Nejste přihlášen/a.
Bydlím přes pracovní dny na jednom pokoji se spolubydlící. Pořád se mě snažila poznat a na něco se ptala, tak jsem ze slušnosti odpovídala a smála se jejím vtipům. Jenže pokud jsem zrovna o hloupostech mluvit nechtěla a mlčela, ona mlela dál, pořád se vyptávala a čekala, že jí budu odpovídat. Ale mě už to nebaví, tak radši držím pusu, protože i odpověď na pozdrav spouští její řeči o ničem.
Proč byste to měla hrotit? Prostě je málomluvná, někdy to je lepší než zbytečná ukecanost. Není to vaše kamarádka ale jenom spolubydlící. Snahu rozpovídat ji jste měla, to už stačí. Možná se jednou "chytne". Dobré ráno, dobrou noc, na shledanou, říct můžete, i když nedostanete odpověď, za to vám pusa neupadne, a jinak ji neotravujte, není její povinností s vámi komunikovat. A kolik má kamarádů, jestli měla kluky, po tom vám nic není. Možná v sobě má nějakou bolest. Co jí tak někdy jen tak nadhodit nechce se ti se mnou jít ven? Přeji vám, i jí, pěkné dny ... a netlačte na pilu!
Povahově jste si nesedly, ať je to jakkoliv - morous, pesimista, melancholik, zaptrklý člověk se trošku snaží.
Tato dívka ne.
Asi nemáte možnost jiného bydlení, protože byste to asi už dávno řešila.
Pokud to vezmete, jak Vy osobně se cítíte? Jaký máte v sobě pocit, když se blížíte ke dveřím domu a odemykáte? Určitě nepříjemně, vnitřně to musí stresovat. Je to vaše prozatímní útočiště, domov a člověk by se v něm měl cítit v pohodě, bez starostí a tlaku.
Proč si dělat násilí. Já s mojí povahou bych to vydržela tak měsíc a utíkala od takového člověka pryč. Půl roku ne.
Chtěla jste být vstřícná, aby se spolubydlící otevřela, pomoci, navázat kontakt, probíraly holčičí starosti s oblečením, vztahy, či minimálně korektně komunikovat, ale až takhle postavit zeď?
Vy jste se snažila.
Asi děvče potřebuje speciální přístup, a ne každý na to má.
Zdravím. Neřešte to a neberte si to osobně. Někdo holt není upovídaný a je unavený z lidí kteří to mají třeba naopak. Pokud nechce mluvit, neobtěžujte jí zbytečnou komunikací. Vy to třeba nemyslíte zle, ale někdo má prostě jinou povahu a je třeba to respektovat. Jestli má nebo nemá kamarády, či kluky, je jen její věc, ne Vaše. Nechte jí žít a nevnucujte se jí. Smiřte se s tím, že je taková jaká je. To Vy jste přece také a ona to musí snášet a respektovat.
Zdravím. Je krásné v létě spolu mlčky posedět při západu slunce. Je krásné spolu v přátelském rozhovoru posedět při západu slunce. Ona je ten 1. příklad, vy jste ten 2. A přitom jde v obou případech o posezení 2 přátel. Jí stačí vědět a jen cítit, že je mezi vámi přátelství, vy potřebujete říkat, že je mezi vámi přátelství. Obě jste takové, jaké jste. Možná má ještě k tomu nějaké starosti, nad kterými přemýšlí, a do mluvení se jí nechce o to víc. Berte to tak, že není nepřítel, že je jen mlčenlivá a spíš samotářská, tak stačí, když se na ni usmějete a pozdravíte ji, aby věděla, že ani vy nejste nepřítel. A při odchodu – tak ahoj a večer se zas uvidíme. Toť vše. Ida
Asi jste si nepřečetla, jak to tady funguje a odpovídáte sama sobě, tudíž si vymýšlíte. Jenomže tady je to ihned vidět. Nebo jak jinak vysvětlíte tuto svou zvláštní reakci? Co by jako mělo být vhodné? A proč ten rozesmátý smajlík na svou vlastní odpověď? To se smějete sama sobě? A řekla bych, že kdyby to byla pravda, tak bych se ani té spolubydlící nedivila. také by mne nebavilo reagovat na hlouposti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.