Vidět nějaký pár nebo rodinu s dětmi, hned mě to úplně rozebere. Často přijde nějaká myšlenka třeba na bývalou, a i když jsem měl skvělý plán jak budu po práci dělat to a to, sebere mě to takovým způsobem, že se k tomu nedonutím a místo toho tři hodiny čumím v depresivních myšlenkách do zdi a pak jdu spát
Chybí mi někdo, ke komu bych mohl něco cítit a kdo mi to obětoval. Tak moc bych chtěl mít někoho rád...
Kamarády nemám žádné, dokáži se zabavit víceméně sám. Po nějakých přátelích ke konverzaci ani netoužím. I když se chovám ke všem mile, lidmi jsem za svůj život spíš zklamaný a nechci se jimi obklopovat. (Udržuji samozřejmě ty povrchní vztahy v práci a kolem sebe, občas si zajdu se spolužáky někam sednout, ale pustit si někoho blíž k tělu, to ne) Chci na světě najít jen tu jednu bytost, časem s ní založit rodinu a jim věnovat vše.
Když jsem se zkoušel kamarádit s holkou, pokaždé se to pro mě stalo neúnosné, mít nějakou tak blízko sebe (a přitom tak moc nějakou chtít), nedokázal jsem si to k ní dostatečně srovnat, a začal jsem k ní něco cítit (z její strany to ale nikdy nebylo opětované) a tak jsem trpěl ještě víc.
Jinak jsem docela aktivní. Škola, práce, doučování angličtiny, fitko, každý týden chodím pomáhat kamarádce do školního kroužku.
Poraďte, co mám dělat aby mi ta samota nevadila, aby mi to bylo jedno, aby mě to tak nebolelo?
Potkat někoho, to se mi prostě nedaří, teď už jsem tím hledáním i unavený a demotivovaný. Jsem na sebe naštvaný, že to tam mám.
Chci si v klidu dodělat školu, kterou miluji, a vím, že potom ta pravá určitě přijde, ale chci se taky cítit MOMENTÁLNĚ psych. v pohodě.
Tohle není něco krátkodobého, co bych momentálně pod vlivem emocí nezvládl a proto to vyplivl zde, trápí mě to už dlouho.
2x
Asi to spolu nedáme dokupy, chlape, protože jsem také na holky, ale ten text, jako bys mi ho "ukradl" a vydával za svůj..
Držím se moudra, že až přestaneš hledat "(dosaď si cokoliv)", najde si tě to samo. Nebo mělo by. Občas to trvá léta..
Ono to zase ale neznamená, že není dobré jít tomu trošku naproti. Jenomže ty teď vidíš jako jediné východisko vztah. Bude vztah a bude najednou štěstí a radost, sluníčko.
Přeji ti, abys nalezl své štěstí a to, oč si žádáš, ale až se ti naskytne možnost mít vztah, neobětuj mu vše, co máš doposud (škola, zájmy, celkově aktivní život, který by ti nejeden mohl závidět, včetně mě).
Je hloupost ti radit najít si další zálibu, sport, aktivitu, když zkrátka hledáš jen blízkost někoho, komu můžeš věřit a může tam vzniknout lidská intimita. Takovou službu může trochu suplovat dom. mazlíček, i když to samozřejmě není člověk. Ale narozdíl od lidí většinou nemluví - slovy tě nemůže ranit a většinou už ti ani neuteče jinam. Na nějakou chvilku by to mohlo fungovat - být zase na chvíli naplněný. To platí i pro ten sport, zase něco nového. Víc poradit neumím, ale snad ti alespoň trochu pomůže, že nejsi jediný, kdo tenhle svět takto vnímá, mám to úplně stejně. Až na počet těch aktivit, v tom máš sakra navrch!
Někdy pomůžou i taková slova, od někoho, kdo to má stejně.
Těma aktivitama jsem chtěl demonstrovat jen to, že i někdo, kdo nesedí jenom doma, může mít problém seznámit se, a to klidně dlouhodobý i v řádu několika let.
Přeji ti, abys v životě našel to co hledáš
2x
Z vašeho psaní mám pocit, že to máte sám se sebou dost těžké. Velice toužíte po blízkosti,ale zároveň se jí bráníte. Jen úplně nerozumím tomu proč. Nejste si jistý sebou, nebo spíš tím, že protějšek by později nemusel odpovídat vašim představám? Ale to je přirozené, že člověk si tím druhým nikdy nemůže být na začátku jistý. Vždycky musí počítat s tím, že nebude obrazem, který si vysnil. Píšete "Chci na světě najít jen tu jednu bytost, časem s ní založit rodinu a jim věnovat vše." To je jistě pěkné, ale pokud se budete bránit z obavy, že by vámi rozdávaná láska nemusela být opětována, hubšího citu se asi nedočkáte. Všechno potřebuje zrát, i vztah. Pokud z něj "včas" utečete, tak žádný nebude. Vrací se vám v něm totiž tolik, kolik jste ochoten dát - ne až potom, časem, až budete mít jistotu, ale zrovna. Chcete být v psychické pohodě, ale sám asi máte i pocit, alespoň z vašeho psaní to tak vyplývá, že si za tu nepohodu můžete tak trochu sám. Neplánujte zatím do budoucna, ale žijte okamžikem, pojďte si vychutnávat radost z nových setkání a dopředu nic neřešte, nevnímejte seznamování tak zodpovědně a cíleně, sám pak uvidíte, jestli s novými lidmi, které poznáte, chcete posunout od povrchní známosti k hlubšímu vztahu.
1x
@studentbrno - vy si žádnou holku nehledejte, dokud si nesrovnáte priority v životě. Vy nikoho nepotřebujete kolem sebe, jen tu jednu vysněnou. Upnul byste se na ní jak klíště a učnil každou holku nešťastnou. Asi z tohoto důvodu vám zatím žádný vztah nevyšel.
Mám taky ten dojem, že to z něj nějak vyzařuje, že to ta holka vycítí.. A takový ten oddaný pes nepřitahuje. Je totálně jistej. Naopak nás láká, co trochu uniká. Láska je touha. Když ji mám zcela připoutanou, tak vadne. Jak je to v tý písničce: V lásce vždy prohrává, kdo má rád víc...Jestli taky není kluk moc vážnej. Přitahují takoví ti pohodáři, co je s nima sranda, berou trapasy s humorem, a mají své hobby, kdy slečna musí počkat, až se kluk vrátí z téninku. To umění se od sebe vzdálit a netrpět tím a druhému nevyčítat...
Zpočátku to asi dělá každému dobře, když je zamilovaný. Jen tyhle typy často žárlí, hlídají, kontrolují, podezírají, omezují ... a časem se stávají protivní. Partner/-ka se v takovém vztahu dusí. Po roce, roce a půl už toho má dost. A když pak potká někoho, vedle kterého se cítí svobodněji, tak z původního vztahu odcházejí...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.