Co se za socialismu dělalo se špatnými zaměstnanci?

Do OP se dávala razítka ohledně nástupu a i ukončení zaměstnání, příslušníci VB kontrolovali, zda je člověk zaměstnaný, jinak to bylo příživnictví -trestný čin.

Když se tak nad tím zamyslím, některým netáhlům, kteří leta vysávají sociální systém, bych to přála.

Dobrý den, existoval systém trestů - písemná důtka, ztráta prémií, přesun na jinou práci a i výpověď. Osoba si potom musela najít novou práci, aby měla razítko v OP, protože jinak hrozil trest (až vězení) za příživu (řada lidí tam měla razítko jen formálně - noční hlídači, uklízečky, kulisáci, pracovníci geodezie v terénu apod.). Většinou nebyl problém při odchodu z nějakého zaměstnání získat dobré hodnocení (doporučení), aby byl člověk jinde dobře přijat. V novinách byly inzeráty podniků, které hledaly nové lidi a lidi zase práci hledali. A byla velmi rozšířená "hláška", že nejsou lidi (proto nelze včas vyrobit to či ono). Zdravím!

Možná ne zcela přesná citace ze známého filmu: "Přeci mě nemůže jen tak vyhodit? To ne, ale může tě doporučit jako nejlepšího." .

Dobrý den. Ja som za bývalého Československa robil ako na Slovensku, tak i v Čechách vo viacerých podnikoch. I za komunizmu boli škodové komisie, kde bolo možné zosobniť škodu v hodnote trojnásobku platu. Viem, že kolegovia "preťali" kábel a boli finančne postihnutí. Takisto povačšine bola práca normovaná a prémie sa vyplácali za splnenie normy. Spory medzi zamestnancami riešilo ROH a keď bol na vine stále ten istý človek, tak ho preradili na iné pracovisko. Ak vznikol vzťah na pracovisku medzi vydatými ženami a ženatými mužmi, takisto sa to riešilo preradením jedného z nich. Boli i flákači, i nešikovní, tak sa im našiel "flek" ohodnotený ich výkonnosťou.

Plus minus rovnako vas vedeli vyhodit z prace ako aj teraz (za alkohol, flakanie, ...) Povinnost pracovat bola na vasej strane, nebola povinnost firmy niekde vas drzat. Vid disidenti, ktori robili v kotolni alebo nieco manualne, hoci mali VS.

Je to dobře otevřené téma. Ale složité a s mnoha úhly pohledu. Vím o případu, kdy jistý pan profesor,spoluzakladatel nové teorie právní, která nepasovala režimu v padesátých letech , na nejfrekventovanější ulici v Brně denně dělal metaře (zametače) atp. Vím také, že každý podnik měl jednoho nebo i více lidí, kteří měli celkem slušný plat, ale nikdy nic konkrétního nedělali, nejčastěji je bylo vidět v jakémsi družebním diskusním hloučku s cigaretami a kávou. Nikomu to nevadilo, byli ve velké úctě a nedotknutelní. Až po více letech se tito pánové a dámy dali dohledat v seznamch jistého pana Cibulky, byť s výhradami. A mám dojem, i když už nejsem tolik mezi lidmi, že čas od času se snahy o obnovení těchto postů objevují, pokud je zaměstnavatel ovšem dost bohatý a slepý, že to nevidí.

Na druhé straně ale to bývalo tak, že i ten pracovitý člověk dřel až do umdlení (fyzicky nebo duševně) a jednoho dne se dověděl, že je persona non gratis a vypadl z firmy tak rychle, že se nestačil ani sám divit, ani jeho kolegové. Inu prostě: on už splnil, co se od něj čekalo, na jeho místo už čekal někdo ne zas tolik pracovitý, ale úslužný. A teď to hlavní: žádné úřady práce neexistovaly, ten dotyčný, co byl odejit, měl se co dost rychle mrskat, aby získal práci co nejdříve, jinak byl z něj příživník, o žádné podpoře nemohla být řeč. Tak jsme měli tolik pedagogů i kněžích jako obsluhu WC, průvodčích tramvají, skladníků minerálních vod, desinfektorů, pomocných sanitářů a vychovatelů na těch nejhorších odděleních nezvladatelných a nečistých osob.

Kéž by to už zůstalo jen historií.

Byla umělá zaměstnanost. To znamená, že byl nedostatek pracovníků. Občas dostal někdo výpověď, protože..

Ale jinde ho vzali.

Taky bylo úsloví, kdyby byl doma a firma ho platila, bylo by to levnější.

Máš problémy v kolektivu? No tak se udělej sama pro sebe, jako OSVČ.

Za socialismu byl systém prostě špatně placené práce, kterou jsi dostávala za trest, práce bylo vždycky dost, akorát že za ty peníze ji nikdo nechtěl dělat, dnes je to to podobný, za ty peníze to nikdo nechce dělat a radši jde na dávky, shání invalidní důchod...

Ano, člověk musel být zaměstnaný, ale to neznamená, že nebylo možné lempla vyrazit z práce. Přinejmenším přeřadit na horší, hůře placenou práci. Nejsem tak starý abych pamatoval doby počátků budování socialismu, ale zažil jsem osmdesátky, kdy jsme třeba ve fabrice na židle chodili jako študáci na brigádu a tam byli dva, co je vyhodili z kanceláří (proč nevím) jeden skládal hranolky na sušárenské vozíky, druhý měl kolečka, lopatu a metlu a uklízel

Když jste byl lempl (pomalejší) , tak vám nabídli lehkou práci (šponaře , zametače) . Takzvaně těm lidem nabídli svobodárny (sociálky na chodbě) a na jiné ubytování jste neměl peníze . Vždy ráno je měl na povel řekněme parták a ten je na svodárce vyzvedl a odvedl do fabriky . Po práci je zase odvedl domu . Dnes tyto lidé jsou doma , mají duchody a nebo chráněné dílny.

Záleželo na tom, co člověk dělal a kde to dělal. Mám zkušenosti ze zdravotnictví - lidí bylo málo, takže byl přijat každý bez výjimky, nezažila jsem jediný případ vyhazovu kromě jednoho sanitáře, kdo byl nepříjemný, líný a chyboval, ten tam prostě byl a práci za něj dělali ostatní. Fakt je, že nebývalo zvykem pořád držkovat, stěžovat si, že se šéf ošklivě podíval nebo řval, v případě sestřiček plácnul přes prdku. Podle toho, zda převažovali v provozu líní blbci nebo šikovní pracanti vypadal ten provoz. Spíš byl problém dát výpověď. Výpovědní lhůta půl roku (a ve zdravotnictví prakticky vždy 6+2), fluktuační komise (sbor bolševických a odborářských bab a dědků, co si vás předvolali a štěkali na vás). Toho půl roku peklo bez odměn, nejhorší šichty...a zkus si stěžovat. Na úřadech asi to samé, co dnes...tam se skryl každý nemotora, většinou i postupoval časem v kariéře (takže ještě v devadesátých letech dělala šéfku památkového odboru v Plzni ženská bez vzdělání, která se "vyšvihla" z podatelny.

Věřím, že třeba ve fabrikách to bylo jiné, i když co vyprávěl manžel, tak tam panoval takový druh koexistence (zloděj kryje zloděje), že těch pár poctivců nechali na pokoji, aby aspoň někdo makal.

Koneckonců, důkazem jsou mnohé detektivky z těch dob.

Mě tedy říkali bývalí kolegové také něco jiného: typické neschopné netáhlo, co se ze všeho snažilo vykecat, bylo následně povýšeno, aby na vyšší pozici udělalo jednoznačný průšvih jako vrata. Což byl cíl těch, kteří povýšení zařídili. Následovalo propuštění. Tedy typická psychologie. Ta se mj. užívá i dnes: např. chci někoho propustit ale musel bych platit zlatý padák. Místo toho pracanta obdařím nesplnitelnými úkoly a následně jej vyhodím pro neschopnost. Případně se přidá menší cílená šikana, nucené přesčasy, zbytečné a nesmyslné úkoly navíc atd. a dotyčný z toho bude tak na prášky, že podá výpověď rovnou sám. Běžný postup současnosti v mnoha firmách.

Komunizmus bol bordel, totalita, prenasledovanie...

Čo uznávam a vysoko hodnotím, že v OP mal každý záznam o zamestnani.

Čo by som terajším "demokratom" doporučil, aby zaviedli do zákona povinnosť,

že každý nezamestnaný by si musel povinne hľadať zamestnanie,

inak bude nútený robiť to čo mu pridelia, vačšinou "aktivačne práce".

Tie minimalne dávky mu zobrať nemožu, lebo by zomrel. Poznám veľa učebnicových

prípadov z okolia, ktorým by ten "zákon" prospel...