Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, rád bych se podělil se svým problém a znal názor někoho nestranného.
Bydlím s otcem a bratrem v bytě, matka nežije. Studuji SŠ s individuálním plánem takže do školy denně nechodím. Poslední rok a půl to bylo fajn. Já jsem byl po většinu času sám doma, na oběd jsem chodil za babičkou, buď uvařila nebo jsme si vzali meníčko z restaurace. Nebo jsem si na to meníčko zašel sám, protože jsem zastával, že kvůli jedné porci nemá cenu špinit nádobí.
Jenže otec je od února ne nemocenské a rozhodl se, že bude vařit. Což je fajn a první měsíc jsem byl rád, bral jsem automaticky že když on uvaří, já udělám nádobí. Jenže o měsíc později se vrátil bratr, asi ho vykopla přítelkyně protože je notorický nemakčenko, který se celý den válí a nic nedělá. Když otec uvaří, udělá toho víc i pro prarodíče, já jsem ten kdo jim to musí odvézt, bratr ani nemá řidičák. A pak jsem ten kdo většinou umyje nádobí, protože se na to nikdo ani nepodívá. Každej den..už z toho mám vysušený ruce. Dva dny jsem se na to teď vykašlal a otec začal hned mluvit v množném čísle ale hlavně na bratra, že jestli nebudeme umývat nádobí, nebude vařit. Nejhorší na tom je, že oba dva, když umývají nadobí, tak oni to jen tam pošudlí...Jar neznají, takže na tom nádobí zustane takovej mastnej film, včera se mi stalo, že jsem vytáhl z příborniku vidličku se zaschlým zbytkem. Nedejbože když jsem videl na odkapávaču uplně mizerně umytá nádobí od otce, tak mi to nedalo umýt to znovu a to se umývá ještě hůř jak to zaschne. Navrhoval jsem koupit myčku, ale neprošlo to.
Začal jsem toho mít plné zuby, nejen kvůli tomu, že bratr nic nedělá, spíš naopak..přidělává starosti. Ale otec je na nemocenské, bratr nepracuje, já jsem realně jedinej kdo má nějaké povinnosti v mém případě vůči studiu a musím se naučit na test nebo odevzdat práci online a toho asi nikoho nezajímá. Mně už to ani nebaví, když to jeden den umyju a ještě ten večer je tam svinčík, protože nedokážou uklidit prkénko s drobkama od chleba.
Bonus na závěr: Otec mi posílal kapesné, není to můj jediný příjem ale ta tisícovka se hodila a bral jsem to jako satisfakci za to, že jsem jedinej kdo doma šůruje. Teď čeká na nemocenskou, nevím jestli už ji má nebo ne + bere invalidní a díky mně bere i vdovecký důchod. Kapesné mi neposlal, nebavili jsme se o tom, respektive mi to ani nějak neoznámil že mi ho po dobu nemocenské ukončuje. Já na jednu stránu chápu, že nemocenskou se mu sníží příjem, že se všechno zdražuje. Má nějakou finanční rezervu..nevím kolik. Ale před měsícem, když už byl na té neschopence si koupil pistoli za 20k. Teď si chce koupit nové disky za 22k a to přitom vyhrožuje, že budeme jíst chleba se sádlem, protože mu dochází peníze..ale zároveň se s mnou radí, jaký 18ti palcový kola si má koupit. Takže ano, já vím, že bych měl mít pochopení, že jsem přišel o kapesné když je otec na nemocenské, ale vzhledem ke skutečnostem ho prostě nemám.
Zajímá mě Váš názor. Mám mu co se týče kapesného říct, když mi sám nic neřekl a jen se kochá kolama. Co se týče toho nádobí, to už jsem zkoušel a hádal se před 2 rokama, teď spíš přemýšlím jak se naučit to mít stejně na háku, nedělat, neřešit a nerozčilovat se s tím. Protože mně to opravdu brutálně vytáčí když tam to nádobí buď celý den leží nebo najdu "umytý" nádobí se zbyky jídla. Samozřejmě odstěhování se je možnost na kterou rád pomyslím, až dostuduju.
Děkuji
Vy jste rodinka dost vypráskaná. Bratr nepracuje, z čeho tedy žije? Má nějaké dávky nebo úspory? Otec momentálně nepracuje také, navíc má invalidku, ale za to si koupil zbraň a uvažuje o dalších nákladných věcech.
Proč nestudujete klasicky na denním studiu? Zvykl byste si na pravidelný režim, který by se Vám pak hodil, až budete pracovat. Kolik Vám ještě zbývá do maturity? Bude letos, nebo až napřesrok?
Co je mi divné: píšete, že k babičce CHODÍTE na oběd. Ale obědy tam MUSÍTE VOZIT Vy, bratr nemá řidičák. Proč tam tedy s obědy bratr nedojde pěšky, když Vám nečinilo potíže se tam pěšky dojít najíst? Připadá mi, že nás trochu kulíte. Na oběd se tam dá v pohodě dojít, ale jídlo se musí vozit autem? Jídlonosič vzít v pohodě do ruky a mazat.
O kapesné nepřijdete, máte právo na sirotčí důchod po mamince, ten Vám otec zadržovat nemůže. Pokud jste plnoletý, můžete si nechávat sirotčí posílat na vlastní účet a otci to vůbec nepřijde do rukou.
Nemohl byste do konce studia pobývat u prarodičů? A pak si najít vlastní bydlení. Tím by se dost nesvárů vyřešilo. Otec by na Vás ovšem prarodičům musel přispívat.
Jinak - to mytí nádobí. Myju ho už asi 55 let. A nevadí mi to. Kůži na rukou vysušenou nemám. Určitě víte, že existují regenerační krémy na ruce, kterými si pak ruce ošetříte. Před časem mi nabízel hodný zeť, že mi koupí myčku. Poslala jsem ho s tím k šípku, jsme s manželem dva lidé v domácnosti, to bych opravdu musela už mít smrt na jazyku, abych tu trochu nádobí neopláchla. Pokud by vám ale myčka pomohla, ať ji tedy tatík koupí místo těch ptákovin, za které utrácí. Spíš mi ale připadá, že házíte povinnosti jeden na druhého a lechtiví na práci jste všichni tři. Chtělo by to rozštípnout, bráchu už konečně poslat do práce a snažit se si navzájem porozumět. Jaga.
Já jsem přesvědčená, že vy děláte hlavně velikou chybu a to takovou, že neumíte komunikovat. Buď vyčítáte nebo se naštvete a řvete. Chováte se jako zodpovědný dospělý, máte můj obdiv a tak i toto změňte. Naučte se prezentovat a prosazovat svůj názor a své požadavky způsobem, který ten druhý přijme. Vím, není to vůbec jednoduché. Někdy nemožné. Ale hecněte sám sebe, nechejte emoce před domem a promyslete argumenty, které toho druhého neuráží. Vím, že ve vzteku člověk řekne hodně těžké "podpásovky". Bohovsky najeduje a urazí toho druhého, ale nic nevyřeší. Pokuste se to změnit a říci, jak to vidíte a cítíte vy, co byste potřeboval a co a jak byste změnil. Bez emocí řekněte, co chcete. A také, bez vyhrožování. O bráchovi vůbec nemluvte, nepoukazujte na něho, nedávejte návrhy. Stejně táta všechno, co byste chtěl říci, ví. Řekněte, co chcete vy.
Ještě nevyžádaná rada. Až dojdete k bodu, že víte, že vybuchnete, přestaňte mluvit a poslouchat a soustřeďte se na svoje dýchání. Dýchejte zhluboka, až do břicha a uvědomujte si to. A pak buď odejděte nebo zopakujte velmi krátce, o co vám jde. Držím vám palec, ať to dokážete
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.