Vyčerpanost

Tak na toto musím reagovat. Pracuji ve školce celý život, nyní už v důchodu, ale stále pracuji. Dnes jsem si musela vzít dovolenou. Mám totiž tento týden ranní a už to nedávám, jak jsem po práci unavená. Příští týden, budu mít odpolední, to tolik nevyčerpává, jelikož ráno nemusím vstávat v 5 hodin. A nemám to tak jen já, má to tak i moje kolegyně. To píšu pro ty, co říkají, že si učitelka ve školce jen hraje s dětmi. Trochu si to časem sedne, ale ta únava větší či menší po ranní směně bude. Časem se přidá i bolest žlučníku.

Dnes mají možná lepší budovu a vybavení, ale děti jsou jiné a rodiče nevděční, ochranitelští a kritičtí vůči učitelce i personálu MŠ. Rodiče se vesměs dětem málo věnují. Možná jsou za tím mobily. Většina dětiček má nějaký sociálně psychologický problém. Je více divokých, netrpělivých, nesoustředěných dětí. Pohybově jsou na tom hůře, než dříve. Mají často špatnou výslovnost i chudé vyjadřování. Je více těch vybíravých v jídle. /Přitom třeba maminka doma nevaří/. Snad jen pizzu, špagety a smažák by brali všici. To není můj poznatek, ale mám kamarádku, co dlouhá desetiletí dělala ve školce.

Hejkale, ani nevíte, jak se mi vybavily první roky po škole. 1967, umístěnka do pohraničí na Bruntálsku. Školka ze staré vlhké hospody, kamna, 38 dětí v herně ze sálu, místo výčepu lehátko na lehátku. Jídlo vozila uklízečka z družiny ve várnicích, na vozíku. Naproti mokrý barák, chodba prostředkem, po stranách 4 místnosti, pátá v podkroví, bez vody, tu jsme nosili za školky v kanistrech, suchý záchod, latrína ve sklepě vedle dřeva. 5 kantorů. 2 ze škoky, 3 z ZDŠ. Nádraží 3 km. To mi bylo 19.

Naprostý souhlas. To je prostě škola. Dříve se u učitelky předpokládalo, že se nevdá, aby mohla investovat energii a všechen um jen do žáků. Když za mnou do školy přišla nějaká návštěva, většinou se vyděšeně ptali: To je tady tak pořád? Jak to v tomhle můžeš vydržet? Taky jsem po příchodu domů odpadla. Mne to vycucávalo spíš fyzicky. Sportovní třídy a pořád v pohybu, na každý tělák hromadné přesuny ulicemi na stadion, krotit divochy, povzbuzovat lenochy, řešit průšvihy, pořád něco vyřizovat, ošetřovat, shánět, kopírovat, plánovat kurzy, vést soustředění, k tomu inventarizaci, školení na okrese a pak táhnout domů hromadu písemek, na které nebyl ve škole čas, protože mne čekly povinnosti kolem mých dětí. Přežila jsem. Co Tě nezabije, to Tě posílí.

Určitě užívejte hořčík ve formuli Mg+B6 a více pijte. Při tom provozu člověk nemyslí na dehydrataci, která taky způsobuje únavu. Navíc jste v prostředí, kde se Váš organismus vytrvale srovnává s různými viry. Na ten soustavný ruch se dá do jisté míry zvyknout. Ubrat pokynů, výchovných zásahů a přijmout ten rytmus denních únavných činností. Někdo tvrdí, že ho děti nabíjí, jiný si stěžuje, že mu energii spíš berou. Asi jste z té druhé skupiny.

Nemyslím si, že by to bylo jen u této profese. Většina profesí, když se dělá zodpovědně, a záleží na výsledku, tak to vyčerpává. Někdo je navíc ještě sova a nedělá mu dobře ranní vstávání. Někdo si zase rád přivstane, a je rád, že je doma z práce dříve. Třeba by chtělo mít nějaké ranní ptáče stále ranní a Vy byste měla jen odpolední