Dobrý den všem. Mám zvláštní dotaz, půl hodiny jsem přemýšlela nad jeho formulací. 
Jde o tohle: Šíleně smutná princezna dostala od chůvy radu, jak brečet. (cibule v medailonku). Já potřebuji radu, jak nebrečet. S tátou to je hodně špatné, zatím se držím, ale dneska při telefonním hovoru začal brečet on, což už je i na mě moc. Já nedokázala říct ani ahoj, protože jsem měla v tu chvíli hlavu jak balon naplněný vodou a věděla jsem že nesmí prasknout, kvůli němu. Musím mu být oporou a ne bulit. Máte nějaký fígl? Zkoušela jsem co nejvíc otevřít oči a hledíc do stropu zhluboka dýchat, ale to jde když mne nevidí. Jak na to? 
5x
Víš Maruš tak jak doho jsi přemýšlela nad otázkou já tak dloho přemýšlel nad odpovědí. Vprvé řadě je mi moc líto tatínka a potažmo i tebe. Povaha človeka se těžko předělá neráz a nevím jestli vůbec existuje nějaký fígl jak zakrýt své pocity. To , že budeš tatínkovi oporou to se neodvíjí od toho jstli dokážeš potlačit pláč nebo ne, ale v tom , že při něm budeš stát ,pomáhat, povzbuzovat ,starat se a zajimat se. To je to co tatínek potřebuje.
Navíc si myslím , že je to i zbytečné , tvůj otec tě zná jako nespíš velmi citlivou a ví že pro pláč nechodíš moc daleko, možná by ho i zarazilo , že jsi najednou tak "tvrdá" a ani slzu neuroníš. Maruš nechci se moc rozepisovat páč cítím knedlík v krku ,ale snad víš jak to myslím. Držím vám oběma palce ať je to zase dobré.
4x
Mařenko, chtělo by se mi vás obejmout, pohladit, utěšit. Ale nejde to. Nic z toho nejde. Dokonce ani nevím, co říct člověku, s takovým velikým trápením, potěšit ho. Nejde nic! Opravdu, nejhorší pocit na světě je bezmoc. Bezmoc v jakékoliv formě.
Když se trápili mí rodiče, nejdříve tatínek s rakovinou plic a za 5 let maminka s neprůchodností střev, oba se trápili neskutečně, pomodlila jsem se. Jak v boha nevěřím, ale bojím se ho, pomodlila jsem se, aby je nenechal tak strašně trápit. Aby si je vzal co nejdříve, když už to musí být. Mařenko, nic se nedá dělat, plačte. Však tatínek ví, jak to s ním vypadá. A chápe vás víc, než si myslíte. A pomodlete se. Čeká vás ještě nejeden takto bolestivý den. Budete to muset přežít. A poděkovat osudu, co tatínkovi a vám dal pěkného. 
Budu na vás myslet.
3x
marenko co to je proboha za dotaz... preci kdyz kdyz jste vesela veselte se na plno kdyz se vam chce brecet TAK SE VYBRECTE NA PLNO.. nedrzte to v sobe! Pak se totiz stane to ze se vam ten smutek nahromadi a vy bouchnete a uplne vas to skoli! Kdyz se vam chce brecet TAK TO PUSTE ZE SEBE NAPLNO! Nic neni dobre v sobe tutlat!
Proc byste proboha brzdila neco tak prirozeneho? Nemyslite si snad ze kdyz budete silou brzdit plac ze se vam ulevi nebo ze smutek odejde? Naopak! Ze nechcete brecet pred tatou chapu ale ono na jednu stranu na tom neni nic spatneho vybrecet se hezky spolu a vite jak to chodi vetsinou se po takovem placi lide zacnou smat protoze nervy se uklidni!! urcite jste to zazila taky...
tak at to vsechno zvladnete ... hlavne to v sobe neduste TO JE TA NEJHORSI MOZNA VARIANTA! 
neni zac 
Babkazov, víte o čem mluvíte 
V první chvíli mi to nedošlo z této krátké věty, než jsem se podívala na lokty. 5 let nemám ani flíček, jen trochu červenou kůži na rukou a loktech. Před tím jsem byla osypaná, s ložiskami všude a praskajícími do krve.
Jj, po 5ti letech klidu mám opět bílé šupinaté lokty
Pro ostatní - řeč je o lupence. Psoriasis.
2x
Smutná Mařenko, asi i tatínek ví, že to není dobré. Popadněte ho do náruče a klidně si pobrečte. A potom se usmívejte, že ještě můžete být spolu a využijte k tomu každé minutky. A víc psát nemůžu, protože jak čtu vaše řádky a vzpomínám na svého taťku, tak nevidím na klávesnici. Jenom ještě dodám, že naděje umírá poslední a moc bych si přála, aby to u vás platilo. 
2x
Milá Mařenko, neznám tebe a všechny tady kolem moc dlouho, ale jste moc hodní lidé. Jsem ráda, že máš tady velkou oporu a je dobře, že ses nám všem tady svěřila, jelikož to člověku hodně pomůže, když má někoho, ským může své pocity rozebírat.. Cítím s tebou a tvým tatínkem a souhlasím se vším co tady lidičky napsali. Hlavně smutek v sobě nedrž. To je to nejhorší. A to že se říká buď silná není v tom, že člověk nepláče, ale že dokáže tomu druhému být nablízku a být mu oporou v těchto těžkých chvílích. Plakej a nestyď se za to. Tatínek to pochopí. Myslím na tebe a tatínka. 
1x
Milá Mařenko, prožíváte teď těžké chvíle, a je dobře, že jste nám to zde svěřila, poněvadž Vás tady máme rádi, 
a určitě s Vámi cítíme. Těžko se hledají slova, jak se zachovat, ale věřte, že to vyplyne ze situace a nebraňte se pocitům. Když se Vám bude chtít plakat, nevadí. Jste si s tatinkem blízcí, máte se rádi, tak slzy nemusíte skrývat. Myslím na Vás. PT /stařenka
Děkuji vám všem. Opravdu jste mi pomohli. Všichni. A víte co? V práci bulit nemůžu, ale dneska skončím dřív, kolem druhé hodiny, půjdu se projít s pejskama a hodně se budu soustředit na okolní svět. Na kytky za ploty zahrádek, na ptáky hledající žížaly pro mladé, na děti běhající kolem. Na ty své dva kamarády, chrochtající a vymýšlející kdejakou blbinu. Pak si otevřu znova příspěvky od vás všech a pustím tu bolest ven. 
Věřím vašim radám a vím, že hodně z vás si něco podobného již prožilo. Někdo i prožívá. Možná i čte s námi, jen nedokáže pro slzy odpovědět. Jakobych ho viděla za monitorem. 
A budu moc ráda, jestli si tohle vlákno přečte někdo z mladých, kdo je právě v tom věku, kdy jsou v jeho očích rodiče totální starci, hloupí a nerozumějící vůbec ničemu, natož svým ratolestem. (taky jsem si to myslela ) A malinko se na ně podívají jinak. S otázkou, co až, co když ...
Ahoj Maří,
asi má rada nebude srovnatelná s tvou bolestí, ale jedna má citlivější spolužačka ze střední byla vždy před zkoušením vyřízená a poté přišla na řešení. Řekla si, až přijdu domů pořádně se vybrečím a bude klid. Před maturou už celkem běžně aplikovala tento postup. Bývala velmi nevyrovnaná a její otec ji dost ponižoval vynahrazoval jí své jednání po finanční stránce dotacemi. Měl titul a ona se mu bála ve 2.ročníku svěřit, že pro velký úspěch si druhák švihne ještě jednou. Tipla bych si, že dodnes neví nic.
V každém případě držím palečky.
Sama tápu, můj otec dnes výsledky krve cukr a vše v normě, ovšem zdravotní stav neodpovídá skutečnostem.
Možná se také budu ptát...
doplněno 15.07.10 15:39:Já jsem taťku také před týdnem objímala a bulela a on byl v klidu a opětoval hlazením po hlavě. Byl to u mne také stav bezmoci a zoufalství. Musím se přiznat, že jeho počínání mne poměrně uklidnilo a dalo sílu. Nemohu zjistit příčinu jeho dezorientace a velmi mne to trápí./ střelec/ závorka určena pro Marušku ona pochopí.
Střídají se u něj tzv. ,,světlé a tmavé chvilky,, v půběhu této situace jsem musela bez jeho svolení změnit jeho ošetřující lékařku pro naprosté selhání, krev nabírala na můj popud ,, domácí péče,, a vůbec celý ten kolotoč se mi nechce popisovat, byl vyčerpávající. Stalo se mi, že netrefil domů, už taky brečím kdo to nezažil nepochopí.
Už jsem vystřílela možnosti se nabízející Alzeimer, RS, nemohu jej dostat k specialistovi, nechce o ničem ani slyšet. Napadá mne jěště tak předstojná žláza možná štítná...konzultoval jsem stav se známým lékařem a stařeckou demenci jako možnost nepřipouštěl...
V poslední době velmi pohubl a já asi s ním, mám nevlastní sestru, ale nemohu s ní počítat. Prostě jsou v životě situace, které si člověk nechce připustit. Prosím nemá někdo podobnou zkušenost s diagnozou? Otec nikdy nepil vyjma občasné sklenky červeného vína, donedávna sportoval, občas měl potíže s močovými cestami a zhruba před 10 lety jsem jej sloupla z lopaty zmiňovaná Mudr. mu léčila vysoký tlak a bolest pravé nohy, že díky zmínce u mého lékaře. Který nic nekomentoval a jen řekl na nic nečekejte sbalte jej a hurá na internu. Podotknu jen, že z ordinace, jej vezli na vozíku neštěstí vše pro něj dopadlo tahdy ok.
Hrozila akutní tromboźa.
Marenko tvůj pláč je upřímný a proto mu nech volnost.
Marenko u sebi nebylo nad čím přemýšlet.Napsala to ze .Kéž by bylo víc tak chápavých a citlivých lidí.
Maruško. Ano, od mala nám říkají "Nebreč to holky (kluci) nedělají". Málokdy slyšíme "Směj se, to by měly velký holky (kluci) dělat". Nezadržuj slzy před tatínkem. Dej si hlavu k němu na rameno a vybreč se. Když se budeš snažit to v sobě držet, tak budeš křečovitá, nesvá. Stejně to na Tobě pozná. I když je tatínek na tom teď špatně, tak Ty jsi pro něj pořád ta malá holka, která pláče, že si rozbila koleno. Pláč vás oba osvobodí a pak si budeta moct aspoň trošku zavzpomínat a popovídat o něčem hezkém. Když nám zemřou rodiče, umírá s nimi i kousek nás. Prostě najednou zmizí z našeho života NĚCO, v čem bylo ukryto naše dětství, naše nejranější vzpomínky. Proto je potřeba s rodiči mluvit a smát se dokud to jde 
. Já se teď vrátila od svého tatínka. Má přes rok leukemii. Vidím, jak se teď ztrácí ze dne na den před očima. Už ho nic moc nezajímá, začíná žít v jiném světě. Tak strašně ráda bych ho vzala do lesa, který miluje. Tam jsem s ním trávila celé dny. Zase blbnout, házet šiškama, sbírat houby.,.,., Vím, že už TO nikdy nebude. Tolik bych mu toho chtěla říct, ale jeho myšlenky jsou někde jinde. Ale vím, že když moje dcera byla v komatu, tak mě vnímala. Tak věřím, že i taťka tam KDESI ví, že jsme s ním . Maruš, je to život.,., Nemůžeme s tím nic udělat. Jen doufat, že až jednou my budeme pomaličku odcházet, tak že i na nás bude někdo myslet s takovou láskou Sebi
Sebi myslím ,že po tvém nádherném příspěvku, už není co říct a napsat. Chtěl bych přidat smaijlíka ,ale není tady smajlík ,který smeká klobouk. Bohužel hodnocení už jsem použil a proto prosím ostatní kdo ještě můžete OHODNOŤTE SEBOD.
Taky se přidávám k prosbě.
Malvi, díky. Za Sebi, i za sebe.
K Tvé otázce.. CT vyšetření už tatínkovi dělali? A magnetickou rezonanci?
Ne Maruško, nemohu jej dostat k felčarovi. Taky o CT silně uvažuji. Dnes nepatrný pokrok,alespoň v něj doufám konečně jsem sehnala lékařku s kterou jsem mu domluvila konzilko doma. Podle psychologického vyjádření počítám, že by se dalo jednat dál. Před dvěma měsíci mi jej přislíbla s tím, že má mraky pacientů. Lhůta minula a nic se nedělo. Hledala jsem na ní kontakt, na netu je uveden chybně a až po urgujícím hovoru vyšlo najevo, že Mudr. ztratila údaje s tf. kontaktem a daty. Ale pamatovala si a čekala kdy se ozvu.Tak doufám, že napodruhé se zadaří.
Milá Maruško,až za tatkou půjdeš vezmí si něco pěkného na sebe a zkrátka se našlefti, klidně vyndej i ty podpatky a šaty. oblékni se pro něj a´t ti to sluší bude vidět jakou má pěknou holčinu.
Sebi, tady, tady jsi napsala něco, co nevím jak pojmenovat. Pravda? Podvědomí? Strach?
Když nám zemřou rodiče, umírá s nimi i kousek nás. Prostě najednou zmizí z našeho života NĚCO, v čem bylo ukryto naše dětství, naše nejranější vzpomínky.
Já nevím jak popsat, co to ve mě vyvolalo, ale. Jestli zemře taťulda, neunese to ani babička = jeho mamka a vlastně i moje, starala se o mě, když máma zemřela. Strach, šílený strach a prázdno. Vždyť já tu najednou budu sama a tak hrozně dospělá.
Tvého tatínka je mi líto Sebi, pláču i za Tebe. Rodiče by měli být nesmrtelní.
Mařenko. Tohle Ti poví moc a moc lidí. Naši rodiče tvoří jakousi hráz mezi nami a naší smrtí. Prostě to tak nějak podvědomě cítíme.Je to náš štít. A o ten když přijdeme, tak je to najednou nějaké jiné. Prázdné. Ale musí to tak být. Moje babička - to byla babička z pohádky. Umřela, když mi bylo osmnáct let. A bylo mi hrozně smutno. Časem to přebolelo a dnes na ní myslím s obrovskou láskou, povídám si s ní, říkám jí, co všechno vyvádí moje vnučka (její prapravnučka). A já VÍM, že babička tu je se mnou. Kdyby nikde jinde, tak v mém . Právě proto, že jsme smrtelní, je život tak krásný. Kdo si uvědomuje tu křehoučkou hranici mezi bytím a nebytím, žije plný život. Na každém dni si najde něco hezkého. Protože to může být jeho poslední den. Nelituji, že jsem přišla o dům, o peníze, o firmu. Lituji jenom těch několika let, kdy jsem potom jenom smutnila. Ty dny už nevrátím. Tak se snažím nyní užít si každého dne . Ono je třeba někdy dostat od života pár facek, zastavit se a rozhlídnout se novýma očima kolem sebe .
Život je někdy hodně krutý, někdy hodně nespravedlivý. A někdy hóóódně krásný
ŠTĚSTÍ - Na každého z nás čeká v životě ŠTĚSTÍ. Vznáší se všude kolem nás a přijde chvíle, kdy usadí se i v naší dlani. Možná na okamžik, možná na vteřinu, možná na celý život. A i pro tuto nepatrnou chviličku štěstí je třeba ŽÍT,VĚŘIT a DOUFAT, že příjde znova
Nenechte si nikdo to svoje štěstíčko uletět. Až dnes přijdete domů, dejte manželce pusu, pohlaďte děti. Nebo se večer koukejte na hvězdy. A buďte rádi, že vám tohle všechno bylo dopřáno
0x
Mařenko, je to rok a kousek, co mi umřel děda na rakovinu. Začalo to na ledvině, v posledním tažení měl už metastázy v mozku a v kostech.
Naposledy jsem ho viděla měsíc před jeho smrtí, pořád ještě to byl on. Za měsíc jsem přijela znova (bydlím v Čechách, děda na Moravě), a večer, než jsem jej šla navštívit, děda umřel v hospicu. Už nic necítil, byl na morfiu. Pán, který s ním ležel, umřel asi dvě hodiny před ním. Už se prostě nedalo nic dělat.
Brečela jsem hrozně. Poprvé v životě mě objal můj vlastní brácha. Všichni jsme to čekali a nakonec jsme byli rádi, že se děda už netrápil.
Asi 3 dny před jeho smrtí měli s babičkou výročí 40 let svatby. Děda (ještě když vnímal), nechal koupit prstýnek a kytku. I když už moc nevnímal, babička byla moc překvapená a děda řekl: "To jsme s ňů vydrbali, co?" - Takovou měl radost, že se mu překvapení povedlo.
K Vašemu dotazu Mařenko, pokud máte chuť brečet, brečte. Je to lepší, než se přetvařovat, vždyť Váš tatínek by to z Vás jistě taky cítil. Užijte si ty zbývající dny. Ať si pak nevyčítáte, že jste se s tátou nestihla rozloučit, jako já s dědou. Když mě je zle, a potřebuju se vybrečet, tak si na dědu vzpomenu a brečím jako želva ...
PS: Doufám, že se neurazíte, když jsem se rozhodla napsat i já 
, mezi Vámi, takovými zkušenými "poradci".
Michalko děkuju. Já ho v tom prdelku nenechám, ačkoli je pravda, že tahle starost se nedá srovnat se starostí o jiné (pracovala jsem na LDN). Teď jen čekám, jestli si ho v nemocnici nechají, nebo ne. Hrozně se tam bojí brouček, právě toho, že uvidí umírat pacienty na svém pokoji. Je pravda, že než bolesti... Mě dneska hrozně zlomil jeho pláč. To jsem slyšela poprvé v životě.
PS: Co blázníte s urážením, vždyť já jsem tady jen o 14 dní déle.
Mařenko, ona je možná ta nemocnice někdy lepší. Děda byl poslední měsíc v hospicu, kde se o něj opravdu bezvadně starali. Návštěvy nonstop, klidne i o půlnoci. Mamka mu nosila kolu s vínem, někdy i pivko, když měl chuť.
Když byl doma, často byl bohužel na babičku protivný - s odstupem času to chápu, když má člověk nesnesitelné bolesti a ví, že mu není pomoci. Babička tady prokázala opravdovou vůli - nikdy se na něj neosopila, zkrátka to vydržela. O to víc to pro ni bylo vysvobození, když bylo po všem.
Ale pokud se o tatínka chcete postarat a věříte, že by se mu přestěhováním domů ulevilo, rozhodně to udělejte!
Napadlo mě, ten tatínkův pláč může souviset s tím, že ví, že je na sklonku života. Možná lituje něčeho, co udělal (nebo neudělal), a teď už prostě ví, že to nestihne. Nevím, zda jste věřící (já ne), ale možná by v tomhle mohl pomoci kněz nebo nějaký psycholog. Nebo i vy sama. Zavzpomínat na Vaše dětství, jak se Vám líbilo, když jste byli tam a tam na výletě, atd. atd., uvidíte, že na něm vyloudíte i úsměv
Držím pěstičky.
Michalko nestrašte. S tím, jak píšete, že: Napadlo mě, ten tatínkův pláč může souviset s tím, že ví, že je na sklonku života. Možná lituje něčeho, co udělal (nebo neudělal), a teď už prostě ví, že to nestihne.
Ano, jsou v našem životě chvíle, které nad námi tzv. visí. Sebevražda mámy, když jsem se ptala na důvod, vidíte to, tenkrát mi bylo řečeno, že se dozvím leda na smrtelné posteli. (na to jsem časem a dobou úplně zapomněla). Nepodařené dětství, velmi, velmi přísná macecha, s kterou táta nedokázal nic udělat. Pil. Od smrti mámy. Jednou ho i macecha našla v kotelně, jak se chtěl oběsit. Otázek je hodně a upřímně? Nechci už znát odpovědi. (pokud budu mít možnost si vybrat)
Mařenko, Michalka mě přivedla na jednu vzpomínku. Můj tatínek nikdy nechodil do kostela (byla taková doba, vím), ale jednou před Vánoci požádal mého manžela, aby ho zavezl do kostela (už téměř nechodil, měl Parkinsona). Seděl v kostele asi půl hodiny, pak se ještě nechal zavézt na hřbitov a doprovodit k hrobu své rodiny. Tam nějakou chvíli postál, co se mu honilo hlavoum nevím. Na jaře v půli března zemřel.
Vím, že je to smutné, ale nechtěl by Tvůj tatínek zajít do kostela? Ne že bys ho nutila, ale třeba ho nenapadne Ti říct.
Zkusit to můžu. Psala mi ségra, že mu dají peg, chudince, takže má pomoc už bude nezbytná. Krmit s tím umím z rodiny jenom já, takže budeme spolu víc. Teď se o něj stará sestra s macechou, mojí pomoc odmítaly ale už to nezvládají. Já jsem na jednu stranu ráda, na druhou by bylo lepší, kdyby to vůbec nepotřeboval. Čeká nás nelehké období. Jde to rychle.
Mařenko, i Váš tatínek určitě o Vaši přítomnost stojí. Můj děda třeba po celou dobu nemoci vyžadoval moji mamku. Možná to bylo tím, že sama prošla onkologickým onemocněním. Prostě, ať to Jana (mamka) zařídí. Ať to doktoři řeknou Janě. Ať zavolají Janě.
A právě teď Vás tatínek moc potřebuje, tak Vám přeji pevné nervy. Posloužit svým rodičům, to je to poslední, co pro ně člověk může udělat. Tak se držte
Všichni to zde napsali moc hezky. Sebod navíc umí dobře popsat pocity a vyjádřit je slovy, je to pro nás všechny užitečné. Dříve sedávaly hospodyňky večer před chaloupkou na lavičce a povídaly si a předávaly si moudra. Dnes máme poradnu a můžeme se potěšit navzájem, ať jsme odkudkoli a to je dobře. PT /stařenka/
0x
Milí rádcové a rádkyně. Tak teď mi poraďte. Jsem v úplných koncích. Táta dostane v pondělí PEG, to je díra do břicha s hadičkou do žaludku a tím se člověk krmí napřímo. Tak jsem chtěla přijet za tátou, maceše vysvětlit co a jak a nabídnout jí, že se o tátu dokážu postarat po odborné stránce, aby zbytečně neležel v nemocnici. Jak příšerně mě seřvala, ať nejezdím, že si potřebuje odpočinout, že z ní děláme blbce jako by se neuměla postarat. Přitom sama řekla, že to nezvládne. Hned na to zavolala bráchovi, ať přijede v sobotu. On má malá dvojčata, mámě to dělá radost, pochopitelně, ale copak mi může takhle bránit v tom, abych pomáhala tátovi? Teď tam doma prý na všechny, včetně táty, kterému je zle ječí, že z ní děláme blbce. Já fakt nevím co mám dělat, vždyť on potřebuje péči a hlavně klid. To je na zbláznění tohleto.
Mařenko, zajděte k babičce, myslím, že jste si blízké a svěřte se jí, určitě Vaši přítomnost uvítá, možná Vás také potřebuje. A pak zvládnete návštěvu i u Tatínka doma. PT /stařenka/
Mařenko, napsala jsem Vám. PT
Pt, děkuji, taky mě to napadlo, přijede v neděli z dovolené. No víkend je patrně pasé. Nenávidím ji, vím že je to špatně, ale je tady zase to, co jsem znala celé dětství. ONA 
Maruško, klid a rozum do hrsti. Asi je ve stresu a neví si rady nepomohl by jí Pyridoxin a B komplex UCPI JÍ ÚSTA TŘEBA ŽVÝKAČKOU ZAHÁNÍ STRES. Ona se v prvé řadě MUSÍ UKLIDNIT. Možná by vůbec bylo lepší kdyby se na pár dní vzdálila.Pak by si snad uvědomila, že stresuje všechny kolem, včetně sebe. Ty jsi šikulka já ti věřím.
a otce.
Myslím na tebe celé odpoledne, byla jsem se projít. A zjistila nějaké informace, pčečetla jsem si materii o B 17 - amygdalin / laetril / tu obsahují jádra z meruněk a nevím zda dokážu přesně formulovat myšlenky, ale ve zmutované tkáni CA zcela schází enzym rhodanese.Tento běžně zdravé tkaně obsahují, naopak ZT téměř neobsahuje enzym beta - glukosdase. Hlavní molekulou B 17 je kyanid. Ten vlivem enzymu rhodanese, který je obsažen ve zdravých buňkách je rozložen na neškodnou látku. Pod vlivem enzymu beta- glukosidase je však uvolněn a okamžitě zabíjí nádorové buňky,které nemají proti němu žádnou přirozenou ochranu.
Tyto účinky zkoumali na soukromé universitě Kyung Hec v jižní Korei zkoumali bolest , utišující a proti zánětlivý účinek B 17.
Dále byl odkaz na Asijský národ Hundzů národ , který žije na pomezí pákistánsko-indických hranicích a dožívá se vysokého věku 100 a více. Pro zajímavost jejich hlavní stravou jsou právě meruňky. Kterým se v tomto pásmu velmi daří. Oni neznají Mekáče A KFC. Více než ovoce si cení jader z pecek .Naprostá většina vědců se shodla v tom ,že dlohověkost a ideální zdraví je u nich způsobena právě přijmem amygdalinu společně s minerály a vitamíny. Při hlubším zkoumání jejich života se došlo k závěru, že na CA v tomhle národě nikdo neumírá. Že by tedy bylo CA bujení buněk ve skutečnosti jenom naprostým nedostatkem přírodních látek na bázi vitamínů nepostradatelných pro naše tělo.
Pokud budeš chtít pokusím se vyhledat obsah na netu.
B 17 obsahují jádra z pecky meruněk a ty jsou nyní sice za perdu dostupné... Asi bych to zkusila třeba tak dvě tři denně, chutnají jako mandle
doplněno 16.07.10 23:18:Ok a nemohla by raději hlídat dvojčata a ty s bráškou se věnovat otci a sohodnout si jakási pravidla nastolit řád. Takto jak popisuješ situaci to neprospěje nikomu pokusit se vše vysvětlit. kdo kdy co...
doplněno 16.07.10 23:33:Dokud něco nezkušíš 100x nemůžeš říct, že to nejde.
Malvinko moc děkuji za cenné rady a povzbuzení. Já jsem včera už ani nereagovala, za což se omlouvám, ale byla jsem dost mimo. Dnes mi macecha zavolala, omluvila se a zítra se pojedu podívat na taťku. Je to složité pro všechny.
Ty meruňky se mi líbí! Začnu je dlabat i sama, příroda je mocná a věřím jí hodně. Díííky
Mařenko, tak Vám přeji, ať to zítra v pohodě zvládnete. Máte pravdu, je to složité pro všechny, a každému prostě v takové situaci musí občas "rupnout nervy". A to, že se Vám macecha omluvila, považuju za velmi vstřícný krok Jistě máte tatínka VŠICHNI rádi, tak to určitě zvládnete, jak nejlíp to jde. Držím palečky a budu na Vás myslet. Doufám, že nám napíšete, jak to dopadlo.
Ani netušíte, jak moc mi všichni pomáháte. Já tu bydlím sice 7 let, ale mám jen jednu kamarádku a ta má svých starostí dost, takže jediný, komu se mohu svěřit jste vy tady. Ne že bych byla tak hrozná, ale prostě kamarády nevyhledávám, nikam nechodím a v nemocnici jsme sice byli výborný kolektiv lidí, ale nejsem na nějaké "courání" 
po návštěvách.
Jinak zítra pojedu k našim, taťulda prý neutáhne ani brčko na pití tak žízní. Koupila jsem hadičku, stříkačku a budu mu moct dát napít, chuderce. Zůstanu v Jablonci spát a v pondělí pojedu s tátou do nemocnice, je to dopoledne a zajdu za jeho lékařem. Pohlédnu pravdě do očí. 
Jak dostává tekutiny tatínek, vždyť musí být dehydrovaný? Navíc v tomto počasí.
Maruško, doufám, že se dostaneš k odpovědi.
Možná by pomohlo taťkovi, pořádně namočit, neždímanou žínku a otírat rty a co ulpí v ústech jen prospěje.
doplněno 18.07.10 13:50:Včera jsem konečně po týdnu usnula, promiň píšu až nyní.
No právě že skoro nijak, jenom co se mu zadaří usrknout. Já tam zítra fakt naklušu jak pobřežní hlídka. 
Asi by mne nic nezastavilo, ani dnes maximálně povodně. Právě zde bouří.
Nemůžu za to jinak jsem odpovědět nedokázala v tuto chvíli.
Maruško, pokud bys mu mohla meruňky u taťky nastolit již dnes bylo by to ideální a určitě se zaměřit na zásaditou stravu. žádné mléko sýry, tuky, vepřové, smažené,uzeniny,omáčky, paštiky Výrazně přidat céčko, třeba kuskus mnhokrát jinak nebo jáhly , med vím, že to není nic moc.ale hrajem vabank a za to omezení to určitě stojí . Nepodávejte mu nic studeného ani zmrzlinu.ani nápoje. Ona Ca jsou vlastně plísně, které tělo již nezvládá odbourávat..Plísně působí na metabolismus bílkovin opačným sestupným směrem k dusíku. V krevním obrazu lze tento dusík pozorovat na zvýšenémpočtu monocytů a úbytku červeného barviva. Prosím domluv se s maceškou na upravě jeho stravování, Nevím jestli jste aplikovali ten rakytník a červenou řepu. Nevyjádřila jsi se. Neomlouvej se, já tě chápu a čekala jsem podobný výsledek od macešky. Já meruňky miluji ony totiž jako jediné obnovují jaterní buňky. Pak se nedivím, že je tolik vzteklounů:D. tak si nervováním játra nenič alespoň ty.
Mrkni na kalendář dnes je již 17.7.
Tak pokud jsou meruňky dobré i na játra, tak supééér. Taťulda má ke všemu cirhozu. Červenou řepu baští i rakytník. 
To už jsem jim poradila. Ono já vždycky řepu nesnášela a představ si, že cca před rokem si o ní moje tělo řeklo samo. Teď jí sním půl sklenice k obědu.
Že bych si psala se zrcadlem . To čevené tfůůůůůj co mi obarvilo brambory jsem vždy pečlivě separovala Ani přivonět se k tomu nedalo
-
Já ji dělám mlsoune pečenou pokrájenou s olivovým olejem a třeba kari, prostě jak mne napadne. Bez soli a octa.
Kapka krve, kapka octa.
On i ten rakytník prospívá játrům, ale meruňky jsou meruňky. Láduj se oranžovým, alespoň pro toto období udrží tě v kondici.
Pro zajímavost přidávám:
Dietní jídelníček
Hunzové jedí výlučně to, co si vypěstují. Není toho mnoho, neboť jim chybí půda. Jejich jídelní lístek nám může připomínat půst. Děvčátka a chlapci do tří roků znají výlučně mateřské mléko. Potom dostávají okamžitě to, co dospělí. Základem jídelního lístku je především pšenice a proso, řidčeji ječmen a pohanka. Obilí mlátí pomocí zvířat, která chodí v kruhu po zrní rozloženém na zemi. Melou ručními, primitivními mlýnky. Mouka, kterou takto získají, má hodně celých zrn, otrub a často i klíčků. Mouku melou vždy čerstvou a pouze tolik, kolik právě potřebují. Ženy z ní pečou "čapati", v Indii, ale i u nás známé ploché placičky různé velikosti. Stává se, že spolu se sušenými meruňkami je to po zimě jediné jídlo. Občas mouku na pečení míchají s rozemletým hrachem nebo fazolí. Mají i rýži. Hunzové jedí hodně zeleniny, především špenát, mrkev, okurky, salát, cibuli, řepu, brambory, zelí a mladé lístky různých rostlin. Všechny zmíněné zeleniny jedí nejčastěji syrové s vinným octem a olejem z meruňkových jader. V zemi Hunzů není palivo, dřeva je velmi málo. Když něco potřebují uvařit, vaří to na malém ohni, v malém množství vody a pod pokrývkou. Jídlo se podává "ve vlastní šťávě", bez scezení. Zmíněným vařením totiž zelenina neztrácí svoje cenné vlastnosti. Třetím důležitým prvkem jejich jídelního lístku je ovoce, především syrové, v zimě i sušené. V údolí rostou obrovská jablka a hrušky, broskve, meruňky, višně, víno, moruše a ořechy. Hunzové ovoce suší a dělají z něho neslazené džemy. Bílkovin jedí málo -kozí sýr, kravský řidčeji, máslo, smetanu. Vejce je "superluxusem", protože v celém údolí žije sotva několik desítek slepic a pár kohoutů. Zato tam pijí mnoho mléka, především kyselého, jí jogurty, ale požívají i silné hroznové víno. Vynikající je i "mléko ledovců"-čistá voda z roztátých ledovců (dnes je známé, že takhle "aktivovaná"voda má zvlášť dobré účinky na lidský organismus). Výzkumy ukázaly, že obsahuje mnoho minerálů. Maso se objevuje na stolech Hunzů pouze výjimečně. Zvířat chovají velmi málo (neměli by je čím krmit) a jsou příliš vzácná, aby je zabíjeli, když jím poskytují mléko. Velmi zřídka proto jedí maso dušené se zeleninou a rýží. Jako tuk používají Hunzové výlučně olej z meruňkových jader. Tento olej je i kosmetickým přípravkem a lékem. Možná je součásti tajemství mládí a zdraví Hunzů i skutečnost, že neznají cukr, mimo cukru z ovoce a medu. Tento národ jí proto, aby žil, a nežije proto, aby jedl. Díky tomu tam nelze potkat tlusté lidi, ale každý z nich se vyznačuje fyzickou silou a zdatností. Třeba se to napohled ani nezdá, ale ženy dbají o to, aby jejich jídla byla chutná. Možná bychom jídelníček Hunzů mohli vyzkoušet i my, vždyť dožít se sta a více roků ve zdraví a plné síle je dostatečným motivem.
Jídla Hunzů
Několik předpisů jídel Hunzů, které byly upravené na evropské poměry:
Polévka z prosa
Potřebujeme: 1 hrneček prosa, půl hrníčku mrkve nakrájené na kolečka, půl hrnečku celeru, 2 lžíce olivového oleje, lžíci soli, půl lžíce tymiánu, půl lžíce bazalky, lžíci nasekaných vlašských ořechů. Olej zahřejeme v hlubokém hrnci a proso mírně opražíme. Přidáme zeleninu, sůl, ořechy a ochutíme. Mícháme tři minuty. Potom dolijeme tolik vody, aby proso bylo namočené (3 cm nad něj). Vaříme na mírném ohni 15 minut. Potom odstavíme na teplé místo (například do peřiny), aby proso dostatečně změklo.
Čapati
Připravíme si: 2 hrnečky celozrnné pšeničné mouky, 3/4 hrnečku vody, půl lžíce soli, olivový olej. Všechny produkty vymícháme na těsto, které mírně posypeme moukou, dokud nebude hladké a elastické. Přikryjeme ho vlhkou utěrkou a necháme 30 minut stát. Potom odtrháváme kousky těsta, formujeme z nich třícentimetrové kuličky a vyválíme z nich slaboučké placky. Pečeme je z obou stran na pánvi jemně potřené olejem na mírném ohni. Hotové čapati můžeme polít hustou smetanou, natřít máslem nebo tatarskou omáčkou či měkkým sýrem. Placičky lze plnit vařeným špenátem, který zahustíme jogurtem.
z www.veggie.cz
-
ještě doplňuji info z vegetarian.cz
Hunzové z centrální Asie
Údolí Hunza se rozkládá na severu Pákistánu, poblíž čínských hranic, a je obklopeno 2 horskými masivy, které patří k nejvyšším na světě: Hindúkušem a masivem Karakorum. Údolím protékají přítoky velké řeky Indus, které vytvářejí velmi hluboká údolí. Horská úbočí obyvatelé přizpůsobili terasovitému pěstování obilí a ovocných stromů, zvláště meruněk.
Jedná se o vzdálenou a záhadnou oblast, která je pověstná dlouhověkostí tamějších obyvatel. Její geografická izolovanost umožnila, možná po několik tisíciletí, uchování některých přírodních návyků, které jsou velice prospěšné pro zdraví.
Dlouhověkost a vynikající zdraví obyvatel údolí Hunza vzbudily pozornost některých badatelů. Dlouho se věřilo, že za tuto mimořádnou dlouhověkost vděčí místní obyvatelé výlučně genetickým faktorům. Zajímavé výzkumy, uskutečněné mezi tamějšími lidmi, však ukázaly, že faktory prostředí hrají mnohem důležitější roli než dědičnost. Jedná se o převážně rostlinnou stravu, suché a slunečné podnebí a strohý styl života, plný tělesné námahy.
Význační severoameričtí kardiologové, dr. Toomey a dr. White, navštívili v roce 1964 tuto oblast a uskutečnili zde řadu nejrůznějších studií, které byly publikovány v časopise American Heart Journal. V těchto studiích uvádějí, že Hunzové jedí velice střídmě, převážně čerstvé (ale i sušené) ovoce, ořechy, různou zeleninu a obiloviny (ječmen, pšenici a proso). Pijí trochu kozího mléka a pouze jednou až dvakrát do roka, o svátcích, jedí jehněčí maso.
Po vyšetření 25 mužů ve stáří 90 až 110 let došli lékaři k závěru, že všichni sledovaní měli krevní tlak, hladinu cholesterolu a elektrokardiogram naprosto normální. Mezi Hunzy není známa rakovina, srdeční choroby, cukrovka nebo předčasné stárnutí.
16. 02. 2010
Nachází se v meruňkových peckách a u národů (např. Hunzů), jejichž strava se z 50 % skládá z meruněk a z meruňkových jader, se nevyskytuje rakovina. V historii i současnosti nalezneme velmi zákeřná onemocnění, která se dala odstranit poměrně jednoduše, jen o tom vědět.
Když vezmeme takové onemocnění, jako jsou kurděje, které postihovaly hlavně námořníky při plavbách za objevováním nových světů, zjistíme, že to bylo naprosto "zbytečné"onemocnění, které zabíjelo, a přitom jeho hlavní příčinou byl pouze nedostatek Vitaminu C. Jestliže v lidském organismu chybí kyselina askorbová, neboli Vitamin C, dochází ke zvýšené krvácivosti sliznic, kůže a svalstva, vypadávání zubů, slabosti a snížené odolnosti vůči infekcím. Dalším zhoubným onemocněním byla pelagra, což je v podstatě nedostatek niacinu, Vitaminu ze skupiny Vitaminů B. Pokud jeho nedostatek přetrvává, dochází k vyrážce na místech kůže vystavených slunečnímu záření, zvracení, jasně červenému jazyku, únavě a ztrátě paměti. Přitom například už malé dávky pivovarských kvasnic tomuto onemocnění dokážou zabránit.
B 17 "BOMBARDÉR"TŘETÍHO TISÍCILETÍ MEZI VITAMINY?
Vitamin B 17 je jedním z nejnadějnějších objevů poslední doby mezi Vitaminy. B 17 je svým mechanismem účinku skutečně těžký bombardér. "Na chuť"Vitaminu B 17 však začaly přicházet vědecké týmy zabývající se mechanismem nádorového bujení. Ti si totiž při studiu nádorových buněk začali časem uvědomovat některé objektivně přítomné rozdíly v biochemické výbavě nádorových a zdravých buněk. Z těchto výzkumů mimo jiné vyplynulo, že zdravé buňky na rozdíl od buněk nádorových obsahují enzym, tzv. rhodanázu. Nádorové buňky naopak obsahují jiný enzym, tzv. beta-glukosidázu. A u zrodu byl důležitý objev v poměrně jednoduché myšlence: Je možné použít k ničení nádorových buněk enzym betaglukosidázu? Vědci zjistili, že ano. Bylo již známo, že tento enzym dokáže uvolňovat právě vázaný kyanid. Kyanid je chemicky velmi jednoduchá sloučenina a dá se proto snadno zkoumat. Jenomže kyanid také zničí, na co přijde. Vtip je v tom, že kyanid ve vázané formě se nemusí uvolnit nebo může být zlikvidován dříve, než se tak stane. A právě to umí s kyanidem enzym rhodanáza, který ho neutralizuje na nejedovatou látku zvanou thiocyanate.
A JAK TEDY FUNGUJE BOMBARDÉR B 17?
Tato těžká zbraň biochemické armády startuje ze známých a důvodně obávaných meruňkových jadérek, o kterých je známo, že právě kyanid obsahují. Zamíří do koridoru úst a za hranicemi vašich buněčných membrán provede kobercový nálet. Stovky mikrogramových bomb vázaného kyanidu se jako sprcha opřou do zdravých i nádorových buněk. Zdravé buňky se schovají do svého "úkrytu"pod deštník rhodanázy, která kyanid přímo rozkládá. Nádorové buňky si ale vynuceně zahrají ruskou ruletu. Jejich beta-glukosidáza aktivuje kyanidové nálože a dojde k buněčným detonacím s likvidačními následky.
MUDr. Dean Burk, dlouholetý ředitel NCI (národní institut pro výzkum rakoviny, USA), jeden z nejvýznamnějších odborníků v oblasti biochemie uvádí: "Během 45 let, která jsem věnoval studiu a výzkumu rakoviny, z toho téměř 33 let ve službách NCI s možností studia veškerých dostupných materiálů, týkajících se seriózního výzkumu laetrilu (B 17), jsem se nesetkal s jediným vědeckým výsledkem, který by demonstroval zvýšenou toxicitu nebo jinou zdravotní závadnost tohoto Vitaminu. Protirakovinné účinky této látky byly nezvratně prokázány jak naší institucí, tak řadou dalších klinik po celé Americe i západním světě. Navzdory tvrzení odpůrců laetrilu z řad kartelů ovládajících trh se syntetickými léky prohlašuji, že Vitamin B 17 je tou nejúčinnější látkou pro kontrolu rakoviny, se kterou jsem se za celou dobu své profesionální kariéry setkal. (převzato z článku A. P. Křivánka: Svět bez rakoviny? Lži, mýty a neuvěřitelná fakta, Meduňka 3/2008)
ZKOUMÁNÍ HUNZŮ A APRICARC
O to se postarala příroda sama. Vysoké hory na pákistánsko-indickém pomezí obývá asijský národ Hunza. Tento kmen žije v naprostém souladu s přírodou a jeho členové se dožívají v pohodě a zdraví více než 100 let. Ženy ve věku 50 až 60 let mají nádherně vyhlazenou a pevnou pleť a běžně vypadají Hunzové mladší o 25 let! Při hlubším zkoumání jejich života se zjistilo, že na rakovinu v tomhle národě nikdo neumírá. Jejich hlavní částí jídelníčku přitom jsou meruňky, kterým se v tomto klimatu velmi daří, ale ještě více než samotné ovoce si cení Hunzové jádra z pecek meruněk, kde se právě vyskytuje Vitamin B 17. Dávkovat si však takto "bombardér"chce nejen zkušenost, ale také "standardní jadérka", která vám naše tržnice spíše neposkytnou. Proto je lépe s výhodou použít standardizované výrobky. V potravinovém doplňku B 17 APRICARC je navíc kromě leatrilu (B 17) ještě hlíva ústřičná, reishi, rakytník řešetlákový a meruňkový olej. Cizopasná houba i plody zajímavého keře mají v sobě další látky, které mimo jiné působí na regeneraci tkání, zvyšují odolnost organismu a chrání ho před volnými radikály. To už přimíchala bylinkářská a léčitelská zkušenost.
Přípravek B17 Apricarc s meruňkovým olejem naleznete v naší nabídce.
Malvinko, moc děkuju. A je zvláštní náhoda, že když jsem v neděli večer přišla k babičce, tak na chodbě mi v cestě stála přepravka s hromadou meruněk Že by znamení? Tohle vyzkouším. Dala jsem celé rodině úkol nevyhazovat pecky z meruněk a pak je zpracuju. Každopádně v lékárně mám Apricarc objednaný. Mimochodem i pro sebe. Docela mne mrazí, když si uvědomím, že na rakovinu zemřel můj děda a babička z máminý strany a teď je nemocný taťka. Super viz. Genetické předpoklady k rakovině lze obvykle snadno vysledovat. Mají je ti, v jejichž rodině viditelně zvýšen výskyt rakoviny.
V pondělí už jsem se rozbrečela, prostředí na onkologii je depresivní a přitom to tam vypadá úplně stejně jako u nás na LDNce. Možná právě proto. Včera mu dali PEG, předpokládají, že tak vysoká dávka záření, kterou mu musí dát zapříčiní tak velké stažení hrtanu i hltanu, že taťka nebude moc jíst ani dýchat, ale se zavedením trachey čekají.
V neděli ho macecha tak "dostala" svými řečmi o tom, jak je to těžké, že nikam nemůže jít, pořád je doma a stará se a blábláblá (promiňte, ale řekla jsem jí, že přijedu a ona se nemusí o nic starat, přesto si neodpustila sebelítost 
) A i přes naší domluvu, že pomohu, ječela jak má hrozný život, že se ten můj brouček malej hubenej celý schoulil a řekl hroznou věc.
Že když je na obtíž, tak se zabije. No neubili byste jí? Já jenom v tu chvíli seděla, hladila ho po hlavince a dost... zase bulím. Nenávidím jí za to. 
Mařenko, teď musíte vzít rozum do hrsti, řekla bych to lékaři, co doma tatínek musí poslouchat, ať lékař rozhodne, jestli by tatínkovi nebylo v nemocnici lépe, a také Vy byste za ním mohla volně chodit, ani byste se tam nemusela s maceškou vídat. Ona to asi psychicky nezvládá a tatínkovi to moc nepřispívá. Nevím, co Vám poradit, možná přijde někdo ještě s rozumným řešením, ale já to vidím na zpátečku do nemocnice. Moc na Vás myslím, držte se. PT /stařenka/
Ahoj Maruško, dne jsem si koupila meruňky ani se neptej za kolik. A moje máma je loni a předloni rozdávala po koších sousedům...Asi bych nevydržela a řekla, že si jej beru na starost a ona ať se jde bavit. Beztak zřejmě celou situaci zhoršuje. Trošku taktu a diplomacie by z její bezohledné strany rozhodně neuškodilo. Empatie jí asi taky nic neříká. Sama neví kdy bude potřebovat pomoci.
Maruško, po tom ozařování se bude hodit rakytníkový olej urychluje hojení. Hlavně musí být bezpodmínečně po psychické stránce vyrovnaný. Problém je steatóza. Měla bys mne vidět jak se mi kouří z hlavy jako z tohoto hrnečku. Snažím se ještě něco vymyslet. Mrzí mne, že nemůže p.o. užívat jinak bychom mohli ještě něco zkusit před oz. Uvidíme jak se vše vyvine.
Nevím zda znáš produkt Ovosan já sním bohužel osobní reference nemám.
doplněno 20.07.10 16:04:Rakytník _ keř z rodu olivovitých se světle oranžovými kulatými plody, kterým se také říká "sibiřský ananas", nejen pro chuť podobnou tomuto exotickému ovoci, ale rovněž pro jeho podobné léčivé vlastnosti. Nevelké kuličky jsou zdrojem ohromného množství biologicky aktivních složek, proto je také naši předkové rádi pojídali a vypracovali i metodu získávání rakytníkového oleje. Při difúzním lisování vzniká olejovitá kapalina jasně oranžové barvy, charakteristické chuti a vůně. Díky této metodě lze nejen získat vysoce jakostní produkt s výjimečně vysokým obsahem čistého oleje (98 %), ale také zachovat všechny jeho blahodárně působící složky.
Použití při:- žaludečních a dvanácterníkových vředů a chorob tlustého střeva
- neutralizuje negativní působení žaludečních kyselin
- zánětlivých stavů trávicího ústrojí
- zánětlivých stavů sliznic (ústní dutina, pochva)
- průjmů
- kožních chorob a poranění kůže (mykóza, popáleniny, omrzliny, proleženiny, popraskané bradavky u kojících žen)
- nemocí oběhového ústrojí _ předchází rozvoji trombotického zánětu žil, arterioskleróze a srdečním infarktům
- poškození sliznic po chemoterapii
- hemeroidů, bolestivých trhlin konečníku
Rakytníkový olej zvyšuje rovněž odolnost organismu a doplňuje nedostatek vitaminů a minerálů. Je rovněž známým a velmi ceněným kosmetickým prostředkem, protože má pozitivní vliv na pokožku a vlasy.
Dávkování:Rakytníkový olej lze užívat vnitřně i zevně.
Vnitřně: doporučuje se 5 kapek denně během jídla v závislosti na druhu léčby. Nejlepší je užívat olej přímo, případně smíchaný s jogurtem, kefírem nebo kyselým mlékem. Děti od 3 let 3 kapky denně.
Zevně: k mazání postižených míst, k výplachům ústní dutiny a krku, ve formě obkladů, jako složka pleťových a vlasových masek.
Olej je možné míchat s krémy, balzámy a olivovým olejem.
Příklady léčebných kúr:Žaludeční a dvanácterníkové vředy, choroby tlustého střeva:
Rakytníkový olej 3× denně _ 30 minut před jídlem. V průběhu kúry je důležité dodržovat zásady správné výživy, která žaludek nezatěžuje (lehce stravitelné pokrmy, malé porce). Nevhodná je zvýšená fyzická námaha, silné psychické otřesy, kouření a konzumace alkoholu. Kúra by měla trvat asi 3 týdny. U některých osob se může objevit pálení žáhy a projevy překyselení žaludku, které jsou však jen přechodné. Výjimečně se vyskytují příznaky nesnášenlivosti oleje, které se projevují zesílenou bolestí, dýchavičností nebo zvracením. V případě uvedených reakcí je nutné léčbu přerušit.
Průjmy:5 kapek oleje přidat do bylinného odvaru (třezalka, heřmánek, měsíček) a užívat vnitřně.
Záněty ústní dutiny, afty:Výplach ústní dutiny 2 _ 3× denně.
Hemeroidy a bolestivé trhliny konečníku:Olej užívat vnitřně a zároveň zevně _ mazat okolí konečníku 1 _ 2× denně. Lze rovněž použít vatový tampón navlhčený rakytníkovým olejem.
Nemoci děložního krčku a zánětlivé stavy pochvy:Používat tampóny navlhčené rakytníkovým olejem každodenně v průběhu 12 dní (nejlépe na noc). Kúru je vhodné opakovat po 4 _ 6 týdnech. Rakytníkový olej podporuje obnovu epitelu, zmírňuje zánětlivé stavy a otoky.
Praskání bradavek, jiná poranění a poškození kůže:Každodenně přikládat obklady z rakytníkového oleje nebo mazat postižená místa. Pro zvýšení účinku se v průběhu kúry doporučuje rovněž vnitřní užívání oleje.
Praskání ústních koutků:Preventivně držet v ústech 5 kapek oleje asi 10 _ 15 min. V případě již vzniklých prasklin mazat ústní koutky rakytníkovým olejem několikrát denně.
Nosní a krční záněty:Každodenně mazat sliznice v nose a krku tampónem navlhčeným rakytníkovým olejem, současně užívat vnitřně 5 kapek denně (v případě chronického krčního zánětu mazat 2× denně).
Zánět mandlí:Každodenně v průběhu 5 až 12 dní mazat krční sliznici tampónem navlhčeným rakytníkovým olejem.
Zánět nosních dutin:Nakapat olej do obou nosních dírek, zaklonit hlavu a ucpat nos, aby kapky zasáhly co největší plochu. Kúra zlepšuje dýchání, zmírňuje bolesti hlavy a výtok z nosu.
Kůže:Rakytníkový olej lze přidávat do krémů nebo používat jako mastný balzám po večerní koupeli. Je však třeba vzít v úvahu, že rakytník zanechává oranžové skvrny na oblečení, takže v tomto případě se nedoporučuje nosit drahé noční prádlo. Rakytníkový olej zvlhčuje pokožku a dodává jí vitaminy. Pokud se přidává do denního krému, dodá pokožce krásný broskvový odstín a kryje projevy albinismu. Nelze jej však doporučit osobám s tmavými skvrnami na kůži, protože může způsobit jejich vystoupení. Je vhodné rovněž vnitřní užívání rakytníkového oleje _ každý den 5 kapek. Profesor Leonidas Samochowiec ve své knize Kompedium bylinkářství doporučuje rakytníkový olej na popálenou kůži u malých dětí.
Vlasy:Rakytníkový olej posiluje vlasy a zpomaluje proces jejich vypadávání. V těchto případech se doporučuje pít olej každodenně a potírat s ním vlasy.
UpozorněníVýrobek není určen pro děti do 3 let. Těhotné a kojící ženy musí případnou konzumaci konzultovat s lékařem.
Složení Počkej, ale on nemá steatozu, ale cirhosu. Uvidíme co s ním udělají ozářky, doktor z nich má docela vítr. Co mě utěšuje, je že liberecké onko oddělení je chválené. Dneska mám zas nerva, protože za ním jede babí, dokonce jí sám psal ať přijede, tak uvidíme, jak se s tím babča popere. Bude to pro ní šok, protože po tom týdnu, co ho neviděla se hodně zhoršil. A my jí nechtěli kazit dovču, takže jsme jí říkali že je na tom tak nějak stejně.
0x
Mařenko, já bych se za slzy nestyděla.Manžel mi sedával v nemocnici u postele a klidně měl mokré oči. Věřím, že tatínkovi je lépe a že to vše vydržíte, ono starat se o druhého co nemohou není snadné. Bohužel, spoustě těch co to nezkusili příjde, že to snad děláte pro peníze. Držím pěsti a přeji hodně šťastných dní.
0x
Mařenko, nemáte to vůbec snadné. Lituji vás a přeji vám sílu, přežít ve zdraví tatínkovo trápení a také macešku. To povídání o meruňkách a peckách, hrozně bych tomu chtěla věřit. Fakt. Ale pamatuji smrt holčičky, které bráškové natloukly pecky z jader a ona se otrávila. Nezachránili ji. Doma, u rodičů, jsme měli spousty meruněk a jedly se celé roky. Byli jsme všichni přejezení čerstvými a také zavařenými. Tatínek zemřel na rakovinu plic, maminka měla rakovinu prsu a já také. Sousedé v bytě pod námi, zemřeli oba na rakovinu. Když se do dolního a posléze i horního bytu nastěhovali jiní lidé, meruňky už chvíli nebyly a ti lidé, cca 15 let, rakovinu nemají. Hodně věcem chce člověk věřit a věří, protože nezná řešení. Ono třeba řešení a pomoc ani není. Mařenko, snažte se tatínkovi udělat radost podle jeho představ, ne podle svého přesvědčení, že je to zdravé a že by to nebo ono měl, že je to zdravé. 
Obrňte se proti pindám macešky, taky to nemá, holka, snadné. A navíc, se bojí toho, co bude. A vy se hlídejte, ať vás emoce příliš neponičí. Vím, že to nejde, ale přesto. Snažte se tatínkovi udělat radost hlavně tím, že s ním pobudete a budete spolu vzpomínat na to, co jste spolu hezkého zažili.
Děkuji. Fakt moc. Víte, já jak tady pořád děkuji, tak to není to naučené poděkování za všecičko, ale opravdu si z vašich příspěvků hrozně moc beru. Je to z hloubi duše.
A máte pravdu, už se musím hlídat s alkoholem, kolikrát mám chuť se nehorázně opít, ale naštěstí v naší domácnosti není nikdy víc jak 2-3 láhve piva. Ani to kupovat nebudu, to už je první preventivní krok. Však znáte mojí minulost, daleko ke sklouznutí do bláta nemám, ale naštěstí ten rudý vykřičník vidím. Taky se dokopu k lékaři, nechám si obebrat krev na onkomarkery.
Jenom v neděli, jsem šla od našich tajně přespat k babičce, nakoupila jsem v obchodě luxusní salámek, sýr a mini rajčátka, lahvinku vína. Byla s námi i teta, babičky dcera, tátova sestra. Zakázaly jsme si před babičkou mluvit o tatínkově nemoci a povídaly si o jejich dovolené, vzpomínaly na dětství. Bylo nám hrozně fajn. V tom se trefila Sebodka. Pořád máme tu pupeční šňůru, dokud rodiče žijí a může nám být třeba 60.
Ano, Mařenko, přesně tak. Vůbec o sobě nepochybujte. Děláte to dobře, jak nejlépe umíte. V hlavičce to jmáte dobře poskládané. Jste obdivuhodná a chce to jen výdrž. A udělat sobě a blízkým život hezčí. Maličkostí, byť jen tím salámkem. Na chvilku přerušit něčím příjemným smutek, strach, zoufalství. Jedině v tom je cesta.
Víš marenko, pořád přečítám toto vlákno, vhání se mi slzyčky z toho co tady píšou. Někdy je to až moc těžké číst. Mě před 2 roky nečekaně umřela maminka. Bohužel nebyla pro mně jen maminkou, ale také skvělou kamarádkou. Neplaka jsem, ono to ani nějak nešlo, mohlo to být i tím, že jsem se snažila být moc silná a to kvůli rodině a mým dětem. Nechtěla jsem jim to připomínat, protože ji měli moc rádi a nejvíce to odnesl syn, který nám kvůli každému kárání, když něco udělal, říkal, že nám taky raději umře. Držela jsem veškerou tu zlobu, nenávist, výčitky a bezmoc v sobě. Je pro mě těžké to psát, protože konečně dokážu plakat a slzy se mi rynou z očí, když to píšu. Ale proč to vlastně píšu? Protože to, že jsem nedala projev svým pocitům se projevilo do půl roce celkovým kolopsem organismu. Ochnula jsem na polovinu těla a nemohla mluvit. Doktoři na nic nepřišli a usoudili že to bude pravděpodobně z toho, že všeho bylo na mně moc a nechtěla jsem to dát najevo. A povím ti, že manžel, když jezdil za mnou do nemocnice, nechtěl plakat, chtěl být silný. Seděl u mé postele a viděla jsem, jak mu vlhnou oči. Chytla jsem ho za ruku a řekla ať klidně pláče, ať se za to nestydí. Oba jsme si poplakali a hodně se ulevilo. A hlavně mu. Proto se za nic nestyď, a plakej, dej průchod svým citům. Držím palečky ať to zvládneš. Je fajn, že jsi se šla odreagovat k babičce, dělej to častěji. Tak to má být, a nemusíš mít kvůli tomu žádné výčitky.
Markétko To je mi moc líto.
Vím, že to nikdy nepřebolí, ale doufám, že už jsi na tom líp. Přesně tak, já už jsem s taťkou taky kamarádka. Je to můj rádce, kámoš, moje vrba a Taťulda. Teď je ke všemu takovej malinkej, hubenej, bezmocnej. Kdyby to tak šlo, dát si ho do baťůžku a utýct před tím někam daleko. No snad bude líp. Dum spiro, spero.
Mě ta zpráva teprv dochází a hrozně to bolí, mě snad praskne srdce nebo co já nevim. Tohleto nejde, on se probudí
doplněno 28.07.10 14:26:JAK SE S TÍM MÁM DO PR**LE SROVNAT?
Milá Mařenko, přeji Vám hodně síly k překonání toho jediného, co nemůžeme už nikdy změnit.
Upřímnou soustrast.
Milá Mařenko, takový je běh života. Někdy nás smrt milovaného člověka opravdu zaskočí. Myslete na babičku a podporujte jedna druhou. Tatínkovi se ulevilo a už má klid. Máte manžela, svou oporu a čas všechno zahojí. Myslím na Vás. PT /stařenka/
Pepánku díky, to by mě ani nenapadlo hledat. Ale stačilo otevřít první stránku z vyhledávače, a ty pocity co popisují, jak fyzické, tak psychické, ty otázky, které napsali, že si lidé kladou... Jj, to je přesně to, co teď cítím.
Je mi hrozně, ale můžu vám říct, že manža je poklad. Umí to se mnou, je vidět, jak mě poočku sleduje a povídá mi o autech, o blbostech, i když ví, že ho nevnímám. Ale je fakt, že to pomáhá.
Jen nevím, poraďte. Ségra pořád píše, ať přijedu domů, (no a už bulím, jen napíšu ty 4 písmena ), že mě chce obejmout, ale já cítím, že to nezvládnu, že na to nemám sílu a tam to na mě padne ještě víc. Je to špatně? Jsem sobec? Já teď fakt nevím.
Marenko to je moc smutna zprava. verte ze tatinkovi uz je krasne a jeho utrapy uz zkoncily! takove silne vazby jako jste mela s vasim otcem se jen tak nepretrhaji a vy se zcela jiste opet shledate!
fraze ze cas vsechno vyleci urcite znate a je to pravda .. jedine co vam ted pomuze je nechat emoce at z vas tryskaji! zadrzet je stejne neni mozne a nema to ani smysl!
>uprimnou soustrast<
Mařenko, tady jsou všechna slova útěchy marná. Mému milovanému taťkovi bylo necelých 63. Protože jsem už bydlela jinde, tak jsem se s tím nechtěla dlouho smířit. Ale o to horší to bylo, když jsem přijela domů a on tam už nebyl. Je to kruté a bulím s tebou! A přitom je to už tak dlouho!
Všem všem vám hrozně moc děkuji za slova útěchy, za podporu. Ještě ten pohřeb, to bude hrozně bolet a pak snad bude líp. Já nemůžu ani psát
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.