Dobrý den, už pár měsíců chodím k psycholožce, ale s tímhle jsem se jí ještě nevěřila. Posledních cca 10 dní se cítím jako bych umírala ze vnitř. Absolutně nic mě nebaví, do všeho se musím přemlouvat, nemám chuť k jídlu, nezvládám se učit do školy, špatně se mi spí, jsem nepříjemná na ostatní, hodně se stresuju i kvůli maličkostem a už pár měsíců nemám menstruaci + občas mívám sebevražedné myšlenky. Nechci se o tom bavit s rodinnou, protože jim nechci ublížit a s psycholožkou se o tom bojím mluvit. Už nevím co mám dělat, protože nejradši bych ležela jenom v posteli a všechno mě neuvěřitelně vyčerpává. Mohl by mi někdo poradit co mám dělat a jestli bych to měla začít řešit? Děkuju moc za každou odpověď
14x
Dobrý den, pokud to chcete opravdu řešit (a nepsat to jen na internet), tak běžte za psychiatrem, který je lékař/odborník a může i předepsat léčivo (což psycholog nemůže, protože není lékař). A pouhým rozhovorem s psychologem se z toho asi nedostanete. Zdravím!
13x
Myslím že deprese se to nazývá až po určitém období kdy ten stav přetrvává. Myslím, že je to 14 dnů. Jinak je to splín.
Zajimavá četba: sanvit.cz/...
" V subškálách obecné úzkosti a anhedonické deprese byly beznaděj a nedostatek optimismu spojeny s depresí ve skupině se sebevražednými myšlenkami, zatímco nespokojenost a necítění se živě byly spojeny s depresí ve skupině bez sebevražedných myšlenek."
3x
2x
A ta psycholožka je to jen poradce nebo je to lékař? Pokud lékař, kvůli čemu tam chodíte? Protože žádné léky na zklidnění vám asi nenapsala? Něříkala jste ji třeba, že nemůžete spát? Mě to tedy zajímá proto, že sám bych rád nějakou našel, ale nevím aby mě vůbec vzala a taky nechci skončit v blázinci. Proto mě zajímá co jste ji řekla a co bych měl říct já, abych se úspěšně vyhnul cvokhausu a přitom ale dostal něco na nervy. Protože místy už mám taky nervy v prd. Ale toto je jen a jen vaše zpověd já jen se snažím z vás dostat víc informací 
Good luck.
@byvvalapacientka: V tomhle se pletete. Psychologové taky mají titul MUDr. Jsou dva druhy psychologů: klinický lékař vs poradenství (tj. ten poradce). K té druhé kategorii jsem si všiml, že jsou to většinou esoterici vyznávající alternativní přístup jako relaxační hudbu, jógu, obklopují se třeba mandalami apod. Ten klinický dělá diagnózy nebo terapie.
@mimron @byvalapacientka to popsala správně. Psycholog je absolvent filozofické fakulty a jejím absolvováním získá titul PhDr. Nikdy MUDr.! Pokud někdo má titul MUDr. i PhDr., je absolventem medicíny i filozofie. Psychiatr může poskytovat psycholodické rady, protože jeho vzdělání je mnohem širší. Psycholog ale nikdy nemůže předepisovat léky. Tazatelka by měla jít k lékaři - psychiatrovi.
@hlada: Máte pravdu, ty psycholožky co jsem se teď díval mají všechny PhDr. Nicméně s tím jejím problémem ji zvládne pomoct i psycholog. Existují na to terapie například právě KBT to řeší. Je to jen myšlenka, pokud se nepokusila o sebevraždu jde jen o nápravu vzorce myšlení, která v podstatě pramení ze sebelítosti.
Já věřím, že sebevražedným myšlenkám se dá postavit, nebo se jich zbavit z vlastní vůle a to vycházím z vlastní zkušenosti, nemusí to být u všech stejně. Záleží jak moc se odevzdáváte těm negativním pocitům, marnosti a zbytečnosti bytí. Záleží na tom jakou máte situaci v rodině a zda to nehledáte jako únik před nesnesitelnou situací v rodině. Není jasné před čím vlastně chcete uniknout, jestli před problémy ve škole nebo před čím... Záleží i na tom kolik je vám let, protože jako dospělý mohu být odolnější než jako dítě.
@anonymni: ve věku 16-ti let potřebujete pomoc dospělého. Potřebujete se svěřit rodině a potom psycholožce. Protože v 16-ti letech nemůžete mít zkušenosti, vědomosti, ani silnou odolnost. Důležité pro vás je neodkládat problém, ale řešit ho. Odkládáním se nic nevyřeší. Ale kdybyste byla starší +10 let tak věřím, že i sama byste to mohla zvládnout.
Moc chválím za to, že odpovídáš stylem pozdrav + odpověď. To mladí už ani neumí. To je velmi dobrá vlastnost. Toho si vážím. Nicméně jak tu padlo. V 16ti potřebuješ někoho dospělého, který ti třeba i sám odvypráví svůj život a třeba pochopíš, že na tom nejsi tak špatně a nebo není důvod končit, když jde slušně začít třeba i s obtížemi.
Hlavní je to nevzdávat!
2x
Důležité je přemoci se a překonat to negativní myšlení. Snažit se uvažovat pozitivně. Psycholog dokáže poznat, že máte sebevražedné myšlenky i z toho, že ji řeknete o svých negativních náladách, z toho jak negativně vidíte svět. Ale určitě se pokusí zjistit jestli jen máte depresi nebo sebevražedné myšlenky. Podstatné je jak dlouho trvá váš negativní pohled na život.
Zkuste se podívat na tento článek, třeba se v tom najdete?
Pokud vaše negativní nálada trvá jen deset dní, tak věřím, že se snad dokážete zmátořit a zkuste najít něco pozitivního pro co chete žít. Zkuste si vzpomenout na sny které máte a které byste ještě chtěla zrealizovat. Třeba nic není tak černé jak se jeví, jen mozek někdy značně přehání a vyšiluje. Taky je otázka zda vaše negativní vidění světa odpovídá realitě nebo váš mozek značně přehání a reálné řešení vaší situace existuje. S tím by vám psycholožka mohla pomoci.
Děkuji moc za podporu. Takovéhle stavy mívám už déle, ale většinou to bylo 1-2 dny a poté už to bylo lepší. Tentokrát to trvá o mnoho déle, takže nevím jestli to je normální nebo ne.
Vaše rady jsou naprosto vadné a núčinné. Depresi mohou i zhoršit. Tazatelka popisuje stav, který odpovídá depresi. To je nemoc, kterou způsobují chemické změny v mozku a kterou nelze ovlivnit vůlí. Psycholog nepozná vůbec nic. Jen to, co mu klient řekne. Je to jen podpůrná aktivita s velice omezeným účinkem. Tazatelka potřebuje lékařskou péči.
@hladana: V tomhle s vámi nesouhlasím. Jednak nemůžete poznat jestli má depresi nebo post traumatickou stresovou poruchu, protože jestli prošla nějaký traumatem ví jenom ona sama. Za druhé sám mám svou zkušenost s těmito stavy a vůlí jsem to zvládl se z toho dostat (to bylo před cca 12-ti lety). Jen je třeba přestat přemýšlet o hloupých myšlenkách na smrt, které škodí životu. V určitou chvíli svého života jsem byl věřící a spoléhal na bibli, a rozhodl jsem se zahodit myšlenky, které mi škodí a přikázal jsem jim aby odešli. Od té doby jsem už depresi neměl - což neznamená, že by se nemohla vrátit - jen to, že jsem se věnoval jiným věcem, prostě životu... Člověk v sobě nesmí nechat zvítězit slabost a toho ničitele, který chce člověka zničit - toto je ale úplně k ničemu jen pro nevěřící, kteří nečtou bibli a nevěří slovu Božímu. Ale i kdybyste měla pravdu a ona depresi měla, já jsem přece neříkal, že na tu léčbu na depresi nemá chodit. Jen, že si má nechat určité věci pod kontrolou, aby nemusela žit s nálepkou duševně nemocné osoby, kterou jednou zavřou na psychinu. Člověk také má možnost změnit určité okolnosti ve kterých žije, proto je účinná beheviorální terapie, může si například najít prácí, odstěhovat se od rodičů najít si chlapa (manžela) a hlavně začít sebe vidět v lepším světle. A na to nepotřebuje léky. A kdo to zkusil a zvládl je vítěz, a komu to nepomůže, ať si jde k tomu psychiatrovi, říkám to pořád i v jiných otázkách.
2x
Chodíte do školy na denní studium? Zažila jste nějaké trauma ve styku s lidmi? Kvůli tomu nemůžete spát? Máte negativní mínění o sobě? Je to kvůli tomu jak si myslíte, že vás vidí ostatní spolužáci, případně sourozenci, případně rodiče? Toto vás nejspíš vyčerpává, nebo něco jiného. Je to to trauma. A podstatné je kdy jste ho zažila a jak často se k tomu vracíte. Psycholog s vámi bude probírat tuto situaci a pomůže vám vyřešit vnitřní rozpory v tom jak si myslíte že vás vidí okolí a jak vidíte sebe samu. Možná učitelka vám něco řekla. Možností je mnoho. Takže se potřebujete vypovídat psycholožce. Možná není nutné zmiňovat ty sebevražedné myšlenky, ale určitě to minimum co byste ji měla říct je o tom traumatu, abyste se s tím vypořádala a postavila se tomu z čeho máte strach. Jinak to budete v životě tahat sebou a budou ty traumata přibývat a zhoršovat se, protože se to projeví na tom vašem jednání a proto traumata budou přibývat a bude to horší. Proto je lépe řešit to hned.
2x
Při rozhodování jestli navštívit psychologa nebo psychiatra je ze všeho nejdůležitější jestli vaše problémy mají nějaký vážný reálný objektivní důvod. Uvedu příklad. Když zemře vaše matka, můžete z toho mít nějakou dobu depresi, ale fakticky existuje řešení problému. Máte otce, který dokáže rodinu uživit, případně sociálka může vypomoci. Řešení problému je reálné a tedy se dá přes tuto životní zkoušku poměrně snadno dostat. Když zemře přítel pak je to složitější, pokud jste se dělili o náklady a zjistíte že nemáte na zaplacení nájmu a sociálka nedokáže pokrýt všechny náklady, je to složitější, musíte jít do práce nebo najít lepší práci. Když se to nedaří vyřešit je to reálný problém, hůře řešitelný. Zjistíte třeba že lépe placená práce se nedá sehnat a tedy nejste schopna pokrýt potřebné výdaje. Směřujete k exekuci a bankrotu i kdybyste se rozkrájela. Pak ano, to je vážný problém, který už pro vás může znamenat že začnete vážně uvažovat o sbevraždě a člověk na toto opravdu nemusí mít sílu sám. Nu jsou i horší věci, zemře živitel rodiny a vy nemůžete pracovat a váš důchod jestli nějaký máte nepokryje vaše životní náklady. Hrozí vám bezdomovectví. To je reálný vážný problém a záleží na tom jestli člověk je ochotný tuto reálnou roli příjmout (není jiné východisko než se stát bezdomovcem) nebo ne (nechci být bezdomovcem -> hledám jiné východisko -> opravdu vážný problém).
Těmito příklady jsem vám chtěl jen pomoci zhodnotit jak vážný je váš problém. Zkuste se racionálně zamyslet nad tím zda je reálně možné ho vyřešit. Například šikana ve třídě se řešit dá, musíte však řešit s psychologem a s učitelem nebo jinou odpovědnou osobou, která vám pomůže situaci zvládnout. To se dá teoreticky i bez léků, leda by vás strach paralizoval natolik, že nedokážete fungovat. Jenže psycholog vám může poradit techniky na zvládnutí stresu. Takže je možné uvažovat o více řešeních a ty zkusit. Pokud neřeknete o strachu... pak není možné problém řešit.
Suisidní myšlenky však bohužel znamenají, že budete zařazena někam, onálepkována a nálepky se už nezbavíte. Hospitalizace v léčebně (dobrovolná, nedobrovolná) pak už je jen otázka času. Dříve nebo později to přijde. A tam z vás už udělaj co udělaj. Tomu se nevyhnete. Takže volba je na vás. Pomoc si svépomoci, nebo si nechat zničit život.
Jo a když navštěvujete toho psychiatra, tak musíte k němu pak pravidelně docházet na kontroly, tzn. že scházíte v práci a tím pádem máte méně peněz, což zhorší kvalitu vašeho života. Pokud byste měla jen nějakou lehčí medikaci, dá se to ale přesměrovat na praktika. Jenže pokud mu řeknete o těch suisidních myšlenkách, tak vás tam bude chtít mít a kontrolovat, vyslíchat, aby věděl, jestli se váš stav nezhoršuje. Tím pádem logicky v práci všichni budou vědět kam chodíte -> nálepka - neututláte to a to ve vás zpětně bude vyvolávat negativní hodnocení o sobě samé protože každému záleží na tom co si myslí o něm jeho okolí. Když je hodnocení negativní, není to dobrý na psychiku. Takže je lepší když okolí o ničem neví. Ale jak budete pravidelně chybět v práci tak se to dozví a navíc to sviňstvo pak musíte brát pravidelně, aby nedošlo k vedlejším účinkům té léčby. Jako že budete mít své stavy, které jinak kontrolují ty léky, mimo kontrolu. Takže lépe si vypomoci sám pokud to jde, ale bez psycholožky to nezvládnete to je jasný. To by se časem zhoršovalo. No a chybět jedenkrát dvakrát nebo třikrát do měsíce v práci (v pozdějším věku třeba až vám přibudou i jiní lékaři) tak to určitě ztenčí váš příjem. Tím se zhoršuje kvalita života. V mládí třeba k lékařům nemáte potřebu chodit, ale opzději se to nakupí a ve 40ti, 50ti můžete mít výrazně nižší příjem než na co máte. A kdyby člověk nemusel k lékařům, tak ušetří. ale to je individuální, někdo s tím nemá problém jako doba cesty do práce a zpět
2x
Já věřím, že sebevražedným myšlenkám se dá postavit nebo se jich zbavit z vlastní vůle bez medikace a to vycházím z vlastní zkušenosti, nemusí to být u všech stejně. Záleží jak moc se odevzdáváte těm negativním pocitům, marnosti a zbytečnosti bytí. Záleží na tom jakou máte situaci v rodině a zda to nehledáte jako únik před nesnesitelnou situací v rodině. Není jasné před čím vlastně chcete uniknout, jestli před problémy ve škole nebo před čím... Záleží i na tom kolik je vám let, protože jako dospělý mohu být odolnější než jako dítě. U dítěte je důležité rodinné zázemí a opora - vaše rodina pokud jim věříte by aspoň mohla vědět, že se necítíte dobře. Pokud jste dospělá můžete si sama lépe vybrat co je pro vás nejlepší. Některé věci nechci probírat veřejně, jak jsem situaci překonal já je soukromá věc. Pokud nechete psát detaily sem, možná by bylo možné uvést sem vaší emailovou adresu?
mirmon - mladičká tazatelka sem nebude psát kontakt, aby ji potom neobtěžoval každý "jouda". Pokud se chcete kontaktovat, tak se zde zaregistrujte a pište si zde vnitřní poštou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.