven? Mám dítě, které mě nenávidí, není ochotné nic a já už ho začínám nenávidět ač a to nejspíš nemůže. Psycholaga měl 3x, všichni se ho "zbavili" protože nerespektoval nic ani v poradně.Díky všem za případné rady.S
Jak to ale říct chlapovi, ktarý je sám o sobě "dokonalý", má mě rád a váží si mě?
Sorry lásko, ale zdrhám kvůli tvému smráděti?
Jak z toho nějak citlivě pryč? V tuto chvíli radši budu sama.
No tak úplně dokonalý není - copak neví, jak se jeho dítě chová? Neví, že Vás jeho syn vůbec nerespektuje? Ještě můžete zkusit smrádě ignorovat, neuklidit po něm, neodvézt ho na kroužek, nechat manžela, ať si jednou vyzkouší to, co Vy každý den podstupujete.
A s manželem jste to rozebrali tak jak to píšete tady?Co on na to?Jestli nenajdete společné schůdné řešení,nic jiného vám nezbývá.
Zkoušela jsem říct, prý si nenechá kazit život a odstěhuje ho k matce. Ale nic z toho, jsou to jen slova.
Tak mu dej ultimátu. Buď nový život s tebou a nebo s psychicky labilním synáčkem po matce. A pokud je stejnej trouba, že se nedokáže rozhodnout z tako jasných priorit, tak je i on sám tak trochu podpantoflák a kam ho postavíš, tam stojí a za pár let vyhoří ještě víc a stejně odejdeš od takové trosky.
Přesně tak,dát mu ultimátum,jestli ho do xy termínu neodstěhuje k matce,pak tady končím já.Jestli ho má soudem svěřeného matka,nebude to vůbec problém.Jestli na synovi lpí/je to jeho krev/,tak se musí víc podílet na výchově.Musíte být nekompromisní,jinak si tak zničíte nejen život,ale i zdraví.
Nenapsala jste, jaký názor na vše kolem má Váš už skoro dospělý syn? Máte vůbec dostatek času se mu věnovat? Asi také brzy opustí takovou domácnost. Tato situace nebude mít dobrý vývoj, bude se to vše s dospíváním nevlastního syna pouze zhoršovat. Odnesete to Vy nejen psychicky, možná se Vám vlastní syn odcizí a nakonec zdravotně, Vím, o čem mluvím ! Pokud máte možnost, okamžitě odejděte !
Simono, umíte mluvit? Tak to chlapovi řekněte, že buď budete mít klid, nebo skončíte v blázinci /dnes se to jmenuje Psychiatrická léčebna/, Buď budete žít v pohodě, byť třeba bez těch dvou, nebo aspoň bez toho jednoho, který nejspíš na tu psychárnu opravdu patří, nebo přestěhují do blázince vás! Tak rozhodujte...o sobě, a hlavně PRO SEBE ! Držím palce!
Dobrá rada. V té době bych ještě zašla na OSPOD, kde mají děcko v evidenci. Tam by měli znát jeho zázemí, o stavu matky, podrobnosti k jeho diagnoze, event. možnosti nějaké léčby / nápravy. Blíží se puberta, tak ať je jasné, jak postupovat, pak mohou problémy ještě gradovat. Rozvodem potrestáte manžela i sebe, ať na OSPOD navrhnou řešení. Taky se pobavit s učitelkou, která to s ním umí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.