Jak říct kamarádce, že by měla zhubnout?

Nic jí neříkejte. Víte jaký má důvod (psychický/fyzický)? Vy nějak sportujete? Zkuste ji přizvat. Nebo začněte a přizvěte ji a dělejte, že Vás to strašně baví a potřebujete parťáka. Chození do restaurace můžete zase odmítat Vy. Nebo se projděte po tom kafi/kině.

To je stejné, jako kuřákům říct, ať přestanou kouřit. Všude smrdí oni a načichne i okolí.

Pokud sama nebude chtít, tak začne být akorát protivná a už nebude kamarádka.

Zkus na procházce funět taky a dělat, že se nevejdeš ke stolu. Třeba jí to docvakne. Protože to, že je tlustá jí říká asi spousta lidí celý život a už je na to imuní a nevnímá to.

Takže jí to řekni/naznač jinou cestou.

Třeba si narvy polštář pod oblečení a dělej, že s ní soucítíš. pokud jí začne být trapně, tak možná pochopí, že je trapně tobě.

Nevím, jakou postavu máte Vy a jako dalece jste s ní spokojená. Pokud jste taky trochu oplácaná, hoďte to na sebe, navrhněte jí, že Vás to už nebaví, že potřebujete zhubnout a že je to pro samotného člověka těžké. Ona jako kamarádka že by Vás v tom mohla podpořit, ve dvou se to lépe táhne. Pokud je to dobrá kamarádka, tak se přidá.

Pokud jste Vy sama hubená jako tyčka, myslím, že s ní nehnete. Hned pozná, že je to všechno namířeno proti ní. Co si spolu někdy dát skleničku /či dvě/ vína a pak si promluvit do duše? Pokud jste skutečně dobré kamarádky, myslím si, že by to mohla pochopit. Bude sice vědět, že to všechno je jen kvůli ní, ale třeba se aspoň pokusí. A možná se i podaří, aspoň trochu. Jaga.

Ona moc dobře ví, že je obézní, není třeba jí to říkat. Trápí jí to bezpochyby denně, pokud tvrdí, že ne, tak samozřejmě je to obranná lež. Nepotřebuje vaše rady, ale podporu. Takže pokud je to skutečně kamarádka, nabízejte jí, že jdete třeba plavat někam, kde není moc lidí, přiměřený, lehký výlet, nechoďte s ní na jídlo či pití. Nehoňte ji do posilovny. Počkejte, až se sama svěří a pak jí nabídněte podporu, zmiňte se o pomoci psychologa, poradny. Žádné zraňující řeči nebo předvádění své dokonalé postavy, ale ani vychvalování, jak jí něco sluší nebo "hlavně že se máš ráda jaká jsi". Braňte ji, když jí někdo bude urážet.

A pokud se za ni stydíte (což je z vašeho psaní zjevné), tak zapracujte i na sobě. Na uvědomění si, že nechodíte v jejích botách, takže těžko můžete radit. Na tohle býval skvělý STOB, nevím, zda ještě funguje. Sdružení obézních, kteří byli všichni na jedné lodi a i ti, co zhubli a ozdravěli věděli, jak je lehké se vyžrat a těžké to shodit.

Zmíněné přirovnání ke kuřákovi je celkem trefné.

To já za svých mladých let přišel za svou dívkou na konci prázdnin, kdy byla přes měsíc v Anglii jako ópérka a celý natěšený, že ji konečně uvidím, chystaje si mnoho zamilovaných slov, jsem řekl ona první slova po skoro dvou měsících, když mi otevřela dveře:

"Ty jsi tlustá."

No prostě šok - za takovou chvilku přibrala asi 8 kg.

Nicméně dopadlo to dobře - už jsme svoji 19 let.

Já bych začale lehce žoviálně: Tak kdy začneme, Maruško? Na otázku, co jako? Prostě nejde to do nekonečna a já mám o Tebe strach. Máš v pořádku štítnou žlázu? Kdys byla naposledy na krvi kvůli cukru a cholestrolu?

Mám obavy, že tohle bude chtít dobrého výživového poradce. Začněte sama zjišťovat podle referencí. Když sama najede na nějakou dietu, bude dělat chyby, bude nejspíš moc spěchat, trápit se, huntovat si klouby nevhodným sportem a vrátí se nejspíš do stejných kolej přesvědčená, že to nefunguje.

Známá absolvovala diagnostiku z krve a podle toho jí lékařka /specialistka na tuto metodu/ nastavila jídelníček. Pomohla jí shodit desítky kilogramů. Paní zkrásněla a cítí se zdravě. Stálo to ale přes 10 tisíc před 5 lety. Váha, která ukazuje množství a % tuku není levná, ale mívají ji někde v lékárně nebo ve fitku.

Aby ale souhlasila, tak nejdřív nějakou pro ni přijatelnou osvětu. Třeba knížku Hany Synkové: Byla jsem tlustá, jsem jaká jsem.

Vezměte ji někam na pěší výlet. Při něm se to dá probrat, protože ji bude ta nadváha limitovat.

A co příčiny přejídání? Byla tazatelka v její rodině?