Zdravím,
ptám se na tuto otázku mnoha lidí, a žádný člověk mi nedokáže odpovědět, co pro něho láska znamená. A já se ptám, co když je láska vymyšlená lidmi, a proto nemá žádné opodstatnění v biologické rovině? Existuje, dle mého, jen zamilovanost, která je pouze pudová záležitost, aby se člověk rozmnožil, ale neexistuje láska, jak ji definují lidé (stačí se podívat na to, jak lidé chápali lásku v minulosti a dnes, je to prostě vymyšlená věc, a ještě ke všemu proměnná.)
11x
Opravdu jste ještě ve Vašem okolí nenašel nikoho, kdo by Vám dokázal na tuto otázku odpovědět? A jak to myslíte, s tím, že by byla "láska" vymyšlená lidmi? Slovo "láska" je samozřejmě člověkem vymyšlené, zrovna tak, jako třeba židle.(slovotvroba) Akorát s tím rozdílem, že vyjadřuje vnitřní citové pocity živých tvorů. I pes svého pána miluje a dokáže svým chováním tu lásku vyjádřit. Zrovna tak, jako dokáže vyjádřit opak. A to je stejné jako u člověka. Opakem lásky je nenávist a význam slova nenávist si představit zřejmě dokážete. No a ta láska má několik stupňů, z nichž jste vyjmenoval jeden. Zamilovanost. Když je člověk zamilovaný, tak je slepý a hluchý ke všemu, co by bylo na "objektu" jeho zamilovanosti negativní, protože nejvíc zřejmě pracují ty prvotní hormony. Sexuální touha především. Tohle ve většině případů časem opadá a pomalu se dotyčnému začne vracet sluch i zrak. 
No a pak převezme vládu u člověka rozum a ten započne s procesem kalkulace. U zvířat tohle nenastane, zvířata neumí kalkulovat a u nich je ta láska patrná, až do konce jejich života. (Nechce se mi o tom psát, ale dokonce i v těch případech, kdy se člověk k tomu zvířeti nechová dobře. Jediné co umí dát najevo je pak strach.) Takže se vrátím k tomu člověku. Jakmile teda nastoupí rozum, tak započne proces podvědomého třídění příjemného a nepříjemného. A pak už záleží na tom, co v takovém vztahu bude převládat, co dokáže tolerovat, bez čeho by se zase naopak třeba neobešel, a podle toho se většinou člověk rozhodne. A ti, kteří si vykalkulují, že ta pozitiva převyšují negativa, zůstavají spojení dlouhá léta a časem se dokonce jejich vztah upevní natolik, že si nedovedou svůj život bez toho druhého ani představit a tomu citu by se klidně dalo i nadále říkat láska. Takže podle mne, "láska" skutečně existuje a to je dobře. Jinak by totiž ten svět stál úplně za to ho...
Zdravím, děkuji za Váš názor.
"Opravdu jste ještě ve Vašem okolí nenašel nikoho, kdo by Vám dokázal na tuto otázku odpovědět?" Máte pravdu, špatně jsem se vyjádřil, protože jsem tuto otázku pokládal dnes ráno v opilosti. Nejedná se ovšem o opilecké filozofování, protože nad touto problematikou uvažuju už nějaký měsíc. Bez podpory alkoholu bych sem zřejmě ani tuto otázku nevložil, ale když už je tady, tak hádám, že se otázce budu muset věnovat i dál. Tedy ano, najdou se lidé, kteří mi na tuto otázku odpoví. Problém tvkí v tom, že když si vezmu dvě osoby odlišných kultur, tak mi každá na mou otázku odpoví jinak, protože pod pojmem láska si představí něco jiného, čímž se dostávám k otázce číslo dva.
"A jak to myslíte, s tím, že by byla "láska" vymyšlená lidmi?" Tím míním, že láska není pocit, který čerpá z biologické roviny člověka. Je to společností vykonstruovaný absraktní pojem, který je proměnný v čase. Každá společnost a každá doba klade na lásku odlišné požadavky. Stačí se podívat na 19. století, kdy se začínají formovat novodobé národy (další společenský konstrukt. Nic jako národ v pojetí, jaké si představujeme dnes, před 19. století neexistovalo, lidé se třídili podle stavů a především podle konfese a náboženství - katolická, protestantská, ortodoxní aj., dále podle toho, pod jakým panovníkem existovali. Další konstrukt. V 19. století akorát vykonstruovali identitu národa, která se stala dominantnější a důležitější než identita náboženská), v 19. století láska představovala něco jiného. Z dochovaných pramenů intelektuálové mohli selhat jako živitelé rodiny, přesto je rodina milovala, protože byli aktivní ve veřejné politice a v otázkách národnostních - láska k člověku byla tedy spojena s láskou k vlasti (což již dnes neplatí). A 19. století, jako epocha velkých změn, nastoluje vztahy a lásku v pojetí, jaké je chápeme dnes. Později se základem vztahů stala zamilovanost. Dříve vztahy i láska vypadaly jinak. Proto si myslím, že láska je vykonstruovaný jev - proměnný v čase -, který jednak vytvořila společnost a jednak tento jev tutéž společnost zároveň ovlivňuje. Každý jedinec si pak lásku vykládá po svém, ale základ je stejný, tento základ je ovšem ustanoven společností. Většina odpovědí zněla například tak, že základ je právě ona zamilovanost na počátku vztahu, jenže tento stav nebyl základem v minulosti, jedná se o poměrně nedávný fenomén, který je spjat s emancipací žen (srov. manželskou politiku ve středověku, obecně láska ve středověku a raném novověku je velmi zajímavé téma, obecně manželství - což je také sociální konstrukt, navíc mocenský konstrukt - bylo chápáno jako jakási firma a potomci a čeleď jako zaměstnanci, manželství mělo být uzavíráno hlavně kvůli pomoci jeden druhému, ve středověku autority zamilovanost přímo odsuzovali, protože to podle nich bylo chlípné a nečisté a manželství, které je uzavřeno kvůli chlípnosti, dle nich, skončilo vždy tragicky, naopak vyzdvihovali povinnou lásku, čistou lásku, lásku rozumovou, to jest takovou lásku, která vznikla ze zvyku a z kalkulu, nikoliv z vášně. Tato rozumová láska byla o toleranci a přehlížení nedostatků toho druhého. Láska byla povinná, aby předešli hádkám a zlepšili tak spolupráci. Vztahy ve středověku tedy měly vypadat tak, že lidé uzavírali sňatek kvůli spolupráci v životě. Tímto chci ukázat, že láska byla preskriptivní - zachycovali pojem lásky a zároveň mu připisovali vlastnosti, jak MÁ SPRÁVNÁ LÁSKA VYPADAT. Kdyby to bylo přirozené, proč by měli potřebu psát, jak má správná láska vypadat? Tzn., že odlišné pojetí lásky nepřicházelo v úvahu. Pakliže ale existovalo odlišné pojetí lásky, znamená to, že láska není nic přirozeného a je to pojem, jehož obsah si lidé vymysleli a každý si pod tímto termínem představil něco jiného, jinak by totiž nebyla potřeba zdůrazňovat, jak má správná láska vypadat), čímž se dostávám k třetí části. (Prameny v češtině k otázce vztahů, sociálních rolí (tedy dalších konstruktů), např. ve spisech Tomáše Štítného, dále pak z raného novověku Jan Thadeus Meziříčský aj.) Tehdejší autority tvrdily, že manželství je ustanoveno Bohem (sami tedy tvrdí, že bylo vytvořeno), protože chtěl oddělit lidi od zvířat. Pokud tomu tak je, nemůže to také znamenat, podle dobových pramenů, že zatímco zvířata lásku nemají, lidem Bůh lásku vytvořil, aby posilovala jejich vztah. A tento vztah je tedy to, co odděluje zvířata od lidí. V tom případě by to znamenalo, že i láska je vytvořená.
"Jakmile teda nastoupí rozum, tak započne proces podvědomého třídění příjemného a nepříjemného. A pak už záleží na tom, co v takovém vztahu bude převládat, co dokáže tolerovat, bez čeho by se zase naopak třeba neobešel, a podle toho se většinou člověk rozhodne. A ti, kteří si vykalkulují, že ta pozitiva převyšují negativa, zůstavají spojení dlouhá léta a časem se dokonce jejich vztah upevní natolik, že si nedovedou svůj život bez toho druhého ani představit a tomu citu by se klidně dalo i nadále říkat láska."Pokud je toto další fáze lásky, znamená to, že první fáze, totiž zamilovanost, se musí uskutečnit? Jak jsem se ale pokoušel vysvětlit, tato fáze v minulosti nebyla povinná a vlastně byla i nežádoucí. Pokud budete tvrdit, že tato fáze je povinná, nemyslíte si, že tato fáze je povinná jen kvůli tomu, že jste vyrůstala ve společnosti, která si lásku představuje zrovna takto? Pokud ale první fáze, totiž zamilovanost, povinná není, potom se neliší od středověkého pojetí lásky. A středověké pojetí bylo jaksi, domnívám se, pragmatické. Pokud tedy třídíme podle rozumu a kalkujeme, vlastně vypočítáváme, do jaké míry chceme s člověkem sdílet náš život, a pokud vyhodnotíme, že je člověk dostatečně kompetentní, zůstaneme s ním. Ve své podstatě si tedy také vybíráme člověka ke spolupráci v životě. Nemůžeme si tedy rovnou vybrat podle toho, jak nás druhý v životě zabezpečí, totiž podle hmotných prostředků? Potom ale nechápu, proč lidé odsuzují zlatokopky, vždyť to není nic jiného než touha po zajištění. Prostě přeskočili fázi zamilovanosti a vykalkulovali, s kým budou sdílet život. Toto je tedy láska? A není tato láska vytvořená křesťanstvím, z kterého dnes stále ještě těžíme?
Abych se ještě opravil. Láska tedy skutečně existuje, špatně jsem to dnes ráno při zadávání dotazu myslel. Láska ovšem, dle mého, existuje jako sociální konstrukt, který v přírodě nemá kořeny. Neříkám, že žít podle společenské normy je něco špatného, jen mně osobně to připadá docela takové neautentické bytí. Především neuatentické v případě, kdy bych v takovém stavu žil nedobrovolně.
Vidíte to, já už jsem na světě přes sedmdesát let a i když také ráda "filosofuji", tak zrovna s takovouto otázkou jsem si hlavu moc nelámala. A tak jsem odepsala pro Vás evidentně moc zjednodušeným způsobem. Ale to je naprosto normální, každý člověk přemýšlí nad něčím jiným. Mně třeba už docela dlouho vrtá v hlavě "Vyšší moc". Já jsem si vnitřně jistá že existuje, akorát pořád nemohu přijít na kloub tomu, jak to funguje. 
A nejhorší na tom je, že se o tom ani nemůžu s nikým nijak moc bavit a jsem teda na to "mudrování" úplně sama. Ale zrovna dneska ráno jsem měla takový zvláštní pocit, že jsem k vyřešení té záhady zase o krůček blíž, a dokonce si myslím, že na to přijdu v mé poslední chvilce života. Jenomže to už mi bude logicky jaksi k ničemu. Ale zase na druhou stranu by to mohlo být úplně jinak. Třeba právě v tu chvíli si uvědomím, že bylo naopak dobře, že jsem to celý život nemohla rozluštit. Kdo ví...
@suzymon: co si takhle ke konci života přečíst a pochopit Bibli? Rozsvítilo by se vám pak i o lásce 
Pnasvacinka, děkuji, ale asi jste mne nepochopil. Co se lásky týče, tak v tom mám celkem jasno, ta otázka "netrápí" mne, ale tazatele. Bibli jsem četla už dávno, líbila se mi jako zajímavé literární dílo a dokonce jsem se k ní i vracela, protože mne to bavilo. Ale vůbec mne neoslovila v takovém duchu, aby se ze mne stal člověk klasicky věřící. Tou "Vyšší mocí" jsem myslela něco úplně jiného.
@suzymon: ok, ale Bible není od toho aby kohokoliv bavila Ta je tu proto, aby se nám "rozsvítilo" 
Asi tohle čtete poprvé v životě, ale lásku může prožívat i opuštěný člověk. Jénomže musí mít víru jako řemen - pak má i naději.
Vždyť já existenci lásky nepopírám 
. Tak proč mi to neustále předkládáte. Vy píšete, že se textu Bible musí porozumět, to Vám neberu, ale Vy byste se měl snažit porozumět i tomu, co jsem napsala já, když chcete reagovat. Mluvíte úplně z cesty. A proč bych měla mít "víru jako řemen" k tomu, abych byla šťastná a nežila v nějaké beznaději? A číst Bibli kvůli tomu, aby se mi rozsvítilo, je dost divná rada, protože Vy jste ji určitě četl a jak je vidět, asi se stal pravý opak, když nedokážete pochopit co tady píšu a pořád si melete své. K tomu, aby se mi v ledačems "rozsvítilo" nepotřebuji příručku zvanou Bible. A jak je vidět z Vašich příspěvků, tak působí na lidi obsah té knihy právě opačně, mozek jim zatemňuje. A to byl dokonce i účel toho díla. Ale já neodsuzuji nikoho, kdo v ty poučky věří, je to věc každého jedince, čemu je ochoten věřit a co mu pomáhá procházet životem. Já sice křesťan nejsem a nikdy nebudu, ale to neznamená, že jsem totálně nevěřící. Jenomže já věřím v něco úplně jiného než Vy, to je všechno. A víte v čem je mezi námi rozdíl? Že Vy, jako křesťan a praktikující věřící, byste nikdy nebyl schopen uznat tu moji víru za něco, co je pro svobodného člověka legitimní. Tedy jinými slovy, že si jako jedinec mohu věřit v cokoliv, čemu věřit chci, a pořád byste se mne snažil přesvědčit, že jedině ten Váš Bůh je ten pravý a že jedině v Bibli najdu pravdu. Byla tady kdysi jedna rádkyně, které se trochu podobáte, ale jen trochu, naštěstí pro Vás. Protože ona už se stávala ve svých výrocích někdy až tak fanatickým stoupencem křesťanství, že šmahem odsuzovala všechno ostatní a lidi, kteří s ní nesouhlasili považovala za idioty a chovala se k nim velmi nevybíravě a pohrdavě. A to se teda podle mne vůbec neslučuje s tím, co by křesťany ta Bible měla naučit. A to je mimo jiné také a především, tolerance a pokora.
5x
Jsou to po několik generací vtloukané nesmysly.
Před pár desítkami let lidé věřili, že:
Děti nosí čáp, existuje bůh, Země je placatá, a další...
Zamilovanost či láska sídlí v srdci. Dnes již vímě, že za to může mozek a hormony , které tělo připravují na stresovou situaci stejně jako při skoku bungee jumpingu. Srdce je pouze pumpou krve.
A v dnešní době stále platí mýtus, že vítězí nejrychlejší spermie. Není to pravda. Vajíčko totiž může být oplodněno i po 6 dnech, kdy už tam spermie jsou. Ty první spermie, které vajíčko nenajdou prostě zaniknou. Ty nejpomalejší někde v zadu přitáhne progesteron a vajíčko jedna spermie oplodní.
...
Věci, které člověk neuměl vysvětlit si dovymyslel. Pak tomu věřil do doby, než přišla technika a další objevy, které to popřely. Po dlouhá léta k tomu slouží pokusy a technika, kterou se dá zkoumat. Dnes již elektronové mikroskopy a další technika.
...
Obyčejný člověk na spoustu věcí neodpoví. Je to otázka inteligence a vzdělání. Jednoduše řečeno, nechodí tu samí géniové. A každý génius se specializuje na svůj obor, kterému věnuje čas a baví ho to.
Takže pokud to ve škole nebylo, tak ti to obyčejný člověk "nepřevypráví". A pokud je hloupí, neučil se, tak je jedno, zda to někde ve škole bylo řečeno či nikoliv.
Bavíme se o lásce, ale kolik lidí ti dnes dokáže odpovědět, kde se bere elektřina. Ti největší blbci řeknou, že ze zásuvky. Ale zase budou třeba vědět, že kuřata se nevyrábí v Kauflandu, ale líhnou se z vajec.
Každý dnes používá mobilní telefon, ale princip GSM komunikace už zná jen 10%.
Ani tě nepřekvapí, kolik lidí odpoví blbě na otázku z čeho se dělá LPG nebo přímo Propan. 98% řekne zemní plyn.
Kdo řekne vedlejší produkt při rafinaci ropy třeba při výrobě benzínu? Skoro nikdo nebo vůbec nikdo.
A proč si to myslí nebo rovnou neví jako u Lásky? No protože jsou hloupí nebo nikdy se touto myšlenkou nezabývali a jen opakují, co opakují jiní.
A nakonec. Donedávna bylo na youtube vidět počet liků a počet disliků. Bohužel lidi, pokud shlédli video a nevěděli, zda like či dislike, tak dali s davem to, čeho bylo víc a nepřemýšleli nad obsahem.
Podle mě v tom to celé tkví.
...
Podle mě Láska čerpá z pudové zamilovanosti (mozek,hormony) a ten zbytek je pouze o toleranci jednoho člověka k druhému. Každý má totiž své návyky, vlastnosti, zděděné chování což tomu druhému může působit nelehké rozhodování, smutek, odpor. Pokud oba lidé s tím navzájem pracují vůči protějšku, aby byly spokojení, tak se milují a to je ona Láska.
doplněno 26.03.22 03:31:
I já se pletu 
doplněno 26.03.22 03:42:
Ještě bych doplnil ten fakt, proč ti na to nikdo nedokázal odpovědět. Nemusí totiž nutně jít o hloupost, ale může v tom figurovat nevyzrálost mladistvého člověka.
Psali, že LPG je zkapalněný plyn, 40:60 . Ropa:plyn, pokud si vzpomínám ok. Láska je jen stav hormonů , jak tu bylo řečeno, já dodávám, že obohatí život. Bez ní je tu pusto a prázdno. Ale najdou se tací, kteří jsou spokojení i bez ní... To se ví...
4x
Zkus se zeptat sebe a ne lídí kolem co a ke komu cítíš, jaký druh lásky to je.
Není jen jeden druh lásky, je barevná
Zdroj: prozeny.cz/...
Tak, tak. Relativně nedávno byl například nejsilnější druh lásky "láska k Sovětskému Svazu". Byla tmavě rudá. 
.
Tak teď jsem se tady upřímě zasmála. Mně se stalo s rádcem "pansvačinka" to samé. Také reaguje na mé příspěvky, jakoby snad ani nerozuměl českým slovům a pořád se mi snaží vysvětlovat, že Bible a "víra jako řemen, mne z něčeho vysvobodí". Jenomže problém je v tom, že já vůbec nevím, do čeho jsem to podle pana "pansvačinka" zabředla.
4x
Naše pocity jsou chemie - biochemie a elektřina. Láska je termín, kterým jsme jeden z pocitů nazvali.
Napsat, že neexistuje láska, je jako napsat, že neexistuje počasí. Můžeme se bavit o přesném významu toho výrazu, ale on prostě popisuje něco, co objektivně existuje. Pak se můžeme samozžejmě bavit o tom, co je to objektivně a co je to realita, kterou my vnímáme, že ve skutečnosti možná vůbec realitou v našem chápání není, ale tady už s lidským poznáním světa prozatím končíme.
3x
Hlava ale rozumí logice. Teda chodím do práce, protože získám peníze a díky tomu mám plné břicho. Mě osobně to ale v životě nestačí. Většinou potřebuji mít i "plné srdce (city)". Vnímání krásy (a toho dobrého) v životě, u mne startuje pocit lásky. Láska tvoří pocit bezpečí, spokojenosti a radosti ze života. Takže stav podobný štěstí, nebo pocit užívání si života. A zpětně tím víc krás člověk pak vnímá. Je mu dobře. Nežije v takovém pocitovém prázdnu, v nudě, kritice. Žije v klidu. To život naplňuje. Takže když si tu logiku hlava promyslí, je to velice výhodné vyznávat a cítit lásku. Dá se tím hodně získat. A tomu už hlava rozumí.
Pokud někomu stačí jen plné břicho, k dalšímu naplnění a užívání si života, může omylem zkoušet prostředky, které přinesou radost ze života jen na chvilku a některé mohou i škodit.
I když chápu, že Vy myslíte spíše lásku partnerskou, a já píši o lásce obecně.
Jenomže to, čemu říkáte "srdce", se zase odehrává pouze v hlavě, kde je mozek a ten to všechno řídí. Srdce je sice důležitý orgán v těle, ale je to jenom sval a sval nemá možnost přemýšlet, to má pouze a jenom mozek. A to, že se citovým pocitům všeobecně říká "srdeční záležitost", je pouze obrazné, protože srdce lze krásně krásně a barevně vyjádřit, mozek by se jako symbol lásky těžko vyjádřil dvěma, nebo i jedním přitažlivým tahem. A pak, kdybyste neměla v hlavě mozek, tak i kdybyste měla zdravé srdce, nic byste nebyla schopna rozenávat a jen byste vegetovala. Srdce by tepalao a tepalo a Vy byste jenom existovala, ale nic byste necítila.
Svatozář se kreslí okolo hlavy, ale "jiskry" boží záře při osvícení vylétávají z místa, kde přibližně sídlí skutečné srdce. Ale tam by se asi nehodilo ji kreslit. Osobně tedy považuji právě duchovní srdce za sídlo citů, i kdyby byly v medicíně funkce orgánů popisovány jinak. Lépe (nebo jinak) tomu zatím neumím porozumět.
"Při načítání informací, podvědomí komunikuje takovým naivním dětským způsobem. Nikdy jsem se nesnažila slovíčkařit. Tím se totiž dá zabrzdit proces a já bych přehlédla spoustu cenných informací." Trochu překomplikované na tak jednoduchou záležitost. Pokud vím, tak podvědomí dospělého nekomunikuje naivním a dětským způsobem, leda tak u těch dětí, anebo u lidí lidí opravdu naivních. Podvědomí ukládá všechny naše předchozí životní zkušenosti, naše přesvědčení , naše vzpomínky, dovednosti, všechny situace, kterými jsme prošli a vše, co se dostalo do naši pozornosti za celý nás život. Takže na tom není vůbec nic naivního, ani dětského. A hlavně nevím, proč mluvíte o podvědomí v tomto případě. Já jsem o podvědomí nemluvila, ale reagovala na to, že jste napsala, že lásce rozumí lidé pouze srdcem a ne "hlavou" a docela obsáhle jste to rozebrala a to se mi zdálo s prominutím, dost naivní. No a na to jsem reagovala tím, že je srdce je pouze sval, který "pumpuje krev" a že se všechno odehrává v mozku. Což je úplně jednoduché a není to žádné slovíčkaření.
2x
Mám stejný názor. Totiž že láska neexistuje.
Hypotetická situace.
Půjdu na seznamku, odepíši ženě, začneme se scházet, bude nám spolu fajn, zamilujeme se a budeme tvrdit, že je to láska. Nejkrásnější, čistá, takovou druhou /lásku i ženu/ nenajdeš.
Znovu: Půjdu na seznamku, odepíši jiné ženě a to ostatní je stejné.
Takže teoreticky mohu milovat /ne najednou/ obrovské množství žen. Jenže o lásce se tvrdí, že opravdu milovat můžeš jen jednou dvakrát za život.
2x
Zdravím. Láska samozřejmě existuje. Ale musí být spontánní, řízená srdcem (citem) a nesmí se ve vztahu objevit žádná kalkulace. Ti 2 musí cítit, žít, přemýšlet a jednat jen jako pár. Čehož dnes lidé (zvláště z té nejmladší generace) nejsou schopni, neboť jsou přímo vychováváni směrem jen ke své osobě a k porovnávání bonusů x ztrát. A mezi těmito 2 póly se skutečné a opravdové lásce nedaří. Tam, kde jsem ve vztahu nejdřív JÁ a teprve pak TY, nebo JÁ a TY místo MY, tam není pro lásku vhodné prostředí. Ida
doplněno 26.03.22 12:39:
Na vaši otázku - Proč si lidé myslí, že existuje láska?, bych řekla přímo: To, že láska existuje, si myslí jen ti, kteří ji nepoznali. Ti, co ji poznali, to vědí. Ida
doplněno 26.03.22 15:12:
@suzy, je to jednoduché. Ti, co opravdovou lásku nepoznali, si jenom myslí, že existuje, (sami ji neprožili či neprožívají). Ale ti co ji poznali (sami ji prožili či prožívají), ti vědí přesně, (že skutečně existuje).
Ido, já vím, ale Vy jste napsala toto: To, že láska existuje, si myslí jen ti, kteří ji nepoznali. Ti, co ji poznali, to vědí. Ida
A tam si myslím, že jste to chtěla napsat trochu jinak, protože to si odporuje a asi jste si toho nevšimla. Ale je možné, že to myslíte ještě nějak jinak, ale v tom případě jsem na to krátká a nerozumím.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.