Kam s vyřazeným oblečením, nádobím...v Ostravě?

Babčo, to je hezké, že máš takový přátelský vztah k věcem. Jsem na tom stejně. Po návratu pokaždé pohladím po sedle a pochválím svou motorčičku, pokud pěkně jela a chytala. Dneska v kůlně po návratu do obchodu: No, holčičko, dneska jsi móc pěkně jela! Naštěstí mě nikdo neslyší. Protože kdyby slyšel, možná bych skončila u Chocholouška. Jaga.

Ano, tak to je. Věci jsou k tomu, aby sloužily a taková motorka, to je skvělá věc. Moc bych tě chtěla na ni vidět! Babka na prckoletu. (víš, že to nemyslím zle, jen jsem nemohla odolat) Skladovat věci jenom proto, že . . . já vlastně ani nevím proč. Bazary jsou plné harampádí a našinec si myslí, kdo ví, co nemá. Není to ani nic a co by "pamatovalo lepší časy" už vůbec ne. Číčoviny, krámy, které časem smrdí, překážejí a nejsou opravdu vůbec k ničemu.

Děvčata, vyprovokovaly jste mne. Snad si ty verše J.W. vybavuji správně:

Miluji věci, mlčenlivé soudruhy, protože všichni s nimi zacházejí, jako by nežily.

Ale ony žijí, dívají se na nás pohledy soustředěnými ...a mlčí.

Jinak já běžně vykecávám se svým kolem, se stromama i s kytkama ...Kolu říkám Montíku /MTF/...

Byly, byly to krásné časy, Hejkálku, ale v mém věku se už na koštěti špatně drží rovnováha. A ten létající sud /jak se to jmenuje?/ ten prý mají jen v Tuzexu. Jenže, sežeň bony!

Proto jsem přesedlala na stroj pozemní. Když spadnu, není to z tajkové výšky, jako z koštěte. Jaga.