Dopis manželčině matce proč se rozvádíme

Níže pokračování co si o tom myslíte? Vím, že to budou slova o tom zase jaký jsem.

Dobrý den,

Chci se podělit o tom, jak to mezi námi s vaší dcerou je.

Tato skutečnost mě tíží již hodně dlouho.

Nebudu psát žádné výmysly, ale to, jak to skutečně je. Se vaší dcerou náš vztah pomalu, ale jistě končí. Nechci v žádným případě říct, že by to byla její vina.

Je to vina nás obou. Moje vina je to v tom, že jsem na vaší dceru nebyl tvrdší. Občas díky tomu, že jsem permanentně ve stresu a kvůli tomu, že jsem hodně přemýšlivý vaše dcera nabyla dojmu, že jí neposlouchám a že je na vše sama. Hodně si beru práci. Jsem citlivější povahy. Proto když přijdu z práce tak si potřebuji chvilku odpočinout nebo se večer se třeba dívat na televizi a podobně. Nejde tu o televizi, ale o to, co televize představuje. A to je klid a vypnutí od stresu, o kterým vím, že mě opět čeká další den v práci. I když jsem se toto snažil vaší dceři vysvětlit, tak ona to bohužel bere, že jsem línej a neustále mě tím napadá. Já beru prášky na těžké úzkosti, které jsem překonal díky práškům. Jsem klidný a možná trošičku otupělý díky nim (není to nic co by bylo poznat, jen mám potlačené emoce právě abych si všechno osobně nebral). Nevím, jestli proto se vaše dcera cítí, že tu je sama. Ale to si nemyslím. Snažím se a dávám jí najevo, že jí miluji. Občas jí přinesu kytku. Dotýkám se jí, dávám pusu a tak dále. Bohužel toto je pro vaši dceru málo. Ano nenosím jí snídani do postele, kterou tak zmiňuje. To beru. A když se jí zeptám, co chce teda abych dělal. Nedokáže mi odpovědět. Takže bohužel nevím, jak udělat, aby se necítila takto. Když se ji po několikáté zeptám tak mi odpoví, že mi to říkala a že není papoušek, aby mi to opakovala. A takto to dopadá vždy. Celá komunikace ve vztahu nám vázne. Několikrát jsem se snažil s ní sednout a o všem se dohodnou a v klidu popovídat, ale vždy to skončilo neúspěšně. Buď vybouchla, že to je kravina. Nebo, že jí je kompromis u zadku. Byly jsme i na můj popud u párového terapeuta pár sezení, ale nikdy nechtěla zkoušet to co nám říká a také k němu už nechtěla. Také mám špatné vlastnosti a to třeba, že jsem v soukromí s vaší dcerou trochu" jako dítě" to znamená, že jsem šťastný a dělám si asi trapný humor. Dělám to proto, že si myslím, že mohu vaší dceři věřit. Abych se vrátil k práškům... tak je začínám pomalu vysazovat, nebo minimálně do takové dávky, aby to nijak neochromovalo můj život (popravdě to není poznat pro neznalce). Proč tohle píšu? Píšu to od základu, jaký jsem, protože si vás vážím a je na místě, abyste znala pravdu. Nedělám se lepším, než skutečně jsem. Píšu, jaký doopravdy jsem. A to je asi ta potíž, o který si myslím, že vaše dcera nestojí. Snažil jsem se jí toto vysvětlovat a říkat, že pracuji na tom a tak dále, ale stejně. Vaše dcera mě pravidelně napadá slovně až se dá hovořit o šikaně. Říká, jak nejsem chlap a říká to už dlouhou dobu, říká že jsem k ničemu a že na mě není spoleh. Směje se mi, že jsem postižený. Psychicky postižený. Samozřejmě je to v zápalu nějaké konfrontace, ale tyto konfrontace bývají na denním pořádku a vaše dcera je bohužel agresorem. Já se jen pasivně nestačím divit a chráním malou a snažím se s malou mluvit, protože vaší dceři není blbý řvát před malou. To mi strašně vadí. Takže malou vezmu a jdu s ní pryč a ona dále křičí. Víte já jsem permanentně ve stresu, proto jsem si jistý, že určitě teď nenapíšu vše, co bych chtěl a dost podstatného zapomenu ale i tak. Ještě ke mně. Nemyslím si, že jsem pod pantoflem. Spíš mi hlava nebere, proč se takto konfrontovat a je mi to nepříjemné. A nejspíš mi nejde se s někým konfrontovat. Dokážu taky vyletět, ale se vaší dcerou to nic nedělá a ještě se mi směje. Začne mi nadávat takový nadávky pod pás. Opravdu tak ošklivé, že si říkáte toto přeci svoje žena nemůže říct manželovi, aby ji neopustil. A je to den co den. Dokola poslední rok neustále. Jsou dny, které takové nejsou a jsou hezké, ale bohužel jen po mém dlouhém apelu. Vždy říkám vaší dceři ať na mě nekřičí a je hodná jsme na sebe milí - toto vám rozvedu. vaše dcera mi říká, že na mě řve z důvodu, protože s ní třeba nespím a nevěnuji se jí jako manžel a tak dále. Což samozřejmě pravda není i když je z části. A to vám vysvětlím. Přesně tak jsem to říkal asi snad stokrát vaší dceři. Víte, když mě někdo doma tak často ponižuje a je to ještě má manželka od který doufáte a čekáte, že vás bude podporovat a ctít, ale nedělá to. Tak se ve mně vytvoří taková jakoby obranná zeď. Zeď přes kterou se těžce dostávám. Ta zeď je symbolem toho, že mě zrazuje a že mě ponižuje a do toho moje ego chlapa, které taky nepřispívá. Takže jí říkám, buďme na sebe hodní a milí a vrátí se to k normálu, ale je to hlavně o tobě a až se to vrátí k normálu začnu i já fungovat jak mám. Několikrát mi bylo na to sděleno, že si vymýšlím, že nejsem chlap a furt to samé dokola. Na den nejvýše dva, tři dny to bylo splněno, ale za tak krátkou dobu jsem samozřejmě nemohl nic z toho. Oba dva jsme začínali být frustrovaní je to rok zpět co toto začalo a nepůjde se z toho dostat ven pokud to je takové. A navíc nemohu toto své ženě dovolit přece. Nechat se psychicky deptat. Mám to za potřebí? Párkrát jsem na ní vyjel a to bylo vše jednou mě tak emočně vydeptala, že jsem ji klepnul telefonem do čela (pohlavek nic víc). Popravdě ona mě několikrát fyzicky napadala až jsem měl od jejich nehtu do krve modřiny. Jednala vždy jako malé dítě a k tomu rozmazlené, že musí mít vše co si řekne a být vždy po jejím to je fakt. Tím ani náhodou nechci nic říkat na vás. Ani v nejmenším. Pro mě jste vlastně hrdinka, že jste zvládla bez manžel vychovat dceru a poslat ji na vysokou. Schovávala mi klíče, když jsem chtěl jít jednou za dlouhý čas za kamarádem i třeba jednou za pul roku častěji rozhodně ne.

To byl úvod a jdu na to vám popsat náš vztah a co se v něm dělo za se po jiné stránce. Měl jsem nějaké dluhy konkrétně tři než jsme se vzali, ale jen pár tisíc. To jsem vaší dceři neřekl, protože jsem to chtěl splatit bez problému, bohužel se vaší dcerou to bylo najednou víc dluhů a vstoupili jsme do insolvence společně. Takových třicet procent dluhů bylo mích a sedmdesát společných. Samozřejmě je mi to líto byly jsme hloupí a zamilovaní. Na to vaše dcera neměla příjem a já platil toho hodně. I přesto jsem to vše utáhl sám občas nám pomohli rodiče. A dokonce jste posílala i vy. To nebylo za můj názor potřeba a říkal jsem jí to. Bohužel vaše dcera se nechtěla uskromnit alespoň na chvíli než si najde práci. A já jsem taky nebyl zrovna dvakrát příklad nějakého odpovědného hospodaření. I přesto. O tom, že jsem jí jako manžel dával peníze je v pořádku. Kolikrát jsem ji nadával, že utrácí za hlouposti. Občas i ona mně. Já za celou dobu jsem si nekoupil nic na sebe, ale vše jsem dal do rodiny. Bohužel když se vaší dceři naskytli peníze tak většinou si něco koupila. To mě taky mrzí a mrzelo. Na konec poslední měsíce mi vyhrožuje permanentně, že se semnou rozvede. A já blbec se to celou dobu snažím zachránit a říkám si pro rodinu vše a cokoliv. Bohužel ona pokračuje v tom, že jsem k ničemu manžel ať chodím víc do práce, že nezabezpečím rodinu. Říkám si OK, ale když ono není proč nebo je? A teď k tomu, že vaše dcera celou mateřskou neumyla třeba okna. Uklízí ano a to povrchně. Jídlo mám udělané jen občas se slovy ať si uvařím. Není uklizeno nebyl nikdy vytřený prach, nešetří s ničím. A o tom, že jídlo, které udělá ani pořádně nezaskladní a nechá ho shnít. Jako hospodyně a manželka nezvládá a to ani s malou. Vše jsem to bral, protože jsem ji miloval. Měl jsem poznámky, ale nechtěl jsem se jí víc dotknout. Neznám opravdu nikoho, kdo by si neporadil na mateřské dovolené s výchovou dcery. Ale mě každý den bylo předhazováno, že nic nedělám a opravdu skoro každý den, jsem ty to řeči musel snášet. Že jí mam víc pomáhat s malou tak ano já jsem začal i když jsem jí vysvětloval, že chodím do práce a živím nás, ale to pro ni nic neznamenalo, takže mam si prý najít brigádu. A s tím ať si najde ona brigádu mi říkala, že jsem chlap já se mám o ně postarat. Ano jsem chlap, ale starám se o dítě chodím do práce ani nemám pravidelnou stravu. Doma to vypadá jako u prasat ( s nadsázkou) a tak se ptám proč bych se takhle snažil je to fér? Malou jsem dostával skoro vždy ve dveřích a vaše dcera si šla lehnout. Ano chápu, ale, musíme si odpočinou oba dva přeci a kdy budu odpočívat já? Nikdy jsem samozřejmě neodpočíval, když sem se opovážil si jít odpočinout tak byl oheň na střeše, ale to, že vaše dcera chodila skoro pokaždý co jsem převzal štafetu bez ohledu na to, jestli jsem unavený já nebo.... To samé ze psem. Mi vyčítá, že jsme ho dali pryč. Ano dali ano i kvůli mně. A víte proč? Protože jsem se vlastně o toho psa staral jenom já. Já jsem s ním chodil ven a když jsem nešel tak na mě vaše dcera řvala, že toho je na ní moc, že je tu sama. Takže jsem sním chodil ven jenom já občas opravdu občas šla i vaše dcera, když jsem byl v práci dýl. To bych pochopil, jenže ten pes nebyl můj. Pořídila si ho s bývalým klukem. Tak ani k tomu psovi žádný vztah jsme neměl. A když jsem chtěl mít a začít ho vychovávat tak mi bylo vyčítáno, že je to její pes. Pes bych hrozně chytrý, ale nevychovaný až hrůza. A ťt se o výchovu nestarám. Ale vaše dcera ho měla jenom na mazlení zbytek byl na mě. A proč jsem v tomhle vše nic nedělal? Ale ano dělal to byly hádky, ale vždy jsem ustoupil, protože mi bylo řečeno že se změní, nebo mi hrozila odchodem atd. Dokonce mi hrozila tím, že malá bude říkat tati někomu jinému a neuvidím jí a nebudu její otec. Později jsem jí několikrát řekl, že budu o dceru taky bojovat. Ona to otočila, že ji vyhrožuji. Ale dceru miluji. Opravdu poslední dobou se o dceru starám jen já. Vaše dcera chodí do práce to je OK. Ale to já také. Pamatuji si, že mi vždy když byla na mateřské a já jí říkal, že by se měla o dceru starat a ještě vařit pravidelně alespoň. A že já jí pomohu občas, protože jsem v práci. Tak prý že každý chodí do práce. Jiní to zvládají a já jediný ne. A teď ten poslední problém. Chtěla se udobřit na moji iniciativu. OK I když celou dobu říkala že jsme spolubydlící a chtěla to ukončit. Poslední kapka a to je i to proč vám toto píšu, že jsme se dohodli na přispívaní financí. Já totiž platím všechno, a mě zbývá minimu pár tisíc. A s tím, že vaše dcera bude přispívat 10 000kč já platím 27-28000 takže budu nakonec platit 18 a ona jen 10 000 kč. Ona že ok, ale o výplatě mi poslala jen polovinu. Já jsem za ty peníze zaplatil další věci za nás. A ona že mě nebude živit, že mi zbytek nepošle. Dokonce jsem měl jednou nervy i když normálně nekouřím a chtěl jsem od ní cigaretu a ona na to, že mě nebude sponzorovat. Že mám jít na brigádu abych si vydělal na dárky pro druhou půlku rodiny. Ona že nejsem chlap a neustále mě ponižuje jaký jsem. Takže celou dobu co jsme spolu platím vše ano máme insolvenci a přesto platím vše a když už jí nejsem k ničemu dobrý, mě nechá o pár tisících a ona bude mít celou výplatu? Platí školku ano, ale i přesto. Už jen z principu jsem doufal, že jí mohu věřit jsme přeci manželé a peníze mají být dohromady to jsem jí říkal, ale nechce na to slyšet. Do toho ji kamarádka radí ať bydlí s ní i s malou. Vaše dcera měla dříve jednu psychickou ataku a dostala prášky a na chvíli byla dobrá v pohodě bylo vidět, že je po tom lepší. Ale ona je vysadila a zase se to vrátilo. Mohl jsem jí domlouvat jak chce. Ano napíšu to na plnou pusu. Chtěla si podřezat žíly a řekla mi do očí, že si podřeže žíly a že to svede na mě. Aby se mi pomstila. Naštěstí pro mě byl u toho kamarád, který vše viděl a tak jsem ji v tom bránil s obavou, že mě pobodá. Nakonec ji odvezla sanitka pro jistotu. Podle mě to jen demonstrovala to, že ji něco štvalo (sváděla to na mě) a doopravdy by se vážně nepodřezala. Do toho o rok později mi několikrát řekla, že by m nejraději zabila. Nebo i že by mi roztřískala hlavu. Jen tak chápejte já jsem klidná osoba. Proč toto mít nadále za potřebí. Samozřejmě tato psychická ataka ... stalo se a proto jsem při ní stál i když se dělo bůh ví co. Ale to že jí celou dobu živím teď se chová takto. Přes to čára nejede. Ona by ještě šance byla, ale napsala mi včera, že mě už dlouho nemiluje proto se chce rozvést. Poté to smazala, naštěstí jsem si to stihl vyfotit a i to vám pošlu. A že raději dá peníze kamarádce a bude u ní žít. Takže po tom všem se chci rozvést já. To byla poslední kapka. A o naší dceru malou budu bojovat, protože se bojím, že ji odveze pryč ze země nebo ji nebude dobrým příkladem.

Děkuji za přečtení

A omlouvám se za nepřesný překlad do ruštiny.