Po čase jsem se rozhodl definitivně. Nic mě tu nedrží, nikoho nemám a přátel taky moc ne, práce v troskách, že bych stejně jednou musel skončit, takže jsem svolil pro změnu. Dal jsem výpověď a rozhodl se, že se odstěhuju do Prahy a to hlavně z důvodu, že tam mám bratra a nebudu tam tak sám.
Všechno prohěhlo fajn, těšil jsem se, hledal si práci a bydlení. Těšil jsem se na poznávání nového bydlení, města, života, lidí, zkušeností.
Jenže teď začlo něco strašnýho.
Za 2 týdny definitivně odcházím, od února už budu v Praze.
Teď se mi honí hlavou myšlenky. Já tu práci, i když je naprosto v troskách a už déle mi tam něco vadilo, mám strašně rád. Opouštím nejlepší kolegy v mem životě. Začínám se hroutit z toho, že je teď nebudu vídat jako do teď, že to tu opouštím, po celém životé, co tu jsem.
Že opouštím něco, kde to znám. Práci, kterou jsem si našel se mi uplne nelibi, ale musel jsem to vzit, abych neco mel.
Děsí mě to, že tady jsem z “pohody” šel do nepohody, jiný byt, dražší, práce, co mi nevyhovuje a teď ta představa chození po dalších pohovorech, abych to změnil.
Já tak strašně chtěl pryč a změnu, že mě to teď tak dohnalo, že mám strach, co bude. Finančně, psychicky, pocitově. Najednou bych to chtěl všechno zrušit a zůstat tady, ale to už nejde.
Je mi strašně a nevîm co dělat. Byla to chyba? Unáhlené? Nebo to je prostě pocit, který musím mít?
3x
1x
Nepíšete váš věk?
Obecně není moc dobré odcházet do nejdražšího města z celého širokého okolí střední Evropy, kde infrastruktura, mzdy atd. ale pokulhávají dosti značně. Další věcí je, že obyvatelé Prahy jsou značně falešní a hledí odjakživa jak druhého jen natáhnout, kamarád nekamarád.
Do Prahy se obecně vyplatí odejít jen Vš ochotným ohýbat hřbety v rámci hesla: "Koho chleba jíš, toho písen zpívej", manuálním pracovníkům mzda v Praze nepokryje vysoké náklady na bydlení, dopravu, dan z nemovitostí, vodu, stočné atd. atd. Nehledě na značně diskutabilní "kvalitu" bydlení a zejména sousedů, často bytů obývaných UKáčky a nebo drogovými a alkoholvými, prostituce turisty v rámci krátkodobých pronájmů.
Takže záleží co za práci tam máte a jaké bydlení a sousedy, to jsou tři klíčové věci pro nějaké pohodobé vegetování bez stresování nadmíru.
1x
Tak ať se Vám vše vyřeší GOOD LUCK
1x
Obdivuju vás, jste dobrý, že jste to dokázal. Vaše obavy chápu, je to krok do neznámého prostředí a z toho má člověk vždycky strach. Vy to máte možná těžší o to, že jste nejspíš introvert. Ale nebojte se ničeho. Všude jsou fajn lidé (pochopitelně i ti druzí). Ti fajn vám určitě přechod usnadní. Možná právě tady najdete velmi blízké lidi, přátelství, lásku... Vždy to hodně záleží na vás samotném. Nikdo vás tam nezná a vy si budete vytvářet nové vazby podle svého uvážení. Jste mladý, odvaha vám nechybí a třeba se i víc "otřískáte" a budete mít i širší okruh známých. Navíc tam máte jistotu - bratra, kdyby náhodou pocit osamocení byl velký. Směle do nového života. Držím vám palce! 
1x
Už před časem jste tu psal, že se na to necítíte a přesto jste ten krok udělal. Nebojte, jste mladej a v nové práci si určitě brzo nějakou spřátelenou duši najdete. Taky budete mít blízko bráchu, když by bylo nejhůř. Dá se seznámit i přes net. Odvážnému štěstí přeje a věřím, že vam to vyjde. Unáhlený to nebylo, jen na vás dolehl strach z neznáma. Hodně z nás to má, nevěšte hlavu. Bude dobře. No a když ne, tak holt uděláte krok zpět, vrátíte se do místa současnýho bydliště a najdete si novou práci. Píšete, že teď to tam jde stejně od 10 k 5 a musel byste si určitě i tak hledat novou.
Držím vám pěsti, hlavu vzhůru.
Je mi 24. A čim blíže to je, tím hůř mi je.
Jenže jsem už všechno prodal, byt vyklidil, bude novy najemce, byt v Praze zaplatil a vsechno mozny. Ted uz asi neni cesty zpet. A do prace me asi zpatky neveme.
"Život je změna" tak to tak berte, sám jste se už rozhodl. Jste mladý, tak to dáte. Zvláště pokud v Praze nebudete manuálně pracovat, ale někde polehávat v administrativní budově za pěkný Pražský plat. Vy teda máte starosti, ve 24 letech máte vlastní byt a stežujete si tady, sám jste se rozhodl a naštěstí už nemůžete couvnout.
0x
Ale jste asi mladý, třeba se přizpůsobíte, stesk při opouštění lidí a míst, které znáte celý život, je normální, stejně jako uvědomění si, že ztrácíte něco, co jste považoval za takovou samozřejmost, že jste si toho vůbec nevážil. Ostatně, mosty za sebou asi nepálíte, když to neustojíte, můžete se snad zase vrátit o nějaké ty zkušenosti bohatší a o to víc si všeho budete vážit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.