Zdravím vás. Je tady jedna věc, která mě opravdu trápí. Týká se to mých emocí a citů. Objevil se v mé blízkosti jeden opravdu fajn kluk, kterému nechci ublížit, protože vím, že mě má rád, i když jsme spolu byli jen jednou venku - bydlí dál a časově nám to moc nevychází, přesto si rok píšeme. A já několikrát dělala, že nemůžu, i když jsem mohla, protože jsem se prostě bála?.. sama nevím. Jenže já nevím, co vlastně chci. Občas mám tak rozházené emoce, že i když je to třeba radostná zpráva, tak uvnitř se pořádně neraduju, i když mi na tom člověku hrozně záleží, tak se přetvařuji, aby nebyl zklamaný. Prostě se cítím jak psychopat, jehož emoce ho zrazují. Je příšerný se v sobě nevyznat. Často a ráda radím ostatním, pro rodinu a přátelé bych udělala první poslední, ale sama se sebou si nevím rady. Už dříve to vypadalo na vztah, ale já vycouvala z důvodu nátlaku, který vyvinul, ale říkám si, jestli chyba přeci jen nebyla ve mně. Jestli třeba nejsem připravená na vztah, přestože bych nějaký chtěla. :/ Je to hrozně těžké vysvětlit - chci něco, co můžu mít, ale pak vlastně nevím. Jsem ještě mladá, ale brzy mi bude osmnáct a já za sebou neměla žádný vztah. Prosím o rady, postřehy... Cokoliv. Dlouho mě to trápí. Mrzí mě, když vidím ostatní s jejich druhou polovičkou, a pak sebe, co se v sobě nevyzná. Děkuji za neurážlivé komentáře předem. Moc si toho vážím! )
Ano, já vím že je mladá, a je dokonce i slušná a umí poděkovat. Ale v jejím případě jí opravdu nemůžeme reálně pomoci. Musí dozrát a ono to řešení přijde samo. A co se toho kluka týče, tak bych řekla, že z její strany jiskra nepřeskočila. To je vše.
Já ještě jednou děkuji. Chápu, dokonce jsem i nějak tušila, že prostě není asi co řešit... Ale i tak jsem ráda, že jste mi napsala váš názor a pohled na věc.
Zdravím. Jste ještě mladá, nemáte nic zmeškáno. Na vztah nejste připravená, asi máte obavy pustit si někoho k sobě blíže. Nic nelámejte přes koleno a pokud Vás to hodně trápí, zkuste si popovídat s psychologem a rozebrat své obavy a pocity s ním. I to by Vám mohlo pomoci ujasnit si co a jak a z čeho pramení Vaše obavy ze vztahu.
Asi to není ještě ten pravý. Láska je touha, a když netoužíš ve dne v noci, tak tam zas ta přitažlivost taková nebude. Možná jsi víc realista a nohama na zemi.To je ale taky dobrý. Mnozí takoví snílci si snáze protějšek idealizují a často je čeká pád z větší výšky. Možná budeš ten typ, u kterého láska vyroste až z dobrého kamarádství. Každopádně se do ničeho nenuť jen proto, že Ti je osmnáct. Jestli půjdeš na VŠ, tak tam se Ti teprve změní svět. Hůř jsou na tom ty, co už mají v patnácti všechno za sebou.
okk
Zřejmě máte pravdu. Upřímně s vašimi slovy i nejspíše souhlasím. Děkuji za váš názor a čas!
je jeste moc brzy na vas, kazdy to ma jinak.. najdete si pozdeji nekoho starsiho, treba okolo 24-26 chlap uz dostava rozum a umi byt tapajici budouci partnerce oporou, a nechte se od nej trochu vest.
Vykašli se na korespondenční známost. Nikomu neublížíš. Kluci to tak neberou. Když nemůže Věra, tak se zavolá Jitce. Faktem ale je, že jsi už ve věku, kdy se přechází od kamarádských schůzek za zábavou k trvalým vztahům a pokud jsi obdobím takových schůzek neprošla, tak se tě jaro zeptá, co jsi dělala v zimě. Nepiš. Telefonuj a randi na živo. Žádný učený z nebe nespadl. Chce to praxi.
okk
Jsem introvert, takže se mezi cizími lidmi necítím příjemně a možná i to je ten důvod, proč to odkládám. Každopádně vám děkuji!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.