Dobrý den. Jsem 19 letý kluk a už dlouhou dobu se potýkám s problémy, které se velice těžko snáší. pořád mám pocit, že jsem všem jenom pro smích, že se na mě lidé dívají skrz prsty. Velké problémy doma (bydlím ještě s rodiči), v zaměstnání. Nemám z ničeho radost a nebaví mě tenhle způsob života. At se snažím jakkoliv tak to nejde napravit. Je to všechno z bláta do louže. Poradte mi jak to vylepšit, nevíte třeba i o nějaké internetové poradně, kde by mi pomohl nějaký odborník? děkuji předem
3x
Hezký večer Matěji! Momentálně jste trochu - možná i víc - otrávený z domova, ze zaměstnání a asi i nemáte někoho, kdo by vás trochu podržel, potěšil a nalil trochu optimismu. Je to docela normální situace, se kterou je potřeba se trochu poprat, nepodléhat dojmu, že je všechno na světě špatné. Dobře, studium sice nic moc, ale odmaturoval jste a to je přeci úspěch. Máte zaměstnání a to je dneska také úspěch. No, že si budete muset vybudovat určitou pozici v zaměstnání, to je dost těžký úkol a bude to chvíli trvat. Nedělejte ze sebe chytrolína, ale klidně požádejte někoho o radu a o pomoc. To není vůbec žádné fiasko - každý nějak začínal - žádný učený z nebe nespadl, jak se říká. Lepší je se zeptat, než něco zvorat. Škola dá určitý základ, ale to hlavní se naučíte teprve v praxi. Doma to je asi horší v tom, že vy se cítíte být už dospělý, chtěl byste být nezávislý, ale pro rodiče jste pořád děcko, které je třeba usměrňovat, dirigovat apod. To opravdu se vyřeší jedině potom, když se skutečně osamostatníte. No a někteří rodiče ani potom nepřestanou a je potřeba si to vyříkat v dobrém. Takže zvedněte hlavu a vnímejte trochu víc ty vaše úspěchy, co se vám už v životě podařilo. Naučte se radovat z maličkostí a zkuste trochu si zvednout své sebevědomí. Už teď máte být na co pyšný! 
2x
Chybí ti pozitivní myšlení a sebevědomí... stále se jen podceňuješ, nemůžeš se najít. Bohužel, toto potká mnoho lidí v tomto věku, skončila sladká škola a začaly povinnosti. I rodiče zvýšili nároky a požadavky, i v zaměstnání už člověk musí i to, co nechce...Dříve to měli chlapci jednodušší. Vzali je na vojnu, tam s vlasy ostříhali i osobnost, a než se holub vzpamatoval a byl z něj mazák, neměl na takové myšlenky čas. Mezitím dospěl a získal zkušenosti...
Myslím si, že se snažíš napravit všechno najednou a nic pořádně. Líbí se mi, že hledáš pomoc odborníka, který je na to studovaný a dokáže posoudit tvoje "problémy". Klidně se obrať na psychológa, ten ti poradí a vybere postup a priority tvojich změn.
Už tím, že jsi se obrátil na naši poradnu, jsi udělal první krok. Dostaneš pár rad, zjistíš, že na tom nejsi tak špatně, a že se s tím dá něco dělat. První uspokojení z tvého řešení...Jen vytrvat a nevzdát se...
I my jsme měli problémy, dnes na ně koukáme s úsměvem, i když tenkrát se nám také zdály neřešitelné...
...dnes máme jiné, ale už víme, že všechno jde, když se chce... a když ze začátku někdo poradí, jak na to..
Držíme palce a dej vědět...
Tyto řádky Vámi napsané se mi líbí a uznávám, že jsou pravdivé. Zde bych jen chtěl reagovat na to o té škole. Škola pro mě také nebyla jednoduchá a těšil jsem se až z ní odejdu. Jsem rád, že mám školu za sebou a že jsem v práci a mám nějaký finanční příjem, jsem samostatnější. Tam je spíše problém v tom, že v té práci je to složité a jelikož jsem nový, tak toho moc nevím a připadám si jako uplný hlupák a spolupracovníci do mě jenom rýpou. Třeba to myslí z legrace, ale mě to legrační nepřipadá, je mi to nepříjemné.
1x
v 19ti letech přece není divné, že bydlíte s rodiči, že nemáte respekt v zaměstnání-vždyť vlastně ještě toho nemůžete moc umět, že pravděpodobně nemáte žádný tzv. dlouhodobý vztah-v tomto věku a v dnešní době by spíš bylo s podivem kdyby jste ho měl. V životě se teprve hledáte. Nevím jaké je vaše vzdělání, zkuste začít měnit věci třeba tím, že začnete něco studovat. Tak šup, šup a zítra vstávat s úsměvem.
1x
Ahoj Matěji. Jsi mladý kluk, život máš před sebou s těmi krásnými i s těmi krušnějšími chvilkami. Těch krušnějších bývá víc, o to více si pak dokážeme vážit těch hezkých chvilek. Na každého člověka občas dopadne nějaký splín, deprese, že všechno stojí za prd. Ale vždycky existuje cesta jak se z toho dostat, občas pomůže čas, ale je lepší té změně trochu pomoci. Nevím, jaké máš doma problémy a nechci je podceňovat, sám jsem s rodiči bydlel do svých třiadvaceti let, a pokud s rodiči není rozumná férová domluva, není to spolubydlení ale peklo. Pokud se však s rodiči dají domluvit nějaké "férová pravidla hry" s přesnými a dodržovanými hranicemi oboustranného jednání, pak to lze přežít. Co se týká zaměstnání, většinou nováčci odse*ou tu nejhorší práci a vyslouží si za to posměch. Protože, zcela logicky, jsou nejmladší a umí toho nejmíň. I to se postupem času mění, Kdybys byl starší ročník, byl bys z vojenské základní služby proti podobné buzeraci už naprosto imunní. Věř mi, že bude líp, držím ti palce! 
A jak mi tu radíte s tím podnájmem v jiném městě. Tuhle myšlenku mám v hlavě dlouho, jenže to není tak jednoduché, podnájem není sranda, je to hodně peněz a sám bych to těžko zvládal 
Mezi studenty a mladými lidmi je běžné, že si jich několik pronajme byt společně a o úhradu nájemného se dělí - něco jako v serálu Přátelé 
.
0x
Dobrý den! Na každého v životě jednou nebo i vícekrát padne taková ta tíha života, kdy má člověk pocit, že už opravdu nic nemá cenu. Ale věřte, že to není pravda. Na světě je krásně, i když má člověk trable. Není člověka na světě, který by neřešil nějaké své problémy a těžkosti. Zkuste se na svět dívat o maloučko pozitivněji. To, že bydlíte s rodiči, není ostuda. A nemyslím si, že tak velká změna, jako stěhování se do jiného prostředí by Vám pomohla. Pokud byste tam neměl spřízněnou duši, bylo by Vám tam ouzko. Možná by Vás to posílilo, ale k tomu se nepřikláním. Jestli rád čtete, zkuste si půjčit nějaké knížky ohledně toho, jak přemoci depresi. Jsou tam docela užitečné rady. Máte nějaké koníčky? Věřte, že všechno se dá překonat. Máte-li ale nějakou těžší formu deprese, to může ale posoudit jen odborník, tak tu je třeba léčit. Od toho jsou pak lékaři - psychiatři. A nemyslete si, že je to ostuda, vyhledat pomoc právě takového odborníka. Já si myslím, že jste hodně mladý, v životě se hledáte. Takovým obdobím prochází hodně lidí. Taky mě napadají knížky ohledně toho, jak zvednout sebevědomí (např. americký autor Dale Carnegie. Napsal např. Jak se zbavit starostí a začít žít apod. Jeho knihy jsou fakt dobré.) Jestli se Vám někdo směje, tak věřte, že takovým člověkem nemá cenu se zabývat. Takový člověk si hojí své nízké seběvědomí a komplexy na druhých lidech, ale vůbec nic to nevypovídá o Vaší vlastní hodnotě. Určitě bude líp. Věřte tomu. Přeji hodně štěstí.
0x
Matěji, toto je velmi nefajn životní období. Školu už máte a přitom jste odkázaný na rodiče. Máte pocit, že nejste pánem svého života. Musíte se podřídit mamince a šéfovi a kolegům. A sám s tím nejste schopen něco udělat. Kapku bezmoc, že? 
Ale je potřeba dát svému životu trošku pravidla. Budovat si pozici doma, v práci, mezi přáteli. Nenechat se jen tak nést tím, co ostatní od vás očekávají a vyžadují. Ne tím, že se budete šprajcovat, ale tím, že se k tomu postavíte se svou iniciativou. 
Hlavně tím, že budete sám nabízet a ne čekat na požadavky. Až sám si uvědomíte, že nejste dítě, že jste vzdělaný mladý mužský, který si začíná žít svůj život. A podle toho se budete chovat. Nemusíte to zdůrazňovat slovy, ale tím, že se tak postavíte ke všemu, co vám život přinese. Musíte jít životu naproti. Nečekat, až až vám dá pokyn (ukliď si, umyj si krk, dodělej tu práci, přines, podrž mi tašku!) udělat krok kupředu dřív, než někdo řekne. Nelitovat se, nebýt bezradný. Vydat se na cestu, získat sebedůvěru. Hledat pomocnou ruku na konci svého ramene. Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.
! V devatenácti se rozhodně ze života máš radovat, a ne nad ním smutnit
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.