V poslední době si uvědomuji že je to asi horší než dříve.. v podstatě ty příznaky jsem celý já, nevím jak to popsat ale mám problém kohokoliv uznávat.. nedělám si srandu, často mi to působí potíže, ale dá se to přežít, většinu času mám prostě návaly takové té motivace.. mám obrovské ambice.. chci těm všem chytrákům, psychologům že je překonám... ale pak jsou tu chvíle kdy nechápu nic, prostě se u mě tyhle emocionální stavy dost výkyvují, ale třeba nejsem schopen u něčeho zůstat déle, což taky není pak úplně snadné.. do dvou let jsem byl v děcáku... a byl jsem adoptovat současnými rodiči. Ve škole se vlastně s nikým moc nebaví, pripadaji mi pod moji úrovní. Nevím moc co dál. Jakákoliv ráda bude oceněna.
2x
1x
Bylo nebylo dávno tomu...
Bývaly doby za mých mladých let kdy pan učitel, když nás viděl provádět cokoli mimo slušné chování tak následovalo vytahání za kosinky. To človek hned využil délku svých chodidel a postavil se na špičky aby bolest byla co nejmenší.
Hned po tomto zákroku následoval dvouruční lepák který měl takovou energii, že si člověk hned uvědomil zákony akce a reakce a procvičil si stabilitu.
Incident pokračoval poznámkou do žákovské knížky a tím se dal další trest čekat doma. Žákule se samozřejmě dávala podepsat až večer a mamince, ale to nezaručovalo klidný průběh. Takže další den zarach(zákaz vycházek, naštěstí bez výprasku od otce) a spokojenost jak to dobře dopadlo.
A v tu dávno minulou dobu tak nějak nebyl čas hledat nějaké ADHD, v tu dobu se používal dvojitý trest za jedno provinění.
Z laického pohledu a s odstupem času si myslím, že nám to pomohlo
0x
A co vlastně umíš? Jaké máš koníčky? Proč si myslíš, že jsou pod tvoji úroveň? Chodíš snad do nějaké speciální školy pro blbečky aty jsi tam jednooký král? Pak bych to pochopil, ale v normální škole? Leda, že by ta třída byla naplněna né moc inteligentními lidmi. I to se může stát.
Jen tvé okolí či ty sám nejlépe posoudíš, jak na tom jsi vůči ostatním (ne jen v tvé třídě) a co budeš v životě dělat a dokážeš.
Pokud si jen hňup s ADHD, tak bez pomoci zkončíš tak akorát na drogách a v lepším případě se zaměstnáním, které tě nebude bavit a bude fyzicky náročné a blbě placené.
Pokud vyčníváš z davu díky své inteligenci a dosti speciálním koníčkům (výpočetní technika, programování, atd...), tak se můžeš těšit na kamarády na SŠ, kteří tam tu školu budou dělat se stejným zaujetím, jako ty. Budete si více rozumět a budete mít více společného, což na ZŠ moc nehledej.
Puberta, období vzdoru a hledání sebe sama je tak nějak normální a náhradní rodiče by tě měli uhlídat, pokud máš tendence do nečeho špatného spadnout. Už nejsi děcko a ani s ADHD by ti nemělo bránit se chovat normálně a měl by jsi vědět co smíš a co ne.
Tedy posereš si to teď, tak těžko se vrátíš k normálu. A pokud se udržíš, tak si správnou cestu najdeš a bude jedno, že máš ADHD.
Pokud se neumíš ovládnout a chováš se arogantně, tak ty léky ber.
A i bez léků by jsi měl mít nějaký řád a plánování. Dost to prý uklidňuje a pomáhá. Nežít ze dne na den a nechat vše náhodě a aktuální náladě. To nefunguje.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.