Samota, chybí mi projev lásky

A bude ta Vaše spolubydlící s tím pejskem souhlasit? A uvědomujete si, že pokud jste většinu dne mimo svůj domov, že mu tam bude smutno? A co když se Vám nebude chtít chodit na procházky? A nakonec, zvíře není člověk. To se bude spoléhat jenom na Vás a nemůžete od něho vyžadovat, aby Vám vynahradil lidskou pozornost. Kdybyste byla stará, tak by to bylo něco jiného, ale Vy jste mladá. Tak aby pak nakonec nebylo ještě ke všemu nešťastné i to zvíře.

Děvče, pořiď si zvířátko, pséka, kočenu,... nebo nového chlapa

Pes potřebuje autoritu a péči. Né emočně labilní osobu, která ho nakonec odloží.

Kolik je Vám let? Pracujete?

Dobrý den. Myslím si, že byste měla se svým přítelem komunikovat o svých pocitech. Pokud mu na Vás záleží, měl by svůj přístup k Vám změnit. Zvířátko pro radost a společnost si pořídit můžete, ale nenahradí Vám to zcela fyzické projevy od přítele, ani tu oporu. Možná byste měla i popřemýšlet o tom, zda je přítel pro Vás ten pravý. Pokud jste hodně mladá, tak Vám nepomůže upnout se na pejska a mít vše vyřešeno.

Tak jestli by to pro vas neco bylo - poridit si pejska - jak se v techto pripadech casto doporucuje, se jeste nevi, protoze je treba si uvedomit, ze s nim musite za kazdeho pocasi jit dvakrat denne ven, a krome toho by byl k doporuceni pri trochu spinavejsim bytu, pro lidi kreri maji radi absolutni cistotu by to bylo velmi zatezujici, umyvat neustale tlapky, pripadne ho osprchovat...

Velice hezky jsi popsala, jak se cítíš a čím si procházíš, to je pro tvůj celkový vývoj velice dobře

Uvádíš: "Cítím se jak deprivované dítě, které je bez lásky." kde ano, máš naprostou pravdu, že je v tobě bolavé vnitřní dítě, které je hladové po lásce, po všem, čemu se mu jako malému nedostávalo... Posviď si na tuto skutečnost "žárovkou", sama sebou..., uvědom si tento fakt, že to tak máš, přijmi to...

Vztahy fungují přesně tak, že ti tvůj aktuální partner přesně ukazuje tvé vnitřní nastavení. Jako malá jsi zažívala nedostatek a tento (a nebo jiný) partner by ti měl dodat to, co jsi nedosávala..., což ti nikdy nebude moc dlouhodobě dopřát, protože takhle to v životě nefunguje.

Jestli mohu nabídnout nějaký směr, kam se můžeš ubírat, tak je to přijetí... Přijmi stavy, které ti díky nedostatku chodí... Přijmi okolnosti, které se díky tomu všemu dějí... Dívej se a pozoruj, že bys to chtěla mít jinak a to také přijímej... Ty stavy a smutky a pocity nedostatků nejsou na pořád, jsou dočasné a začnou odeznívat ve správný čas, který máš určený... Uč se komunikovat ve vztahu o sobě, o vztahu, o tom, jak vnímáš a slyšíš partnera... Pracuj na sobě a hledej porozumění o sobě samé a za nějaký čas, se a to už motná budeš vědět, začneš pomalu vracet "domů"...

Koupit si psa jenom proto, aby mě měl někdo rád, je špatné rozhodnutí. Protože ten pes bude potřebovat péči, krmení, venčení, procházky. Toho nepostavíte do kouta,ani nevypnete, když na něj třeba nebudete mít náladu.

Spíš bych se rozešla s přítelem, který "mě od sebe odhání." Pokud by Vás měl rád, byl by vděčný za každou chvíli s Vámi. A neodháněl by Vás. Časem určitě najdete nějakého lepšího kluka.

A že Vám Vaše rodina dostatečně nevyjádřila své city? V tom případě musíte začít Vy. Po příjezdu všechny obejmout, dát jim pusu a ptát se, jak se měli, po zažili za tu dobu, co jste se neviděli. Prostě se ptát, ale i naslouchat. Nemá cenu přijet, sednout si jako sfinga a čekat, až mě všichni budou zahrnovat pozornostmi a obskakovat. Když to nejde od nich, musí to vyplynout od Vás. Tak do toho, uvidíte, že to bude lepší. Jaga.

Tak jestli se nejedná zase o trolling, a Vy se ke své rodině a příteli chováte stejně jako tady, tak se ani trochu nedivím, že si Vás nikdo nevšímá. Napřed sem napíšete skoro zoufalý dotaz a vypadá to, jako byste se nemohla dočkat nějaké rady, a ono se ukázalo, že ve skutečnosti je Vám úplně jedno, že se tady několik lidí snažilo nějak poradit. Takže jste otázku napsala, a už Vám nestálo za to, abyste věnovala lidem kteří Vám odpověděli, alespoň 10 minut svého času. V tom případě se nedivte, že Vás nemá nikdo rád. A toho psa teda rozhodně nedoporučuji, byl by to chudák.

Můžu tě spojit s mladou ženou, která řeší resp. úspěšně řešila stejný problém. Mohly byste si o tom popovídat buď maily, písmenky, nebo i při setkání /setkáních/ osobně, podle toho, jak daleko od sebe bydlíte. Věřím, že by to pro tebe mohlo být přínosné.

Wždyť to máme stejně. Máte to stejně. Ani jeden jste (jsme) to nezažil. Tak jak to můžeš chtít od svého partnera? Tohle není šťastná partnerská kombinace. Dva zoufalci se hledali tak dlouho až se našli. Správně by se měli lidi napárovat tak, aby jeden byl pozitivní a druhý negativní (je to podle principu orientální filosofie jin/jang, aby to klapalo, ten západní styl je na hlavu a nemůže dobře dopadnout).

"Ani přítel mi není oporou spíše mě od sebe odhání..."

To mi připadá jakobyste ho uháněla. Dejte mu trochu prostoru. Podle věku, chlap taky potřebuje čas na své věci a hlavně na koníčky. Pokud ho budete uhánět, najde si jinou, která mu dokáže vyjádřit lásku, kterou tak hledá. Někoho kdo ho bude rozmazlovat svou péčí, uvaří zákusek, uvaří buchtu, nebo upeče řízky z lásky Mě to prostě silně připadá že máte nějaký duševní problém z dětství, trauma... Matka vám nevěnovala dostatek pozornosti? Co jste dělala v dětství, když matka na vás neměla čas? To chce psychoanalýzu.