Neznám svého tátu, mám ho hledat?

lujs:
No a to je právě to, tady ho zná jenom moje kmotra, protože ona dělala s matkou někde v mlíkárně a tam se potkala s mým tátou, tehdy už ženatým a s dětma... No a vše mi kmotra řekla, když se dozvěděla, že mě to docela zajímá čí jsem. Ale nemám to nikomu říkat :D On bydlel někde daleko - jen jim tam v práci něco montovali, či co. Matce jsem to vyčítala mnohokrát a ona mi na to nic neřekla, prej až mi bude 18-náct, to ať se jde vycpat, do tý doby už budu vědět nejspíš všechno... Už teď mi kmotra řekla to, co ví opravdu jen ona. Docela mě zaráží, že se matka takhle dokáže přetvařovat...

Děkuju za názor Je to pravda, jen bych ho nechtěla třeba naštvat, nebo něco, ale ta touha ho vidět a poznat, je to silný. Ráda bych třeba, aby mě i jeho děti přijaly, ale kdo ví

Je to pravda, já osobně bych chvíli koukala jak bluma, odkud se tu vzal další sourozenec, ale nakonec by to bylo v pohodě, to by byla aspoň sranda Někdy nějspíš risknu ho najít, bude to doufám fajn

Ju, děkuju. Mému dítku se to nestane, to bude mazánek, toho rozmazlím tak, že bude všem lézt asi na nervy, jenže to je moje přání prostě, kdyby to šlo teď, tak už je na cestě, ale školu musím dodělat... Bude mít úplnou rodinu. A kdyby se tatínkovi chtělo někam pláchnout, bohužel, tak mu tedy nebudu zapírat (mrňouskoj), že tátu nemá, vždyť přeci nespadl jen tak z nebe. Mě máti říkala, že tátu nemám a já byla zmatená a jedna holka se mi posmívala, že jsem z umělýho oplodnění, když nemám tátu. Vím, že na to je matka sama, ale chlapa si mohla najít, abych aspoň věděla, jak to v normální rodině chodí, teď už mi to je jedno, ať je sama do smrti klidně.

Nemyslím si. Poprvé v bazénu tady u nás jsem byla se školkou, na kopci kde každý jiný byl 100× jsem byla se školou poprvé aniž bych věděla, kam to jdem, v Praze jsem byla též poprvé se školou, v Zoo jsem byla prpvé se segrou a ani nepamatuju, kdy mě matka někam vzala. Ne, pro ní bylo důležité vydělat akorát ty peníze, vím, že to je důležité, ale já necítila lásku a doteď jí necítím a je mi to už upřímně jedno. Jenže matka nejede ani sama, natož s někym, ona prostě přijde z práce, hrcne si na křeslo, zapne TV a tak to je každý den. Prostě nuda. Já takhle skončit nechci teda. Sama s dětma a zapšklá... No jo, dyť to nějak dopadne

Nu ju. Já nevím, prostě mě to štve, nejraději bych se šla vykřičet a konečně bych chtěla slyšet pravdu. Ode všech - od matky, od mojeho a od sestřinýho ex. Vidš jo a všechno se motá kolem chlapů, achjo to jsou takový svině a já si myslela, že ten "můj" je jinačí. Jde vidět, že jsem malá holčička ještě...

Já vím, šla bych někam, ale dnes je zrovna tak hnusně, grrr. Snad bude hezky až budu mít chvíli pokoj od všech

Podivej, já se jí o nic neprosila, nikdy jsem k ní nepřišla a neškemrala o prachy byť jen o pitomou dvacku - nikdy! Na výlety jsem už na základce odmítala jezdit protože byly moc drahé a sama to vím a raději bych byla, kdyby mi ty výlety neplatila a raději jela jen ona já a sestra. Jenže my nikdy nikam společně nejely a můj nevděk? Nevím, ona měla možnost mít chlapa, ale to ne. Nebyla by na to sama, myslím, že těch možností bylo hodně, ale sama na nás fakt být nemusela, za to já nemůžu to je její chyba, že si chlapa neudrží, protože je histerická - tož podle mě, co předvádí, když na mě ječí a podle toho, co vím a co je 100% pravda, takže tak. A jestli se ptáš, jestli mi to je málo - těžko říct, já hledala mateřskou lásku, ale nepocítila jsem jí, jak pak já můžu někoho milovat, když jsem tomu nebyla učena? Vždy jsem byla vhozena do vody a uč se plavat sama. Proto hledám otcovskou lásku, i když počítám se zklamáním... Vím, co matka dělá a chce pro nás to nejlepší, ale k čemu, když mě nikdy neobejmula a nedala mi pusu jen tak - v ostatních rodinách to tak chodí, že si řeknou mám tě rád a děkuju, že mi pomáháš a tak... Koukala jsem u kámošky doma jak blázen, protože tohle já neznám a všechen luxus bych vyměnila že láskypln(n?)é objetí/obětí (to nikdy nevim...). Je to těžké vysvětlovat, když to nezažijete..

Mathe, tohle nepochopíte. Je to těžký vysvětlovat. Vím, že to takhle vypadá fakt hnusně, ale moje představy o rodině vypadají jinak...

Achjo, už mi to tu píše že jsem dala 3× odpovědí dobré, to je naprd. Máš z částo pravdu, ale rodina je taky moje máma a přesně jak říkáš - kolik lásky dá ona mě tolik dám já jí, jak se chovají ostatní ke mě tak já k nim. Já tedy nevim, několikrát jsem zkoušela se k někomu chovat slušně a tak, aby mě někde nepomlouvali, ale oni chování nějak nezměnili, tedy ponaučení pro mě? Chovat se pořád stejně a já nikomu nepůsobím žádné zlo ani nic, jsem tichá myš v koutě na nikoho necházim špínu, ani nic nerozhlašuju a jen pozoruju, co se děje, plno lidí okolo mě je tak falešných a já se k nim nebudu chovat jako mílius a říkat jim něco, když oni druhý den dělají, že mě neznají. Za to to nestojí. Já od mámy necítím žádnou lásku, nevím třeba to dává na jevo nějak jinak, to už je jedno. A k sestře se chovám tak jako ona ke mě - nás "vztah" je úplně normální jsme prostě vojka, jako malá jsem jí nesnášela a ona mě a teď jsme prostě kamardky a já jsem vždy chtěla být s mámou kamarádka, ale to nefunguje. Uvědomuju si to, že přítele si hledám tak aby mi vyhovoval, promiň, ale v mým věku najít kluka, kterej by nebyl každej tejden aspoň jednou nalitej a někde nehulil, to je fakt těžký. Proto si volím typy vyššího věku, protože to nejsou malý smradi. Já nehledám vztah, kterej funguje měsíc a pak zjistím, že mě za ten měsíc 10× povedl. Můj otec může být jakýkoliv, ale prostě chci vědět jaký je, vím, že to je těžký pochopit...

Občas mám chuť odsud utéct, strašně ráda bych za ním a našla ho. Jenže něco ve mě mi říká, ať ho nechám být, když o mě nejeví sám zájem. Kmotra mi říká občas co se stalo a tak, jenže kdybych něco udělala, tak to bude hned na ní a matka bude buzerovat. Raději počkám až mi bude tedy 18-náct. Stejně ale nevím, zda mám, či nemám...?

Já vím, ale pokud Vy máte svého taťku a znáte ho aspoň, tak víte jaké to je, ale já nevím, nevím co to je mít toho svýho tátu. Pokaždé závidím všem okolo jak vyprávějí a tak... No a s tím klukem? Myslíte, že bych jí to řekla? Nikdo by jí to neřekl, jenže někdo nám posílal anonymní sms a v nich bylo i to, že jsem tam a tam, s tim a tim a kdy no a ona se tam přiřítila a bla bla, hrůza. Fakt psycho jako...

To je taky jedna stránka. Právě se ptám, kdyby s náma žil, jaký by to bylo, byl by zlej nebo hodnej táta? Prostě mě napadá, jak by se nám žilo, jak by se vše změnilo a tak... Kámošku její táta mlátil a její mámu taky. Je hroznej i teď, když ho vidím nejraději bych ho kopla, když vím, co prováděl tak hodným lidem. No s tím mužem už se to vyřešilo, i po tom, co jsme si psali, že to bude navždy, tak jsem poznala, že vše jednou končí a on to nevydržel, když jsme se vůbec neviděli, bohužel. Je to i moje vina a já to vím... Bylo to krásné a s ním úplně nejkrásnější, ale bohužel. Nevím jestli v tom byla jiná baba nebo ne, jestli to udělal vážně jen kvuli tomu, že jsme se neviděli, nevím, vyhýbal se odpovědi, třeba to z něj jednou vyleze... Je to další zkušenost do tašky, zatím asi nejbolestivější.A ak jsme to měli krásně naplánované, achjo, zase tu rozebírám úplně něco jiného...

Tak to je jasný, my se sestrou taky, to jako kdyby jí nebylo 25, když je se mnou ... Mě máti říkala akorát, že nechtěla abysme doma měly nějakýho opilce atd... Fakt kecy tohle. Je možný, že matky táta na děti nebyl hodnej (bylo jich doma 5), ale proč by takovej měl být každej. Fakt nepochopim její jednání. Mě to mrzí, ale co, ona mi stejně už nevěří a já jí taky ne, jak budu moct, tak se osamostatnim.

Když ona jiná strana není, ptala jsem se babičky a ta ho vůbec nezná, jen segra si pamatuje, že sem k nám někdo chodil, ale to už je dávno, tak si ho nevybavuje. Jediná kdo ho zná/la je kmotra a ta mi to všechno práskla. Vím, kde bydlel a jak se jmenuje taky vím, tak to by bylo v pohodě. Bych šla do "pošta pro tebe" by koukal a máti asi taky :D No, ono to nějak dopadne. Zkusím třeba šmejdit na netu, jestli bych nenašla třeba na spolužácích někoho s tím jménem.

Nejsem zrovna příznivcem FB, ale šlo by to, jenže ani nevím jak vypadá. Bylo by to těžký, každýho se ptát jestli náhodou někdy nebyl v JC, nebo tak někoho opruzovat... Raději opravdu počkám až mi bude 18-náct, bude to jistější.

Vím, ale prostě, ta touha ho poznat, aspoň jak vypadá, bo já po něm nejsem - jsem po matce, takže ani představu o jeho vzhledu nemám. Prostě jen vědět odkud jsem...

Ju, už se to víckrát nestane, doufám, když já byla tak rozčílená, ja jsem si na všechno vzpoměla, no hrůza

Můžeš to cítit jak chceš, ale moje máma mi dělá ze života peklo, ne jen otcové jsou na děti hnusní, ale i matky to dokážou. Vím, že z jejího pohledu je to pro moje dobro, ale mě dusí a nenechá mě žít. Neznáš jí ani mě, nemůžeš soudit, ale někomu s takovýmhle názorem na věc je blbost něco vysvětlovat... Mysli si o tom co chceš

On ví, že existuju. Mě žádnej jinej táta ale nevychovával, tak to je. Já vím, že lidé kteří svého tátu mají, třeba i nevlastního nebo takovýho, který jim ubližuje, nemohou pochopit jaké to je. A kor, když jsem měla ve škole problémy a máti si mě absolutně nevšimala. Neřešim ale, protože jsem zvyklá si to vyřešit po svým... Vím, že mi nepadne k nohám, jestli ho někdy vůbec najdu... Jo, má s tím špatné zkušenosti, ale já si nenašla ženatýho a s dětma, tož to je docela rozdíl, ne? To je fuk, všechno je už pryč