Mamča si zlomila krček, od té doby nechodí, musím se o ní starat, bude to už 14 dní, příští týden nastoupí na rehabilitace.
Mohla být v nemocnici ale pořád plakala, měla nějaké problémy s personálem, chovala se divně, tak nakonec je doma a čeká na příjem na rehabilitaci.
Jsem trvale invalidní a mám psychické problémy.
A nezvládám péči, dvě noci jsem už nespal, jsem totálně vnitřně vyhořelý, vrátili se mi myšlenky na sebevraždu, mám tiky, pláču vyčerpáním, nadávám nebo opakuji něco stále dokola.
Dokonce si představuji, že matku dusím polštářem.
Myslel jsem, že budu jen odnášet nočník a vařit jídlo ale dělám spoustu dalších maličkostí a jsem opravdu unavený a deprimovaný.
Byl jsem na chirurgickém zákroku, potřebuji dojet na vyndání stehů ale nemám na to sílu, snad se to nezanítí.
Já to zvládnu, vydržím, bez újmy na obou stranách ale bojím se co bude příště?
Nejraději bych odešel a už o sobě nedal vědět ale nechci ublížit. Doma se vše přenáší na mne a je to nekonečné, nemám vůbec sílu na vlastní život.
Počítalo se, že se v budoucnu něco takového stane ale proto jsem mamče domlouval, že se přestěhujeme do většího města, do bezbariérového bytu s výtahem aby mohla být na vozíku, bude k nám chodit pečovatelská služba a já se budu starat o byt, rozpočet, mamku (jako výlety, návštěva lékaře, úřadů,...).
Jak z toho ven aby člověk neublížil?
8x
Po 14 dnech se brzy hroutíte.
Já se o manželovu babičku starala 2,5 roku, 2,5 roku jsem jí měnila pleny, myla zadek, vynášela nočník, zařizovala kde co od pečovateslké služby, doktory , donášku obědů, úklid, nákupy. Začínala jsem o ní pečovat ve vysokém stupni těhotenství. Měnila jsem pleny i když jsem rodila. Od rána jsem měla stahy, večer jsem jí šla ještě umýt zadek, k ránu si odskočila do porodnice a jen co jsem se vrátila tak na novo. Bylo to 2,5 roku uklízení stolice a moči po odporné nevděčné osobě, která ještě do telefonu pomlouvala. Kdo nezažil neuvěří, čeho všeho jsem byla svědkem a co jsem musela dělat. Litry moči na podlaze, stolice neustále všude, na koberci, podlaze, rozmatlaná, rozježděná vozíkem. Když se kvůli zácpě nebyla schopná sama vyprázdnit, tak rukavice a pěkně jí strčit prsty do zadku a pomoct. Jeden by nevěřil, jak hovno dokáže trčet z konečníku jako špalek nebo naplněný konečník může mít tvar jak trychtýř.
Po roce už jsem taky přemýšlela, jestli by se nedala ve spánku zadusit polštářem. Z celé rozsáhlé rodiny se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten s péčí pomoct. Když jsme chteli na dovolenou, najímala jsem cizí lidi, přestože syn bydlí ve stejném domě avnučka nedaleko. Nakonec tohle peklo trvalo 2,5 roku, zemřela na rakovinu jater a nám se s jejím úmrtím strašně ulevilo. A já se zařekla, že už se nikdy o nikoho starat nebudu.
Takže nezoufejte, může být mnohem hůř. Maminka půjde na rehabilitaci a brzo bude zase běhat jako srnka.
Tady nejde o vás, ale o autora příspěvku. Nepřipadá mi fajn v úvodu odsoudit autora za to, že už se hroutí a pak se v dalších dvaceti větách bít v prsa, co já jsem zvládala dva roky. Každý jsme jiný.
Moje rada pro autora příspěvku – Sežeňte si pomoc, jinak to opravdu může dopadnout špatně:
4x
Kvůli zlomenině krčku není třeba hned uvažovat o vozíku. Až se zlomenina zhojí, mamka zase bude chodit, jako dřív.
Vím, co obnáší péče o člověka. Vaše matka se uzdraví, já pečovala 7 let o babičku-tchyni, kde uzdravení nepadalo v úvahu. Postižený byl hlavně mozek. Sáhla si třeba do kalhot a nahnědo pomalovala talíř na polívku. Nebo ústřední topení. Myla, uklízela a krotila jsem pořád. A nedalo se nic dělat.
Vaše mamka bude asi osoba dost nesnášenlivá, dělající konflikty. Proč nemohla pobýt v nemocnici a musela domů? Nebo je to díky změnám na mozku, potom za to své chování nemůže.
14 dní se dá vydržet, potom paní bude na té rehabilitaci a Vy si odpočinete. Výhodou je to, že můžete být s mamkou doma, já musela přerušit zaměstnání a to je před důchodem nemilé.
Nemáte sourozence, kteří by se s Vámi v péči střídali? Máte svou rodinu /manželku, děti/, kteří by Vás podrželi psychicky nebo také s mamkou pomohli?
Chápu, není to příjemné, ale 14 dnům péče se jenom usmívám. Když si pomyslím na ty roky, které mám za sebou. Člověk nemůže pořád jen brát /mamka se o Vás určitě v dětství starala/, ale i dávat. Pomoci jí, když potřebuje. A uvidíte, po vyléčení bude zase všechno v pořádku. Prostě: dřív se postarala ona, teď je řada na dětech. Jaga.
S paní žijete, nebo bydlíte každý zvlášť? A teď ji máte po dobu nemoci ve Vašem bytě?
4x
O maminku jsem se starala několik let. Tedy vím, že péče je nesmírně vyčerpávající fyzicky i psychicky. Netuším, jak dlouho srůstá zlomený krček. Ale je velký předpoklad, že Vaše péče je jen dočasná.
Píšete, že maminka je mentálné v pořádku. Mentálně možná, ale sobec je to veliký. Zopakuji Vám slova, která mi pečovatelky občas říkaly. První zásadou pečujícího je, aby se sám nezhroutil. Péče je nutná, ale jen do té míry, aby se v ní mohlo pokračovat. Jsou známy případy, kdy se pečující dostal do horšího stavu než opečovávaný, někdy i zemřel dříve. Vaše maminka chápe, tedy jí jednoznačně a bez obalu řekněte, že se na jistou míru opečovávání může spolehnout, ale že to má hranice. Žádné fňukání, žádné vymýšlení. Buď své požadavky na čas dobrovolně omezí, nebo se může stát, že nakonec z toho nebude nic.
Držím palce!
2x
Když už nemůžete, tak to musíte nějak řešit, dřív než to zabije Vás. Zkuste matku někam umístit. Prostě ne každý je rozený hrdina schopný nést na svých bedrech půl světa. Já bych to taky nedala...
tebi, ale jeho matce je jen 50 let. Není to žádná 80 letá babička, aby ji někam umisťoval. Mám pocit, že paní si z něj dělá otroka a pána to sice vyčerpává, ale zároveň mu to i vyhovuje. Není normální, aby si sama nedošla na wc popř. neudělala potřebu do mísy, ale kálela pod sebe. Možná je paní spíš psychicky nemocná. A tam by to umístění do léčebny bylo záhodno.
1x
Dřív než maminku uškrtíte si zajděte za lékařem a vyberte dobré zařízení s celodenní péčí. Představa, že se dá láskou nahradit vysoká odbornost, množství personálu, stavební a techniceké vybavení, je naprosto naivní. Všichni, kdo sami dlouhodobě pečovali o někoho nepohyblivého, skončili vyhořelí, se ztrátou profese, peněz a poškozením zad. Péči neocení často ani pozůstalí. Pravdomluvný lékař to potvrdí.
@hlada máte ve všem úplnou pravdu. Jenže se naráží na 3 problémy:
1/ zařízení s celodenní péčí jsou přeplněna až po střechu. Na umístění se čeká dlouhé měsíce. Až někdo umře a uvolní místo. A pak je tady dlouhý seznam čekatelů. Je to opravdu tak. Nikde pacienta nepřijmou hned.
2/ tato zařízení jsou velice silně zpoplatněna. Babička tam byla poslední 4 měsíce svého života, když přestala chodit. Částka činila přes 25 tisíc měsíčně. Byl v tom její důchod, příspěvek na péči, který si hned sami navýšili na 4. stupeň a ještě jsme pár stovek měsíčně dopláceli.
A 50letá paní zřejmě nemá dosud důchod /leda snad ID/ a asi ani příspěvek na péči. Nebude tedy z čeho hradit pobyt. Ledaže by jí to syn platil a to by byl brzy v koncích.
3/ nejhorší je hádavá a nepříjemná povahy matky. Lidé tam žijí pohromadě, sestry toho mají určitě dost a ještě pořád krotit a uměrňovat nějakou zlou a nepříjemnou osobu? To jim za to nestojí. A jedna zlá pacientka dokáže všem udělat ze života peklo. O takovou skutečně nikde nebudou stát. A ani se jim nedivím. Jaga.
0x
Jak jste staří? Jak jste přišel na vozík? Moje máti po zlomenině krčku v 83 letech zase chodila. To až hodně později byla nemohoucí. Asi žijete nějak mimo realitu, ale snad v každé druhé rodině se starají o někoho bezmocného a roky, ne 14 dní. Nemáte sourozence abyste se střídali? Konzultujte to s jejím lékařem, že taky nemůžete všechno. Vím, jak někteří staří nechápou, už vidí jen sebe a neumí se přizpůsobit.
Do teď to fungovalo - jeden den práce (návštěva lékaře, úřadu, nákup,...), jeden den odpočinek.
Teď jedu několik dní za sebou, doteď jsem alespoň v noci spal, teď už ale jdu do mínusu a vrací se mi zdravotní potíže co jsem neměl již několik let.
No vidíte, taky mám RSku, první zaznamenaná ataka právě na konci těhotenství, kdy jsem se o bábu starala. Myslím, že právě stres na konci těhotenství mohl k RS dopomoci. A starala jsem se ještě neléčená, protože dostat se k léčbě není jen tak, s atakami, po fakt hnusném operačním porodu, kojící s malým miminem a jedním dítětem ve školce. Starala jsem se a příbuzní se nezajímali. A když umřela, byla jsem ta nejhorší, protože jsem se mimo jiné postarala i o to, aby za života darovala barák svému vnukovi-mému manželovi, což babka již stejně léta chtěla, ale já to dotáhla do konce. A po její smrti jen její děti koukaly s protáhlým ksichtem, že nic dědit nebudou.
Hledejte pro matku pečovatelskou službu, která by došla a pomohla s některými úkony. A výhledově pobyt v domě s pečovatelskou službou.
Já jsem se o mamču staral před lety 1,5 roku v kuse, skončil jsem na 4 měsíce hospitalizovaný s podvýživou.
Je prostě hrozně komplikovaná, musí to být podle ní, extrémně se bojí o sebe a své zdraví. I na operačním sále ještě lékaři radila, neumí vycházet s lidmi, nechce chápat, že na oddělení není sama. Je jí 50 a mentálně je zdravá.
Tak nakonec, že pojede domů.
Jediné co na ní funguje je, když se zakřičí, to přepne a chová se normálně, jinak je jak rozmazlené dítě - s jídlem, péčí, hygienou.
To je pro mne zlej sen. Taky je mi 50 a nedokážu si představit, že by se o mne takto v mým věku musel starat Kdyby ji bylo o 20-30 let více, tak neřeknu. Vždyť je to ještě relativně mladá ženská.
Asi byste měl být tvrdší. Chápu, že je to vaše matka, ale jak se bude chovat třeba za 10 či 20 let? Ona si dovolí jen to co vy ji povolíte.
Nám dlouhou dobu společné žití vyhovovalo.
Já se o spoustu věcí postaral a naoplatku jsem nebyl sám, se ségrou si mega rozumíme.
Teď bych nejraději odešel a začal znovu sám, klidně jí nechám všechny našetřené peníze ale i tak bych byl určitě ten zlej.
Finance to je druhá, dáváme do společného, ona víc ale když se chytneme jen tak mimochodem mi řekne, že vlastně nic z toho není mé.
+ Bych se rád o společné finance staral já, protože cpaní peněz do obálek je v této době jasně špatně.
Podělanou v posteli? Má zlomenou nohu a má problém si sama utřít zadek? Nezlobte se na mne, ale přijde mi, že vás zneužívá. Toto není normální chování.
Já tomu furt nerozumím. Mamince je 50 let, noha se jí zhojí a zas bude fit. Jaképak pečování?! Proč plakala, že nechce na rehabilitaci?! Díky rehabce bude dříve v pořádku. Nezlobte se, ale ona není normální, ona Vás využívá. A jak je to máma, tak bych si prosadila svou a nedala se manipulovat.
. Já bych se styděla a to je mně 72, mám obě kyčle endoprotézy a jezdím na kole denně na pár hodin do práce, kde fyzicky pracuju.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.