Ahoj všem..Nemám se komu vyzpovídat, takže píšu tady a snad mi to pomůže..Rok a půl mám přítele který je úžasný, je to nejhodnější chlap kterého jsem kdy poznala a strašně ho miluju. Po půl roce co jsem s ním byla zjistil, že díky jeho "kamarádovi” má exekuci. A neptejte se prosím proč protože je to zdlouhavá věc ale vím jak to celé bylo a vím že přítel je v tom opravdu nevinně. Přítel měl peněz dost, no bohužel o všechny přišel tím, že mu zablokovali kartu na které peníze měl a exekutor odmítl se dohodnout na splátkách. Díky exekuci přítel přišel o živnost a dokonce i o práci. Dělá teď v práci která sotva pokryje nájem. U nás je nájem extrémně drahý a o energiích ani nemluvím. Exekutor příteli řekl, že buď ať zaplatí celou částku najednou, nebo že si nemají co říct. Oba dva naše platy dohromady jsou na pokrytí bydlení a jídla na celý měsíc. Nemáme vůbec nic navíc a nikde nám peníze nepůjčí. Do toho se nám před půl rokem pokazilo auto a půjčili jsme si u lichvářů (přítelovi do práce nejedou žádné spoje tak, aby nemusel čekat 2 hodiny dohromady na přestup) takže auto jsme potřebovali.. oprava stála strašně moc peněz..jenže to jsme samozřejmě nezvládli splácet, takže máme opět další dluh.. na všechno zaplatit by jsme měli kdyby se nám odblokoval ten účet přítelův, ale nemáme to jak udělat.. Začala jsem trpět depresemi, nejím, hubnu, nespím, přestala jsem mít menstruaci, takže můj další sen mít dítě se mi pomalu rozplynul, zvracím skoro každý den ale před přítelem to tajím. Nemám ze života radost a jediné na co dokážu myslet jsou dluhy a naše trápení. Milovala jsem svůj život, měla jsem skvělou práci ale v té mě kvůli kovidu propustili jsem v malém městě kde je teď málo práce a platy tomu odpovídají..vždy mi sloužilo zdraví, byla jsem veselá holka s velkou představivostí a vždycky jsem byla dobrý člověk co má čistou duši, miluje přírodu, zvířata.. potom jsem ukončila 5 letý vztah po kterém jsem neměla chuť žít, ale zvládla jsem to! Dokonce jsem měla chlapa který mě denně mlátil a ponižoval, i to jsem zvládla, našla sílu a odešla.. teď mám úžasného a milujícího partnera ale dluhy nás zničily..nejsem už ta co jsem bývala..nemám teď ani na zimní bundu..Je mi zle z toho, že jsou na světě lidi co tolik chtějí žít, ale díky nemoci nemůžou.. Věřte mi, že není den, kdy bych si neřekla že bych si to s nima vyměnila. Chtěla bych zemřít a svůj život darovat někomu kdo si zaslouží žít. Protože já to bohužel nejsem. Nenávidím svůj život, nenávidím sebe. Chci umřít, chci strašně umřít ale nevím jak to udělat.. bože, tolik nechci ublížit svému příteli, ale já už nemůžu dál. Bolí mě i dýchat..Naše situace už nemá řešení. Insolvence je prakticky to stejné jako exekuce a táhne se to roky. Moje rodina je chudá a přítelovi rodina mu pomoci nechce.A já už to nechci. Nechci takto žít, ale nejde z toho už nijak ven, bolí mě to, pláču každý den, ale já už nevidím východisko..myslíte si, že máme ještě šanci na záchranu, nebo jsme už ztraceni?
13x
Jako první byste měla navštívit krizové centrum nebo psychiatrickou pohotovost. Po první pomoci by vám měli poradit s problémy s výběrem partnerů. Nejspíš se potřebujete podívat na události z jiného úhlu pohledu. Nemohu se ubránit dojmu, že jste zmanipulovaná a potřebujete příběh uvést na pravou míru. Exekuce není chřipka, kterou může někdo dostat kvůli někomu jinému. Exekuční titul vychází z rozsudku soudu, kde je nespravedlnost prakticky vyloučená. Když je někdo zadlužený, nemůže si vozit zadek v autě, ale musí dvě hodiny počkat nebo jít 12 km pěšky. Půjčit si na opravu je absurdní nesmysl. V této situaci si také nemusíte kupovat novou zimní bundu. Neuškodilo by trochu skromnosti a finanční gramotnosti. Také exekuce není totéž, co insolvence. Insolvencí se minimálně exekuce zastaví a zároveň se zastaví přirostlé úroky. Měli byste navštívit dluhovou poradnu. Přeju vám, abyste se z toho za pomoci odborníků dostala.
Jaga.
11x
Jdi od nej driv, nez Te to rozdrti uplne.
Pokud je tak milujici a uzasny, mel by to pochopit a popravde Te mel uz davno od sebe odehnat.
Sance na zachranu z dluhu je vzdy. Jsou na to jasna pravidla.
Problem vidim v pucovani si od lichvaru kvuli neochote dojizdeni verejnou dopravou. To rozumny clovek jednoduse neudela. Pak veskere ujistovani o nevinosti dostani se fo dluhu spise svedcino neochote priznat si vlastni chyby.
4x
Zjevně to takto vedete už dlouho, tak není divu, že toho máte dost. Jediné řešení je neuvažovat o miminku, protože na to prostě teď nemáte prostředky, odejít od přítele, ať ho milujete nebo ne a začít nový, lepší život.
Obstavený účet mnoho měsíců? Propuštění kvůli covidu, což se dělo někdy předloni či vloni v zimě? Lichváři? Na co čekáte? Ale možná jste v těch osobních dluzích i vy, nejen váš partner, pak tím spíš šup pryč, do práce a řešit své dluhy. Sebevražda nic neřeší, všechny ty vaše potíže jsou jen epizoda, byť nepochybuji, že ubíjející.
Pokud je to vše pravda, nějak se mi zdá, že je v tom příběhu nahuštěno trochu moc, tak vás nic jiného než odchod a restart nezachrání.
4x
Vyhladajte cim skor odbornu pomoc psychiatra a spomente mu samovrazedne myslienky , zjavne mate v sebe vzorec spravnia, ked sa lepite na nespravnych chlapov :
ten pvy vas mlatil a ponizoval, tento druhy je zadlzeny. Na celom pribehu je zaujimave jeho podanie, rovnako ako u bezdomovcov su na na vine externe faktory, ktore sa ovplyvnit "nedaju" : zly kamarat, pokazene auto, exekutor, uzernici (lichvari) ...
"Na celom pribehu je zaujimave jeho podanie, rovnako ako u bezdomovcov su na na vine externe faktory, ktore sa ovplyvnit "nedaju" : zly kamarat, pokazene auto, exekutor, uzernici (lichvari) ...
To příběhu dodává věruhodnost. Nevěřím, že je vymyšlený. Proč si ale vybíráte bezdomovce? Lidi se do bezdomovectví nedostanou ze dne na den ale trvá to roky. A souhlasím s nimi, na vidě je systém a bolševické zákony, které mají zotročit člověka. Zaměstnanec a pacient dnes nemá skoro žádná práva. O myšlenkách na smrt bych ale určitě nemluvil, nebo náš svělý právní systém umožňuje člověka zbavit osobní svobody a může vést právě ještě ke zhoršení celé situace. Ty léky například mají spoustu vedlejších účinků, které škodí zdraví - a v případě odmítnutí léčby nebo při nedobrovolné hospitalizaci nemá možnost si vybrat zda je chce brát nebo ne. Prakticky je člověk sbaven svobody, takže nemůže ani splácet dluhy ani chodit do práce. A to je ještě horší. Na jednu stranu diagnóza duševní nemoci může člověku pomoct aby se dostal například do chráněné dílny, kde na něj nebude (snad) vyvíjen nátlak a stres... Pokud se zadaří. Na druhou stranu je zde ale riziko vážného poškození zdraví z léků, za které nikdo v našem systému neponese odpovědnost. Vymluví se na to, že dělali co mohli a podle nejlepších znalostí. Proto pokud může navrhuji spíš psychologa a farmaceutika na zklidnění. Pokud nezaberou, pak ať zkusí psychiatra.
3x
Dobrý den, ... a do toho ještě Vánoce. No, zpověď dojemná, ale ztraceni nejste. Momentálně jste zřejmě "v hajzlu", ale z toho se dostanete. Pokud o sebevraždě přemýšlíte, tak to je dobrý předpoklad pro změnu životního stylu a hodnot. A nepoužívejte slovní spojení "díky nemoci" - za nemoc se neděkuje. Dejte se dohromady a žijte dál (žijete v míru, což není všude běžné). Zdravím!
3x
2x
0x
Musíš se vzepřít myšlenkám, které ti škodí. Měla bys rychle navštívit psychologa s tím, že si prošla nervovým zhroucením. O myšlenkách na sebevraždu nemluv nebo tě zavřou do blázince a už odtama nevyjdeš a bude to ještě horší. Zajdi si k psycholožce a vše co budeš říkat ať se točí kolem stresu, tlaku atd. nemluv o myšlenkách na sebevraždu, depresi ani úzkosti. Vše je o správné terminologii a je jen na tobě kam se necháš zařadit. Pokud tě klasifikují jen jako nervové zhroucení, můžeš být ráda. A nenech si zkurvit život bolševickými zákony a § 38 372/2011.
A k čemu jí to bude dobré? Dluhy jí s papírem o nervovém zhroucení stejně nikdo nezaplatí. Když bude psychologovi něco zamlčovat nebo dokonce o něčem lhát, tak to snad může rovnou jít někam na druhou směnu vydělávat, bude to užitečnější.
Když bude mít dost peněz, tak nepotřebuje terapii. Poplatí si co je třeba a bude na tom lépe.
Dobrý psycholog jí stejně poradí jedno. Aby udělala změnu, která bude řešit aktuální problém. Pokud sama nebude chtít, tak tam může chodit na vykecávání k ničemu.
nepovolujese...já vím, proč se tam chodí, ale přečtěte si, co jste vy sám napsal... jak říkám, lhát psychologovi či psychiatrovi rovná se zbytečná návštěva. A nějak nevidím tu zmínku o terapii, ale jen o zařazení někam.
Kromě toho ona potřebuje zaplatit dluhy a ne terapii. Je okolnostmi zahnaná do kouta, nikoliv zhroucená. Ty řeči o sebevraždě jsou známka, že neví kudy kam a potřebuje řešení, nikoliv, že se chce opravdu zabít.
@gumidek: ano dostatek peněz jsou velkou vzpruhou, bohužel když člověk nemá na to sílu například je nemocný duševně nebo fyzicky nebo ta práce není v dosažitelném okolí, tak je to právě taková past na psychiku, ze které člověk neví jak ven. Tu bych tu terapii viděl jako smysl, jen pokud ale taková terapie nebude škodit - jsou i způsoby léčby vyloženě škodlivé protože třeba na těch psychinách ti lidi vyloženě zblázní už pod vlivem těch tlumících léků, když nemají žádnou práci a po dlouhodobé hospidalizaci se u takových pacientů ztrácí schopnost se o sebe postarat, rozhodovat sám za sebe a o svém životě, finanční gramotnost a IQ jde prudce dolů vlivem elektrošoků - to je to odumírání mozkových buněk. Největší zločin pak je to, že tam není vůbec žádné vedení k samostatnosti a udržení těch základních schopností pomocí práce - třeba domácích prací... Jako vysávání, utírání prachu, vyprání prádla, apod. nedej Bože vaření, protože to dělaj uklízečky a kuchařky. Takže chudák pacient tam nemá co dělat a kdyby tam třeba zavřeli mě jako zdravého tak určitě bych se tam taky zbláznil, protože potřebuju furt něco dělat a taky vyživoovat svůj mozek smysluplnýma informacema a ne čumět na debilní bednu a debilní telenovely - případně sledovat jen masmédia. Stát mohl investovat, ale neudělal to, takže jsou ty léčebny dnes jen přežitkem z dob komunismu, opožděni za moderní léčbou. Proto furt před tímto varuji.
Tyto ústavy neprošly od dob komunismu vývojem, jak sám píšeš. Stačí vidět pár zpovědí na youtube. Ani ten personál není normální a nebo tam pracují lidi honící si ego. Navíc pro nedostatek místa a zaměstnanců tě dají do jednoho pytle s totálníma magorama a vidina cesty k návratu v nedohlednu natož k lepšímu životu.
Spíše to jsou věznice.
0x
Souhlasím s odpovědí výše (pí hlada) co se týče toho krizového centra. Nějaké léky na zklidnění by mohly pomoct. Ale rozhodně sama si určíš co z tebe jednou bude, jestli troska, kterou na psychiatrii léčili elektrošokama a silnýma antidepresivama, která bude závislá na kávě a cigaretách, nebo se rozhodneš jít tou mírnější cestou, tzn. sama sebe budeš považovat v podstatě za zdravou, jen dočasně vyřazenou z provozu. Proto nemusíš psychiatrům a psychologům říkat více, jen tolik, aby tě považovali za dravou, ale dočasně vyřazenou. Ty léky určitě dokáží dočasně odbourat stres, zbavit napětí. Ale nenech ze sebe udělat sebevraha, nebo tě zavřou a udělaj z tebe duševní trosku. Moje zmínka o tomto zařazení jakožto psychickém zhroucení je myšlena tak, že se ti může dostat terapie, ale nemusíš nutně skončit na psychině s cejchem na čele. Jevíš příznaky bulímie, tělo již odmítá poslušnost a dostáváš se do stavu, kdy další stres může způsobit, že tělo přestane fungovat nebo se zničí. Proto říkám řeš to a psycholožka ti jistě předepíše nějaké uklidňující léky, nebo něco na spánek (na ten stačí melatonin, který odbourává stres/kortizol, jenže je dost drahý). Když přestane fungovat psychika jako úplně tak si to vybere nejen daň ve formě onemocnění - stres dokáže divy - ale člověk nedokáže spát a chodit řádně do práce, dělá chyby a tak by se dostal snadno do začarovaného kruhu, kdyby situaci neřešil. A pouze zatnutí pěstí a chodit do práce není řešení, protože s něčím si psychika a tělo samo neporadí. Je to tak bohužel že v dnešní době je hodně lidí pod stresema na hranici chudoby, protože se ta hranice rychle posouvá, takže si musíme zvykat na to, že bude čím dál více lidí s podobnými problémy. Nespáchají sebevraždu hned jak jsme si mysleli v době politických restrikcí z konce léta 2020 až jaro 2022, ale nejprve odejde zdraví, pak je čím dál méně peněz, pak neschopnost splácet dluhy, pak smrt v rodině, pak sebevražda. Proto nesouhlasím s paní etanou výše o tom, že práce a jedině práce ji může pomoci. Ale souhlasím s názorem, že brát půjčku na opravu auta byl tedy pořádný nesmysl, nicméně lidi se někdy rozhodují špatně jako třeba s tou bundou. Jako jo, bunda může být bezbytná pokud je děravá (uniká teplo), stejně jsou ale nezbytné jiné položky a základní je zdraví, ale ne vdy se tedy dají všechny položky uspokojit. Takže je to těžký pokud se nevede najít vhodnou práci, která by to utáhla, ale toho psychologa a terapii bych rozhodně zkusil, rozhodně však nezmiňovat myšlenky na smrt, zoufalství nebo deprese, protože jak vás jednou klasifikují jako osobu duševně nemocnou (čímž deprese je) tak jste doživotně nahraná. A léčit se můžete i tak, jen jim nenahrávejte na smeč.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.