Je možné naučit ženu pořádku?

a spíše se to bude s věkem prohlubovat.

Tak to vždy není. Moje matka byla bordelářka. Jednou za čas zavelela a uklízelo se, ale co pamatuju, tak se vždy všude válelo oblečení, nádobí se mylo až když toho byla hora apod. Nejvíc mi utkvělo v hlavě umyvadlo co bylo vždy plný vlasů a zaschlých flusanců od pasty. Jako dítěti vám moc nedochází, že je něco špatně.

Já jsem pravej opak. Jeden čas jsem i okna umývala každej měsíc než mi docvaklo, že střešní okna po každým dešti budou vždy plný bordelu než opět zaprší. Můj exmanžel mi řekl, že není normální mít tak naklizený, že se bojí něco někam položit, aby nebyl oheň na střeše. Ale měla jsem pocit, že vždy musí být tak naklizeno, že kdyby náhodou někdo přišel, aby si nemyslel, že jsem špindíra. Už jsem tedy hodně slevila, ale "komínky" mám stále .

Tím chci říct, že naopak někoho to dožene do opačnýho extrému.

To je právě ono. Tebe to dohnalo do opačnýho extrému, protože máti s eto nikdy už nenaučila a vyhovola jí styl udělat bordel a pak hurá jarní úklid, aby to bylo pěkné týden a do tří měsíců opět mrďas.

Takovej turnusovej úklid.

Zajímavý a dobrý nápad. Možná poslední pokus o řešení. Nejenže bude doma pořádek, ale paní by se mohla začít stydět. Trochu před tou paní na úklid a trochu před sousedkami, které by samozřejmě zpozorovaly, kdo umývá okna, kdo vynáší smetí atd. Jen by to chtělo nějakou starší paní, aby nevznikly řeči o "nové" přítelkyni.

Rosťo (12,16), Vy se přece stydět nemusíte! Měla by se stydět ona. A to hodně. A schválně bych paní, která bude uklízet, vybízela, aby alespoň zpočátku dělala co nejvíce veřejně viditelných prací. A aby si viditelně nosila kbelíky, "lepší" vysavač... Prostě uklízečka v rodině poměrně mladé zdravé paní.

Chtěla jsem napsat totéž. Mám pár kamarádek co si nechá uklízet a spokojenost je na všech stranách. Ale tam si to sjednaly ony samy a ne jejich muž. Jedna mi taky říkala, že před příchodem uklízečky uklidila, aby nebyla za čuně. Třeba to vaši ženu taky donutí uklidit, aby nebyla za bordelářku.

Super. Mám to tak s lidmi - jsem plná energie

To je vrozené, nelze získat, já jsem jako děcko byla hyperaktivní, teď už ne, ale prostě pořád něco vymýšlím - třeba někam na výlet, nebo plavat občas chodím, můj je gaucak. Ale on byl takový vždy, já si myslela, že se změní - haha

Tak jste to té paní nandala, aniž byste věděla, jak je to doopravdy. Proč? Ono by to chtělo ještě přečíst si, jak to vidí ta "cuchta".

@babajaga:

Já se obávám, že to, co popisujete, není případ tazatele. Tam to podle všeho přerostlo naprosto do obludných rozměrů. Já rozhodně nejsem zastánce toho, aby chlap, takzvaně živitel rodiny, přišel domů, měl navařeno, uklizeno a vypráno a akorát sebou plácnul na gauč. Ale stejně tak to nemůže být opačně.

Měla jsem kolegu ze školy, který se oženil do malého města a byl tam ve vztahu ke své profesi relativně významnou osobou. Jeho žena byla hodně nepořádná a on tím strašně trpěl, v jeho práci bylo obvyklé zvát domů pracovní návštěvy a bylo mu to hrozně nepříjemné. Měli dvě děti a nakonec se rozvedli.

S tím bych se taky ztotožnil. Něco na tom je ta genetika/temperament.

Tak už jsem doma, ale jak čtu ty razantní příspěvky (kopnout mezi půlky, sebrat dítě) a vaše reakce na ně, tak se mi už nechce nic psát, protože vy to stejně nepřijmete. To, co jsem napsala v 10:08 by mělo být jasné - vy po ní chcete klasický rodinný život, ale přitom jste jí ho nezajistil. Ona nemá vůbec žádné jistoty, nejspíš se s vámi také necítí dobře, tak se rozejděte, dokud je dítě tak malé, že ho to moc nepoškodí.

Ženská by neměla být vypočítavá a obecně vzato na všechny aspekty společného života "uklízet, až přepíšeš půlku baráku nebo si mě vezmeš".

Taky by to mohlo dopadnout tak, že po svatbě nebo přepisu zmagoří a schrábne prachy za prodaný Váš zděděný barák.

Některý jsou opravdu mrchy, který se přetvařují a hrají divadýlka k vůli lehce nybitým penězům a jdou přes mrtvoly.

Pokud si teď neváží ničeho, tak jí už kopni do řiti, dokud z toho odejdeš se zdravou kůží.

Ne, nemusíte na ni přepisovat majetek. Měl jste ji požádat klasicky o ruku, vzít si ji, udělat jí dítě a chovat se v ní ve vašem domě, jako by to byl dům její. Tak trochu vás podezírám (možná se mýlím), že ona se tam pořád cítí jako na návštěvě, od vás slyší hlavně výtky a naschvály. Nějak nechápu, proč si nemůžete mikinu hodit do pračky (a klidně jí k tomu vyprat prádlo nebo oběma povlečení, nemusíte se jí ptát, zda smíte zapnout pračku). A ona se nemusí ptát, zda smí přestavět nábytek v kuchyni, není tam cizí. Nejspíš jí to, možná nevědomky, dáváte najevo. To vážně není snadné, k někomu se přistěhovat, vám by se to taky nelíbilo. Je to křehká pozice. V severských zemích už dávno, zde teprve pomalu dochází párům, že když oba pracují, tak se oba starají o domácnost a děti. A o všem se baví, i o poházeném oblečení na sedačce. Nestěžují si na to na netu. Ale vy už jste vůči ní zaujal negativní stanovisko, to si nedovedu představit, že by se zlepšilo. A tím neříkám, že ona je chudinka utlačovaná nebo snad že není nepořádná (to fakt není genderová věc, jen věc výchovy). Sám píšete, že jste středního věku, tak byste se měli umět chovat k sobě trochu tolerantně, na druhou stranu, žili jste si každý asi až moc dlouho po svém. Teď se vám to nechce ani jednomu měnit.

Toto je hodně důležitý postřeh. Jestliže ona tam je stále jako host, bez pravomocí, bez možnosi být "vládkyní" kuchyně, co si může dělat věci po svém, tak ztratí zájem se angažovat. Nota bene, když je pod kontrolou. Ona se tam necítí doma, tak proč by se snažila? Pamatuji si, jak nevlastní syn souseda měl vybudovat chodník na zahradě. A nechal se slyšet, proč bych se tady měl dřít, když nic tu není moje a nic z toho dědit nebudu. Asi podobný pocit může mít ta nepořádná partnerka.

Některé rady jsou postavené na hlavu. Jako byste tady radili: "Když jsi do toho už šlápl, tak se v tom ještě i vyválej."

Dost mě rozzlobil názor, že paní se necítí být jako ve svém, jako vládkyně své domácnosti, necítí se být doma, pán se s ní měl oženit a dát jí přepsat polovinu majetku. Potom by se z paní stala asi vzorná hospodyně, uklízela by a dokonale udržovala domácnost. A co, když ne? Bylo by to stejné, prostě k tomu nebyla vedená. Následoval by rozvod a pán by přišel o majetek, který předtím bezhlavě daroval. Uznejte sami, majetek nikoho uklízet nepřinutí. A myslím, že by to dopadlo stejně. Jen s tím rozdílem, že by byli manželé, pán by utratil peníze za rozvod a přišel o část domu, zahrady...A ještě by kolem nastalo velké kočkování. To jsou mi opravdu rady!

Pokud paní dříve bydlela někde na ubytovně s dalšími ženami a ve svém středním věku neměla žádný majetek, o něčem to vypovídalo. To si skutečně za ta léta nezvládla nic našetřit? Neuměla zřejmě hospodařit. Tak by mohla být vděčná za život v domku se zahradou a se slušným chlapem. A ne žít v chlívku.

Jsem vdaná 48 let, máme dům na vesnici se zahradou. Nikdy jsem tady nic neměla, vše je psáno na mého manžela. Chtěla jsem to tak. Tchán mi občas vyčítal - tys nic nepřinesla, ty do toho nemluv...že jsem opravdu nic nechtěla. Jinak ovšem žijeme ve shodě, máme společné finance a o dům, KTERÝ NENÍ MŮJ, se starám tak, abychom ho jednou mohli v pořádku předat dětem. A jako doma se tady cítím. Je podstatné spíš, co má člověk v hlavě, co umí, jak byl veden, než to, že "že má v Praze tři domy..." To ho uklízet nenaučí. Jaga.

A ještě maličkost:Mnozí doporučují sehnat si paní na úklid. Nikdy jsem to nevyužila. Proč:

1/Dokázala jsem si práci rozvrhnout, co udělám třeba dopoledne, co odpoledne, co zítra. A podle toho jsem jela. Ke konci života mé babičky-tchyně mi přibyla i její domácnost. Zvládla jsem to. I když je pravda, že manžel mi občas také pomohl, třeba umýt podlahy...

2/ Styděla bych se, kdyby po mě někdo musel umývat záchod, špinavou vanu, převlékat třeba špinavou postel, prát...Jsou to věci intimního rázu, po kterých cizím lidem nic není. A já si je v klidu udělám sama. Snad leda v případě, že bych byla na vozíku, nepohyblivá. A i tak by mi to bylo silně žinantní.

3/ Kdo nakupuje, jistě ví, co se děje s cenami. A protože vydáme daleko víc za energie, potraviny...je logické, že chceme něco ušetřit. Proto si to, co dokážu, udělám sama. Proč by mi nějaká paní myla okna za 3 tisíce, když to za několik odpolední zvládnu sama? To je právě to hospodaření. Kdo si v dnešní drahé době přijme uklízečku, buď není rozumný, nebo má na účtu milióny. Tam to pak tolik nechybí.

4/ Dále je možné, že když paní bude vidět, že někdo uklízí za ni, zavýskne si a už nikdy žádný hadr a koště do ruky nevezme. A dcerku vychová stejně. Když to ten mužskej zařídil, tak proč toho nevyužít. Byla líná dřív, pokud u vás bude paní na úklid, bude ještě línější. A peníze budou lítat, on ten úklid je dnes velice nákladná záležitost. Jaga.

Známá si dala před Vánoci v rodinném domku umýt okna, nic jiného nechtěla. Je po komplikované zlomenině nohy, jinak by si to udělala sama. Přišla paní, Ukrajinka. Požadovala houbu, hadry, čistící přípravky. Sama neměla nic. Okna vyčistila, ale řekla si za ně 3.500 Kč. Účtenka, samozřejmě, žádná. Ani navlečení záclon. A za 2 hodiny byla pryč. Prý má ještě jedno mytí.

Ještě, že jsou takové, jako je Vaše družka. Ostatní podnikavci mohou vydělávat, bez problémů, bez odvodů, bez ŽL.

Taková "paní či slečna na úklid a výchovu co by chůva" byla Kristýna v seriálu Bylo nás pět. Otec podnikatel koloniálu, dva synové a matka v domácnosti. Kapitalismus dvacátých let.

V dnešní době se rozhodně lidé nepozastavují nad chůvami nebo uklízečkami. Možná na vesnici, kde je to možná stále nezvyklé. Nevím.

Upřímně, sem tam úklidových služeb využíváme, vždy s dokladem a prostředky si samozřejmě nosí svoje. Máme náročnou práci, dost často nad rámec běžného času a takto se nám to daří skloubit. Pochopitelně to něco stojí navíc, ale pořád se nám to finančně vyplácí. Raději budu dělat to, co mě baví a co mě slušně uživí na úkor toho, co už prostě časově nezvládnu. Nebo zvládnu, ale už bych nestihnul nic jiného. Faktem je, že zpočátku jsem se taky cítil trapně, ale časem jsem došel k tomu, že je to nesmysl a nemá cenu se v tom takto patlat. Ale to už si každý musí spočítat, jestli se mu to vyplatí.

To mi připomnělo takový citát, co tu už kdysi padl:

Muž si myslí, že žena se po svatbě nezmění. Žena si myslí, že muž se po svatbě změní... A oba se mýlí.

@rosta ne, druhou mízu chytne chlap kdykoli, hlavně kolem 50 let věku, bez ohledu na to, jak o sebe a o domácnost jeho žena dbá

rosta - na to, jak jste strašně vytížený a na vše sám, tak vydržíte u PC od 9,00 hodin až do noci. Dneska maká paní? Není to všechno trochu jinak?

@rosta tak ten můj zatím neodešel, a to máme oba 60+. V dubnu oslavíme 38 let spolu.

Jinými slovy jste úplně z jiného těsta každý, to nikdy nebude fungovat- já to vidím doma...

Smířila jsem se, protože jinak bych se zbláznila. Jen občas pořádně vybuchnu...

Děkuji, ono to bude všechno postupně , snečim tempem, občas vybuchnu, občas ho budu neustále otravovat, až to udělá, teď nemyslím jen umyvadlo, má toho víc v planu- pomalu a jednou. Jenže mne to strašné vysiluje, když mu to pořád musím říkat, to samé detem- jsou po tatínkovi. Tedy dva synové ,třetí je jiný. Neskutečně to vysiluje...

Nezlobte se,ale píšete,že dělá 6 hodin denně. Vím,že je v obchodě asi pořád co dělat,ale pak má půl dne na domácnost a odpočinek.Co by měly říkat ženy,co dělají 8 nebo 12 hodinové směny? Já jsem kdysi nejvíc práce udělala,když šly děti spát,večer,nebo po obědě. A to jsem neměla automatku,ani myčku o sušičce jsem tehdy ani neslyšela . Při televizi se krásně žehlí,vaří atd. Je prostě pohodlná a vymlouvá se,myslí si,když porodila dítě,že má splněno.