Rakovina slinivky - poslední stádium

přišli na to před páry dny a dávají mu týden života? to jsou teda frajeři...jen co je pravda

To mě na tom taky zaráží. Jsme s rodinou v DE v telefonickém kontaktu, pořád se "nevědělo, co mu je"... No a najednou bác - je to rakovina slinivky a týden života. Slavné "západní" zdravotnictví.

Děkuju, taky o tom uvažuju, že bych si lupla neurol. Když já jsem citlivka, brečím i u filmů, všechno mě dojme, i smrt "cizího člověka", je mi prostě líto každého člověka, který umře.

Mě to naopak vůbec nezaráží, protože rakovina slinivky je asi nejagresivnější forma rakoviny s mortalitou 95-98% pacientů, doba přežití je jen pár měsíců. Měla jsem kolegyni, také zemřela na rakovinu slinivky. Netrvalo to ani měsíc. Bylo jí špatně, nemohla nic jíst, pak svolila k hospitalizaci a do týdne nebyla.

Vím, že rakovina slinivky pokračuje rychle. Ale že by to mělo až tak rychlý spád? Asi ano.

Rakovina není nikdy moc hezký konec. To nemám vyčtené, ale bohužel opakovaně zažité, umřela mi tak máma i tchýně - spíše by byl přesnější termín panimáma, protože jsme spolu vycházeli velmi dobře a měl jsem ji rád. Bolesti nemocný cítí, ale dnes jsou různé náplasti s morfiem, které snad pomáhají, alespoň to tvrdily. Nemá cenu se kvůli tomu nervovat, ten dotyčný ví jak na tom je a většinou je smířený s tím, co přijde. Je to hrozné, ale člověk se musí odpoutat od vlastního zoufalství a snažit se být nějak užitečný nemocnému, když ničím jiným, tak svou přítomností, protože nikomu se nechce umírat někde odložený mimo - v neosobním prostředí. Strach není třeba mít, z čeho taky?

Mám strach z toho, jaké to tam bude... Když se tam začne k umírajícímu sjíždět celá rodina. Když jsme chtěli přijet dříve, nebylo nám to umožněno... mám strach z výčitek, pláče...

Mám strach z reakce dědy... je to emotivní člověk, stejně jako já... Snad to nějak dopadne.

Ahoj.

To je velmi smutné. A bez stresu a nervů se tato situace dá těžko zvládnout. Co prožívají lidé s rakovinou? Určitě velkou bolest a smutek, strach. Zároveň ale očekávají úlevu od bolesti, vysvobození. Děda bude určitě utlumený léky proti bolesti. To ale neznamená, že nebude vnímat. Proto se vybreč teď a potom zase až doma po návratu. Snaž se před dědou být statečná, protože jinak už mu pomoci nemůžeš. Určitě nechce vidět uplakané tváře, sám se bude snažit být statečný. A setkání s rodinou bych se až tak nebála. Myslím, že společně prožitá bolest a smutek Vás stmelí.

Přeji odvahu a sílu.

Tak vidíš. Ten jeho úsměv na tváři si uchovej. A to stejné udělej i ty pro něj. Taky bych řvala. Život není jenom sranda. Dědovi se uleví, přítele budeš muset podržet.

Ron, děkuji... Řvu jako želva od té doby, co to vím. Je mi líto přítele, tváří se jako hrdina, ale vím, jak ho to moc bolí. Děda už mockrát prohlásil, že by byl raději, kdyby umřel, poslední roky byl mockrát v nemocnici na reoperacích. Ale vždydky, když jsme tam byli, měl úsměv na tváři. Je to veselý člověk. Mám jej z té německé rodiny nejraději...

Když já pořád tak nějak "doufám", takové to odmítání, klasický případ psychologické obrany těla. Dědu už pohřbívali tolikrát! Za poslední 4 roky aspoň tak 10x a on se z toho vždycky vyhrabal! Bohužel tentokrát to vypadá špatně.

Michalko, vždy je to moc těžké smířit se s takovou zprávou. Opravdu slinivka břišní, když začne zlobit, jsou to strašné bolesti, natož, když je to rakovina. Taková rakovina je nevýléčitelná a člověk brzy umírá. Snad děda dostává injekce na utišení bolesti, jinak by se to nedalo vydržet. Michalko, umírají na rakovinu i děti, a dědeček si tu přece pár let pobyl a měl možnost vidět své děti i vnuky. Musíš se s tím smířit, i když to bude bolet stále. Až přijde konec, bude to pro něj úleva, věř mi. - pt

http://ona.idnes.cz/rakovina-…x?c=A110112_101607_zdravi_pet

Pavli, moc děkuju. Vím, jaká je rakovina slinivky svině... 95% pacientů nepřežije jeden rok. Dědovi táhne na 80, je to na chlapa moc pěkný věk. Víš, já věřím v Boha, znovuzrození a další životy - tak doufám, že to opravdu bude vysvobození a že prostě stále bude s námi... Díky.

tak to je mi moc líto... je to svinstvo zakeřne... taky mame v rodině s timto problemy.. ono někdy se zdá že je to vylečene a za nějakou dobu se to ukaže jinde... to už je pak jen otazka času... je to smutne ale je to tak.. pokud se na to moc necítite, zajděte za lékařem at vam předepíše něco na uklidněni... mamka to taky užívá v podobnych situacích a zabírá to..

Něco doma mám... nějaký neurol i něco silnějšího. Zkusím to zvládnout bez toho, ale budu to mít raději při ruce.

Mě umřela maminka na tu samou nemoc. Je to už dost dávno a v tý době nebylo tolik věcí na ztišení bolesti. Tak že umírala dlouho a ve velkých bolestech. Dnes existují různé náplastě na bolest které nemocným hodně pomůžou od bolesti. Přeji hodně štěstí v dalším životě.

Františku, děkuji za Vaši zkušenost. Doufám, že dnes už lze "odejít" i bezbolestně. Děkuji za přání a i Vám přeji spokojený život. Lidé bohužel přicházejí a odcházejí.

Láďo, i kdybych tam nikoho neznala, pojedu kvůli příteli. Děda je jediný z nich "normální", vždycky se na mě ptá, pozdravuje... Mě posledně naštvalo, že nám neumožnili přijet, prostě kvůli tomu, že nejsme s přítelem sezdaní (to je už na delší povídání), a kvůli tomu pojedeme až teď, když už je (skoro) pozdě... Ale děkuji za názor.

Umřela mě takto mamka, už je to 7 let a bolí to stále. Tato nemoc je zákeřná v tom, že ji lékaři většinou poznají až když je pozdě.

A i když už mají podezření, tak nás, příbuzné šetří a neřeknou to naplno, jenom počkejte na testy, snad to nebude tak zlé. A pak už je pozdě a nemoc postupuje strašně rychle.

Na návštěvu jeďte s nějakými prášky na utlumení, ale stejně si potom poplačte, protože nemá cenu to v sobě dusit a také mluvte, mluvte o dědovi, s každým svěřením se, se Vám trochu uleví.

Děkuji...

Držte se! Nic jiného popřát nemohu...

Ale byla bych obezřetná na prognózy, jak dlouho bude žít...

Moje maminka se také léčí s rakovinou, první prognózy byly v prámci týdnů. a je tu s námi už další rok a půl ve stále lepším stavu!

A to její diagnoza má taky mortalitu 98% do jednoho roku.

Takže se snažte nejet na návštěvu s tím, že budete čelit smrti (i když je to pravděpodobné...). Vím, že se to lehko řeklne a hůře koná... Držím pěst!

Kláro, děkuji a přeji mamince hodně zdraví... Už jsem psala, že děda má tuhý kořínek, taky doufám, že vydrží déle, než ten 1 týden...

SZ...

Dnes 7.1. mi v hospici v Cercanech zemrel muj strejda (77), me jsem ho rad... rakovina jater, 7x13 cm nador na jatrech a metastazy do plic. Ve spanku, odpoledne, klidne, bez bolesti, bez morfia a analgetik. Posledni tydny otupely, blouznici, zeslably, jen lezici, s obcasnymi zablesky logickeho uvazovani a rojicich se vzpominek. Nefunkcni jatra zapricinuji intoxinaci krve a negativni ovlivneni mozku, apatii, ospalost a letargii . Proste lezici troska. Kazdy jednou tak nejak dopadneme. Zrozeni a smrt patri k zivotu, bylo to tak pred 1000 let a bude to tak naporad. Pro mrtve moc udelat nemuzeme. Jen zkusit zit a chovat se, jak by si oni prali.

Myslim ze slinivka je analogicka k jatrum. Silu!

Tomáši, to je mi moc líto. Můj první děda taky zemřel v hospici, bezbolestně, klidně. Tak se také držte. Děkuji.