Dobrý den,
pracuji ve firmě a mluvil jsem s lidmi z konkurečních firem na stejných pozicích a dověděl jsem se že mají mnohem vyšší výplatu. Firmě ve které jsem se daří a má obrovské získy. Proto si řeknu o stejnou výplatu jako mají u konkurence. Mám také namyšlenou taxu která je menší, ale ještě pro mě akceptovatelná ale pod ní nepůjdu a raději odejdu ke konkurenci.
Nyní jak navyjednávání. Koncem roku mi končí smlouva a s nadřízeným jsem mluvil a říkal že mě ve firmě chce i dál. Takže mu nyní sdělím mou požadovanou taxu. Může se stát:
1) dá mi co jsem si řekl nebo se trefí do mnou akceptovaného rozsahu - pak to je jednoduché
2) Nabídne mi méně. Na to já mu řeknu že to nepřijmu že je to málo. Můj dotaz je, co dál? On se mě zeptá a co příští rok tak mu nemůžu slíbit že podepíšu zase, to by mi nic nepřidal. Když řeknu že nevím pokud se nedostaneme na moje minimum, tak je to nepříjemné ale je to odpověď. A když řeknu že pokud mi nedá co chci tak odejdu, tak to mi připadne až moc drsné, pokud chci zůstat musím aspon trochu vycházet.
Jak byste prosím reagovali? Ještě mám čas na vyjednávání a trochu vyčkávání a dušení. Nebo můžu počkat těsně koncem roku aby byli pod větším tlakem mi to dát. Jak byste na to šli? Děkuji
12x
prostě ho musíte postavit před hotovou věc. Žádné jednání - buďto mi dá nejvíc (tak jako jinde), nebo táhnu a ať vám to tady třeba krachne
Spíš mi šlo o to, jak se zachovat až mi řeknou že ne a začnou se vymlouvat. Na vaši taktiku můžu přejít vždycky, je jednoduchá ale nezachová mě ve firmě kde chci zůstat
smode2: ano, takto se to bohužel musí dělat s těmi zaměstnavateli, kteří žijí stále na tom obláčku naivity, že buď za branou čeká 10 dalších nebo trpí tou utkvělou představou, že oni jsou šéf a ty "jen" obyčejný zaměstnanec, takže bys měl být vděčný za to, že můžeš vůbec pracovat...znám případ, kdy tak přišel borec za šéfem a prosil o ho, že by chtěl přidat (oprávněně) na výplatě...jednalo se o zámečníka..šéf se mu vysmál jednou tady z těch zmíněných frází...tak se s tím vsadil, že jestli do měsíce najde nějakýho blbce, kterej mu za ty jeho stávající prachy bude dělat, že dá okamžitou vypověď bez nároků na nic. V opačném případě dostane ty svoje peníze. Dopadlo to tak, že šéf nikoho nenašel, borec dal stejně výpověď a šel k jiné firmě, kde mu dali nástupní plat 2x větší než měl v té původní. Pak dolezl škemrající bývalý šéf s prosíkem a omluvou. Borec pro něj začal dělat akorát melouchy za 3x větší taxu než mu dával jako zaměstnanci
2x
Jakožto zaměstnavateli je mi vždy přínemnější, když člověk, co něco takového chce, přijde kdykoliv a nevyčkává na konec nějaké lhůty.
Jasně řekne své důvody, já to zhodnotím a když můžu, tak ráda vyjdu vstříc.
Ve své firmě se snažím mít férový přístup k zaměstnancům a to samé očekávám od nich. Takže nějaký způsob "dušení" ve vyjednávání je mi krajně nepříjemný.
Asi světlá vyjímka.
Já mám zkušenost se zaměstnavateli jinou. Doba na dobu určitou několikrát prodloužená. Minimální mzda a k tomu osobní ohodnocení, které je k marodění či důchodu nanic a jednání jak s nahraditelnými otroky.
Já bych tazateli radil jít na to asertivně bez sentimentu. nedat náznak couvnutí a naopak vyložit karty s přímou cestou k úspěchu.
2x
Když si představím, že bych byl v takové situaci, tak já bych nevyčkával. Při vhodné příležitosti bych se toho nadřízeného zeptal, jak si to představuje příští rok, tedy jakou nabídne výši mzdy apod. Pokud by to bylo méně, než bych očekával, tak bych mu sdělil, že za takovou výši mzdy by byl pro mě problém, tam pracovat. Nesdělil bych to ultimativním způsobem ve smyslu - buď mně schválíte větší plat nebo odejdu. Spíše bych to sdělil způsobem ve smyslu - mám větší výdaje a nevím, jestli by mě taková výše mzdy stačila. A dal bych tomu nadřízenýmu čas na přehodnocení svýho stanoviska.
Dávat ultimáta obecně znamená, jakoby "zavírat si zadní vrátka".
Myslím si, že je lepší říct něco ve smyslu např. - taková výše mzdy by byl pro mě dost problém. Jakmile dá někdo ultimátum a druhá strana ultimativní požadavek nepřijme, tak to znamená buď ultimátum splnit nebo "vyměknout" a jakoby ustoupit. Ultimativní požadavky, to je spíše jakoby "tvrdé" vyjednávání. Ultimativně jednat může efektivně někdo, kdo má jakoby "otevřeny ne jedny, ale třeba dvoje zadní vrátka".
Naznačit problém může znamenat taky argument - ve smyslu (při případném nesplnění požadavku) - ja Vám to říkal, že je to pro mě problém, ale Vy jste na to nijak nereagovali.
doplněno 25.10.22 11:07:
Ultimativní způsob vyjednávání bývá nevýhodný taky proto, že do "hry" bývá "zamíchána" ješitnost. Stává se, že obě strany si chtějí zachovat jakoby hrdost nebo jakoby "nenechat rozbít brnění" a nakonec může být nedohoda nevýhodná pro obě strany. Myšlení lidí je výrazně ovlivněno emocemi a pocity. Lidé nejsou bytosti "homo racionalis". Bylo, je a nadále bude hodně sporů, kdy někdo jedná emotivně. Myslím si, že ultimativně jednat si může dovolit především někdo, kdo ví, že má v případě nesplnění dané podmínky jistou nějakou náhradní variantu
doplněno 25.10.22 11:15:
Dám příklad.
Zaměstnanec měl plat A a chtěl by plat B. Zaměstnavatel je ochoten navýšit plat o polovinu rozdílu B - A, ale ze začátku hraje "hru", že víc naž A dát nemůže. Kdyby dal zaměstnanec ultimativní požadavek ve smylsu - buď víc než A nebo končím, tak by možná zaměstnavatel kvůli ješitnosti nesouhlasil ani se zvýšením o tu polovinu rozdílu, aby ukázal, že se nenechá vydírat a nebo možná proto, aby jakoby neukázal slabost, že byměkl, protože by to mohl pro něj byýt jakoby nebezpečný precedenc v té firmě. Když by totiž zaměstnanec Z řekl třeba zaměstnanci Y, že vedení "vyměklo", tak by se vedení mohlo stát, že příště by dal ultimátum zaměstnanec Y nebo další zaměstnanci apod.
To je součást určité vnitropodnikové politiky.
Proto si myslím, že je lepší, sdělit zaměstnavateli tu skutečnosti, že s daným platem je pro zaměstnance problém žít.
To samotné sdělení sice asi zaměstnavatele nepřiměje ke zvýšení platu, ale není to ultimativní požadavek. Když by pak zaměstnanec dal výpověď, tak mu může zaměstnavatel nabídnout zvýšení platu, kdyý výpověď zruší.
Rozdíl je v tom, že zaměstnavatel nepodlehl jakoby přímému ultimátu.
.
1x
Použila bych variantu č.1, jen vy víte, jaký váš nadřízený je, jaké jsou jeho pravomoci, slova bych volila podle toho. Klidně bych použila vaše vysvětlení z prvního odstavce, je to slušné a jasné. Jen se trošku držte reality, o dvacet tisíc vám nejspíš nepřidá, i kdyby chtěl. Dvě firmy nejsou stejné, jak mají nastavené hospodaření v těch dalších, jaké obchodní plány atd., takže to nejde porovnávat jako jablka. Držím palce, váš dotaz je zde snad první, který nevříská "mám nárok a jinak s nimi zatočím", ale seriozně přistupuje k skutečně nelehkému problému.
0x
Ten nadřízený je majitelem firmy? Jestli ne,tak můžete chtít cokoliv a on s tím stejně nic nenadělá,když nebude snaha na straně majitele.Až na konec roku bych zas tak moc nečekal.Existuje nějaká výpovědní doba a kde máte jistotu,že vás konkurence hned přijme ,,ze dne na den,,.
Jo,to jsem přehlídl.
Tak směle do toho vyjednávání.Nemáte co ztratit.Buď majitel zvedne plat,nebo skončíte bez podepsání smlouvy pokud vám ji podepsat nabídnou a nastoupíte možná jinde možná za víc.
0x
zaměstnavatel ti nikdy nenabídne nic od sebe a když jo tak ne to co chceš...vždycky bude počítat s tím, že i zvýšení o 1000,- je řešení požadavku...očekávej nic neříkají obecné otázky a nesmyslné důvody proč ti nemůže přidat co chceš...
"no víš, teď není vhodná doba, musíme šetřit, teď se to nehodí, no pokud bys dělal tak jak děláš do teď tak se můžeme za 10let bavit o nějakém zvýšení, tolik ti nemůžu dát to tu nikdo nebere,..." a bla bla bla... 
pindy, kecy, sračičky...
0x
Dobrý den,
každá společnost/ zaměstnavatel má nastavené určité mantinely ohledně ohodnocení pracovníků. Tzn. lze dosáhnout na základě jednání o úpravě mzdy k jejímu navýšení, pokud nebude váš požadavek mimo tento mantinel ( neplatí vždy ). Pokud je váš požadavek mimo, např. o 5, 10, 15 TCZK nedohodnete nic a můžete jít ke konkurenci. Pokud jste pro zaměstnavatele jeden z klíčových pracovníků, pravděpodobně úspěšný budete. Což si při vší úctě vhledem k formulaci otázky nemyslím.
Což si při vší úctě vhledem k formulaci otázky nemyslím.
Prdlajs. Kapitalismus stojí na ždímání těch, co se ždímat dají. Jestli je to pomocný dělník nebo špičkový vědec s handicapem nízkého vnímání ceny vlastní osoby je úplně lhostejné.
Jsem zvědav, co bude dělat náš pan majitel, až mu příští týden donesu výpověď. Nejsem nenahraditelný, akorát ho můj odchod uvrhne do doby kamenné a na moji práci bude potřebovat 2 lidi. Lidi, kteří ho v součtu přijdou mnohem dráž. A informace, které nosím v hlavě, si odnesu s sebou.
0x
Pokud bude jistota že mi vemou šel bych v teto firmě žádat o zvednutí platu
Pokud stojite o větší výplatu budte nekompromisní prostě bych řek hodlám po novém roce odejít protože mi v nové praci nabýzí víc a bud dorovnáte nabýdku konkurence nebo odcházím
A uvidíte hned zda o vas firma stojí či ne
Muj názor a zkušenosti pravý že vam to nedaj a pudete jinam
Ovšem pokud se pletu tak jen zvednete telefon zavolate do druhé firmy a omluvite se že k nim nenastoupíte neb vám v této firmě zvedli plat k vaší spokojenosti
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.