Mrzí mě to

Mě spíš zklamalo, že píšete jako hotentot.

Co čekáte od toho, že máte 4 roky přítele? Už to měl být 2 roky manžel /pokud je to ten pravý, ale asi ano/ a kolem Vás se mohlo motat jedno či dvě batolata.

Ale aspoň si vzpomněl. Jen ty ovesné tyčinky mě zarazily: Dej kobylám, to ti povídám, dej kobylám ovsa.

Dostávala jsem na MDŽ od manžela květinu, obvykle karafiát, jak bylo zvykem. Už dlouho ne. Bydlíme na vesnici, květinářství daleko, manžel špatně chodí a navíc já nejsem zrovna zastánkyní všelijakých oslav. Tak jsem nedostala nic. A ani jsem se o tom nezmínila. Proč? Navíc za 47 let manželství jsem dostala kytek dost a dost, tak proč bazírovat na nějaké další?

Tak z toho nedělejte vědu. A až bude Lazara /17.12./ kdy slaví muži, také mu nepopřejete a hotovo. Jaga.

Asi bude hodně záležet, jak funguje celé soužití. Jak se chová mimo svátků. Moje maminka si neuměla pustit plynové topení, neuměla otevřít konzervu a ještě několik takových srandovních věcí. Všechno tohle, hlavně pro ni, dělal táta. Táta byl hlavou rodiny, uživil nás, když to bylo třeba a bylo vidět, jak se na mamku dívá. Každému bylo jasné, jak moc ji miluje. Mamčiny svátky nebo narozeniny, to však vždycky byla slzavá tragedie. Vždycky, ale vždycky zapomněl. Dokonce i tehdy, když jsem mu to týden předem připomenula a také vzpomněla, co bylo vloni za slzavé údolí. Takže takové události, jako jsou svátky, není nebo naopak je potřeba brát jako tragedii nebo naopak, jako varování.

Dobrý den. Nedělejte si z toho nic. Jsou horší věci na světě. Pochvalte ho, že si vzpomněl a klidně mu řekněte, že příště se určitě trefí lépe, že máte ráda to a to. Ale že si jeho snahy ceníte. Není třeba z toho dělat problém. Jsou holt věci kterým Váš partner asi věnuje větší pozornost. Důležité je jestli váš vztah klape a máte se rádi.

Mně to přišlo legrační. Jsem vdaná 37 let a kdyby mi manžel teď koupil všechny kytky a dárky, které mi vždycky koupit chtěl (pokaždé přišel domů a už ve dveřích hlásil, že mi chtěl koupit kytku, ale... ), zavalilo by mě to jako hora. Já už se tomu fakt směju. Když chci kytku, koupím si ji sama. Nikdy neměl námitky, když jsem si koupila cokoli. Když to bylo dražší (kožená bunda třeba). řekla jsem mu, že to mám k narozeninám. Vždycky byl spíš rád, že jsem to nějak vyřešila. Vím, že mě má rád, ale na tohle nemá buňky. Taky s ním nejsem kvůli dárkům a kytkám.

Je pravda, že u nás doma (moji rodiče) se vždycky trpělo na dárky a kytice, takže jsem to jaksi automaticky čekala i od mého manžela. On byl ale vychovaný jinak. Dojímalo mě, jak se snaží mi vyhovět, ale nedokáže to - jako by mě poslal do Mototechny pro nějaké součástky na Jawu, taky bych to nedala. Přestala jsem to řešit brzo, protože narozeniny a další oslavy nás traumatizovaly a to za to nestálo.

K poslednímu výročí svatby ode mě dostal uzenou makrelu (měl radost) a já od něho nic (zasmála jsem se a řekla jsem mu, že je veliký romantik).

Zdravím. Proč vás to zklamalo? Vždyť si vzpomněl. A dokonce vybral ty 2 tyčinky o kterých si myslí, že jsou "trefa". Tak buďte spokojená, ty tyčinky nesnězte, pěkně je schovejte, a až bude on mít "příležitost", tak mu je dejte, když je to taková "trefa". Ať je taky spokojený. Ida

Buďte ráda, že si vůbec vzpomněl. A jak se říká, darovanému koňovi na zuby nehleď.

Já jednou dostala od přítele k prvním vánocům nabíječku na baterie. Celou dobu jsem se snažila nenápadně mu říci jaké mám ráda voňavky, aby měl zlehčený výběr a on toto. Taky si myslel, že budu mít radost .

Mám to u svých blízkých naopak. Mladá paní dostala růži a vyčetla partnerovi, že se nepředal. Pán není pracháč, ale starostlivý otec a domácí pracant. A taky ho to mrzelo, protože mu ukázala na mobilu kytici, co dostala její kamarádka od svého manžela velkopodnikatele.

Jó kamarádky, to je někdy neštěstí...