Tykání mezi cizími lidmi - jak reagovat? Vykat? Tykat? Mlčet? Společenská norma

Mírnější "setření" by mohlo být: "Odkud se známe?" A pokud se bude divit, proč se na to ptáte tak: "No já myslel, když mi tykáte, že se známe".

Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že pravidla slušného chování jsou jedna, ale je rozdíl se s někým poznat v Alcronu nebo v nádražním bufetu nebo když přijde nový zaměstnanec do vedení firmy nebo jako dělník k pásu. Prostě v určitých situacích působí důsledné dodržování bontonu až křečovitě.

Mám jiný postoj - rozepíšu

Dodržuji jedno pravidlo: O tom, kdo mi může tykat, rozhoduji zásadně já a toto pravidlo respektuji i u ostatních. Společenské postavení nerozhoduje. Pokud mi někdo začne tykat bez mého souhlasu, dost tvrdě se ohrazuji a pokud můj nesouhlas nemíní respektovat, dále se s ním nebavím. Navíc jelikož zatím stále taxikařím, pak pokud to netykání zákazník odmítá respektovat (obvykle stylem "přece nebudu nějakému taxikáři vykat"), nekompromisně končím jízdu a z auta ho vyhazuji, občas i doslova.

Existuje jedna výjimka, a to pokud mi zatyká osoba podstatně starší, neřeším to. Ovšem vzhledem k mému věku (66) se to již prakticky neděje.

Mi nevadí, ale vykám jim

Není problém říct známému či neznámému člověku, se kterým jsem si u vína nepotykal "vy vole". Ve firmě mého zaměstnavatele je nastavena tykací "kultura" - přesto pokud si s někým přímo nepotykám, vykám všem! Jestli to je někomu nepříjemné, tak většinou jim - že jim vykám... cítí se někteří evidentně nejistě "co jsem mu to řekl, že mi vyká".

Zvláště u managerů, generálního ředitele případně návštěv z jiných poboček mi připadne velmi hloupé někomu tykat. Netuším, jestli to není návštěva někoho z TOP nebo náhodou z nějaké státní instituce. A nebo třeba manželka ředitele :D.

Ono je to jak kdy a jak s kým. Obecně mi to vadí.

Je mi padesát a přijde mi zvláštní, když mě někdo na ulici osloví " ahoj, prosim tě nevíš kolik je hodin? " Na jednu stranu je vidět, že je dotyčnej slušně vychovanej, na stranu druhou si říkám proč mi tyká? Ono to i trochu zalichotí, že ASI vypadám mladě. V tomto případě to tykání neřeším.

Kde mi to vadí, tak je třeba práce. Nastoupí nová paní kolem třicítky a i když jsem její nadřízená a o 20 let starší, tak mi tyká. Tam vykám a ono ji to po dvou třech větách dojde.

Co vyloženě nesnáším je tykání od přátel mých rodičů nebo přátel tchýně. Chápu, že je jim třeba o 15 - 20 let víc, ale nejsem už žádné dítě. No a tady zatnu zuby, protože vím, že už ty lidi nikdy neuvidím.

Nu, to je různé a popravdě rozlišuji podle okolností - jaké má kdo postavení ve společnosti, vůči mně, jak je mi sympatický. Tedy, teď už je to jen teorie, už dlouho si nikdo netroufl mi začít sám tykat. Na internetu mám tendence si tykat při diskuzích (zde ne, jsou tu mně neznámí lidé, kterým by to zjevně vadilo). V dobách, kdy se mi to dělo jsem v případě, že jsem si tykání nepřála, ucedila něco jako: "Když už si tykáme, můžeme se domluvit, že si budeme vykat?" nebo něco podobně jedovatého. Bylo mi jedno, že to bylo agresivní, pokládala jsem to z druhé strany za útok vůči mně. Ovšem ve dvaceti při nástupu do práce, kde byli samí starší kolegové a v touze mít navrch mi tykali jsem si to tehdy netroufla a holt to se zaťatými zuby strpěla. Byla to tak výborná práce, že mi to za trochu sebezapření stálo. Sama to nedělám nikomu, trauma zůstalo.

Nj., tj. nemoc nynějších progresivistů zachranujících svět, zásadně tykají a to i někteří starší, cítí se tak asi mladší. A pak zásadně tykají vidláci z převážně vesnických regionů.

Mi nevadí - taky jim tykám

Mezi kolegy v zaměstnání dříve bylo naprosta samozřejmé tykání. Nyní s tím mám velké problémy, protože mladá generace nastoluje opačná pravidla.

Na Internetu obdobně -vždy se zde tykalo, změnil to až příliv BFU před několika lety kteří sem naroubovali své zvyklosti z reálného prostředí. Takže mám také problémy.

Neznámým a převážně starším lidém se při přímém styku snažím vykat, pokud mi ta osoba tykání sama nenabídne. Rozhodně mi ale nevadi když mi někdo tyká a je mi jedno jestli se známe nebo ne nebo jestli je mlaší a už vůbec mne tykání nedokáže urazit. Nemám rád když si někdo o vykání žádá nebo si ho dokonce vynucuje, protože tím se snaží povýšovat nad někým jiným tak jako by on byl něco víc a ten druhý nějaký bezvýznamný obyčejný člověk. Žádání si o vykání proto považuji za neslušné. V internetových diskuzích zásadně všem tykám, protože je to tak už asi od počátku internetu zvykem a nevidím žáden důvod na tom cokoliv měnit. Navíc v internetových diskuzích se diskutující většinou osobně neznají a neví z kým konkrétním diskutují. Pro mne je důležitější jak kdo se mnou mluví nebo diskutuje a ne to jestli mi vyká nebo tyká.

Mladší výřečný člověk podržel vchodové dveře staré paní: "Tak pojďte, babičko!" ...A ona ho sprdla: "Já pro vás nejsem žádná babička! Pro Vás jsem paní, mladíku!"