Ahoj, mám problém se svými blízkými příbuznými a tím, že mě zavalují svými problémy a chtějí, abych je řešil (v podstatě za ně) - ty jejich problémy. Pocházím z rozvedené rodiny, takže jeden rodič není k dispozici a nebyl k dispozici po celou pubertu mladšího sourozence. Mám mladšího sourozence o více jak 5 let (sourozenec už je plnoletý a já jsem také plnoletý). Ten pořád řeší nějaké své problémy v životě, například při bydlení v podnájmu a jak jednat s majitelem bytu, nějaké věci ohledně smlouvy, apod.
Problém je ten, že mě tento mladší sourozenec pořád s tímto otravuje (píše a volá) a žádá mě o rady, jak postupovat v nějaké situaci. Já se v dané problematice nevyznám a abych mu mohl nějak poradit, tak to pro mě znamená tím žít, hledat různé věci na netu, stresovat se tím a v podstatě žiju jeho život a problémy a na svoje mi nezbývá čas. Tyto problémy jsou sice nárazové, že třeba je pár měsíců / půl roku klid, ale pak nárazově a intenzivně chtějí, abych pomáhal (logicky, protože to spěchá, protože sourozenec s tím nemá zkušenosti a majitel bytu nebude čekat xy dní, než si to sourozenec bude schopen všechno načíst a zjistit). Já z toho mám docela úzkosti a paniky.
Proč se neobrací ten mladší sourozenec na toho rodiče, se kterým vyrůstal? Protože ten rodič není schopný řešit ty problémy (podle mého názoru by už je ani moc řešit neměl, když je můj mladší sourozenec plnoletý), nevyzná se v tom ještě více než já a i ten rodič otravuje mě a konzultuje se mnou, co má ohledně mladšího sourozence dělat. To mě opět dostává do velkých úzkostí, protože mě vyvolává (píše) nejen mladší sourozenec, ale i ten rodič.
Dostal jsem od své rodiny, kterou mám okolo sebe nyní, a nemá souvislost s původní rodinou, radu, že prostě musím se naučit říkat ne. Jenže mám pocit, že když řeknu ne, všechno se to pokazí a bude to mojí vinou. Že mi to moje "bývalá" rodina bude vyčítat, apod. Je to paradoxní, protože já za jejich životy nezodpovídám. Taky si v hlavě neumím říct, když bych teoreticky chtěl pokračovat v radách mladšímu sourozenci, jakou si mám nastavit četnost a intenzitu radění, abych z toho neměl úzkosti. Bojím se, že si nemůžu nastavit žádnou, ani minimální hranici, například se ozvat jednou za týden, když by byl nějaký problém. Taky mi nejde nemyslet na to /při nastavené četnosti radění 1 x za týden, teoretické) celý ten týden, když vím, že se mu mám ozvat. Jakože nejde mi udělat to, že celý týden na ten problém, toho sourozence, nebudu myslet, až ve vyhrazené hodině času, jednou za týden, to budu řešit.
Ve zkratce prostě neumím říkat ne, vím o tom a pracuji na tom. V práci s tím problém nemám (i když jsem míval, ale zapracoval jsem na tom a nyní je to v pohodě), ale když jde o rodinu, TU bývalou, tak s tím problém je. Ani v současné rodině nemám problém to ne říkat.
Ještě bych dodal, že jsem aktuálně teď udělal to, že mám pro bývalou rodinu na mobilu jiný typ vyzvánění než pro všechny ostatní, abych hned věděl. Ale i fakt, že mi volají a vím, že zase chtějí něco mě znervozňuje. A taky se bojím jim ty telefony nebrat a nevím, kdy oni pochopí, že je nechci brát, ne že teď zrovna nemám čas volat, ale zavolám později.
Snad mě jde trochu pochopit.
Budu rád, za každý názor.
5x
To jsou dvě věci.
1) nebrat telefon anebo říkat ne, nevím, neznám, nepamatuji se, neporadím
a
2) na druhé straně se ponořit do problému, zjišťovat podstatu věci, informovat se, hledat řešení, paragrafy, vzory nebo třeba psát nějaké vyjádření
----------------------
Musíte najít nějaký kompromis, nějaký střed.
Striktně neodmítat, ale zároveň nebýt ten nejchytřejší.
Tedy říci to, co víte v ten pravý okamžik a zároveň neslibovat, že si to nastudujete, že se podíváte na internet, že se optáte.
Tedy asi takhle - Nikdy jsem se s tím nesetkal, nevím, co bych na to řekl, nevím, co bych udělal, je to složité, kdybych byl v té situaci, obrátil bych se na právníka, nebo na obecní úřad, na sociální, na manželskou poradnu a podobně.
------------
Víte, co se říká, každý dobrý skutek je cesta do pekel, takže abyste někdy neporadil špatně a nebyl potom ten nejhorší.
------------
Potom je také dobré se naučit být asertivní. Naučit se pár frází, jak odmítat, jak dostát svému slovu, či svému požadavku.
asertivita - cs.wikipedia.org/... - podívejte se na asertivní práva a zásady,
Články na toto téma najdete na internetu, nenechte sebou manipulovat, myslím, že máte na to, vše zvládnout, naučit se laskavě odmítat a neškodit hlavně sobě.
3x
Zdravím. Je vidět, že na Vás bratr hodně spoléhá a zřejmě Vám důvěřuje. Asi nemá nikoho jiného tak blízkého. Ale pokud Vás to zatěžuje až příliš, nebojte se a řekněte mu to narovinu. Dokud to neuděláte, bude se na Vás obracet neustále. . Takže třeba - tohle já nevím, nemám s tím zkušenosti. Zkus si o tom něco najít na internetu, já teď musím řešit své problémy. a nemám na to čas. Za pár dní se ozvi jak jsi to pořešil (abyste dal najevo svůj zájem o další kontakt s ním). Bratr se tak naučí také být více samostatný a soběstačný. Nemá smysl snažit se vyhovět za cenu svého psychického vyčerpání. Pokud Vám volá někdo s kým momentálnbě mluvit nechcete, ozvěte se sám, až budete mít náladu. - Měl jsem toho hodně, ty jsi mi volal..Děje se něco, nebo sis chtěl jen popovídat? Prostě se nebojte dát najevo, že máte svůj život a nejste k dispozici na zavolání. Nějaký čas Vám to potrvá, než si to v hlavě nastavíte lépe, ale trénujte a ono to opravdu půjde. A Vám se uleví.
1x
Zdravím. Jste s bratrem oba dospělí, oba musíte v životě stát na svých vlastních nohou, ne na nohou toho 2. Bratr je evidentně zvyklý, ne že mu pomůžete či poradíte, ale že jeho problémy celé řešíte vy, tak je na vás naklade a ani se sám nenamáhá. Je ale potřeba, aby si odvyknul a začal se namáhat. Viděla bych 3 cesty. 1) Pokud se to týká vaší profese, nebo víte rovnou z hlavy, poraďte hned. 2) Zvedněte telefon a spusťte: Jé, to jsem rád, že voláš. Mám takový problém... Co bys mi radil? Jak to mám řešit? Co bych měl či neměl udělat? Mohl bys 1x poradit a pomoct ty mně, nebo ne? Za párkrát mu začne docházet. 3) Bratře, mám zrovna svého až nad hlavu, ty nemáš kamarády? Ty nemáš rodiče? Tak se budeš muset snažit taky sám. Jaký chceš, aby byl výsledek? Čeho přesně chceš dosáhnout? Co už sis zjistil sám za informace? Zjisti si všechno kolem svého problému, vymysli si řešení, já se pak taky (na základě tvých informací) zamyslím, jestli bych to řešil stejně, nebo jinak. Ida
0x
já bych potřebovala vysvětlit podstatu toho "bývalá rodina", to nechápu. Vy jste se oficiálně zřekl svých rodičů a sourozenců, někdo vás adoptoval nebo co?
Označení bývalá rodina je ta, ve které jsem se narodil a žil v ní, dokud jsem se neosamostatnil. A moje současná rodina je například moje partnerka, případně moje děti.
Nemám se svoji rodinou moc dobré vazby, nerad vzpomínám na dětství apod. Proto si chci dělat vlastní rodinu, taky si ji dělám.
Aha. Takže jste rodinu odvrhl. To nevadí, pak ovšem nemusíte mít výčitky, když se na ni vykašlete úplně a přestanete řešit cokoli. Všem vám pak bude lépe. O to, co si myslí se nestarejte.
Nežertuji, to je jediná možnost. Už to není vaše rodina (normálně to mají lidi tak, že se jejich rodina rozšiřuje o manželky, děti atd., proto jsem se ptala). Neexistuje důvod, proč byste se měl kvůli v podstatě cizím lidem trápit. Všem se uleví.
0x
Pro mne je také rodina na prvním místě ,také pomáhám a DĚLÁ MI TO DOBŘE ,cítím se DŮLEŽITÁ ,NEPOSTRADATELNÁ ,mám v sobě nastaveno ,že S LÁSKOU a s radostí POMÁHÁM SOBĚ I DRUHÝM ,nabíjí mne to energií.Naučme se DĚLAT S LÁSKOU a s radostí vše ,co děláme .Hlavně NEZAPOMÍNEJTE na sebe ,plňte si také SVÉ SNY ,užívejte si také své koníčky ,ať je Váš život v ROVNOVÁZE .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.