Mam ale urcite obavy z ni. Jsem tak trochu hypochondr mam neustale myslenky ze se neproberu z narkozy, budu mit infarkt, nebo ze se stane jen to nejhorsi. Coz ale jsou snad mene caste komplikace a rizika. Ale ty realnejsi jsou ze mam strach, ze naprikad operace nepomuze z duvodu ze byl nerv utlacovan az moc dlouho. Nebo ze budu mit silne pooperacni bolesti, komplikace. Ze ochrnu nebo zkratka bude muj stav jeste horsi nez pred operaci.
Dokazal by se tu nekdo do me vcitit, nejlepe i nekdo kdo je taky pred/po operaci a neco mi k tomu napsal, poradil?
Dekuji.
10x
Pokud je operace nevyhnutelná a Váš zdravotní stav je v současnosti špatný, jděte do toho. Já vím, nikomu se nechce. Ale bez operace se problémů nezbavíte. Navíc jste mladý, žádný dědula, máte život před sebou.
Znám to podle sebe. Čekala jsem dlouhou dobu na totálku kolene. Když mi poslali termín, zpanikařila jsem a odmítla ho. Jenže moje koleno se asi nějak doslechlo, že je nebezpečí zažehnáno - a rozbolelo se. Moc. Lezla jsem ke křížku a prosila o termín - teď už určitě přijdu. Vyslechla jsem si sice své, příjemné to nebylo, ale dali mi nový termín už za půl roku. Šla jsem a nelituji. Všechno dopadlo dobře, chodím jako zamlada, z narkózy jsem se probrala a infarkt nikde. A pokud tak trochu blbnu, není to rozhodně narkózou, ale věkem. 
Manželovi operovali páteř. A je to v pořádku.
Nepřipouštějte si špatné možnosti. Doktoři jsou machři, uvidíte, že Vás postaví na nohy. Do Vaší situace se vcítit dokážu, zažila jsem to, chápu, že každý z nás má obavy a nikdo tam nejde rád. Ale přece se nechcete ve 20 letech zahrabat. Budu Vám držet palce, uvidíte, že to dáte. Tak do toho. A pak napište, jak moc se Vám ulevilo. Jaga.
4x
Některé věci si musíš zažít. Můžeme ti tu psát své zkušenosti, které tě buď vystraší nebo nic neřeknou. Je zbytečné ti psát, ať se nebojíš, protože se stejně budeš bát. Je to pro tebe poprvé a strach je opravdu normální.
Co ti mohu ze zkušenosti říct, že psychika hodně ovlivňuje průběh a dobu léčby. Takže se tomu nesnaž podlehnout a ze všeho se hroutit.
Ta operace může dopadnout dobře nebo i špatně. To ti žádný doktor nezaručí na 100%.
Každopádně jiná cesta není a nevnímej tu cestu jako fakt, že jdeš na smrt, ale s nadějí na bezbolestný a lepší život, než máš teď.
Ať ti to dobře dopadne!
doplněno 25.01.23 07:16:
Silné pooperační bolesti mít nemusíš. Je spousta technik, jak tě lokálně umrtvit, aby jsi necítil bolest a přitom byl při vědomí (třeba pomocí epidurálního katetru) až po udržování v umělém spánku.
To, aby jsi tam nezůstal zajišťuje tým odborníků a přístrojového vybavení.
Doktorů se na vše optej a svěř se jim s obavami. Určitě tě uklidní víc a proberou všechny možnosti a situace. To je to, co potřebuješ slyšet. Takže se neboj zeptat. Klidně víc než jednoho, ale nejlépe toho, který tě bude operovat.
Nežijeme v devatenáctém století. Neboj.
3x
Bál sem se jak čert kříže ale snažil sem se to na sobě nedat znát
Ve finiši sem se probudil a zjistil že to trvalo přez dvě hodiny ale dopadlo to supr a ja v podstatě funguju jako dřív
Je lepší par dní se bát než bejt dlouhodobě v bolestech a čert ví co do budoucna riskovat
2x
Byla jsem na operaci před třemi lety, v dost špatném stavu páteře a navíc jsem bába po infarktu...za ten týden, co jsem ležela na Homolce se tam vystřídalo několik desítek podobných pacientů. Nikdo neumřel při ani po narkoze, všichni den po operaci už chodili pomocí vysokého chodítka a bez bolesti. Jistě, po operaci to pár dní bolí (rozříznutá záda holt), ale pacienti dostávali dost silné léky proti bolesti, pooperační dobu v podstatě prospali. Vše proběhlo naprosto bez komplikací, rehabilitace v pohodě, za týden jsem šla domů (ti mladší ještě dříve) a poprvé po dvou letech pěkně rovně a bez bolestí. Cvičit musím stále, dobrá postel, plavání, procházky a práce. Nemůžu si to vynachválit. Pravdou je, že se často dočte člověk o záplavě komplikací a jak operace nepomohla. To se jistě také může stát, ale rozhodně to není nic tak častého a většinou jsou dotyční spíš negativně ladění jedinci nebo ti, co se na rehabilitaci vykašlali. Co jiného v těch dvaceti dělat? Do osmdesáti nemůžete nechávat své tělo chátrat bez údržby. Tak se nebojte, na infarkt máte ještě tak čtyřicet let čas.
0x
Vašnosti,nebudete se bát,za to vám ručím,večer před operací vám sestřička u mě to byl bratr přijde napíchnout do jedné ruky kanylu,do které vám druhý den zavedou uspávadlo a do druhé ruky vám dá injekci ve které je tzv.oblbovačka,která vás okamžitě uvolní,zlepší náladu,zruší bolest břicha ze strachu a vše vám bude tak nějak jedno,pořádně se vyspíte a ráno to ještě funguje a už vás vezou na sál a šup,už vás vezou ze sálu a je to.
V Motole mně před operací v 19 letech dali jako ten oblbovák kapky a po operaci po probuzení jsem měl okno vůbec nic jsem si nepamatoval, měl jsem pocit jako po opici (včetně lehké nevolnosti a suchu v krku). Ještě to šlo domluvit, že jsem na pokoj přišel až v den operace brzy ráno, myslím, že po páté. To také pomohlo psychice, trávit večer doma.
0x
Moje potíže s výhřezem ploténky se vyvíjely postupně, nikoliv náhle.
Je mi 34 let a zhruba pět let jsem měl občasné bolesti zad. Situace se zhoršila před rokem a půl – záda jsem přetížil při mrtvém tahu a zároveň je dlouhodobě namáhal rekonstrukcí domu. Od té doby mě trápila chronická bolest, která mi začala omezovat pohyb, cvičení i běžné činnosti, jako je sezení v autě nebo kanceláři.
Vyzkoušel jsem fyzioterapii a jógu, ale bez viditelného zlepšení. Opravdová krize přišla o Vánocích, kdy mě po otočení doslova "seklo" a tři dny jsem nebyl schopný chodit ani sedět.
Známý mě nasměroval na Kliniku Impedanční terapie v Praze. EMG a následná magnetická rezonance potvrdily výhřez ploténky – ne dramatický, ale natolik vážný, že utlačoval nervy a působil silnou bolest.
Zvažoval jsem tři možnosti:
odpočinek a fyzio (s rizikem návratu bolesti),
operaci páteře (invazivní řešení s nejistým výsledkem),
nebo impedanční terapii, která pomáhá ploténku regenerovat.
Zvolil jsem poslední variantu. Terapie trvá několik měsíců, ale už po prvním měsíci bolest odezněla. Cílem je obnova funkce ploténky – její pružnosti, výšky i tvaru, což se ověří závěrečným MR vyšetřením.
Příčina není vždy ve špatném pohybu, ale často v degeneraci plotének – ztrácí vodu, pružnost a schopnost tlumit nárazy, což vede k výhřezu.
Držím palce všem, kdo se s tímto problémem potýkají.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.