Letos v březnu jsem byla nucená rozejít a s naší tenkrát 3 měsíční dcerkou se odstěhovat od svého partnera, se kterým jsem se poznala v červnu roku 2015. Bohužel to nešlo jinak, ač jsem se snažila sebevíc. Křik, hádky, ponižování, urážky, to vše bylo takřka na denním pořádku. Když došlo na fyzické násilí, řekla jsem si dost. Tohle já, ani dcerka nemáme zapotřebí. A také jsem nechtěla, aby malá vyrůstala v italské domácnosti, ze které by časem akorát měla nějaké psychické obtíže, čí jiná traumata. Tak jsme odešly, dnes žijeme 100 kilometrů od něho a vzájemně se nijak nekontaktujeme. Absolutně se nezajímá ani o dceru.
Jenže já ho stále nosím v srdci. Teda, asi takhle: Navenek si plně uvědomuji, že potom všem to nejde, nemohu a už ani nechci se k němu vrátit. Vím, že bez něho je nám mnohem lépe. Vím, že jsem udělala to nejlepší, co jsem pro nás obě mohla udělat. Ale uvnitř sebe ho stále z celého srdce miluji. Byla to pro mě pravá, nefalšovaná láska, taková ta, kterou potkáte jednou za život. Byl pro mně vším. A ač nic není dokonalé, pokud jsme se nehádali, tak pro mě dokonalý byl. Milovala jsem jeho doteky, úsměv, polibky, prostě vše, na co si jen vzpomenete.
Jeden vzdálený příbuzný, který kdysi zažil něco podobného, mi poradil, že musím jít dál, být tu pro dceru a nedívat se zpět, jaký kdo byl. Snažím se. Snažím se nám na každý den vymyslet nějaký program, něco podniknout, někam vypadnout. A docela to pomáhá. Jenže se nedá naplánovat 365 dní v roce a denně někde cestovat, nebo něco podnikat. Navíc kvůli svým potřebám bych nerada byla bezohledná vůči dcerce a potlačovala její potřeby. A pak, i když se člověk snaží žít běžným životem, stejně se najdou situace, které vám ho připomenou. Tak např. Jednou sestra vybírala se švagrem dárek k prvním narozeninám jejich synka. Musela jsem dělat, že to nevidím a nakonec raději z místnosti odejít. nebo třeba můj táta, u kterého jsme byly s dcerkou na návštěvě, měl puštěnou televizi, kdy běžel nějaký klip, kde jsi nějaká holčička hrála se svým tatínkem na dětském hřišti. Pomyslela jsem si, že tohle má dcerka nikdy nezažije. A hned jsem z toho byla naměkko. A takové situace zažívám takřka denně. Stačí mi jet za kamarádkou, která bydlí cca na polovině cesty, kam jsem jezdila za ním. Sbírala jsem se z toho asi 4 dny.
Má otázka zní, jak se odmilovat? Co mám dělat? Jak ho přestat nosit v srdci? Vždyť nám přeci tolik ublížil! Tak proč ho pořád tolik miluju?
7x
4x
Když tedy trpíte Stockholmským syndromem a neumíte s tím nic dělat TAK SI UVĚDOMTE, ŽE O VÁS VŮBEC NEJDE, sobče jeden. Vy jste z toho na měkko, chudinko.
Já v něčem podobném vyrůstal, s tím rozdílem, že matka nebyla, narozdíl od vás, což je vám ke cti, schopna s tím nic dělat.
Takže to berte tak, že pro své dítě toho kkta milovat nemůžete.
Ale chápu to. Hnidopichové tu byly, jsou a budou. Doufám, že jste si tím rejpáním alespoň zpříjemnil den.
0x
vitej v klubu Ja se z odlouceni s milovanym muzem vzpamatovavam jiz osmym rokem. A asi zacinam pocitovat neco jako lhostejnost nebo prijeti dane situace posl. Dva tydny. Preji Ti z celeho srdce! Aby tato posilujici doba pro Tebe byla co nejkratsi. Az vyplaces posledni slzy, pak budes volna.
Páni... A jsi sama, nebo máš jiného partnera?
0x
Jak? Jednoduše:
1) myslet na to jak prdí a smrdí a jak tě mlátí, a jak na tebe kašle, ani jednou se ti neozval, byla jsi pro něj jen matrace, prostě si ho dokonale v hlavě zhnusit
2) najít si chlapa
kde je problém? Nefunguje to? Ne, vážně mě zajímá, jestli tedy body jedna a dvě ti ne fungují a proč?
Bod č. 1 vážně svým způsobem funguje. Opravdu když si promítnu, jak se ke mně choval a čeho všeho by byl schopný... Ale nesmím si připustit, že to dělala osoba, která mi byla v srdce nejbližší. Osoba, pro kterou bych raději zemřela, než aby se jí něco stalo... S tou matrací, tos vystihl(a) přesně. 
A ještě kuchařka. Ale s tou to moc nepřehánět. Jinak musel chudák doplácet vařením propálenou elektřinu...
Bod č. 2 v mém případě zas tak jednoduchý není. Jak si mám najít jiného, když v srdci mám stále jeho a pro jiného tam není místo? A i kdyby bylo, jak a kde si ho mám najít s ročním dítětem? Na dětském hrišti? Na kroužku, či v mateřských centrech, které navštěvujeme, když tam chodí samé maminky? Diskotéky mě nebraly ani ve 14, natož teď a abych si sama vyšla za kulturou, si nemohu s malou dovolit, když jsem na ní sama a nemám hlídání.
Taky se divím. Svět a život je plný příležitostí. Třeba někdo čeká v podobné situaci. Jaký jste kraj/okres? Praha Brno je více možností, ale i tak i na vsi někdo podobný čelá a doufá v totéž. Jen zapomenout a dát se na vlastní nohy
Ještě jste mi ani jeden neřekl, jak to udělat v praxi s ročím dítětem? Jako kdybych byla sama, prosím, ale takto? Nežijeme ve vákuu, naopak si myslím, že jsme celkem společenští. Ale jak už jsem psala, na kroužek chodí samé maminky, v mateřských centrech jsem dosud také žádného tatínka nepotkala, na dospělou kulturu sama bez dítěte nemám hlídání a na tu dětskou je přeci jen malá ještě malá.
A to mám během procházky zastavit každého osamoceného kolemjdoucího (nejlépe s kočárkem) se slovy: "Pane, nepotkal Vás náhodou stejný osud, jako mě?", nebo co?
0x
Jak se odmilovat? Těžko, ale vycházel bych na vašem místě z jedné podstatné věty, kterou jste napsala: "Absolutně se nezajímá ani o dceru." Co z toho vyplývá? Toto mít na paměti, kdykoliv se vám po něm začně stýskat. Proč s vámi vlastně tedy byl? Komu jste dávala (stále dáváte) svoji lásku? Neuvěřitelnému sobci, kterému nejde o vaše společné dítě, nešlo mu v podstatě ani o vás. Šlo mu jen o to, vybít si na vás, slabé oběti, své mindráky? Chtěla byste se vrátit k člověku, kterému se vůbec nestýská po dítěti, vlastně ani po vás, jen po někom, na kom by si vybíjel svou zlost a z koho by časem udělal bezduchou loutku. To přece nechcete.
Proč se mnou byl? To Vám řeknu naprosto přesně. Protože si plně uvědomoval, že jsem z něho podělaná ve smyslu, že jsem v něm viděla přinejmenším pána Boha. Stačilo naznačit (nemyslím postel, ale obecně) a hned jsem tu byla pro něho a udělala vše, co jsem mu na očích viděla a pro jistotu ještě něco navíc. Věděl, že ve mně má jistou společnost v jakékoli chvíli... No řekněte, Vám by se taková péče ve všech směrech nelíbila?
A máte pravdu, nechci. Proto jsme odešly. Ale to tam ostatně též píšu. 
Tak jste ho obdivovala, obskakovala ho, sloužila mu, až jste se snížila na úroveň rohožky, které si nelze vážit a o kterou si akorát otřel boty. To je nepřitažlivé. Možná ho i Vaše závislost na něm dusila, a reagoval vztekem. Možná jste mu vyčetla, jak se pro něj obětujete, což ho vytáčelo. Máte v sobě něco sebemrskačského.
Taky nějak rychle zapomínáte, jak zle se choval a už si ho opět idealizujete. Vy se hlavně poučte, že příště takhle ne! Žádné opečovávání a oprašování svéprávného chlapa. Vy máte svoji cenu!
To samé třeba s vařením. Byl rád že jsem mu udělala jídlo, aby mi v závěru vyčetl a pohádali jsme se kvůli doplatku propálené elektřiny v důsledku vaření.
Kdysi, ještě na začátku, mi řekl, že se nemůže zamilovat, jinak dělá pí… ♀
A nebojte, nic si neidealizuji. Jen popisují, jak to bylo. K němu se nevrátím, to je tutovka! Šanci ode mě dostal, a ne zrovna malou. Všichni se na mě tenkrát kvůli tomu dívali skrz prsty. Jenže já tenkrát byla těhotná a on, taková ta klasika, prosil a sliboval. Přesněji, tvrdil, že mi to nechce slibovat, ale dokázat… Takže návrat určitě ne!
Je to dlouhý příběh, ale třeba vám ho sem jednou napíšu. Pak si budete moct sami udělat obrázek, Jestli jeho chování bylo odůvodněné, či nikoli. Samotnou by mě zajímá názor od druhých, nezainteresovaných lidí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.