Dobrý den,
vím, že bez znalostí nás obou nebudete asi umět poradit, ale třeba jste někdo zažil obdobné.
Jsem dlouho rozvedená, mám dvě děti, před šesti lety jsem se seznámila s partnerem, který je na tom obdobně.
Jsem empatická, ochotná pomoci, ale velmi aktivní, stále něco vymýšlím, někam s dětmi jezdíme, pokud jsou jednou za 14 dní u táty, tak klidně sama. Vždy nabídnu výlet partnerovi, ale buď to zkrachuje na tom, že nemá peníze - nebo ho něco bolí (třeba nohy). Tak jsem i sama šla na týden na přechod Krušných hor. Nejlepší relaxace, kterou jsem dosud poznala 
Nežijeme spolu úplně, ze začátku mě to trápilo, ale teď v tom vidím výhody. Většinu času spolu ale trávíme. Děti má ve střídavé péči, ve vedlejším městě, kde mají školu, pracuji, pokud jsou u něj, vozím je do školy i z ní. Přes týden jsou u nás (máme větší byt), stejně tak partner, když je týden sám. S jeho dětmi se učím, protože to nedává, pak na ně akorát řve.
To k úvodu asi vše, abyste si o naší situaci dokázali udělat představu.
A začnu jako většina žen: je hodný, ochotný pomoci... ale řve. Ze začátku to tak samozřejmě nebylo. Teď byl tři měsíce (tak dlouho zatím nikdy) klid, protože jsem se po posledním výstupu na týden odmlčela a požádala ho, aby mi dal týden na ulidnění. Blbé je, že on za vším vidí rozchod.
Včera další řev - dělám si, co chci sama, neberu na něj ohled. Vím, že ho bolí paty, proto mu prý nabízím pěší výlety. Vím, že kupoval novou myčku, přesto mu nabízím dovolenou v Chorvatsku, i když stojí peníze...
Po rozvodu jsem si budovala sebevědomí (a šlo to těžce, manžel si našel mladou kolegyni a dost mě při odchodu slovně srazil) a najednou zase pocity, že se mnou nikdo nevydrží. Prosím ho, ať neřve, že bydlíme v paneláku a dělá mi ostudu. Jako každý cholerik se musí vyřvat, takže pod námi štěká pes a já jsem zoufalá, jak zase budu vypadat, až sousedy potkám. Neřvu na něj, mluvím v klidu - prý ale můj klid je ještě agresivnější než jeho řvaní. Pak se uklidní, po dvou hodinách řekne promiň a jede dál. Ale já nemůžu.
Štve mě, že mi přijde, že do vztahu dávám víc času, energie, peněz a vyjdu z něj jak sobec. Děti si bude prý vozit sám, aby mě nemusel obtěžovat. Ať nečekám, že najdu chlapa, který by mi toleroval, že jedu s kamarádkou opět na přechod hor. Že žádný chlap se nechce starat o cizí děti. Blbý je, že já už mám i plné zuby jeho dětí, je že vozím sem a tam (nemají školu hned u mé práce), učím se s nimi, uklízím apod. Přijde mi, že se mi to nevrací - jednou týdně mi děti vzít z tréninku mi nepřijde adekvátní. Vždy se těším, až bude čtvrtek a jeden večer budeme mít s mými dětmi klid. Jinak děti spolu vycházejí.
Varianty: 1.) Zvyknout si? To nedám, byla bych zase submisivní husa jako v manželství, kdy jsem se bála cokoliv říct.
2.) Rozejít se? Děti si na něj zvykly, bojím se "zničit" další vztah. Ví, že řve, ale nikdy ne na ně. Mají ho rády.
3.) Ptala jsem se ho, zda nechce zahjít k nějakému terapeutovi, který by ho naučil zvádat stres. Nic na to neřekl.
4.) Nevím...
Večer tedy odešel s tím, že to bere jako rozchod a pokud budu chtít se vrátit, ať se ozvu. Že je to na mně. A kluky si bude vozit sám.
Děuji za ochotu dočíst až sem, Lada
12x
Jak to tak čtu, to není cholerik, to je vůl. To říkám s vědomím, že mnoho cholerických rysů najdete právě u mě. Jo, docela často vyletím, ale schází u toho to Vámi popisované příslušenství (tedy doufám) 
. Na uřvanýho partnera se dá zvyknout, na partnera, co Vám vyčte i nos mezi očima ne.
6x
Věřte, ukončila bych to. Píšete, že ten druh na děti neřve, ale na Vás. Sice si "na něj zvykly", jak píšete, ale děti jsou tvárné, pokud ho kopnete do pozadí, pochopí to. A až najdete slušného partnera, který spíš pohladí a usměje se, věřte, že k němu přilnou také. Neschovávejte se za děti, ty jednou vyletí z hnízda, ale Vy s hulvátem zůstanete pořád.
Byt, kde bydlíte, je Váš, nebo jeho? Pokud Váš, řekněte mu, ať se sbalí, že Vám dělá jen ostudu a po sousedech jste už profláknutá rodina. A o to že nestojíte.
Staráte se o něj, při střídavé péči i o jeho děti a on Vám oplácí řevem? Divím se, že to s ním vydržíte a že Vás už dříve nenapadlo, jak to s ním vyřešit. Hrubián se už nikdy nepředělá a zřejmě zůstane sám. Která žena by chtěla za svou péči poslouchat jeho řev? Navíc mě trochu zarazily jeho argumenty, že "nemá peníze." Pokud ho navíc dotujete a on Vám za to nadává, měl být pryč už dávno.
Nevím, zda se znáte s jeho bývalou paní, ale nebylo od věci si s ní u kafe popovídat. Jaké to s ním bylo a jak to vidí ona. A uvidíte, uděláte to, co ona a budete mít klid. V takovém prostředí se žít nedá. Chudáci ty děti, které jsou svědky. Snad Vám na nich aspoň trochu záleží. Tak ať dál vyrůstají v pohodě, bez hulváta. Jaga.
5x
@ladalt - neřešte neřešitelné. Partner vám nabídl rozchod, tak se toho držte a je úplně fuk, čí je to vina. Neozývejte se mu, dělejte mrtvého brouka. Po čase mu sbalte věci a vyzvěte jej k odvozu. NIC víc neřešte. Nevymlouvejte se na děti, těm bez řvaní na vás bude lépe.
2x
"Teď byl tři měsíce (tak dlouho zatím nikdy) klid..."
A to se Vám stačí mít výjimečně jednou za čas pár týdnů klid a pak se vrátit do původního stavu?
"...dělám si, co chci sama, neberu na něj ohled..."
A on na Vás ohled bere? Jste snad dospělá, samostatná žena. Proč byste měla dělat jen to, co jemu vyhovuje?
"...já jsem zoufalá, jak zase budu vypadat, až sousedy potkám..."
Nic ve zlém, ale budete nejspíš vypadat jako "pipina" která si nechá všechno líbit.
"...do vztahu dávám víc času, energie, peněz a vyjdu z něj jak sobec..."
Tak proč to děláte? Proč tolerujete, že se taky trochu nesnaží on?
"Ať nečekám, že najdu chlapa, který by mi toleroval, že jedu s kamarádkou..."
Takže nečekejte a takového chlapa hledejte. I takových chlapů je dost. Vy nejste jeho majetek, nemusíte jezdit jenom s ním.
"...už mám i plné zuby jeho dětí..."
"...se těším, až bude čtvrtek a jeden večer budeme mít s mými dětmi klid."
Vám fakt stačí jeden den v týdnu v klidu s vlastními dětmi? 
To ponechám bez komentáře.
Na závěr se zeptám – proč s ním vlastně jste? Proč jste ho už dávno neposlala do zadele"? Co Vás na něm vlastně přitahuje?
Položte si tuhle mojí závěrečnou otázku sama sobě a zamyslete se nad tím. Nebylo by Vám bez něj nakonec líp?
doplněno 11.04.22 11:00:
"...pokud budu chtít se vrátit, ať se ozvu".
Takže ještě doplním - pokud se s Vámi rozešel takhle, asi mu na Vás zrovna moc nezáleží. O nějaké lásce nemůže být řeč. On je přesvědčený, že Vás má jistou a že před ním padnete na kolena. Takže ve Vašem zájmu radím - ať Vás to ani nenapadne!
...ale je to jen na Vás.
Se dvěma dětmi to samozřejmě bude těžší, ale nikoliv nemožné. Je to tedy už hóódně dávno, ale moje matka se podruhé také vdávala se dvěma dětmi. Mé "polovlastní" sourozence měl můj vlastní otec možná radši, než mě.
1x
Nezvyknete si,on se nezmění,ve vztahu budete jen a jen trpět.Jediná cesta je to skončit,děti si zvyknou,už se mu neozývejte - tak si to nastavil.
Děkuji, zkusím ještě rozhovor s psychoterapeutem. Nejsem střelec, o věcech přemýšlím. Zkusím najít ještě nějakou cestu. Jen se bojím, že cesty hledám já, partner ne. Ten je se vším hotový - vadí Ti, tak se rozejdeme, ale můžeš za to Ty. Doporučuje mi, abych si na jeho řvaní zvykla, že je prostě takový. Pak ale opravdu umí být ohleduplný a dokáže pomoci.
0x
Lepší to nebude. Myslete 10 let dopředu. S věkem takové vlastnosti ještě akcentují. Život je potřeba si zjednodušit a né komplikovat.
Mně by vadilo to jeho bolestínství. Přece nebude tak starý. Paty znamenají problém v malé pánvi, v podbřišku.
0x
Dřív nebo později se stejně rozejdete. Podle toho co píšete jsem o tom přesvědčená. Proč to tedy neudělat hned. On lepší nebude. Můj ex tedy neřval, ale vždy ostentativně odcházel a třískl za sebou dveřmi. Po 5 letech už jsem ty dveře znovu neotevřela a jsem ráda, že jsem ten krok dokázala udělat.
0x
Metoda cukru a biče. Řvát jako standard, za odměnu na chvíli klid, ale lidé kolem v neustálém napětí, kdy zase bude řev. Pokud si najdete čas, přečtěte si něco o psychickém týrání/zneužívání. Fajn jsou i videa na YouTube - Jan Dvořák psycholog. Zabývá se spíše narcismem, ale o podobných, vámi zmiňovaných metodách jak dosáhnout "nadvlády" ve vztahu už jistě hovořil. Naše máma si našla podobného cholerika. Trpěla mu veškerou zlost, kterou si na nás vybíjel z práce. Pořád lepší, než aby byla sama. Aby vám jednou vaše děti "nepoděkovaly", spíše teda neutekly nadobro a navždy. Ani vy sama si zrovna neprocházíte růžovou zahrádkou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.