Prosim je tu nekdo z vas co ma vnouce hodne daleko? Jak casto ho navstevujete? Jaky vztah jste si s nim utvorili na dalku?
3x
Můj švagr se odstěhoval z domu přes 300km daleko ve svých 15-16ti letech. Nějaká střední škola vojenského charakteru... A pak se snažil bydlet od rodiny min. 300km, ... mělo to svůj důvod. Teď má 4 děti a babička se s nimi spojí na některé z narozenin nebo Vánoce. Většinou jen pošle balíček. Sice si létá po Evropě a na dovolenou musí i do jiných světadílů 3x ročně, ale cestu ke svým vnoučatům si nenajde.
To uvádím pro zamyšlení - není náhodou k tomu odloučení důvod? Přeje si vaše dítě, abyste navštěvovala svá vnoučata?
taky se přidám. 300 km je už hodně. Ale i tak vidím okolo, ale hlavně bohužel i u nás v širší rodině, zcela jednoznačně, že kdo nechce (babíčka, nebo děda), ten si cestu k druhému nenajde, i když bydlí jen pár km od sebe. Ta vzdálenost je hlavně v hlavě. A je fakt, že někdy je to asi tak lepší.
Za sebe mohu říct, že nejdůležitejší je, aby ani jedna strana neměla pocit, že za ní má dojet ta druhá. Proč bych tam jezdila, když oni nejezdí za mnou? Závidím rodinám, kde vše funguje nějak normálně a bez tlaků nebo pocitů nějaké křivdy apod.
Dite si samozrejme preje abych jezdila,rad se pochlubi svym malym ditetem jake dela pokroky.Ale pro mne je cesta plna stresu,jezdim autobusem a vlakem k tomu pres Prahu a cestovat neumim.Syn auto nema takze nejezdi,navic ma doma zvirata ktera jen tak na prodlouzeny vikend nemuze nechat doma.
V tom případě vám musí aktuálně stačit videohovor. Chytrý telefon možná máte, data nebo wifi k tomu, aplikaci whatsup, messenger, skype nebo jím podobné.
Jen by se to nemělo přehánět. Osobní setkání se tím nenahradí - nevezmete dítě do náruče, ale klidně si spolu dáte virtuální kafe. Ona doba už tomu přeje, aby se lidi setkávali "časteji" a přitom vůbec.
Jiné řešení je pak přestěhování.
Eleonoro, člověk by měl hlavně myslet, co bude, až už nebude moci - jezdit , být sám. Právě to řeším s tátou. Je pak skoro jedno, zda je daleko 300 nebo 100 km.
A jak píše jmc, vezměte jako úžasný fakt dnešní technologie - mobilní telefon, PC s videohovorem, ve skvělé kvalitě. Můžete být spolu klidně každý den, když bude možnost a vůle, online. Když jsem byl dítě, mobil ani internet nebyl. Naše děti komunikují úplně jinak. Není nutno tvrdit a myslet si, že je to špatně.
Jak jsme čekali týden na dopis z tábora. Nebo šli 2 km do budky, abychom zjistili, zda synek dojel, a to musela druhá strana jít k sousedům čekat v dohodnutou hodinu. Vydrž Prťka, vydrž... A na poště? Pane, máte tu Prahu! Mluvte! ...Mluvíte? Mluvíte? Zavěste prosím! Přerov do dvojky! A jak to v těch kabinách smrdělo!
To byla doba!
2x
Třista km není moc, když je vůle. S dcerou a jejími dětmi to občas uděláme tak, že si dáme sraz někde na půl cesty. Vylezeme na nějakou zříceninu, sedneme na kafe, projdeme si nějakou naučnou stezku, muzeum, dáme společný oběd..A celou tu dobu si můžeme povídat, spolu objevovat. Klukům od syna jezdím na jejich utkání. V době mobilové se dá hodně domluvit. jen musí chtít obě strany. To si asi neseme z původního hnízda. Když tam nejsou konflikty, tak se komunikace daří. Krásné je, když vnouče samo zavolá...
0x
V době covidu se nenavštěvujeme,právě proto ,že mají malé dítě.
Jinak jezdí oni za mnou , protože já bych musela 5 x přestupovat a vzhledem k věku by to bylo pro mě namáhavé a oni mají dvě auta a jsou mladí a zdraví, tak mohou jezdit za mnou. I tak jezdí jen 1-2 x ročně. Jinak si občas napíšeme sms,nebo email,když je něco nového.
0x
Moje bývalá kolegyně to má s vnoučaty smutné. Syn pracoval v Irsku a oženil se s Irkou. Nějaký čas bydleli v Irsku, nyní žijí v Austrálii. Vidí se s nimi tak 1x za rok, ale bohužel teď přijde to nejhorší. Vnoučata nemluví ani nerozumí česky, jelikož si to snacha-Irka nepřála. Nu, nemáme to my Češi ve světě lehké. 
Moje sestra se provdala za Angličana, zpočátku bydleli v Londýně, nyní žijí v ČR a švagr se rychle naučil česky. Jejich syn mluví perfektně anglicky i česky. Má přece maminku Češku i českou babičku. 
Snacha-Irka je blbka a je to škoda, mohli mít dva rodné jazyky. Znalost jazyka není nikdy na škodu.
Každopádně mám známého, který umí jako rodný jazyk krom češtiny i němčinu a maďarštinu a svoje děti to nenaučil. Obzvlášť těžkou maďarštinu mohly mít za darmo. On sám z její znalosti v profesním životě dost těží, když někomu řekne, že mluví krom česky plynule i anglicky a němčinu a maďarštinu má s češtinou jako rodilý mluvčí, všude ho chtějí. Ale takových zbytečně jazykově zanedbaných lidí po světě běhá... Třeba můj manžel, jeho máma má státnice z ruštiny a angličtiny, krom toho mluví i německy. No a svoje děti nenaučila nic a můj manžel-dyslektik se špatným prospěchem šel na němčinu, byla mu školou doporučena jako lehčí. Nechápu tchýni, když sama měla srovnání těch dvou jazyků a hlavně už bylo pár let po revoluci, že tohle dopustila.
Je to škoda - naučit se jazyk na úrovni mateřského jde jenom do určitého období vývoje člověka, a když se ten čas propásne, už to není nikdy ono a dá to mnohem víc práce.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.