Dobrý den, potřebuji poradit jak bych měl postupovat v situaci ve které jsem se ocitl. Pohmoždil jsem si ruku a tak jsem vyhledal lékařskou pomoc na pohotovosti. Poslali mě domu s lékařským posudkem ve kterém stálo, že mám odřený loket a naražené zápěstí. Věřil jsem, doma pilně ledoval, ale ruka nabrala obrovských rozměrů a bolest byla taky nesnesitelná. Pak mě na popud mých rodinných příslušníků nezbylo nic jiného, než vyhledat znovu lékařskou pomoc a ouha! Ruka byla zlomená a loket by byl taky na šití, jenže pozdě. Když jsem se zmínil ošetřujícímu lékaři, že jsem již vyšetřen byl a poslán domů s naraženinou, něco mumlal v tom smyslu, že s tím nemá co do činění. Tak bych byl rád za nějaké rady a porady co dál. To přeci není normální, co kdybych věřil tomu prvnímu doktorovi co mě neposlal ani na RTG a ledoval a čekal a čekal...
1x
Doktor doktora nepotopí. 
Mohl byste se soudit, nebo dát stížnost na postup lékaře, podrobnosti zde:
Ale jedno je důležité. Máte v ruce zprávu?
Myslel jsem na to samé, že doktor doktora nepotopí, bylo to už jasné z nepřímé odpovědi toho druhého. Všechny lékařské zprávy mám, ale bude to co platné si stěžovat a nebo dokonce se soudit? Jde mi o princip, co když se stane někomu něco horšího a oni svou nedbalostí zaviní třeba trvalé následky, nebo něco horšího.?!
Vždyť kolikrát v tv proběhne zpráva, že ten a ten lékař byl na mol, ten zanedbal péči... Já jenom že legrace na jednu stížnost to nebude.
1x
Jistě máte zprávu od toho prvního lékaře, pak se obraťte na ředitele zařízení kde jste byl a když to nepomůže tak na lékařskou komoru.
Zapomeňte na to. Ano, v ruce máte lékařskou zprávu, ale co je v ní napsáno? Nic Vám není
. Máte nějaký rengen, nebo NĚCO, co dokazuje, že v době první návštěvy jste měl Vámi udávaná zranění? Nemáte NIC. To, že jste se dostavil později do nemocnice se zlomenou rukou - ale to jste si přeci udělal až po první návštěvě u lékaře 
. Bohužel máte jen mizivou šanci, že to vyhrajete. Škoda Vašeho času.
Já jsem ležela před třemi měsíci v nemocnici po operaci zlomenin kotníku. Hned druhý den po operaci jsem lékařům řekla, že mě hrozně bolí žíly na noze. Prý to je od toho pohmoždění. Po pár dnech mě pustili domů. Následovala první kontrola v nemocnici, opět jsem si stěžovala na bolest v celé noze, ale zase - je to následek pohmoždění. No a pak doma jsem prodělala embolii. Následně se v nemocnici na ultrazvuku zjistilo, že mám žíly plné trombů. Jejich stáří odpovídá době po operaci. Ale toto mi lékař na ultrazvuku POUZE ŘEKL. Ve zprávě tyto časové údaje chyběly. V zápisech lékařů, kdy jsem si stěžovala na bolesti v noze, o tomto také nebyla ani zmínka. Prostě jsem měla smůlu - oni mě z nemocnice přece pustili zdravou. To, že se časem můj zdravotní stav zhoršil, to se stává.
. Lékaři nyní VĚDÍ, že pochybili, ale samozřejmě to nikdy NEPŘIZNAJÍ.
. A já vlastně můžu být ráda, že vůbec dýchám 
. A po těchto zkušenostech vím, že až půjdu třeba na operaci slepého střeva, tak si na všechny svoje okončetiny (
) napíšu červenou fixou - NEUŘÍZNOUT. A na břicho v místě slep.střeva si namaluji zelenou fixou řez a k tomu připíšu - Prosím odebrat pouze apendix. Ostatní orgány ponechat
Sebodko, tomu závěru jsem se zasmála, ale bohužel je to v oblasti černého pravdivého humoru. Taťulda taky nedávno prohlásil, že k doktorovi by se mělo chodit s diktafonem.
Mařenko, přesně tak. K tomuhle poznatku s tím diktafonem jsem dospěla taky. Pak bych měla NĚCO v ruce (tím nemyslím ten diktafon 
). Já jsem teď díky problémům s krví "na odstřel" 
. Zlomeniny se docela hojí (tady doktoři odvedli dobrou práci), ale co je mi to platný, když mám zaládovaný žíly a sotva chodím 
. Ale je pravda, že zase poznávám, že to s tou lidskou lhostejností není až tak zlý. Všude, kde se objevím se svými fofrklacky (rozuměj berle), tak jsou všichni na mě hodní, v obchodě mi ochotně vše podávají, pouštějí mě na začátek fronty apod.Dokonce při návštěvě zoologický mi dali poloviční vstupný Uvažuji o tom, že z tohodle důvodu berličky jen tak rychle neodhodím a nechám se dále rozmazlovat
Sebi, na to ti povím jednu mojí vlastní příhodu. Před dávnými a dávnými časy, bylo mi krásných 17, jsem poznala kluka na vozíku. To byl takovej týpek, že v hospodě vždycky někoho pozval na pivo za to, že mu házel drobné do výherního automatu, protože na tu škvírku nahoře z vozíku nedosáhnul. Já se po nějaké době dozvěděla, že by mohl chodit. Sice o berlích, ale mohl. Zeptala jsem se ho na to, a víš co mi řekl? "Mám bezbariérový byt. Mám práci, kterou mi vozí až domů. Mám auto, kvůli vozíku. Mám hromadu sociálních výhod." Mám se o to připravit a trápit se na berlích?
Jo. Ten kluk, co zavinil havarii mojí dcery je to samé. Je na vozíku, přitom když potřebuje, tak chodí o berlích. Přesně z důvodů.které popisuješ, ale z vozíku nesleze
sebod-tak to je má zkušenost s francouzskými holemi a i s vozíkem docela jiná. Lidi v hypermarketu by mě klidně povalili a najedou mi vozíkem na nohy a ještě mají kecy. To, že by mi někdo pomohl třeba otevřít dveře, to se fakt stane zřídka a že by mě někdo pustil ve frontě tomu se musím smát, za několik let se to nestalo. Dokonce tak 5 let zpět jsem ještě občas jezdila MHD a myslíte, že mě lidi pouštěli sednout bez říkání? Slevy máte nikoli na berle ale pouze na průkaz ZTP, nebo ZTP-P a ve spoustě zařízení je vůbec nedávají. Tak to já bych berle a vozík v klidu odevzdala jen kdyby mi nohy chodily.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.