Ahoj, potřebuji radu nebo názor na moji situaci. Jsem studentka vš, je mi 22 let. V dubnu jsem po dlouhém zvažování ukončila můj první vztah (byli jsme spolu skoro tři roky). Už jsem nemohla vydržet, nevěnoval mi dostatečnou pozornost, lásku, víkendy trávil na akcích s kamarádkama. Já byla hrozně zamilovaná ale už to tak dál nešlo, tak jsem se s ním rozešla. Byla jsem psychicky úplně v háji. Koncem května jsem ale poznala někoho nového. Sice se mi to po rozchodu zdálo moc brzy ale ten člověk mi byl tak sympatický, že jsem se s ním postupně začala vídat. Dali jsme se dohromady a jsme spolu do teď. Je mi s ním super, věnuje se mi, jde vidět, že mě opravdu má rád a přesto, že i já mám ráda jeho a jsem neskutečně vděčná za to, že jsem potkala někoho kdo se ke mně chová takto a ne jako bývalý přítel, tak i přesto k bývalému furt něco cítím. Od rozchodu už nejsme vůbec v kontaktu, a v létě už mi bylo fajn a myslela jsem že už jsem to překonala. Ale teď zase o tom přemýšlím každý den, je mi po něm smutno. I přesto že bych nikdy nezničila vztah co mám teď, který je zdravější, upřímnější s lepším a hodnějším člověkem tak si furt vzpomínám na bývalého přítele, ke kterému jsem asi cítila o trochu víc, byla tam větší přitažlivost. Je mi z toho smutno protože vím jak jsem se s ním natrápila a občas přemýšlím jaké by to teď bylo kdybych s ním zůstala a asi bych se s ním vždy trápila. Ale prostě ten cit je k němu tak silný, že přetrvává od rozchodu až do teď, přesto že se nevídáme. Přemýšlím o něm, brečím. Kdy tohle přejde? Je to vůbec normální když už je to takhle delší dobu po rozchodu? Zažili jste někdo podobnou situaci? Jak to mám zvládnout, řešit? Nechci aby to nějak zničilo vztah co mám teď, nechci příteli ublížit a nevím jestli mu říct o tom že jsem se z toho ještě úplně nedostala. Je mi ale hrozně smutno.
Zdravím. Buďte ráda, že máte chlapa, který Vás má rád, váží si Vás a práví s Vámi čas. Zkuste se více soustředit na současný vztah a pracujte na něm společně. Myšlenky na bývaléhočasem snad vyblednou. Chyba byla asi v tom, že jste se vrhla do nového vztahu, aniž byste v sobě měla uzavřenou minulost. Ale to neznamená, že nemůžete být šťastná se současným partnerem. Jen musíte sama chtít a dělat vše proto, aby vztah fungoval. Nemá smysl přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby..Něco skončilo a něco nového začalo. Smiřte se s tím a soustřeďte se více na budoucnost, než na minulost. Rozchody zažil snad každý z nás a vyrovnat jsme se s tím museli všichni. Chce to čas..
tipnu si - novej je hodnej,milej,pozornej. a bejvalej byl tak trochu hajzlík, co? to tak je, ženský přitahujou grázli co jim naslibujou hory doly, a za rohem si to rozdávají s jinou hlavně tomu novýmu nic neříkej, a sama si to v hlavě uspořádej, co vůbec chceš
Mozete si za to sama, ked ste od rozchodu v aprili hned skocili na noveho chlapa v maji. Vnutro vasej hlavy vam nik na dialku nevymaze cez poradnu.
Ste typicka zenska : placete za chlapom, ktory travil cas s kamosmi a k tomu novemu, ktory by vas na rukach nosil, necitite az taku pritazlivost.
addy
Já sama vím, že to bylo hrozně narychlo. Ale když jsem se najednou vídala s někým novým a přestala jsem se doma utápět v depresích tak mi najednou bylo líp. A pak jsem k němu postupně začala něco cítit. Sama nejsem sťastná z toho že jsem ho po rozchodu potkala tak brzy ale to už nezměním.
petrovic
Ja tomu rikam tak, ze soucasny partner pouze udelal prevoznika.
Jak to řešit? Úplně jednoduše, musíš si ho v hlavě toho bývalého pěkně zhnusit, píšeš, že O víkendy chodil s kamarádkama, no tak to byl asi pěkný děvkař a podváděl tě, teď mu stejně nestojí za to aby se ti ozval, popřál k svátku a tak.
Prostě si u něj byla jenom výplň času, druhá kolej.
A zapomeň na něj delej že vzduch . Pouze pokud by se ti to vracelo, tak myslí na to, proč tomu dochází, patrně protože stávající partner v něčem je slabší, no tak se nerozpakuj a řekni mu to, co ti chybí. Ono víš ženské neustále porovnáváte, tak musíš nějaký vhodný chvíli mu to naznačit, v čem by se mohlo zlepšit tedy pokud je to reálný a ne třeba délka (ruky) anebo vzhled ala Bruce Willis
Nemusí být slabší, ale je jistej. Ona ta špetka nejistoty budí touhu...Ona si pak namlouvá, co by bylo, kdyby...Zatímco ten ex si někde užívá a neláme si s tím hlavu...
Ten první byl pro vás přitažlivý, moc se vám líbil, ale on to tak asi neměl, kdyz mu nevadilo vás nechat o samotě a užívat si s kamarádkami. Tak i pěkného chlapa musíte začít umět nenávidět. Jako ne že by jste mu něco vyvedla, ale vnímat ho tak ve své mysli. A kdo to tak má, že po rozchodu má takove štěstí a potká jiného, super chlapa, ktery se vám věnuje se vším všudy. Vy jste ho potkala, tak je jen na vás jestli s ním vydržíte i nadale. Jestli budete mít v hlave toho předešlého, tak ten nový vztah vám asi vyhoří a zůstanete sama. A až ho ztratíte, teprve si uvedomite co jste ztratila. Budete na něho vzpominat,jaky to byl bezva partner.
Oni ti trochu nezodpovědní lumpové jsou něčím přitažliví. Asi tou nejistotou, nespoutaností, nepolapitelností. Tím v nás provokují zájem. Co nám uniká, po tom toužíme. A co máme jisté, to ztrácí zákonitě na přitažlivosti.
Ono to chtělo odžít si ten rozchod, srovnat se s tím, vydýchat to, a pak teprve vykročit bez nějakých vzpomínek do nové etapy. Každý to má jinak. Já na to potřebovala 4 roky po desetiletém manželství. Za tu dobu člověk uzraje, udělá si jasno v sobě, poučí se, v čem chyboval. Teď by mohlo pomoci představit si ta trápení, ty nervy, kdyby to pokračovalo s tím prvním i v manželství. Vy byste byla v porodnici a on si užíval s jinou slečnou, když je tak nastavenej a nezodpovědnej. Asi mu na Vás zas tolik nezáleželo a ani dnes ho to nejspíš netrápí...
dobře to znám, byť ve vztahu muž-muž... nejde zapomenout, nic nepomáhá, drahý psycholog za 1500,- Kč - stejně nepomohl... A tak je jediná možnost: stýkat se s ním občas a stále jako s kamarádem-ne milencem.. Což je taky emočně náročné - nevím, mi ale "odstřižení" prostě kvůli silnému citu nešlo... jo, jo, odmilování u někoho trvá i roky... s tím nic nenaděláte... POZOR ale na systém "převozník", tedy na situaci, kdy si "novým vztahem" (často nevýjde) jen "převážíte mysl" na jiný, svobodný břeh... chudák ten , kdo je takto "použit/zneužit/využit..."... snad mi rozumíte
addy
Jsem ráda že to někdo vidí stejně. Taky mi vůbec nedělá dobře to úplné odstřižení. Mnohem raději bych se s ním občas viděla jen jako kamarádka. Ale netuším jestli je to správné rozhodnutí, vůbec mu teď psát. Ani nevím jestli by o to stál. A další věc je že bych tim nechtěla ublížit přítelovi, vím že mně by nebylo příjemný kdyby se vídal s bývalkou.
Bože...proč si tohle ty ženský furt děláte? Nedokážu pochopit. Na toho pitomce co se ti nevěnoval zapomeň.
addy
Já to taky nedokážu pochopit. Ani si nedokážete představit jak ráda bych to měla jinak! Ale bohužel nejde mi to. Prostě ho nedokážu jen tak vymazat ze svýho života a říct si no co, prostě to nevyšlo a jít dál. Když jsem ho potkala cítila jsem k němu něco co nikdy, připadalo mi to jako kdyby byl přesně pro mě. Milovala jsem ho moc. Chtěla jsem s ním prožít celej život, neměla jsem absolutně chuť poznat jaký by to bylo s jiným klukem a to byl můj první. A přes všechno čím mi kdy ublížil k němu stále mám obrovskej cit. Nesnáším to, nevím jak se toho zbavit. Kdyby bylo tak lehký zapomenout tak jsem to dávno udělala.
soles47
Znovu říkám, bude to trvat i ROK, déle... hlavně buď sama a trpělivě si denně své pocity zapisuj třeba do deníku... za pět? let se tomu budeš smát...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
hlavně tomu novýmu nic neříkej, a sama si to v hlavě uspořádej, co vůbec chceš 
. Pouze pokud by se ti to vracelo, tak myslí na to, proč tomu dochází, patrně protože stávající partner v něčem je slabší, no tak se nerozpakuj a řekni mu to, co ti chybí. Ono víš ženské neustále porovnáváte, tak musíš nějaký vhodný chvíli mu to naznačit, v čem by se mohlo zlepšit 
